Moje články

Hořelo a ozývaly se vzdálené výbuchy. Gwen to bylo jedno, bylo tu něco, co se muselo udělat. Poslední věc, když o ty živé a vyděšené už bylo postaráno.
Dveře do knihovny se vyvrátily při soustředěné střelbě clonetrooperů. Gwen proklouzla mezi regály a snažila se nevnímat předměty na podlaze. Chodba, ještě jedna a dveře. Gwen vztáhla ruku. Tiše zasyčely a otevřely se.
Místnost byla prázdná.
"Kurva."
Pak ji něco napadlo. Stiskla několik ornamentů v jednom koutě. Kus stěny se odsunul. Výklenek nebyl prázdný.
Tři jsou dost. Lehce se sbalí a přepraví.
Gwen měla hotovo.
Vyšla z Chrámu. Neohlédla se ani jednou.

Grievous si zamnul pařáty. Tohle bylo neočekávané štěstí.

Nebyli ani vedle sebe v celách. V jedné vždy seděl jeden vězeň, obklopený magnaguardy. V obou vedlejších bylo přecpáno dalšími elitními droidími zabijáky.

Grievous chodil od monitoru k monitoru a pochechtával se.
Pak se za ním ozvalo zakašlání.
"Co tu chceš?!"
"Poradit. Neměl byste jim kromě zbraní odebrat i zbroj?" zeptal se návštěvník, který vypadal trochu jako senátor za Naboo.
"Proč? Copak si myslíš, že stráže umlátí brněním?"
Návštěvník pokrčil rameny a zmizel.

Když jeden vězeň opravdu umlátil stráže brněním a osvobodil ostatní, Grievous usoudil, že ten pan Rumburak měl asi pravdu.

Někdy se to stane. Ráno se probudíte v míru s celým světem, pak vlezete na trochu rozsáhlejší a hlučnější trh a najednou jsou vaše sociální baterie nejen v mínusu, ale ouplně v... kontejneru na baterie. Naštěstí i tady jsou zapadlé koutky, kde je lavička a relativní pusto a prázdno.
"Moc dlouho se nezdržíme," řekl Tyros
"Můžu tu s tebou zůstat," navrhl Thon.
"To je dobrý, potřebuju jen chvilku."
"Dobře. Nevim, kdy se vrátíme. Kdybys tu nebyla..."
"Tak tu nejsem už vůbec."
"Dobře," Tyros se rozhlédl, "a ono to odtud i dobře půjde."
"Co?"
"Beam me up, Scotty."
"To máš pravdu."

Kůly se skácely jeden po druhém. Provazy a sítě povolily. Neovladatelný kolos prolétl přímo prostředkem a zanechal po sobě zkázu, zhoubu a dvanáct strnulých dětí.
"Jsme v naprostém háji, vážení," shrnula to Catra.
Ozval se výbuch.
"Jo, v naprostém."
Kit se podíval směrem k domu.
"Musíme to říct."
Následovala hádka, kdo za to zničené pole a traktor vlastně může.
Skupinka se pak schlíple vydala směrem k domu a nevyhnutelnému trestu.
"Teto?" zavolal Fi do otevřených dveří.
"Ano?" ve dveřích se zjevila Gwen.
Fi zpanikařil a postrčil před sebe Nuuse.
"Promiň, bráško. Tohle nezvládnu. Snaž se."
Gwen pozvedla tázavě jedno obočí.

"A máme tě, ty darebáku!"
Tyros neprotestoval, vždycky se rád poučil o místní policejní práci. Ostatně Gwen a kluci ho jistí.
Po nějakých procesních zmatcích se octl v místním ekvivalentu výslechové místnosti. Proti němu unavený a 'hodný' a čerstvý a 'zlý' policajt. Po úvodním kole výhružek (ne příliš vážných) si ten unavený protřel oči a řekl osudnou větu:
"Co kdybysme začali hezky od začátku?"

Elfi si ani neprotřeli očka u jezera Cuiviénen, když do místnosti vtrhl náčelník s právníkem.
"Všechno jste zkazili! Má právo nevypovídat!"
"V jeho případě spíš povinnost," zamumlal unavený policajt.
Tyros se usmál a vyšel ze stanice.

Cesta na Zemi skrz divokou část vesmíru je žůžo dobrodrůžo. Stačí jednou špatně zabočit a jste někde, kde jste ještě nebyli.
"Takže kde jsme dneska?" zeptala se Gwen při pohledu na planetu s plynným obrem v pozadí. Vypadalo to jako Země a Jupiter. V tmavě modrym.
Sme u Pandory. Neptej se proč a jak. Už počítám zpáteční cestu odpověděl Com.
"Jé, Pandora!" Thon se přilepil na sklo, "nemohli bysme...?"
"Nedá se tam dýchat."
"Síla, vole, ne?"

O půl hodiny později

"Jé... koukněte na ty kytičky pod vodou! To je jak koráli na Zemi."
"Koráli nejsou..."
"Zmlkni a podej mi foťák."

V jídelně na stole trůnil hrnec. To nebylo neobvyklé, ale teď tu byli kluci a každý vyjmenovával, co chce k obědu. Gwen stála ve dveřích na můstek a pojímala tušení.
Když byla hromadná objednávka dokončena, hrnec poskočil, poklička zarachotila a v jídelně to rázem vonělo jako v restauraci.
Kluci začali vytahovat z hrnce talíře a misky, které se tam podle všech fyzikálních zákonů neměly vejít.
Gwen přistoupila blíž.
"Chci vědět jednu věc. Že jste to neukradli?"
"No dovol," ohradil se Trins, "jsem viděl takovou pohádku..."
"Já vím," mávla rukou Gwen, "no, u tohohle aspoň nehrozí, že se utopíme v kaši."

"Kde je Gwen?" zeptala se Tess jednoho rána u snídaně.
San pokrčila rameny.
"Netuším."
Hledání zabralo dvě hodiny.
Gwen seděla na trámu (který tam ještě včera nebyl) s výhledem na dveře do kabinetu Růžové Dolores. Nade dveřmi se ve vzduchu mírně kymácel kyblík s barvou, vosí hnízdo, šestnáctitunové závaží, Ráchel Welchová a noha.
"Gwen! Nesmíš!"
"Můžu a chci."
"Gwen... no tak... Jedi, Světlá strana Síly, jsi Pan Hodný..."
"Jsem zlý..."
"Když to neuděláš, tak ti koupim dort."
"Ale když ono je to tak lákavé..."
"Já vím, ale nemůžeš..."
Gwen váhala.
"Co by na to řekli kluci? Žes na ně nepočkala?"

"Kde je můj Kypíček?" zahřmělo z generálské kajuty.
Thon se zatvářil zkroušeně, ale nepřestával cosi kutit.
"Já ti ho vrátím!"
Gwen vyletěla (doslova) z lodi rovnou k vojínovi.
"Vrať mi mýho kraytskýho dráčka!"
"Já ho potřebuju!"
"To bych ráda věděla, na co!"
Thon ukázal na XXXXL klec. Uprostřed, trochu ztracený na tom velkém prostoru, ležel plyšový animatronický kraytský drak Kyp Durron a spal.
"Velmi jsem o tom přemýšlel, víš?" zatahal Thon Gwen za rukáv, "a tohle se mi zná jako nejlepší návnada na thursa. I Com se mnou souhlasí."
Gwen se netvářila nadšeně.
"Jestli mu ta potvora zkřiví jediný chlup...!"

U vchodu cosi cinklo a pak žuchlo. Gwen vykoukla. O strom vedle Nameless se opíral protokolární droid typu RQ. Vedle něj stál Tyros a culil se.
"Co to máš?"
"Bojový úkol pro všechny. Takže, všichni sééém!"
Z lodi vykouklo osm hlav. Sedm organických, jedna kovová.
"No?"
"Hle! Úkol! Droid nepracuje! Kdo ho pracovat přiměje, nenásilně, získá malé, bezvýznamné plus."
Thon se zeptal:
"Proč nepracuje?"
"Řekni."
Droid zvedl hlavu.
"Bylo mi přikázáno mým majitelem. Cituji "hlavně, děvče, nepracuj", konec citátu. Můj program nedovoluje neuposlechnout."

Obejít program trvalo deset minut. Stačilo droidce namluvit, že i kácení stromů je 'šolíchání' a ne práce.

Válka je všude. Někde nahlas a veřejně a někde potichu a v temných uličkách.
"Je to neobvyklé," poznamenal v bezpečí Nameless Thon, "celkově potřetí za ty dva roky."
"Protože normálně to dělaj jiný," Tyros nedočkavě přešlapoval, oči upřené na obrazovku.
Ukazovala malé náměstíčko. Restauraci. Procházející nic netušící civilisty. Jednoho diplomata a osm členů jeho ochranky. Pancéřovaný speeder. Tyros se nadechl, Thon se nahnul blíž k obrazovce, Mossi sevřel pěsti. Diplomat nastoupil do vozu. Cosi se zablesklo. Dveře zaklaply. Speeder se rozjel.
Pískl komlink.
Hlásím zapomenutou berlu mrazilku.
Kluci si oddechli.
Mossi zmáčkl komunikační tlačítko.
"Je to hlupák, hlava děravá."
Potvrzuji.
 

A potom...

Čím víc lidí, tím víc prádla. Naštěstí, když máte v domácnosti Sílu, je praní otázkou malé chvilky a jednoho či dvou odškrtnutých cvičení. Nicméně...
Na stole ležela ponožka. Lichá. Trochu odrbaná, jako kdyby prošla mnoha pračkami, sušičkami a něčím navíc.
"Čí je?" zeptala se Catra.
"Ničí," řekl Kit.
Chvíli na ponožku zírali. Ponožka nereagovala.
"Mamíííí!" vzdala to Catra a zavolala posily.
Gwen nahlédla dovnitř.
"No?"
"Cizí ponožka."
"Opravdu?"

O jedno použití Síly později...

Gwen si oprášila ruce. Děti zíraly na prázdný prostor ve tvaru ponožky.
"Kde je?"
"Tam, kde má být," Gwen se na okamžik zatvářila nejistě, "pravděpodobně."

Stavební úpravy pokračovaly, poháněné Silou, technologií a možná i skřítky. Původně skromný domek se měnil v zámeček, který rozhodně zámečkem dlouho nezůstane.
"Gwen!"
"Ano?"
"Podívej, co mám!"
Tyros v náruči svíral několik chundelatých koulí. Další se mu povalovaly u nohou.
"Prosím tě, řekni mi, že to nejsou tribblové..."
"Ovšemže ne! Za koho mě máš?"
"Tak co to je?"
"To jsou... je to nová odrůda..."
"Tyrosi... co za zvíře jsi sem nelegálně dovezl a tím ohrozil zdejší přírodní rovnováhu?"
"Opeřené nuny."
Gwen si povzdychla a vzala do ruky komlink.
"Hlášení. Přestaňte stavět a pojďte sem."

Dům musel počkat. Kurník byl důležitější.

"Chtěl jsem ti už dávno říct, že jsi krásná jako je krásný letní den, kdy po obloze plují bělostná oblaka a skrze..."
(nenápadné nahlédnutí do papírku)
"... skrze stromové listoví probleskují sluneční paprsky. Tvoje oči jsou jasné a nádherné jako studánky, když do nich za noci nahlíží Měsíc. Tvoje rty..."
(opět nahlížíme do pomocného papírku)
"Ehem... tvoje rty se podobají zralým třešním a barvou je předstihují a tvoje vlasy jsou tekuté zlato a určitě přivádí bohyni Síf k žárlivosti. Tvoje..."
"Víš ty co?"
"Co?"
"Přestaň už konečně mluvit, zahoď ten zatracený papír, co žmouláš v dlani a polib mě, ty truhlíku!"
 

Loď se řítila vesmírem, porušujíc zákony fyziky (a to jak té obyčejné, tak té fajnové, kvantové), matematiky, gramatiky, života, vesmíru a vůbec. Posádka se zhrozeně plížila po chodbách v obavách zaslechnutí Kroků. Někteří horečnatě studovali prastaré příručky a hledali. Bohy, polobohy, démony, kohokoliv. Někteří se zavřeli u sebe a jejich rty drmolili variace na 'Andělíčku, můj strážníčku'. Někteří uvažovali o spolku s ďáblem. Nebo dvěma. Ovzduší na lodi houstlo s každou minutou a objevení nepřítele, jakkoliv hrozného, by bylo uvítáno. Pravděpodobně slavobránou a spolkem lidové hudby. A pak.
"Pane? Mám známou planetu. Ferros."
Chakotay si oddechl. Romulani kávu určitě mají.

Kluci postupovali naprosto rutinně. Krajina byla na obranu jako stvořená a droidi byli blbý jak troky. Berek občas zamyšleně mrkl na Thona. Dnes byl mimořádně zticha, žádné vtipné veršovánky...
"Že by ho nic nenapadalo?" naklonil se k poručíkovi Bennar.
"To u něj jde?"
"Pravda. Tak se na to podíváme."
Kapitán se neslyšně postavil Thonovi za záda.
"Veřejný kanál, vojíne."
"...zeňského kata si Stein živě vzpomínal... cvak. Co je?"
"Co by bylo? Si tady střílíš a u toho si čteš?"
"Čtu, no a?"
Thon zněl ublíženě a současně otráveně.
"Zvládnu obojí."
A na důkaz toho sestřelil čtyři super battle droidy najednou.
 

To, že neexistoval prostor, kam nalepit plakát, ještě neznamenalo, že neexistovaly hádky. Ale abychom nemátli. Jednalo se ovšem o obrázek nejvíc sexy ženské v galaxii a přilehlém vesmíru. Nejdřív Mossi prskal, že když jich hlasuje jenom šest, tak to bude plichta, jenže se ukázalo, že každý klon, jiný vkus a jmen utěšeně přibývalo. Pak se přidala Gwen a Com se svými názory a seznam dosáhl objemu kandidátky do Senátních voleb za Vnitřní okraj. Takže teď seděli v jídelně a koukali na holoseznam.
"No... a co kdybyste si každý vystavili obrázek tý svojí na vaše poličky?"
"Ale já nemám tolik poliček!"

Civilizace v galaxii jsou různé. Proplétat se mnoha pravidly a sociálními konstrukty je někdy nejen nadlidský, ale i nadjedijský úkol. Ještěže je tu Com a jeho bezedné studny informací.
Berek listoval notýskem s poznámkami.
"Takže nemluvit, jenom stroze pokývnout hlavou. Tvářit se znuděně."
"Jo."
"Tak zatím to souhlasí s každym nafrněnym panákem, co jsme kdy potkali," řekl Mossi.
"No jo," pročítal poznámky dál poručík, "jenže ti předtím nedávali najevo spokojenost rozbíjením nábytku."
"Prosím?"
"Na konci představení je vhodné u vyšších vrstev rozbít křeslo, na kterém seděli a kousek si ho odnést domů."
"Jako trofej?"
"Lepší než vycpaný hlavy, ne?"
"Jo."

Byl to historický okamžik. Hodný zápisu do nějakých dlouhodobějších kronik, které jinak zaznamenávají věci jako tvorbu pohoří, vznik ledovcového údolí a tak. Vidět Mistra Koona, kterak (přes přísný zákaz) konzumuje ulepenou stravu v knihovně, upatlává datapad a je peskován váženou Jocastou Nu, bylo jedinečné.
"No, Mistře, dělej, co umíš," zašeptala si pro sebe Gwen a pro jistotu držela palce.
Následoval další historický okamžik. Či spíše megalekce v diplomacii, politice koncenzu, lichocení a mazání medu prakticky všude, lekce nejvyšší kvality. Gwen ovšem vše zaznamenala, už kvůli tomu, že by mohla někdy v budoucnu absolvovat totéž. I když jako Plo Koon... sotva.

"Už nikdy! I kdyby měl jít pěšky!"
Bennar za sebou prásknul dveřmi*. V jídelně bylo ticho, posádla postávala okolo se zklamanými výrazy a Gwen se tvářila, že být Vaderem, už by se někdo dusil.
Ten někdo seděl na židli, po boku kufr a na stole hromádku pokladů, které byly ještě před chvílí porůznu schovány.
"Jste mi řekli, že můžu uklidit nádobí. Tak jsem začal. Pak sem si všiml, že máte věci nesrovnané a různě, tak jsem myslel..."
"On myslel!" vyhrkl Thon, "my tě vezmem ne loď, abys nemusel čekat na spoj..."
"Příště nemyslet!"
"Žádné příště nebude!" zaječel Bennar z kajuty.

Po dlouhém zírání si věštkyně odkašlala.
"Nedává to smysl, ale poslouchej. Vidím tě obklopeného nicotou, temnotou a světly. Vidím tě v neznámých krajinách, v pouštích i na ledových pláních. Pak nevidím nic. No a pak...," věštkyně si povzdechla a přešla do civilního projevu.
"Hele, znáš Hvězdný války? Dunu? Star Trek? Mumii? Tak si to zkombinuj, přidej Highlandera a Mortal Kombat a máš to. Mám pocit, že jsem se napojila na Netflix s Disney+ dohromady... tohle se mi ještě nestalo."
"No... a co sem dlužnej?"
"Co dáš."
Thon vytáhl jednoho Masaryka.
"Víte co? Zapomeňte na to a kupte si nový věci."

Gwen stála před Radou. Ne tou svojí. Tohle byla jiná, než ta její Rada... ehm...
Tato Rada byla chundelatější, početnější, okatější, a vůbec ve všech směrech roztomilejší než obvyklá Rada (ne, ani o Eethu Kothovi se nedá říct, že je roztomilý).
"Abych tedy shrnula, co se stalo."
Rada se v očekávání stala ještě chundelatější, roztomilejší a naivnější.
"Éééém... já, moment."
Gwen za sebou práskla dveřmi a snažila se sebrat.
"Řeklas jim to?"
"Viděls je? Řekni si jim to sám, do těch štěněčích očí! Oni chtějí slyšet úplný pohádky!"
"Nesmysl."

Mimas vylezl za hodinu.
"No?"
"Nějak ty pohádky budem muset zařídit."

Město bylo velké, ale ne tolik, aby bylo nepřehledné. Zvlášť pro Císařského Inkvizitora. Bratr, jenž se osvědčil v chytání zbylých Jediů, se pohyboval sebevědomě, ale opatrně. Netřeba kořist vyplašit.

"Zatraceně! Někde tu je! Cítím ji!"
Síla mu vysílala značně zmatené signály. Pak se ustálila. Inkvizitor se usmál. Konečně!

Klubko uliček, které pamatovalo založení města před necelými dvěma tisíci lety. Síla ho vedla. Jasně a přímo. Tedy v rámci možností spletitosti uliček. Tam... tam vepředu, za malým náměstíčkem... tam...

Z malého náměstíčka vedla ještě menší ulička. Ne daleko. Jen ke slepé zdi. Inkvizitor zíral. Pak se za ním ozvalo:
"Mám tě."

Každý klon je jiný. Kdo vám říká, že jsou stejní, kecá. Taktéž zaliby mají rozmanité. A s každým novým mládencem, co odchází do, ehem, civilu (s malou pomocí přátel), se druhy zálib rozšiřují. Ovšem někdy...
"Tohle jsem chtěl taky zkusit," vyrhkl Monk a do pytle putoval dvouruční meč.
Mačkal se tam s míči, potápěčkou soupravou, gravírovací soupravou, hudebními nástroji, tkalcovským stavem a s takovým množstvím různých pastelek, že by to stačilo pro deset školek.
Monk se rozhlédl po skladišti.
"Jé!"
"Hele!" popadl kloníka za límec Tyros, "piánko, bráško... nemůžeš dělat všechno najednou. To ostatní počká, až přijdeš příště."
"Tak jo."

"Na co? Vždyť posíláme pravidelný hlášení!" podivil se Thon.
"Ale on neni od Rady," řekl Bennar.
Postava, která splňovala definici slova 'špion' se narovnala.
Thon se začetl do datapadu.
"Senátní výbor... hmmm..."
Bylo to zamyšlené hmmm, plné možností a plánů.
"Tak si sbalte fidlátka a letíme."
Letěli křižníkem, o Nameless se nikdo ani nezmínil.

"Ach, Utapau," nadechl se zhluboka Mossi.
Berek zálibně hleděl dolů, do té úžasné hlubiny.
"Musíme si to někdy zopakovat... ty závody."
"Ovšem," řekla Gwen, "ale nejdřív povinnost. Což se týká vás, pane."
Trins vzal špióna okolo ramen.
"Abychom zabránili nadměrným politickým čachrům. Máte padáka."
Stačilo postrčit.

"Není tohle tvůj píseček?" zamávala Gwen datapadem s instrukcemi.
"Máme práci. S Anakinem a Ahsokou."
"Chudák holka. Pošlu jí koš ovoce. A plyšáka."
Kenobi se na ni úkosem podíval a odplul.

"Takže... co byste pot-"
"Pššš!" maskovaná postava zašermovala rukama a pak odtáhla Gwen hlouběji do stínů. Kluci je pomalu následovali.

"Tak si to shrneme. Chtěj pomoct."
"Jo."
"Ale my jim pomoct nesmíme."
"Jo."
"Musej sami."
"Jo."
"Ale nezvládnou to."
"Jo. Teda ne."
"Takže...?"
"Takže utajení. A mimo záznam."
Mossi si bručel pod fousy:
"Republikové síly. Mimo záznam. Na hlavu."
"Není to přece poprvé."
"Ale poprvé je to takhle pokroucené."

Jak bychom to... ach ano, zuřila bitva.
Čtenář si hravě doplní obrazový materiál, ví, jak vypadají bitvy mezi Republikou a Separatisty.
Nameless si hrála na babu s pár desítkami droidích stíhaček a u toho Berek ještě stačil ostřelovat mateřskou loď. Jak to dělal bez Síly, bylo pro Gwen záhadou.
"Bacha, zatáčka!" zaječel Bennar, pilot pro dnešní den.
Nameless se octla nebezpečně blízko centrální hvězdy bojišťové soustavy. Com hlásil něco o přetížení systémů, loď sténala a všichni cítili, jak se připéká svrchní lak. Pak to Bennar vybral. Droidí stíhačky za nimi nikoliv.
"Ti plecháči nic nevydrží, vždyť sme se jen ochomejtli."

"Máme týden volno," oznámila Gwen, "nějaké plány?"
Trins se zazubil a položil před ní datapad.
"Co to je?"
"Okružní jízda-"
"Plavba," opravil ho Bennar.
"Let," podotkl Mossi.
"Vesmírné lodě plují."
"A nojo. Tak plavba."
"Okružní plavba po svátečních planetách. Krásně se to sešlo."
Gwen začala číst.
"Mám zkušenosti jenom s pozemskými Vánocemi..."
"Bude se ti to líbit."

Pantolomin přinesl blikající světla, mořskou nemoc a dárky. Chandrilla víc světel, moře jídla a dárky. Alderaan kulturní vyžití, blízké setkání zvířecího druhu a... dárky. A nakonec Balmorra jako vysoce výbušný dáreček navíc. Pro Separatisty.

"Líbilo?"
Gwen přestala chumlat kilometr ryloského hedvábí.
"Děkujeme, Ježíšku."

Nameless byla vypnutá a tichá. Obrazovky černé, ovládací pulty bez pohybu. Com seděl v generálském křesle a kdyby mohl, kousal by si nervózně nehty. Zůstal tady, protože někdo jim musí zachránit zadky, až zavolají. Teda... zachránit... Com uznával, že zpráva bude pravděpodobně znít tak nějak jako:
"Máme hotovo, můžeš pro nás přijet?"
Ale vzato kol a kolem, bude je zachraňovat. Ta planeta byla hrozná. A on je reprezentant Republiky. Od shora až dolů, včetně bačkůrek. Pak něco vrzlo. Com si povzdychl. Jasně, ten prstový spoj.
A palubní počítač Nameless, toho času ve fyzickém těle, vstal, aby si promazal zatuhlý kloubek.

"Pojďte všichni sem, mám to!" zahalekal Mossi nevojensky a nerepublikově.
Osazenstvo Nameless přišlo. Někdo z můstku, někdo z pokoje a Berek z nové ostřelovací věže, kterou mu velení konečně povolilo.
"Takže, co pro nás máš?"
"Poslední sčítání, k datu... ééé...," Mossi se chvíli přehraboval v papírech a datapadech.
Dnešnímu suše podotkl Com.
Pokud tedy počítač může podotknou suše.
"No, asi tak. Takže jsme na čísle 48 541. Z toho 32 774 je umístěno. Dále tu máme 6339, které jsme ještě nevylovili."
"Tak je nepočítej. Počítej těch 48 541."
"Jo."
"Počítej, nepočítej. Stejně budem potřebovat pro ty... ehem... padlé další křižník."

"Tobrý fěčer, pánofé."
"Dobrý, Hansi-"
Hovor je náhle uťat cizím hlasem.
"007, tady 008. Stále v tajné službě Jejího Veličenstva?"
"Přirozeně, ani doktor No, ani muž se zlatou zbraní mi v tom nemůže zabránit."
"Ovšem, jen Bond a diamanty jsou věčné. Ale víš, že máš dneska umřít, že? Ostatně žiješ jednom dvakrát."
"Dnes neumírám, nemám na to čas. Co dělá 009?"
"Posílá srdečné pozdravy z Ruska."
"To je milejší vyhlídka na smrt."
"Přeháníš, a hlavu vzhůru zítřek nikdy neumírá a máš povolení zabíjet."
Hlasy se vytratily.

"Hansi?"
"Ja?"
"Co to..."
"Nefim... ale prz... perze... snofu si nalaďte fysílačku. Pro jistotu."


 

Plán byl, jako všechny, které kdy kluci spáchali, dokonalý. Tyros se odevzdal do rukou bratří a generála a účastnil se všech nanicovatých ceremonií, které byly v tom onom království zvykem. Zbytek týmu kul pikle, pletichy, snoval plány a tvářil se, jako kdyby neuměl do pěti počítat. Budoucí tchánstvo, ukolébané tímto zdáním klidu, pokračovalo v přípravách na svatbu, která se čím dál tím víc začínala podobat stěhování města kombinované s vojenskou přehlídkou. Dny plynuly. A tu blížící se katastrofu předpovídal akorát malý trhací kalendářík na Tyrosově stole. Již jen týden zbýval do dne, přes jehož datum bude napsáno 'DNES NEZAPOMEŇ: UMŘÍT!!!'

Když se na to člověk podíval zpětně, bylo to jasné jak tatooinské poledne. Někteří se na to ani nemuseli dívat zpětně, jenže pokroutit vlákna osudu tak, aby to nikdo nepoznal, je běh na dlouhou trať. A možná předem ztracený běh.
Za sloupy v Senátu, nad ostrůvky nabooského a alderaanského senátora, v přítmí a nezjistitelní, stáli kluci a Gwen. Sledovali, trochu frustrovaně, trochu rezignovaně a v případě Tyrose trochu vztekle, nejnovější vystoupení Kancléře Palpatina.
"Vodí si je, kam chce," řekl Mimas po skončení představení,"u některých je div, že nevidím lanka."
"A na přestřižení nemáme nůžky."
"Taky je možnost opustit divadlo."

Čajoffna v nejvyšším patře Zapovězené... eh... KD Chotěboř ospale mžourala. Blížila se desátá večer, bylo nutno provést pravidelné rituály (procházka ke Kouli, vyzvednutí střízlivých, leč unavených kamarádů apod.) a taky jít spát.
"Hele, tady je ještě nějaká přednáška," zazvonil jasný hlásek nováčka, jedné ze skupinky písklat vyšlých z deváté třidy.
"Úvod do problematiky PWP. To zní technicky. Půjdem na to? Má to nějaká Ness."
"No, můžem..."

"Dámy?" vmísil se do debaty nový hlas.
Ostřílený, mazácký a obeznámený se všemi nástrahami, které číhají na lumíky a písklata.
"Radím vám, abyste tuhle přednášku vynechaly. Je... pro dospělé."
"My to zvládnem!"
"Jak myslíte..."
 

"Dobře, jdeme na to, Kájo Maříku."
Rádio zapraští.
Úúúúíííúúúááá... CVAK!
Non, je ne regrette rien...
"Teď ne, Vrabčáku."
Óóóííííóóáááúúúíííí... CVAK!
Z rádia zazní cosi wagnerovsky německého.
"Dej to pryč, Francoisi. O jízdu valkýr teď opravdu nestojím."
Úúúúúííííúúúú... CVAK!
Já mám devět kanárů, kanárů, kanárů, ti mi nejdou do páru, ne a ne a ne...
CVAK!
"Proboha Pierre, kam ses to napojil?"
"Já nevim!"
Úííííííúúúú je teď opatrnější. CVAK!
Bodré podoledne... pozorně poslouchejte, nebudu to víckrát opakovat...
"Přepni, to sou Angličani."
Óóóóííííáááá... CVAK!
"Pánofé...?"
"Hansi! Rádi tě zase slyšíme!"
"Já fás také. Pržes prásdniny se to chrosně rozladilo."

Pobřeží Normandie je větrné celoročně. V srpnu navíc svítí slunce. Nad pláží, která se nezúčastnila vylodění a je tímto nezajímavá, sedí postarší muž. Jako každý rok od konce války. Sedí a kroutí knoflíky podivného rádia. Čert ví, co ten člověk hledá. Najednou se do prskání a šumění ozve:
"... ré naděje pro Patagonské pingvíny. Myš dobré naděje pro patagonské pingvíny. Prší kolíčky."
"Patagonští pingvíni pro Myš dobré naděje. Kopu kyblíčky."
Muž se zhluboka nadechne.
"Pánofé...?"
Hlas se skoro zlomí.
V rádiu je bezdeché ticho.
"Hansi...?"
I tenhle hlas se třese jak polštářový pinč.
"Še fy... še fy ste sase směnili příručku?"