DMD Bonus č. 06 pro 20.4.2025

Vodná hladina ju zahalila ako obrovská páperová perina, ktorá sa nad ňou uzatvára. Tlačí ju do hrude, bráni v nádychu.
Zacíti ďobnutie zobákom a prekvapene sa nadýchne vzduchu. Volavka sa v okamihu stratí. Viac nezvládne, musí doliečiť hlboké rany zo súboja s Mnohotvarým.
Čiasi ruka ju vytiahne z vody. Stále cíti tlak vodnej hladiny. Bojí sa otvoriť oči.
"Seléne, no tak...nenúť ma dávať ti dýchanie z úst do úst."
"Varun?" s ťažkosťami otvára oči.
"Vitaj," s úľavou sa usmeje, "čo si vyvádzala?"
Spomienky má roztrieštené. Dievča, kŕdeľ havranov, otázky...
"Thomas! Je v poriadku?"
Zo stromu ich spokojne pozoruje havran.

Andrew se vydal do svého starého pokojíčku u rodičů.

Sice už delší dobu bydlel jinde, ale když se narodil jeho synovec Hugo, napadlo ho prohledat starou bednu s hračkami.

Vylezl na půdu a rozhlédl se kolem sebe.

Vysypal bednu plnou starých autíček, knížek, plyšáků a cínových vojáčků.

Z bedny se najednou vykutálelo ještě něco. Maličkatá bota, kterou už dlouho považoval za ztracenou. Patřila jeho nejoblíbenější hračce, robotovi Emilovi.

Kvůli ní se pohádal se svým kamarádem Jackem. Myslel, že mu ji ukradl. Dodnes se s ní nebavil.

Hračky naházel do tašky a vydal se k vedlejšímu domu. Tam kde bydlel Jack.

Robotik se těší úctě společnosti, jeho práce je intelektuálně stimulující a finanční ohodnocení dosahuje amorálních výšin. Jisté nevýhody ale tenhle džob má.
„Hele, můžeš mi vysvětlit, jak může spolehlivej popelářskej robot takhle zblbnout?”
Ano, ve společnosti založené na úzké kooperaci s bytostmi vybavenými pozitronickymi mozky nemáte pokoj ani v hospodě.
Upil jsem trochu ideálně vychlazené žitné IPy.
Arne byl sice známej škrt ale taky kámoš. Tak jsem se do toho vysvětlování pustil.
„Hromadil boty, říkáš? Starý a nechaný na popelnici? Sis stěžoval, že tě úplně bolí takový pěkný křusky vyhodit, co?“
Provinile přikývl.
„A o druhým zákoně už jsi slyšel?“

Meziplanetární archeologický tým učinil zajímavý objev na Levém kontinentu planety Země. Výzkumníci měli k dispozici nejnovější systém sonického 4D skenování, který, jak jinak, zasponzorovala Akademie věd Sjednocené Galaxie.

Vědci v jednom ze zásypů objevili bednu z předrevolučního plastu. Bedna je plná zelených nádob z materiálu z pramenů známého jako sklo. Dlouho se mělo za to, že právě sklo se používalo výhradně jako výplň oken.

Objev však tuto tezi obracuje vzhůru nohama. Ve skleněných nádobách se totiž našly pozůstatky jedu zvaného alkohol. Po rekonstrukci rozložených etiket došli archeologové k závěru, že Poličky sloužily jako chemické zbraně v žabomyších válkách tehdejších národů.

Pouliční bitvy vstupují do druhé fáze. První již proběhla v Tokiu. Tokijská policie vytvořila jednotku pro boj s drony drogových dealerů, které rozvážely zboží po městě. Ta používala drony se sítěmi, aby lovily drony s drogami. Dealeři zase začali používat drony se sítěmi, aby sundavaly policejní drony. Obě strany tvrdily, že se tak nebavily od dětství. Dění se však přesunulo i do Moskvy. Tam policie chytila robotického psa vyrobeného Boston Dynamics, který rozvážel drogy ve městě. Aby botu napravil, pes okamžitě přešel do módu sebeobrany, kdy začal mazat údaje o své dráze a interní data. Cyberpunk začíná, vítejte v Nightcity!

Kosmická Síla dřímá ve všech živých bytostech, v neživé hmotě, v prázdnotě. Někteří ji mají v krvi. Těm stačí jen sáhnout.
Jsou čtyři. Dva mistři, dvě padawanky.
„Žoldáků je maximálně osm, spíš šest. Povstalců přes třicet.“
„Když na ně půjdeme všichni najednou, může to vyjít.“
„Pětatřicet je hodně,“ namítla mistryně Luminara. Anakin ji znal už dlouho. Byla vždy rozvážná a opatrná.
„Je to pětatřicet tupců,“ namítla Anakinova padawanka. „Ty je snadné ovlivnit."
„Zasáhneme ale všechny,“ řekl Anakin. „Inteligentní mysli můžeme vážně ublížit. Erma má Jedi výcvik. Padmé ne. Potřebujeme záložní plán.“
Padawanky si vyměnily překvapené pohledy.
Anakin a mít plán?

Dvě vesnice spojuje kromě nové silnice i stará cesta. O tom místě se udržuje zvláštní legenda.
Projížděl tudy řidič autobusu při manipulační jízdě, přesun z jedné linky na druhou. U cesty uviděl mávajícího stopaře a rozhodl se ho vzít s sebou. Stopař si sedl hned na první sedadlo u dveří.
Chvíli mlčky jeli, když se řidič obrátil ke stopaři, aby mu nabídl láhev s pitím.
Na sedadle nikdo nebyl.
Řidič překvapeně zastavil a prošel celý autobus. Stopař nikde.
Když dojel do svého cíle, tak se třásl, že ho museli odvézt do nemocnice. Od té doby starou cestou už nikdy nejel.

Bílá sobota
Moct jen čekat ve smutku
Bota robota

Děsivé hrobo-
Vé ticho padá na ves
Ta bota robo

K snídani Caro
Kávovar je rozbitý
Bota bota ro

Kovová rota
Práce ozubených kol
Robota bota

Dělá se slabo
Při každém pomyšlení
Ta robota bo

Bílá sobota
Chrám ze slámy v mokřadu
Bota robota

Dělá se slabo
Žal, děs, hněv, utrpení
Ta robota bo

Kovová rota
Industriální krása
Robota bota

K snídani Caro
Krok za rokem, čas v chůzi
Bota bota ro

Děsivé hrobo-
Tovy oči plné slz
Ta bota robo

Bílá sobota
Už jen den do vzkříšení
Bota robota

Robota
Tabo
Ta

Za řekou Vezerou se zvedají mohutné hřebeny pokryté hustými bučinami. Prastarý, slavný Teutoburský les.
Blízko městečka Detmold se nad lesem nečekaně vynoří obrovská měděnkově zelená postava s okřídlenou přilbou a mečem mířícím k nebi. Hermanův pomník.
Zde narazili bojovní Římané na tvrdý odpor Cherusků. Nejmocnější říše poznala své hranice. Nadarmo bědoval císař Augustus, aby mu Varro navrátil ztracené legie. Římané už nikdy nepronikli dál.
Po dlouhých staletích pak nově zformovaný německý národ oslavoval vítěze jako svého hrdinu.
Odešli Římané, germánští vládci, nakonec i velikášští vůdci. Jen zelené lístky buků se každé jaro rozvíjejí, rozkvétá vonná mařinka a všude vládne mír.

„Facilitátor umřel. Přebírám agendu. Vyrážím ke třináctce. Prepper.“
Snažil se vyhodit holuba do větru. Nevzlétl. Příště. Lístek na nožičce zůstane.
Měl by zatopit v pícce, uložit facilitátora k ledu, vydržet, až Tok přestane zuřit. Jenže Prepper slyšel: We don't need no education.
Konal roboticky. Zachrání svět s Jineckou třináctkou. Zateplil se a vyrazil.

Udeří ho vichr, silněji než holuba, vezme dech.
Pouští se dopadovou plochou, kolem pozorovatelny, vřesoviště je zasypané. Propadá se, mrzne.
Slyší dupot větru, stovek vzdušných nohou, překopávají ho přes ohradu. Pronásledují posádkovým cvičištěm, k střelnici. Po desítce kilometrů klesá do sněhu.
Udělal strašnou botu. Pravděpodobně ji vidí.