Moje články

Otočka, otočka, výskok, švih. Sklouzla jsem se po ledě našeho rybníka takovou rychlostí, až to zasvištělo. V dalším kole jsem přidala pár piruet a výskoků.
Další zadunění. Nedělala jsem si však starosti, tohle se na našem rybníku ozývá často. Přijela jsem do prostřed a posadila se na to ledové zrcadlo. Chlad se mi líbil.
Začala jsem trochu vzpomínat, jak jsme tady bruslily s maminkou, když mi bylo pět. Opětné zamručení ledu rozčíslo to ticho. To už mne krapet vylekalo. Zvedla jsem se na nohy a vyběhla směrem ke břehu. Bylo to těsné – po došlapu na pevnou zem se led probořil.

Pan Weasley jako každé ráno tohoto týdne vysedával u Denního věštce a hlasitě u toho nadával.
„Co je psáno, to je dáno.“ vybuchl zase „Ten Popletal už neví co má psát! Vymyslel si další
postihy pro ty, kteří se budou bavit tady s Harrym.“
Harry se zamračil. V tu samou chvíli se do kuchyně hlavního štábu Fénixova řádu došourala Paní Weasleyová.
„No podívej se, Molly!“ vyprskl. Harry už to dál nechtěl poslouchat, nemohl dovolit aby z toho rodina jeho nejlepšího kamaráda měla problém, že tam s nimi je přes Vánoce. Odebral se do svého pokoje a z police sundal kufr.

Profesorka McGonagalová se procházela po ztemnělých chodbách hradu. Kontrolovala každé zákoutí, zda se tam nenachází nějaký ten nezbedný student, ale zatím neměla žádný úspěch.
Na konci téhle chodby se najednou ozvala dutá rána. Profesorka se tedy odebrala tím směrem. Za starým brněním byl malý oranžovofialový box. Minerva se sklonila a sebrala ho ze země. S ohlušujícím výbuchem skončila na zemi. Celá od sazí a s rozzuřeným výrazem ve tváři se zvedla. V ruce měla vzkaz.
" Onoho slídila, který se hrabal tam kde neměl, nechávají uctivě pozdravovat
Fred a George.
PS: Ten černej sajrajt nejde smýt. Počkejte do příštího úplňku

Profesorka McGonagalová se procházela po ztemnělých chodbách hradu. Kontrolovala každé zákoutí, zda se tam nenachází nějaký ten nezbedný student, ale zatím však neměla žádný úspěch.
Na konci téhle chodby se najednou ozval jakási dutá rána. Profesorka se tedy odebrala tím směrem. Za starým brněním byl malý oranžovofialový box. Minerva se sklonila a sebrala ho ze země. To ale neměla dělat. S ohlušujícím výbuchem skončila na zemi. Celá od sazí a s rozzuřeným výrazem ve tváři se zvedla. V ruce měla vzkaz.
" Onoho slídila, který se hrabal tam kde neměl, nechávají uctivě pozdravovat
Fred a George.
PS: Ten černej sajrajt nejde smýt. Počkejte do příštího úplňku."

Plavovlasá dívka stála na vrcholku mrakodrapu.Opuštěná, chtěla ukončit to věčné trápení.
"Neuděláte to!"Ozval se klidný hlas přímo za ní.
"A to si myslíte z jakého důvodu?" odpověděla v slzách a otočila se.Za ní však stál pouhý údržbář.
"Protože jestli čekáte,že vás nějaký hrdina zachrání a vy si tím dokážete , že za něco ještě stojíte, tak se moc mýlíte. Jestli budete chtít skočit , tak vám v tom nezabráním. A teď ustupte, prosím, ještě tu nemám hotovou práci." Odfrkl si tlouštík a obešel ji."Za hodinu to bude hotové. Pak si běžte skákat jak jen je libo."
Dívce po tváři skanula hořká slza.Otočila se na podpatku a odešla.Dnes to ještě němá cenu umírat.