DMD Bonus č. 5 pro 19. 4. 2024. Téma: z jiného úhlu pohledu

Včera jsem měla narozeniny a tak mě Billy překvapil lístky do kabaretu. Hrozně jsem se na dnešní noc těšila, ale pak se tu rozpoutalo naprosté pozdvižení. Nějaké holky nepřijely včas a publiku se to vůbec nelíbilo. Nejdřív jsem chtěla odejít, ale nakonec jsem se rozhodla, že nám to večer nezkazí.
A musím říct, že vystoupení Nan i Kitty stálo za to. Tajila jsem celou dobu dech. Bylo to, jako by zpívaly jen pro mě. Když se Nan usmála, rozbušilo se mi srdce. Byl to zvláštní pocit. Přece jenom to byla dívka. Byla nádherná.
Bohužel ale dnešního pozdvižení ještě nebyl konec.

Říkají tomu Internet. Nikdy jsem ho neměl otevřít.
Bohužel.
Zjistil jsem existenci fanfikce. Nikdy jsem ji neměl otevřít.
Bohužel.
Dobře, jaká může být nejhorší...?
Ehm...
NEJSEM:
Vlodemort
Volfemort
Volsemort
Volxemort
Volzemort
Darth Valer (nevím proč)
Voldremot
Voldemint
Voldremort
Voldimort
Voldement
Volximort
ani Voldrimort!

Má msta bude strašná. Jen dostat do Bradavic nějaké jednoduché autorky...
Získání přístupu do Bradavic - splněno.
Odstranění slabého avatara - splněno.
Pak ty tři. S těmi budu hotový za chvilku.
Netuším, co tu dělají ty přerostlé želvy.
Z toho žlutého chlupáče byl roztomilý koktejl.
Ale tu obtěžující hnidu ne a ne zabít. Zkusím...
Ne, ten meč vytáhnout nesta...

Náš král nás vyslal do malého království na západ od naší říše.
Místní král byl prý na smrtelném loži, jeho dědicové sotva v plenkách... ideální doba na anexi, řeklo by se.
Jenže pak se monarcha záhadně uzdravil. Prý v tom měl prsty jejich bůh.
Pokud to tak bylo, byla by invaze nemoudrá, konec konců, nikdo nechce jít proti nadpřirozeným silám.
A tak jsme tady, zvědaví, co nám o tom svém bohu a jeho zázracích poví král.
Místo chval, pozvání do chrámu, či jiné náboženské okázalosti se nám dostane jenom prohlídka paláce a jeho 'bohatství'.
Tím Babylon neohromí.
Jeruzalém bude náš!

Udýchaný muž zbrkle dosedl na židli za stolem, opřel se lokty a hlavu srkyl v dlaních.

"Dělej, do hajzlu!" Zavyl hystericky.

"Uklidni se, u všech bohů. Tady nás ty vousatý potrati nemaj šanci najít. Myslíš, že uměj doprdele čarovat?" Zaťukal si druhý muž na čelo, otřel si z něj pot a poplácal spolupachatele po rameni. "Zhasnem a pudem chrápat. Ráno zdrhnem a budem si žít jak boháči. Seber s-," poslední větu přehlušilo mocné psí zaštěkání.

"Kurva, kurva, kurva!"

"Třeba to neni..."

"Drž hubu! Jasně, že je!"

Nastalé ticho utnulo mocné, surové zabušení na dveře.

"Ven." Oznámil suše hluboký, nasraný hlas.

Znovu a znovu zapichuje tyč do hladiny, upírá oči do mlhy podzimního rána. Za ta desetiletí zná každý kámen na dně, každý písčitý propad, přesto je obezřetný jako pokaždé, když nedohlédne na protější břeh. Na rozlehlém prámu veze jen tři. Muže, chlapce a jejich osla. Platili mincí, kterou příliš často nevídá. Tiše spolu hovoří, chlapec si zapíná plášť. Bleskne mu hlavou, zda jsou spříznění; nejsou si vůbec podobní, ale pohled v mužových očích je laskavý. Vzpomene na svého Dorika, který před rokem odplul na vorech “poznat svět, táto” a zabolí ho u srdce. Snad mu ho řeka zase vrátí zpět.

Z toho parchanta už jsem viděla jen záda.
Na tom ale nezáleželo.
Důležité bylo dostat se co nejrychleji k doktoru Snapeovi.
Pustila jsem kýbl s mopem a stáhla špinavé rukavice. Na natažení nových nebyl čas. Na vytřenou podlahu už dopadly nejméně dva litry.
Krev byla úplně všude.
Látka pláště, kterou si omotal dlaň a vrazil ji do rány, prosakovala.
Přidala jsem k jeho ruce tu svou a ze všech sil stlačovala prořízlou tepnu.
Volnou rukou jsem ho objala v pase a posadila na zem.
Křičela jsem o pomoc.
A pak mu vyděšená k smrti šeptala do ucha, ať se nebojí.

Pořád se dokáže lesem pohybovat jako liška.
Syn vleče otce lesní cestou. Záda jim kryje zaslepenost.
Chtěla je oba osvobodit, ale zvládli to.
Uchechtne se. Její nesmělý Maťko dokonce střílel na četníky. Byla připravena zasáhnout.
Bencúrové. Tak rozdílní. Jeden ji bezmezně miluje, druhý se jí strání.

Zpozorní. Nelíbí se jí jejich řeči. Začínají se blížit k pravdě. K ní.
Dítě kopne a vejce jejího břicha se zatřese.
„Vyber si a vystrel!“ zašeptá.
Možná jen škubne rukou. Starý padne, mladý uteče. Rozhodnuto.

Pouze pootevře rty se dvěma slovy a vesničtí mužové naloží nebohé tělo na vůz.
Starý Bencúr umřel na smrt.

Stalo se to náhle, uprostřed debaty s papežskou komisí. Mrknutím oka zmizeli. Všichni.
Polekaně vstal od stolu a vyrazil ke dveřím, aby zavolal gardu. Za dveřmi nikdo nebyl.
Vyšel na nádvoří, liduprázdno. Chodil po chodbách, volal, hledal, odpovědí mu byla jen jeho ozvěna.

***

Stalo se to náhle, uprostřed debaty s papežem. Mrknutím oka byli jinde. On i celý zbytek komise. Tenhle palác byl snad ještě honosnější než Palazzo del Governatorato. Byli tu všichni, kardinálové, biskupové, garda. A na tom ohromném trůnu ze svíček (to jako vážně?) seděl... ale ne, tohle je přece nějaká ženská!

Kolik jsem vypil toho mešního vína?

Většinou je má práce klidná. Prostě jezdím s vozíkem po vlaku a nabízím cestujícím něco malého k zakousnutí.

Ale jednou za rok, prvního září, je vše jinak. Už ráno se nadopuji uklidňujícím lektvarem, protože děcka jsou po prázdninách rozjívenější než jindy. Pak vyměním sortiment, se zdravou stravou bych neuspěla. V poledne ještě jednou zkontroluji zásoby, hlavně zda mám dost čokoládových žabek a Bertíkových lentilek, a vyrazím do jámy lvové.

Starosti s odbytem si dělat nemusím. Jen občas narazím na dítě, co nemá peníze, jako teď nejmladší Weasley. Naštěstí s ním v kupé cestoval takový milý mladík, který mu vše zaplatil.

Adam Reys stál u pootevřených dveří a vyčkával.

Cítil strach Klaudie Doskočilové, jak roste a roste, až se pomalu mění v paniku.

"Proč?" Klaudiin hlas byl skoro nezřetelný.

"Nemám ráda zakrvácené koberce," odpověděla jí klidným hlasem Regina Zinnerová z Vnitřní sekce Vatikánské vyšetřovací komise.

"Prosím. Zřejmě spolu oprášíme pár polních výslechových metod. Horká a ledová koupel udělají s pamětí skutečné divy. A když ne, najdeme nějakou manikúru a kleštičky," pokračovala Regina.

Adam Reys cítil, že Klaudiin strach dosáhl svého vrcholu. Byl čas zakročit.

"No tak... Trochu vychování slečno Doskočilová. Nenuťte mě, abych vás -" Adam vstoupil a Regina nestihla dokončit výhružku.