Usagi Yojimbo

fandom: Usagi Yojimbo AU
Pro Ave k narozeninám.
Při svém prvním turnaji porážel jednoho žáka šermířské školy Dogorma za druhým. Pak před ním stanul Kenichi. Usagi mu pohlédl do očí a jeho ducha ovládl hněv dětství. Prohrál.
Když Kenichi přebíral meče od lorda Mifuneho, pocítil Usagi, že se před ním cesta samuraje uzavřela. Návrat do vesnice byl nejhorším dnem jeho života.
Oženil se s Mariko, svou dětskou láskou. Po smrti otce se stal starostou vesnice. Svého syna pojmenovali Jotaro. Do vsi občas dolehla ozvěna Kenichiho samurajské slávy a pokaždé to bolelo trochu míň. Když občas pozdě večer sledoval oddechujícího synka, byl skoro rád, že ten dávný souboj prohrál.

Palankýn z třešňového dřeva má záclonky z bambusu. Uklánějící dav mě nevidí, ale já mohu pozorovat všechny. Když zahlédnu jeho, srdce se mi v hrudi zastaví. Kolem úst už se mu rýsují vrásky, ale pohled má stále pevný. Na ošoupané haleně hrdě nosí mon dávno mrtvého lorda. Ronin, samuraj bez pána. Zažila jsem s ním nejkrásnější den svého života. Já, princezna na útěku, on, můj poslední osobní strážce. Zdálo, že spolu můžeme být šťastni - v den Hvězdy tkalců jsme se potáceli mezi láskou a povinností. Následujícího rána vše skončilo. Štěstí beze cti je pouhá iluze. Přesto nikdy nezapomenu, Miyamoto Usagi.

Jseš mrtvej, Usagi!“ vykřikl Kenichi a vypustil šíp. Tětiva zabzučela.
Jeho soupeře to nezkrušilo. Šíp se mu odrazil od ramene a Usagi se dál řítil na neblahého střelce. Meč zasvištěl.
„Kjááááá!!“
Tak tohle byl můj poslední výstřel, napadlo ještě Kenichiho, když se kácel k zemi.
Ještě že mají jen dřevěné zbraně, vzdychla si maminka Kenichiová, když drhla synkovi bouli na čele. Mít opravdové, ani jeden z nich by se nedožil deseti let věku.
„Usagi mě praštil,“ fňukal Kenichi. „Za všechno může on!“
„Praštil nepraštil,“ komentovala maminka, „kdovíkdo si začal. Příště zas uděláš bouli ty jemu.“
Evidentně to byla moudrá žena.

Fandom: Usagi Yojimbo/Záhada francouzského koření
Poznámka: crossover, kde se setkávají mistři východňárských umění; poněkud potrhlé
Černé ostří se zablesklo. Usagi stihl uskočit, ale docházely mu síly. Poprvé démona zabil, alespoň si to myslel, ale ten se vrátil. Znovu a silnější. Zůstávala po něm stopa mrtvých.
Toho kořenu si Usagi nevšiml. Zdatnější samurajové doplatili na hloupější chyby. V ústech ucítil pachuť kovu. Jeiův smích se mu zahryzl do srdce a černé kopí ho mělo následovat.
Lumír se odlepil od větve a elegantním skokem s několika otočkami se vrhl na bojovníka s černým kopím. Šnečí ninja byl nanejvýš rozezlen. Dnes ho přepadl zákeřný časoprostorový vír a vyplivl ho tady. A démony Lumír miloval asi jako francouzské gurmány.

Téma: Zbytečná oběť
Fandom: Usagi Yojimbo
Snažil se jim vyhýbat, protože nejlepší meče zůstávají v pochvách. Omluvil se jim, pomohlo-li to. Pohostil je, měl-li peníze. Rozesmál je, byli-li podráždění. Obešel je, bylo-li to nutné. Zastrašil je slovy, byli-li bojácní. Přemluvil je k bokenům, byli-li neodbytní. Užil tupé strany, byli-li nezkušení.
Přesto se mu někdy postavili s mečem do cesty a nebylo zbytí. Pak se Vrbová snítka i Mladá vrba musely napít krve a počítat mrtvé. Zbytečné oběti. Snažil se jim vyhýbat, jak to šlo, přesto za ním zůstávaly jako cestička vykapaná čerstvou krví. Alespoň je nechal řádně pohřbít a pomodlil se za ně v nejbližším chrámu.

"Umístěte sázky!"
Usagi nechodí do herny často. Jen když mu docházejí peníze. Pak hraje o svou budoucnost.
Pravidla jsou jednoduchá. Dvě kostky v rukou hlavního hráče. Sázky, zda padne sudá, nebo lichá. Cho, nebo han.
Několik minut jen přihlíží, aby se přesvědčil, že kostky nejsou zatížené. Má-li hrát s osudem, chce čistou hru.
"Umístěte sázky!"
Usagi vždycky sází na lichou, číslo odpočinku. Lichá znamená další noc v teple hostince v městečku. Sudá - vyrazit dál bez peněz a doufat ve svou šťastnou hvězdu.
Největším prokletím samuraje bez pána je svoboda. Proto si o ni musí občas zahrát s osudem kostky.