DMD č. 21. pro 21. 4. 2025. Téma: Hon na vejce

„Listere, můžeš mi vysvětlit, proč Kocour lítá po palubě D, jak zběsilá střela? Už pozotvíral všechny dveře a vykramařil skříně posádky.“ Rimmer pozoroval počínání jejich dalšího člena na kamerách.
„Paluba D? Vždyť tam pořádně nic…“ zarazil se uprostřed věty, začaly mu cukat koutky.
„Listy, cos mu řekl?“
Zase to bude nějaká ptákovina, který se Kocour obratem chytil.
„No… asi podniká hon na velikonoční vejce,“ přiznal neochotně.
„Cože?! Kde by se asi tak v kosmu vzaly vejce?“
„Říkal jsem mu o Velikonocích… a o zvycích, který k nim patří… o velikonočním zajíci.“
„Začni se modlit, ať se nebarví tam dole, rozumíš?!“

První zmínku našel, když se prohbíral listinami z pozůstalosti hrabětě z L. První dojem byla pochybnost, jestli ta poznámka o jakési tajné přihrádce v nějaké skříni je vůbec pravdivá, proto se rozhodl ji ověřit.
Vydal se na místa, která byla v dopise zmíněna. V žádném neměli onu skříň, dokud nenarazil na starý zámeček. Majitel mu vstup povolil, když uviděl onen dopis.
Skříň byla přesně taková, jakou si ji představoval. Když otevřeli tajnou přihrádku, o které majitel nevěděl, byl si zcela jist, že veškerá námaha a trmácení z místa na místo se vyplatilo.
Na sametu leželo jedno ze ztracených Fabergého vajec.

Jedééém!!! To je závod! Kdo bude první!? Já! Já! Dav se řítí k cíli. Na pásce skončí v jediném okamžiku tři. Tak co? Tak co? Tak co? Tak nic. Jdeme všichni tři!
Správně. Odměna pro vítěze se poslušně roztrojí.

Tři dračí vejce nééé!!! Dva výkřiky, Hagrid i Olympa se probudí najednou.
„Teda holka to byl sen. Zdálo se mně, že sem v hájovně vodchovával hnedka tři dráčata. Ouplně mně tehdá stačil malej Norbert. Eště, že si ho Čárli vodvez do Rumunska.“
„Drrahoušku, to je podivné. Zdálo se mi také o třech malých drracích. Ach, ještě, že to byl jen sen.“

Vajíčkový ľud sa ocitol v potiažach. Odporný kúzelník Zaks na mestečko kliatbu uvalil! A navyše! Daisy, žĺtko jeho bielka, bola unesená! Je na Dizzym, aby ju zachránil pred osudom horším než omeleta, ktorý jej hrozí na zámku ďaleko v oblakoch!
Batôžtek, optimizmus a smer .. doľava!
Hrdo a odvážne kotúľa sa Dizzy mestečtom, dolami a pralesom, nedbajúc na prasklinky, ktoré utŕži pri útekoch pred desivými vajíčkožrútmi!
Súbojom sa vyhýba, nie je nejaký tupý orech, ale krehké a citlivé vajíčko!
Po zozbieraných hviezdách k Zachsovmu zámku vyhopká.
Priprav sa, zlosyn! Ehm...posilni sa ... džúsikom!
...
...
Za spokojného chrapotu sa dve vajíčka kotúľajú preč...

Nepamatuju Velikonoce doma.
Voní trnkovejma květama a září pylem pampelišek. Něhou kočiček a první jarní koupelí. Sněhem, co nevydrží. Ale vždycky v tlupě.
Nabarvila jsem vejce. Z povinnosti. Co kdyby někdo přišel.
Nepřišel.
Máma předstírá folklórní nadšení, svátečně prostřenej stůl a lítečko s barevnejma mašlema. Nechci kazit vzduch, už tak je husto. Otce prostě neuvedu. Kecal by mi do života.
Mažu si mazanec máslem na prst vysoko a polévám medem. Živím přece dva žaludky. Už to ani nekomentuje.
Zvonek.
Panikařím.
Že by?
Pitomost, přijeli by spolu a brácha má klíče.
Oddíl. Hody hody, tolik vajec nemám, milánkové.
Prý to nevadí.

„Pětadvacet vajec a přírodní barvivo!“ křikla žena, která do krámu vtrhla jako povodeň, nepozdravila a ještě udeřila rukou o pult.
„Hned to bude, milostivá,“ uklonila se Magdalena s úlisným úsměvem. Něžně položila na pult plato vajec a začala šmejdit po obchodě.
Na pultu se záhy začala kupit hromada věcí. Půl kila cibule, hlávka červeného zelí, sáček s kurkumou, svazeček čerstvého špenátu, pytlík mražených borůvek a lahev octa.
„Tady to máte, milostivá. Dubovou kůru bohužel nemám,“ omlouvala se Magdalena.
„Vy si ze mne děláte legraci nebo co?!“ vypěnila ženština. „Já se honím kvůli vajíčkům pro koledníky a vy mi donesete zeleninu!“

Podle instruktorů tu bylo jídla dost, stačilo se dívat.
Samozřejmě, řekli to dost jinými slovy, konkrétně Jestli tu někdo zdechne hlady, tak je to idiot, co si nezaslouží přežít.
CT-7205 si jako idiot připadal. Ještěrka, kterou půl hodiny pronásledoval, se vypařila mezi kameny, ryby se návnady odmítaly dotknout, a nemohl si vzpomenout, jestli bobulky, které rostly kolem, byly jedlé, nebo rychle působící neurotoxin.
Na stromě nad ním se černalo hnízdo. Hnízdo znamenalo vejce, vejce znamenaly bílkoviny. Jen ta větev, na které leželo, vypadala trochu tenká…
Měl přece trénink.

Pokaždé, když Crash vyprávěl, jak přišel ke jménu, to byla jiná lež.

„Není to spíš pitomá variace na ještě pitomější mudlovskou zábavu?“ pochybovala Dafné.

„Vsadím se, že Drak z toho bude u vytržení,“ přesvědčovala ji Pansy.

Nad famfrpálovým hřištěm pomateně létala čokoládová vajíčka zabalená v barevném alobalu.

Jakmile byla vyjasněna pravidla honu, vzneslo se k nebi hejno košťat. Famfrpáloví hráči měli samozřejmě výhodu a chytači byli nejúspěšnější.

Harry s Dracem se přetlačovali ve vzduchu ve snaze vystrčit toho druhého z letové dráhy.

Neville a Hermiona se spokojili s tím, že natáhli na hřišti velkou plachtu a chytali všechno, co letcům upadlo. Jedna věc je totiž vajíčko ulovit a druhá věc ho neupustit.

Tradiční součástí masopustního průvodu je hon na vejce. To se jednomu chlapci dá vařené vajíčko, a zatímco se proplétá mezi maškarami, ostatní chlapci se mu ho snaží vzít. Tentokrát si vybrali malého Žida v masce medvěda. Nechápe, co se děje. Těmhle hrám nerozumí. Ví, že si to vajíčko chce nechat. Je pro něj hrozně důležité. Přinese ho mamince. Maminka bývá smutná, často pláče. Vajíčka moc nemívají. Vždycky, když ho posedne ďábel, všechny rozbije. Nemůže za to. Ďábel ho pokouší. Ukazuje mu strašné věci.
„Na něj, kluci! Pomažeme toho neznaboha popelem!“
Utíká. Jestli to vajíčko donese domů, maminka bude konečně šťastná.

Mám hlad. Mám hlad. Mám hlad!
Rýže se zeleninou. Rýže s rýží. Rýže.
Táhnu se do kopce. Dlouhá sukně se líně pohupuje a umetá vyschlou půdu. Země je vyprahlá. Osamělé trsy trávy hnědnou. Kolem mě vykvétají desítky opeřených květů. Špinavě bílých.
Začínám blouznit. Nejspíš z vedra.
Kytky se hemží a spokojeně kvokají.
Protřu si oči. V poledním slunci se popelí hejno slepic. Batolí se, hrabou, hnízdí v prachu. Nikdy dřív mi nepřipadaly tak sympatické. Království za vejce!

Smůla a pech.
Moje rodina vajíčka nejí. Nikdy. Náboženství? Zvrhlá tradice? Špatné mezisousedské vztahy? Proklínám svoje pitomé nápady, Nepál i všechna vejce světa.