Alternativní realita (AU)

Na prvom pekelnom poschodí je limbo, tu duše večne blúdia v svojich sociálnych bublinách.
Na druhom poschodí je hriech závislosti na jednej službe. Google dáva náhodné výsledky. Iné vyhľadávače nefungujú.
Na treťom poschodí sa lieči závislosť na sociálnych sieťach. Všetko sa dá vybaviť len cez sociálne siete. Nemáte na ne prístup.
Na štvrtom poschodí sa postihuje negramotnosť. Musíte pracovať iba s textovým terminálom. V Gentoo.
Na piatom poschodí sa trestá zneužitie údajov. Jeho obyvatelia sú ukrytí za pekelným firewallom. Každý ich krok monitorujú démoni, 24 / 7.
Na poslednom, šiestom poschodí, nešťastníci zabudli zaplatiť faktúru ich internetovému poskytovateľovi. Trest je jasný.

Hodina, dvě, čtyři... Válka netrpělivě poklepává rudě nalakovaným prstem o špinavý ubrus. V motorestu, kde čekají na posledního z nich, už na baru došlo všechno včetně tři roky starých lékořicových bonbónů a policajti už dvakrát odvezli účastníky hromadné rvačky.
"Neměli bychom vyrazit bez něj?" žmoulá nejistě Znečištění zděděnou korunu.
"Ehm... tedy EHM", ozve se teprve nyní malý mužíček od stolu v rohu. Je celý takový nevýrazný, šedivý, s aktovkou narvanou tiskopisy jemného papíru...
"Sekáč nedorazí."
Tváří v tvář třem zmateným pohledům si o něco jistěji upraví brýle.
"Má dovolenou. Ale říkal, že za něj mám zaskočit, prý to vyjde nastejno."

Muž zoufale zamával Desert Eaglem před paní v tvídové sukni.
"Já skutečně nemohu ovlivnit výši vašeho odvodu, to jste měl probrat s daňovým poradcem," řekne dáma s výrazem robota. "Růženko, připravte prosím mop a vak!"
"Chcete mě zruinovat! Kdo to kdy slyšel, platit 84procentní daň z příjmu!" ječí muž.
"To je dobrovolný milionářský příspěvek, nikdo proti němu při schvalování nedemonstroval," nedá se dáma.
"To proto, že tehdy všichni řešili to roztomilé video s koťátkem ve skleničce, jak vůbec někdo mohl v té době hlasovat!" prolétne hlavou spolu s kulkou mladíkovi.
Vaky nafasovala daňová správa letos poprvé, zákonodárci mysleli na všechno.

Na tváři jeho společníka se rýsoval lehce znuděný výraz.
Norbert se ušklíbl, nadzvedl svou sklenku a upil.
Seděli ve VIP černokněžnickém baru. Sliboval zábavný program, rvačky, hazard...
U vedlejšího stolu se halasně bavila jakási sebranka - zřejmě upírů. Temný koutek si zabralo vážné uskupení mágů, kteří poklidně řešili novinky v nekromancii.
Jednoduše: nic zajímavého.
„Je tu nuda,“ zkonstatoval Norbert. „Nechal jsem se nalákat na tvá malebná slůvka slibující nevšední podívanou...“
„Však. Vše jde podle plánu, máš, co jsi chtěl! Zažil jsi snad někdy, že by se v takovémto podniku celý večer nic nestalo?!“
„Aleksi,..."
„Chceš mě zabít, je mi to jasné."

Chtěl bych vidět, jak ti vrásky stáří čas do tváře vmaluje,
jak budeš šedá a shrbená,
přesto pro mé oči stále mladá a jako růže rozvitá,
a smíchem budou se ti třást ramena.
Chlapec vstal od stolu a přivoněl si k růži od Magdy.
"Mno, ta inspirace růží je dost jasná, takže nevím, jestli to není moc bez nápadu," napadlo ho. "A jedinej rým tam jsou shrbená a ramena, což taky není moc pozitivní," zastyděl se nad chabou tvorbou.
SMSku smazal a šel přemýšlet za kamarády, jako vždy. Magda na odpověď čekala dlouho, i když po čase jako růže opadala.

Carlův třetí let na přízemskou stanici se moc nepovedl. Odlet byl sice technicky zvládnutý, ale při přistání nedostal žádné instrukce, jestli může dosednout do pátého kvadrantu. Nakonec se vzhledem ke klesajícímu petroleji odvážil, ale to ticho ho děsilo.
Letěl zrovna na své narozeniny, manželka mu to dala jako dárek, poprvé sám pilotoval XT154.
Ze Země zněl jenom šum ve vysílačce, když se snažil kontaktovat NASA.
"Tááák - nádech, hlavně se nebát," opakoval si dokola, když šel nezvykle zhasnutými staničními chodbami směrem k velitelskému můstku.
"Překvapení!" ozvalo se za dunivého chrapotu nabíhajících motorů, po vstupu na můstek. Nakonec dostal i beztížný dort.

„Eric! Ako sa ti darí?“ zahlaholil David, keď vkročil do spisovateľovej pracovne zavalenej stohmi rukopisov.
„Nikdy som sa nemal lepšie!“ odpovedal Eric a usmial sa.
„Skutočne?“ hlesol David šokovane, lebo v takejto nálade kamaráta ešte nevidel.
„Za všetko môže táto kniha,“ ukázal Eric akúsi príručku.
„Staňte sa optimistom rýchlo a ľahko... čože?!“
„Dalo mi to celkom nový pohľad na svet! Dokonca teraz píšem oveľa lepšie knihy!“
„Snáď nechceš tú poslednú skončiť nejakým... happyendom?“ vyprskol David.
„Čo je podľa teba na takom dobrom konci zlé?“
David si rezignovane vzdychol. „Asi nič. Ako tú knihu vlastne nazveš?“
„Rozmýšľal som nad letopočtom 1984.“

Je naší smutnou povinností oznámit odchod drahého kolegy, chovatele, pěstitele, letce, vlastně skoro našeho dítěte.
Jeho život připomínal pohádku, kterou si sám psal. Miloval zvířata a ještě víc své květiny, které se bez jeho péče opravdu neobešly.
Pohádkový život ale neznamenal pouze klid a práci jen když se zachtělo. Pokud se pro něco nadchnul, ihned vystartoval. Například létání. Začal s ním již v dětství, protože mu nikdo neřekl, že létat nemůže.
A pokud mu někdo něco vytýkal? S úsměvem zabzučel "Já nic, já muzikant."
Za týden bude poslední možnost rozloučit se s Čmelákem, poté ho už nikdy nezahrajeme.
Divokej Bill

Zhluboka se nadechla, aby utišila zběsilý tlukot srdce. Zase tréma, a to tu v zákulisí čekala už po třiadvacáté. Byla to jen tahle svíravá chvilka, než ji zavolali, kdy musela ustrnout uprostřed běhu bez možnosti cokoliv kontrolovat.
"Dvacet vteřin," zašeptal zkreslený hlas ve sluchátku.
V šeru hlediště zahlédla otcův vozík, pak odlesk brýlí, a když přimhouřila oči před bodovými reflektory, rozeznala i hrdý, přísný výraz jeho tváře.
Tak oni si mysleli, že je nás málo. Že loňské léto bylo poslední.
Ne, to MY jsme si to mysleli...
"Přivítejme ředitelku Festivalu - "
Je to letos naposled?
Usmála se a vykročila.
"- Kateřinu Pravdovou!"

Učitel: [dotčeně] Ale pane řediteli! Vy mi křivdíte! [náraz, bolestivé zavytí]
[odmlka]
Učitel: Jen malá chybička...
Ředitel: [naštvaně] Máte okamžitou výpověď! [zvyšuje hlas] To byl vrchol, Kajetáne! [druhý náraz, zvuk tříštícího se skla, ředitelovo nadávání]
Učitel: [mluví přes nadávky] Došlo k nečekaným událostem…
Ředitel: [nasupeně] Učíte dějepis!
Učitel: [vehementně] Nikdo netušil, že v té zapečetěné truhle je schovaná absolutní temnota, po níž se Tma tmoucí rozleze po celé škole! [třetí náraz, řinčení mečů padnuvších na zem]
Ředitel: V jaké truhle?!
Učitel: Probíral jsem Pandořina tajemství… Tak jsem, pro ilustraci…
Ředitel: [nasupený nádech]
Učitel: [obranně] Na výšce říkali, ať učíme hrou!