DMD č. 29. pro 29. 4. 2023. Téma: Držte mě!

Akademická osoba: "Dobrý den, rád bych zažádal o peníze."
Já: "Dobrý den, samozřejmě. Četl jste podmínky výzvy?"
Akademická osoba: "Jaké výzvy?"
Já: "Výzvy. Tam se dozvíte, jak si zažádat. Je tam velmi jednoduchý formulář."
Akademická osoba: "To dělat nebudu."
Já: "Tak to vám nedáme žádné peníze."
Akademická osoba: "Ale já mám nárok! Napsal jsem knihu!"
Já: "Výzva je nenároková. Publikační činnost podporujeme, ale musíte vyplnit žádost."
Akademická osoba: "Jakou zas žádost?"
Já: "No u té výzvy."
Akademická osoba: "To já dělat nebudu! Napsal jsem knihu, nebudu psát ještě žádost!"

Držte mě. Držte mě dva, tři, nebo jich pět, šest zabiju.

"Zdržte mě," odfrknul Myšák a drápkem rozříznul fólii. "To je taky nápad! Ještě aby nás někdo zdržoval!"
Ptáče zakřičelo.
"Téma není zdržte mě, ale držte mě," řeklo Sovátko a zručně zobákem naporcovalo chlazené kuře.
Ptáče zakřičelo.
"Když mě bude někdo držet, tak mě zdrží," zašermoval Myšák vykosťovacím nožem.
Ptáče zakřičelo.
"To je fakt," uznalo Sovátko a naházelo kusy kuřete do mlýnku na maso.
Ptáče zakřičelo.
Sovátko nabralo do zobáku namleté maso. Naplnilo zobáček Ptáčete.
Ptáče ztichlo.
"To je ta nechutná část," poznamenal Myšák.
"Buď rád, že je vegetarián jako já.
"Dva vegetariáni v rodině," zakoulel Myšák očima. "Kuřata, držte se!"

když se na tebe dívám poprvé
vidím pevnou skálu
trpělivý
klidný
nohama na zemi
nikdy jsem tě neviděla brečet
nikdy jsi nekřičel

jsi skála
jsi moje pevná skála
a tak mě drž
drž mě a nepouštěj mě
buď mou kotvou, mým lanem, světlem uprostřed noci, lampou na cestě domů

…

trvá to věčnost
než poprvé zvládnu nahlédnout
pochopit jemné vrásky na čele
sevřené pěsti

jsi skála
tvořená pískovcem
sebemenší dotyk tě utváří
neuvážený krok tě může zlomit
a každá slza zanechává stopu

proto se učím chodit zlehka
dotýkám se jen konečky prstů
a poznávám
že někdy musím držet
zase já tebe

Přemýšlela nad svými vlasy. Aby působila dost svůdně i zranitelně. Ale nechtěla nic předstírat. Nechtěla?
"Ahoj."
Zvedl hlavu od štípání dříví.
"Slečno?"
"Neříkali jsme si jmény?"
Intuice jí napovídala, že vstupuje do nebezpečných vod. Co tušíš, příteli?
"Nepřišla jste si popovídat o starých časech."
Zavrtěla hlavou: "Přišla jsem požádat o pomoc."
Teď opatrně, aby si nemyslel, že ho jenom využívá. Klopýtla. Zachytil ji.
Ó ano, teď mě drž.
Dlaň mu položila na hruď.
Jen se opřu. Nesvádím tě... Nesvádím?
"Pamatuješ, říkal jsi, že pro mě uděláš cokoliv?"
Kývnutí.
Díváš se mi do očí? Dobře.
"Co kdyby to cokoliv byla vražda?"

"Vezměte si jednu pilulku, třikrát se zatočte doprava a pak si ji strčte do nosu," doktor se poškrábal na hlavě a napsal recept na kousek zmuchlaného papíru.
Pacient neprotestoval. Když dojdou možnosti, vezmete všechno. Navíc všichni ostatní měli s Dr. Žteměm dobré zkušenosti. Známému vrátil utrženou nohu zpět na koleno. Sice patou dopředu, ale pořád má nohu.
"Pžeci mám jednu otázku, pane doktoje," promluvil pacient nesměle.
"Ptejte se, mladý muži."
"Má to být levá, nebo pjavá díjka?"
"Díjka?"
"Ano," potvrzoval pacient ukazuje špičkou prstu.
Doktor zamyšleně zalistoval několika papíry a pak se podíval na mladíka: "Ve vašem případě zásadně levá."

Včera se uskutečnila poslední denní jízda s mazačkou. Řídil ji Saša a užil si všechny její slasti i strasti. Jelikož byl při pátku v Praze ten správný binčus, dvakrát ho vyhodili z konečné, aby uvolnil průjezd pravidelné linky, jednou couval na trati, jednou ve smyčce, třikrát čistil výhybku, vyslechl příkaz dispečera, ať jede, kudy chce, jen ať nepřekáží, příšerně zmoknul a dal si výbornou čínu na horní Palmovce.
Tam potkal Zbyňka.
"Tys dostal poslední mazačku, jo? A do držky bys dostat nechtěl? Čí je to nejoblíbenější tramvaj? Tak čí?"
"Zbyňo, klid," chladila ho kamarádka Boženka. "To přejde. Dej si sečuán. "

“Hold me back!”

Rimmer waggled his fists at the giant woman in front of him. She crossed her arms across her chest.

“I mean it! Nobody insults me like that and gets away with it. Call me tinchy little smeghead, will you? Impugn the size of my manhood? Suggest that my taste in music is infantile? Diagnose me, with absolutely zero rationale, as a self-centered malignant narcissist? Accuse me of having no more than a ten-year-old’s reading level? Of being a virgin?”

He glanced back nervously at Lister. "Uh... hold me back?"

Lister shook his head with a gleeful smile.

"To mě podržte, pánové!" zvolal Sirius během zkoumání obsahu žaludku pětadvacetileté pacientky.
"Já ti klidně podržím," pravil Alastor se smíchem, "ale zaprvý nevím, co na to moje hemeroidy, a zadruhý, jak by se tvářil Edward."
"Přerazil by ti rypák, takže bys nekrvácel jenom z prdele, ale i z obličeje," ucedil Sirius a letmým pohledem zalétl k místu za pacientčinou hlavou.
Edwardovy oči nad ústenkou pobaveně jiskřily, třebaže se mračil.
"Do prdele, ta ženská snad sežrala celý klenotnictví."
Alastor pinzetou vytáhl na světlo operační lampy první z padesáti sedmi zlatých šperků.
"Orální kleptomanie. Než ji ochranka stačila zadržet, vyluxovala dvě vitríny."

R. P. Tyler byl v to slunečné odpoledne v Tadfieldu na poklidné procházce se Schutzi, když kolem něj profrčeli Oni na kolech.
”Uličníci!“ zahrozil za nimi: „Jen počkej, Adame Youngu, jdu si to vyřídit s tvým otcem.“
Adam se zastavil, otočil kolo a upřel rudý pohled na pana Tylera. Zbytek Nich také zastavil a nerozhodně koukal kolem, co se to děje.
„Adame?“ pípla Pepřenka.
„Držte mě, nebo mu něco provedu,“ zahřímal dunivým hlasem.
Brian a Wensley pustili kola a pohotově ho každý chytil za jednu ruku.
Pan Tyler, hluchý a slepý k nebezpečí, si to k nim namířil rázným krokem.

Vypadá to na jeden z těch nezapomenutelně krásných dnů.

Něco bych zakousla. Jsem povznesena nad včerejšek, plný těžkých rozhodnutí, co rozbolel mou už tak zkoušenou hlavu.

Ale nejdřív… zajdu pozdravit děťátka… Jistě už budou vzhůru!

Z pokoje vychází zápach. Snad zas ne…

Vcházím. Vnitřnosti válející se na naleštěné podlaze. Právě jsem šlápla do zbytku slin. V rohu je rozbitá skořápka. A má holátka ledově klidná! Jedno visí za nohy u stropu. Další říhá u hromady zbytků. Třetí se choulí u krbu…

Držte mě! Copak se má výchova zas minula účinkem? Tak dost! Uklidni se, Daenerys Targaryen! Jsi přece matka draků.