DMD Bonus č. 08 pro 26. 4. 2026

Zapomněla na všechno
i na to, že existuje
zapomněla na všechno
ta toho vždy naslibuje
dobré téma, napíšu
někam si to zapíšu
pak půlnoc bije z věže dolů
ona ale není u psacího stolu
spí
Zapomněla na všechno
hlava děravá
zapomněla na všechno
nekonzistence zůstává
jako kletba tohoto roku
ministerstvo pravdy
válka mloků
chce udělat co nejvíc kroků
a tak je dlouho venku
Zapomněla na všechno
někdy to tak bývá
ten duben, to je pěkná síla
všechno pučí
auta hlučí
včelky bzučí
ona bez jediné myšlenky do monitoru čučí
tak se na ni nezlobte
hlava jí upadla
a splašeně pobíhá 

Mysl je mnohovrstevnatý šalebný vesmír a paměť ráda maluje pouťové obrázky, nepříliš podobné pravdě. Zkoušeli o svých vzpomínkách mluvit, ale nalézali pramalou shodu, tak zneklidňující, že se počáteční blízkost rozplynula v záměrném vyhýbání. Jedni měli dojem, že jen na chvilku upadli do sna a jen pozvolna se probouzeli do reality, jiní, že halucinovali a čas si s nimi zahrál hru na nelinearitu, další, v přesvědčení a hrůze, že se zbláznili, skrývali se sami před sebou a odmítali, že by něco takového vůbec kdy prožili, zatímco jiní se usmívali stále ještě trochu zubatými úsměvy a koukali se kolem sebe pronikavýma očima. 

Našla ho v truhle, kam ho matka schovala před všemi, kdo ještě věřili na nevinná kouzla. Vypadal křehce, skoro směšně: bledý stonek, na něm zavřené květy, jako by se bál rozvinout. Stačilo šeptnout správné slovo a rozkvetl. Ne do krásy. Do moci.

Každý květ otevřel jinou touhu. Jeden přivolal závist, druhý strach, třetí tak sladkou lítost nad sebou samým, až člověk zapomněl, koho má nenávidět. Položila korál na parapet a pobaveně se dívala, jak se pod okny zastavují lidé. Jak měknou, jak touží, jak se lámou.

Arabela chtěla štěstí. Pošetilé, hloupé, naivní. 

Xénie věděla, že důležitá je schopnost ovládat ostatní.

Opuštěná žížala se bez povšimnutí houpe v ledové tůňce. Zčeřená hladina Giuliovi tajně zrcadlí rozvlněný Anežčin odraz: pramínek slámových vlasů, co nikdy neudrží cop ani ucho. Plandavá halenka a věčně urousaná sukně. Lýtka bílá studeným květovaným ránem. Giulio má knedlík v krku, cítí, jak ho propalují její jiskřící oči, ale otočit se neodváží. Tolik by chtěl, aby ryba zabrala. Aby mohl stříbřitě pruhované tělo obloukem vyhodit na břeh, ve zlomku vteřiny zlomit vaz. Aby jí mohl předvést, co se pro ni naučil.

Pstruh zůstává v úkrytu. Giulio mlčí. Anežka taky.

Rozpaky, kdysi rozpuštěné jak vosk, se tiše plíží mezi kořeny.

“Jsi si pořád jistá?” zeptala se naposledy Renáta.

Milada pevně přikývla. Rukama si přejela po nové cestovní suknici.

“Děkuju za nabídku, ale…” nervózně se zasmála, ”Nechci díry v paměti. Radši zůstanu sama sebou. Nechci, aby mě zlomil. Nebudu si ho pamatovat v dobrém.”

Zavřela oči a zhluboka se nadechla.

“Ten ďáblův zplozenec si nezaslouží, aby si ho kdokoli pamatoval v dobrém.”

Podívali se na sebe.

“Ale na tebe, paní Renáto, pamatovat v dobrém chci. Za zbytek života vděčím tobě.”

Renáta sledovala, jak se zvířený prach ztrácí za ohybem lipové aleje a zašeptala: “Změnilas moji cestu. Ani já na tebe nezapomenu.”

Udýchaně vběhli do Ellas Market, ruku v ruce.

Jannis beze slova vybalil na pult z umolousané utěrky starobylý obrázek.

 Aristides, Martha, malá Eleni a René Ocelot jen zírali.

"Zabalil jste to jak tlačenku do papíru," napomenul ho Ocelot, "vždyť je to nesmírně nebezpečná zbraň!"

"Jemináčku," vyjekla Jannisova přítelkyně.

"A vy jste kdo?" udeřil Ocelot tvrdě.

"To je moje přítelkyně," hájil ji Jannis, "eh, jak se vlastně jmenuješ?"

"Dana," odsekla uraženě.

"Brácho, kdyby blbost kvetla, tak ty jsi jak-"

"Jo, já vím. Jako támhle ta kytka. Promiň, Dano," usmál se omluvně.

"To není kytka, ale mořský korál," usadila strýce malá Eleni.

As their cats were quite demanding when it came to quality food, Damien and Atal were going to invent a new food type for them.

They set a large pot on the heater, and threw in things that cats were eating, like some dead rodents, insects, or a cup of catnip. The latter proved to be disastrous however; the concoction suddenly boiled over, spilling out of the pot and onto the floor, and started fuming heavily.

“What now?” asked Damien after shutting off the fire alarm.

Atal looked at the mess. “Maybe we could try honeysuckle next time?” he suggested.

"Dnes si připravíme dezinfekční lektvar. Můžete ho používat tam, kde potřebujete něco vyčistit. Například vodu z kaluže v případě, že jste někde v divočině, nebo po nasáknutí do obvazů. Při přípravě lektvaru byste si měli dát pozor na dvě věci,“ mávl profesor Křiklan hůlkou a na tabuli se objevil postup a ingredience na přípravu lektvaru.

„Za prvé, šalvěj, kterou budete používat, je třeba mít sušenou, a to při svitu tří po sobě jdoucích úplňků. Za druhé, korál, který budete drtit v posledním kroku, by měl projít květenstvím. Upozorňuji, že se jedná o velmi vzácnou ingredienci, proto s ní zacházejte opatrně.

Dívčiny černé oči byly najednou široké překvapením – spíš šokem. „Jak to myslíte, mon docteur, jestli mne nikdo neviděl?“ tázala se tiše. Hlas se jí zachvěl.

„Nechceme tě děsit, Madi,“ snažil se ji uklidnit Norbert. „Ale…“ 

Eliška si pomyslela, že se mu to uklidňování zrovna nedaří. Vzpomněla si, co občas říkával Daniel: Co se řekne před ale, je jen návnada, která neplatí… Vycítila, jak je dívka nervózní. Kdyby tu Daniel byl, nejspíš by slyšel, jak rychle jí buší srdce. Nenápadně se podívala po Lefebvrovi. Také má dokonalý sluch? Anebo je to s ním jinak? Co všechno umí? Jak starý je doopravdy? 

Xénie třímá zrcátko upravené odhalovacím lektvarem jako štít. 
„Prohledáme dům?“ zašeptá.
Evžen nejprve přisvědčí, pak se ale dotkne stěny a hlavou bleskne jiný nápad. 
Proplete prsty runovým vzorem na tapetách, jemně ohmatává strukturu iluzivního kouzla, zkusmo zamíchá magickými znaky a prostor jako by se rozmazal, zvětralé zdi starého domu zakrývá jen pomačkaná kulisa.
Xénie zatají dech.
Evžen si zlehka a pokradmu podmaňuje cizí kouzlo, vytrhává kotvy z kořenů, rozvazuje rafinované smyčky, až konečně se zlomyslným úšklebkem zaútočí plnou silou. Celá magická vestavba se zřítí, stejně jako vydlakovi dvojníci se změní v závěje popela.
Zlaté tretky nezmizí. Lámou se a praskají.