Jistá ztráta kontroly je pro Radka a Stanislava typická. Ale těžko se ovládat, když jeden utekl katovi z oprátky. K Radkovi domů sotva dojdou. Oblečení letí dolů za zvuků trhajících se švů a mumlaných nadávek.
Ale i ta nejlepší zábava někdy končí.
Když vzduch rozčeří zvuk odzátkovaného ginu, je atmosféra nejen horká, ale i vážná.
"Nechci, abys měl pocit, že mi něco dlužíš, ale...," Radek přeruší monolog, aby si symbolicky připili, "ale uznej, že pokud máme být spolu, zasloužím si vysvětlení."
Stanislav do sebe barbarsky nalije celého panáka a natáhne prázdnou sklenku pro přídavek.
"Ale no tak, to je to tak zlé, Olivere Twiste?" zasměje se Radek, ale zarazí se, když obvyklá literární narážka nezabírá. "Sakra... tak o co jde?"
Stanislav nabídne pravou paži, aby se mu Radek mohl opřít o rameno.
"Ok, ok. Ale zkus se na mě nedívat, ano?"
"Ok," zamručí Radek a usrkne.
"Měl jsem umetenou cestičku už od školy. Markéta mi prakticky zamluvila místo ještě v době, kdy jsem neměl dostudováno. Pověst geniálního studenta mě trochu předháněla... Nesměj se, vole... Ředitel mě přijal ještě před státnicemi, dostal jsem smlouvu na neurčito a prachy, o kterých se nováčkům může jenom zdát."
"To zatím není zlé."
"Vydrž. Úvazek jsem měl tak krásný, že to samotné stačilo, aby to některé kolegyně poněkud... dohnalo k jedovatostem. Ale na mně je těžko si něco vzít, beru svoji práci vážně."
Radek mu letmo políbí rameno na znamení souhlasu.
"V maturitním ročníku studoval jakýsi Pavel Macháček. Všichni věděli, že je to zázračné a geniální dítě, ale nikdo moc nevěděl, co s ním. Markéta ho hodila na krk mě. Zapojil jsem ho do literárních soutěží, připravoval jsem ho na vysokou školu. Ani ve snu mě nenapadlo, že bych měl být opatrný ve chvílích, kdy jsem s ním o samotě. Začátečnická chyba. Prostě jsme spolu trávili až příliš mnoho času..."
Radek ztuhne.
"Počkej, chceš snad říct, že ty a ten kluk...?"
"Bože chraň! Ne, ale evidentně nejsi jediný na světě, koho to napadlo. Nikdo ze studentů nevěděl nic o tom, že jsem na kluky. Zato někteří moji bývalí učitelé si na tenhle fakt rádi vzpomněli a někdo... začal trousit poznámky.
Netrvalo dlouho a na virálech se objevila naprosto očividná, dost debilní fotomontáž z porna. Místo hlavy herce tam někdo dal tu Pavlovu. Druhá byla zakrytá, ale samosebou, že se hned začalo šuškat, že jsem to já.
Musel jsem před kárnou komisi, kde ten kluk místopřísežně vypovídal, že jsem se ho nikdy nedotkl.
Pavel odmaturoval, zmizel, já jsem nedostal žádný postih, ale škody to napáchalo."
"To je mi líto..." hlesne Radek a naleje mu další dávku jalovce.
"To není nehorší. Náš tehdejší ředitel nade mnou držel ochrannou ruku, ale ten loni skončil. Hoffmanka mě nenávidí už od septimy. Nemůže mě vyhodit. Ale totálně mi pojebala život, vytáhla znovu ten hnusnej kus mojí minulosti a zakázala mi pracovat s klukama všeho věku. Takže mi sebrala češtiny a budu učit jenom holčičí tělocviky."
"Geezus..."
Stanislav se znovu napije, ale o novou sklenku už nežádá.
"Jak tohle všechno..."
"...souvisí s tebou?"
"Hm..."
"Je mi to trapný říct, ale... bojím se, že když mě někdo uvidí, s tebou intimně, může to zase obrátit proti mně. Dnešní fotoeditory umějí zázraky a třeba by byl někdo šikovnější. Jedno obtěžování studenta a... skončil jsem. Nadobro.
Ráďo, miluju svoji práci a nemůžu si dovolit..." Škyt.
Radek se k němu víc zatulí.
"Tohle je... drsný. Bolavý, ale drsný. Nicméně..." Chce vznést námitku, ale Stanislav ho umlčí.
"Nicméně jsem byl idiot, když jsem svým přátelům ani nedokázal říct, že tě mám rád. To už se nestane. Žádám moc?"
Radek zavrtí hlavou.
"Pokud víš, kým pro tebe jsem... obejdu se bez držení za ruce. Hej, kdo se vlastně v dnešní době ještě vodí za ruce ne?"
"Šašku... dáme si ještě?"
"Mhm..."
Oba se zahledí na plápolající závěs v otevřených balkonových dveřích.
Třeba příště zkusí upřímnost i bez ginu. Ale kdo ví.
