DMD Bonus č. 06 pro 20.4.2025

Byl tu přes třicet let. Viděl právo projít několika érami. Když byl nováček, bylo nudné. Obyčejní lidé, obyčejné oblečení, obyčejné ambice. Winston chtěl chránit pořádek.

Poté časy, které nejraději zapomenout. Korupce všem běžela pod nosem a neviděli ji. Nechtěli. Winston roky věděl o Manfredově falšování, dorážel na úřady, ale nevěřili mu.

V tu dobu začaly z právníků být celebrity. Zabiják Nováčků zapomněl, co je důležité.

Pak Miles Edgeworth, a spousta mladé krve. Odhodlání dělat věci jinak, správně. Winston se rozpomněl.

Jeho vrstevníci odešli, jen on zůstával. Slýchával, že by měl do důchodu.

Šel rád. Vždyť vše bylo v dobrých rukou.

Jarka má tři syny. Jsou chytří, vtipní, úspěšní (a pokud nejsou, není to jejich chyba) a už od kočárku krásní – zkrátka dokonalé partie.

Jarka má šest snach.
O první říká, že je lakomá.
O druhé, že špatně vaří.
O čtvrté, že je moc na prachy.
O páté, že je zplozenec pekla a Jarčinu synáčkovi zničila život, mrcha, to by se mu se snachou dva, kterou podváděl se snachou pět, aniž by to věděla, rozhodně nestalo.
O šesté, že je tlustá.

O třetí snaše nikdy nepadne jediné špatné slovo. Jarka nemluví anglicky. Třetí snacha je z Ameriky, za ni mluví dolary.

"Rozmazluješ mě," zapředl Will a sledoval, jak mu Hannibal servíruje maso v červené, sladce vonící omáčce. Vypadalo to úžasně. Will si připadal jak v luxusní restauraci.
"Počkej, až se dostaneme k dezertu," řekl Hannibal. Jeho hlas byl hravý, flirtující. Will se mu podíval do očí a měl okamžitě chuť na celou večeři zapomenout.
"Co je to?" zeptal se místo toho.
"Jazyk. Je to nový recept," řekl Hannibal. "Víno?"
Will přikývl, zatímco si kousek ukrojil.
"Komu patřil?" zeptal se Will.
"Kolegovi vadila jeho tchýně. V minulosti mi hodně pomohl, tak jsem se rozhodl mu to oplatit."
Will se usmál. "Je vynikající."

O pořádný rozruch se postaraly fanynky známého paviáního tenisty, který právě získal další titul v turnaji Safari Open.
Už během zápasu způsob, jakým mu hlasitě vyjadřovaly podporu, rušil ostatní diváky. To, co předvedly po jeho vítezství, však všechny šokovalo.

Po konci utkání se desítka paviáních fanynek nahrnula na kurt. Tam se obnažily a začaly před překvapeným tenistou potřásat nahými zadnicemi.
„Chápu, že ho fanynky bezmezně obdivují,“ komentoval situaci jeden z diváků pohoršeně. „Ale všechno by mělo mít své meze.“

„Doslechly jsme se, že je nezadaný,“ vysvětlila později jedna z tenistových obdivovatelek. „A tímhle způsobem jsme ho zkoušely pozvat na rande.“

Dál už neuděláme ani krok
Jak překročit ten vodní tok
Přes převoz to nejde
Ať někdo dolů sejde
A zjistí, co s tím řetězem
Oba se tam nevlezem
Obejdu to ze strany druhé
Molo podejdu, co tam asi bude
Řetěz zasekl se kvůli mrtvému tělu
Nechce se mi k němu na mou věru
Všude mrtvolný pach a odpad
Teď trám pode mnou se propad
Stojím popás v té hrůze
Od řetězu dělí mě jen trocha chůze
Tělo s námahou vyprostím
Dýchat si při tom odpustím
Pak nahoru se vrátit musím
Vyšplhat se tedy zkusím
Zvládla jsem to, už jsem pryč

Hostinec u Partyzána.
To je neuměle namalovaná vývěsní cedule přes starší německý nápis nad vchodem.
To je směska nepatřičně působícího vybavení, shromážděná včasnou návštěvou tolika vybydlených vilek okresu Klatovy, co v pětačtyřicátém hrdlo ráčilo.
Je to mizerná kuchyně a ucházející pivo, zlepšení netřeba.
Jsou to oči a uši města, vždyť kdo je Karel Děkánek, aby pánům od státní policie jednou za čas laskavě nevyhověl?
Je to málem dobrodiní a charita, jen považte: svobodná matka obrací každou korunu, hospodskému se hodí výpomoc. Vyjde to levno, manželka jí přece zas občas ohlídá toho fakana. Značka ideál.
A skromnost stranou, život je jízda!

Mapa mu dávala do cíle na výběr dvě trasy. Tak samozřejmě vybral bez přemýšlení tu o 10 kilometrů kratší.

To že se cesta zhoršovala, ho tu nevyvádělo z míry, horší to však bylo 100 metrů před cílem ... Cesta končila u asi 30 metrů široké řeky ... bez jediného mostu široko daleko.

Tak alespoň poslal kamarádům do skupinového chatu fotku a screenshot mapy. Dle očekávání dostal jako odpověd screenshot z vietnamského speciálu Top Gearu, kde předělali motorky na plavidla. Akorát, že tam jeli po klidné mořské zátoce, ne po řece, která se valila tak rychle, že by tam nevlezl ani v loďce.

Pankrác se Zdiradem upravují okolo chaty terén rozrytý pravděpodobně divočáky. Zdirad s motykou a lopatou pracuje bez remcání, přesto však rozvíjí úvahu:
"Kdybych tu tak vykopal nějaký poklad. Nebo aspoň fosilii..."
"Myslíš, že by nějaký nově objevený organismus byl pojmenován po tobě? Že by měl druhé slovo v názvu zlamaljeliti? Houby, možná by to bylo podle třetí deklinace, takže zlamaljelitonis."
"To zní zajímavě."
"Ale realita je jiná, chlapče. I kdyby se ti podařilo nějakou fosilii vykopat, nepojmenují ji po tobě jako vykopateli, ale po vědátorovi, který ji určí.
Takže se budeš muset spokojit jen s dobrým pocitem z upraveného terénu."

Dostat se pryč naštěstí nebylo těžké. Lelkovala tam sice jakási stráž, ale kolem té bez problémů proklouzla, esesmanovu pistoli v ruce jen pro jistotu - kdo ví, jestli by vůbec ještě fungovala. V duchu se musela smát sama sobě. Taková stará ženská, fosilie z minulého století, a hraje si tu na Jamese Bonda!
Cesta z podzemí naštěstí vedla rovně, nemusela nikam šplhat. V jejím věku by to byl problém - ačkoli musela přiznat, že chůze jí tu jde snadněji než doma, hůlku vůbec nepotřebovala.
Venku byl den.
Jasné světlo ji na chvíli oslepilo.
Když se pak podívala na své ruce, strnula překvapením.

“Řikám vám, paninko, vemte ji a neprohloupíte. Takovej drahocennej poklad vám jen tak někdo neprodá. Druhou podobnou na tom vašem ostrově sotva najdete.”
“Já nevím… ta cena není úplně malá…”
“Berte nebo nechte bejt. Když necháte, prodám jinýmu. Ale bejt co váma, radši bych bral.”
Pippa nejistě zalétla pohledem k Philzovi, který odrážel její váhání jako zrcadlo. Pak se ale zazubil a pokrčil rameny.
“Víš co, vezmeme ji. Vsadím boty, že taková vzácnost udělá Ederanovi obrovskou radost.”

O několik hodin později a kilometrů vedle Ederan v rozpacích převracel v dlaních tchýnin jazyk omotaný mašlí a nevěděl, co na to říct.