Stopařův průvodce po galaxii

Fandom: Stopárov sprievodca galaxiou. Prvá veta patrí Douglasovi Adamsovi. Sorry, bratmmm
A/N: venované všetkým Adamsológom, aj keď mám z toho BJB pocit.
Sedieť v jednej kyberlavici so Zafodom Bíblbroxom bolo nepochybne rušivé, ale človek sa popritom naučil veľa užitočných vecí.
V susednej kyberlavici sedávalo dievča s presne takým počtom chápadiel, aké mal rád. Óch a tie prísavky!
Ich najvzrušujúcejší plán sa týkal dvoch kamarátok z vedľajšej triedy. Súťaž, kto ich dostane skôr do postele, ho úplne pohltila a štúdiu sa venoval len vtedy, keď potreboval tú zelenšiu ohúriť. Veď aj zaslúžene vyhral. Bola to tvrdá drina a stála ho celé úspory.
Potom prišli krušné časy záverečných skúšok a Ford si uvedomil, že vie iba tancovať, piť a stopovať.
Naučil sa to najdôležitejšie.

„Kdo je proti?“ zeptal se Chéčgrustl Ilkštl už jen pro forma. „Nikdo, děkuji vám. Prosím členy výboru, na palubu.“
Na zaostalé planetě v končinách, které si rozhodně nemohou dělat nárok na módnost, přistála malá loď. Nápis na jejím boku hlásal Frondvúdlská nadace štěstí, ale poněvadž byl ve frondvúdlském pachovém písmu, pro které do vzdálenosti dvou tisíc parseků nikdo neměl příslušné receptory, nikdo si jej nepřečetl. Z lodi vystoupily tři fialovooranžové bytosti.
„Pan Arthur Dent?“
„Hm... ano?“ odvážil se Arthur.
Frondvúdlané rozvinuli chapadla v uctivém gestu. „Blahopřejeme, pane Dente. Přijměte laskavě naše nejvyšší ocenění Největší z prdele klika v dějinách vesmíru.“

poznámka: Pokud by to někoho zajímalo, odehrává se v prvním díle trilogie v pěti dílech na planetě Magrathea.
-------------------------------------------------------------
Dočetl pasáž o propisovačkovitých formách života. Výprava stále nikde. Marvin byl uraženě vypnutý, proto Arthur četl dál:
O tom, že většina měst roste samovolně a proti vší logice, dnes už pochybuje málokdo. Šok v odborné veřejnosti však vyvolal objev planety Qabutala, jejíž města jsou živé, poměrně inteligentní bytosti na bázi křemíku. Rozmnožují se, jak je dáno už jejich povahou, dělením, a to vždycky před koncem volebního období místních starostů. Opravdickým frúdem je pak ten, komu naroste věží sto. Je znám případ, kdy vesnička obvinila svého otce z nespravedlivého dělení věží,…
Arthur Průvodce znechuceně odložil. Asi bude radši sledovat západ sluncí.

varování: slash (když budete pečlivě hledat...)
Pokýval hlavou. Tak předvídatelné, že ho rozbolely diody. Sotva se rozpadla majonéza na ohořelých ostatcích chlebíčku, kterým se podařilo proletět atmosférou, hned se tam objevily chlupaté stodvacítisedminožky, které se nažraly a začaly se množit jako o život. Pak chlebíček došel a mezi tvory začal bratrovražedný boj o kalorie. Nevyhnutelnou evolucí se vyvinul nepříliš inteligentní druh zeleného inkoustu, který trpěl akutním nedostatkem surrealistických básní na jinak pusté planetě. Později vyvinul absolutní rým a přirozeně vymíral.
„Si myslíte, že máte problémy... zkuste si být na chvilku maniodepresivní,“ zamumlal Marvin a vydal se na sedmimiliardtou a první okružní cestu kolem své pochroumané nohy.

Ocitnete-li se uprostřed temného lesa a nevíte-li jak se z něj dostat, zkuste vylézt na strom a rozhlédnout se, zda neuvidíte světlo, k němuž byste mohli dojít a nalézt tam pomoct.
V případě že světýlko uvidíte, doporučujeme se k němu okamžitě vydat.
Pokud vás světlo dovede k malému stavení hluboko v lese, je nanejvýš vhodné zjistit, zda není toto obydlí náhodou postaveno ze sladké lehce kořeněné hmoty, zvané perník. Kdyby tomu tak totiž bylo, měli byste co nejrychleji vzít nohy na ramena, neboť jste se přiblížili obydlí zlé ježibaby, která se živí výhradně lidským masem.
Více pod heslem perníková chaloupka...

V parkovacej hale Reštaurácie na konci vesmíru bolo ticho. Drahé zaparkované vozy stáli v mnohých nablýskaných radoch. Jediný zvuk vychádzal z kúta, kde stál kávovar.
"Ahoj, kávovar," oslovil ho hlbokým zastretým hlasom robot.
"Vzzzzzzzzzzzzz..."
"Vzájomne sa spoznať? Nie, mňa nikto netúži spoznať. Čo hovoríš na tie lode?"
"Blblblblblbublublublublebleble..."
"Blé, máš pravdu. Sú nechutné aj s ich tlstými zazobanými majiteľmi. Už ich tu parkujem päťsto tridsať miliónov rokov. Strašné, však?"
"Píp."
"Len nadávaj, na mňa neber ohľad. Nehovor, že ti na mne záleží. Marvin sem, Marvin tam, Marvin, utri blato. Nemôže mi niekto povedať prezmenu niečo milé?"
Automat vypľul pohárik kávy.

poznámka: vždy som sa o nej chcela dozvedieť viac, no nedočkala som sa :)
poznámka 2: sub-eta som rátala za jedno slovo
Vo vesmíre je všeobecne známe, že Vulgarena Sladkomilná je najtreskutejšia pobehlica všetkých čias.
Čo vie menej ľudí, je to, že vlastne nechcela byť pobehlicou. Odjakživa chcela byť filozofkou.
Keď bola malá, fascinoval ju príbeh o Studnici múdrosti a Vrúmfondel bol jej veľkým vzorom. Lenže filozof nie je filozofom, ak o ňom ľudia nevedia. Takže keď jej dorástli všetky tri prsia, využila danosti svojho druhu.
Vulgarena mala úspech. Sub-eta stanice sa predbiehali v záujme a jej kniha Môj osobný pohľad na teóriu Veľkého tresku bola druhá najpredávanejšia vo vesmíre.
A tiež je pravdou, že Zafod Bíblbrox bol jej štyridsiaty druhý zákazník.

poznámka: Pokud si nevzpomínáte, co je Vír totální perspektivy, můžete si osvěžit paměť tady.
prohlášení: Vše patří D. Adamsovi, kterému děkuji nejen za půjčení, ale hlavně za to, že to vůbec vymyslel a napsal.
Paní Tragulová věřila, že manžel je idiot, proto se k Víru nechala připojit bez obav.
Spatřila sebe sama v prostoru, který se začal zběsile zvětšovat, jako by se zoom vymkl kontrole. Viděla rodnou líheň, která se rychle zmenšovala, až byla pouhou tečkou na kontinentu, který byl jen částí planety, kterou skoro nešlo rozeznat ve světle blízké dvojhvězdy, která se ztrácela v dvou set miliardách hvězd Galaxie, která byla částí Místní skupiny galaxií… Najednou viděla celý vesmír a sebe v porovnání s ním.
Než jí toto patřičné měřítko vygumovalo mozek, stihla se ještě zařeknout, že manželovi už piškotové dorty péct nebude.
návrh pro zájemce: Zkuste si nakreslit graf třetího souvětí.

fandom: Stopařův průvodce, odehrává se mezi 2. a 3. dílem trilogie v pěti knihách
poznámka: Věnováno Julii – hlavně z toho prostého důvodu, že tohle téma (Klobouk ve křoví) vyšlo na 2. dubna.
Arthur vyšel z jeskyně, které momentálně říkal domov.
Na větvi proti němu visel hnědý plstěný klobouk.
Škoda, že právě nezkouší létat, napadlo ho, protože tenhle pohled by spolehlivě zajistil potřebné rozptýlení.
Klobouk tu nemohli zapomenout Golgafrinčané; ti zrovna prováděli průzkum trhu před vývojem nového trávového modelu. O jeskynních lidech nemluvě.
Přistoupil blíž a nepřestával zírat. Vtom uslyšel podivný zvuk a zčistajasna se vedle něj zhmotnila modrá policejní budka, ze které vyskočil vysoký kudrnatý chlap, popadl klobouk a vítězoslavně zahalekal: „Tady jsem ho nechal!“
Pak se otočil na podpatku a nechal Arthura, aby další dvě hodiny nerušeně čučel na šípkový keř.

Přestože dík Křečopažoutovi na Viltvodlu VI dosud přežívaly tradice, s místní kulturou to už tak slavné nebylo… Aneb peklo má mnoho podob.
Bývalý pirát zalovil v hlubinách subéterových vln, ale ze všech kanálů se na něj zubil tentýž excentrický blb v kožichu a pseudokovbojských botách z pravé blátotlaččí kůže. Žádný div, že ho sedmkrát zvolili nejhůře oblékaným myslícím stvořením ve vesmíru...
Hyperempatická židle pod dotekem teleskopického pozadí svého majitele soucitně zakníkla.
„Je vesmír pro nás dva opravdu dost nekonečný?!“ kladl si den co den otázku Života, Vesmíru a Vůbec Humma Kavula od doby, co Bíblbrox vyhrál i Vesmír hledá Superstar.