Moje články

Jak už dříve předesláno, trhy byly náročná věc. A tím náročnější, čím větší a druhově rozmanitější byly. A i když Gwen disponovala prostředky, které by se v pohádkách aktivovaly slovy: "Syp, pytlíčku!", byla tu pořád otázka prostoru. Žádná planeta není nafukovací.
No a pak nastal okamžik, kdy byli obleženi balíčky a Berek se zasekl.
"Já to potřebuju!"
"Máš tři!"
"Dobrá, tak to chci!"
Berek si chtěl dupnout, ale pak to zamítl.
"Prosíííím? Všem si koupila, co chtěli!"
Gwen pohlédla na Mimase. Nastal okamžik rodičovské rozpolcenosti.
"Tak mu to kup," kapituloval Mimas.
Ono se to čtvrté tachyonové torpédo bude určitě hodit.

Nad plošinou vratce se potácející nad hlubinou zakroužila loď.
Gwen si ťukla prsty do imaginárního klobouku a vyskočila na rampu.
"Mám to do něj napálit?" zeptal se Berek, když pozorovali Vadera, jak se snaží plošinu opět vyrovnat.
Gwen se zamyslela.
Vader vzhlédl.
Gwen připadalo, že jeho chrčivý dech je slyšet i přes lodní motory.
"Gwen...?"
"Poleťme pryč."
Nameless poskočila vzhůru a plošina se opět rozkolísala.
Necháš mě tady? zaznělo Gwen v hlavě.
Vypadni z mý hlavy a zavolej si vlastní loď. A můžeš bejt rád, že sme tě nesestřelili.
"Ačkoliv ani nevim proč," zašeptala později Gwen už do hlubin vesmíru.

Berek naposledy zkontroloval lana, uzly a karabiny.
"Tak já letím," zamával ostatním.
"Tak leť."
"Geronimoooo!" zaječel poručík a vrhl se do hlubiny utapauské propasti.
Ozvěna vracela nadšený jekot deset minut.
"Kdo je další?“
„Já! Já! Já!" poskakoval Thon.
"Prosím."
"Vinnetou, náčelník Apačůůůůů!"
Než nastalo ticho, trvalo to dvacet minut.
"Hm, asi to má Thon v kapse."
"Pche!" ušklíbl se Tyros, zhluboka se nadechl a skočil.
"Sandokáááááán! Tygr z Monpračéééémůůůů!"
Když se vše uklidnilo, z dálky se ozvalo:
"Takolika?"
"Cože?" zaječela Gwen do propasti.
"Kola!"
"Bez cukru?"
"Coooooo???"
Gwen mávla rukou a zmáčkla komunikátor.
"Co chceš?"
"Jak dlouho jsem ječel?"
"Málo."

Gwen se docela spokojeně obhlížela v zrcadle. Šaty byly tmavé, dlouhé, velmi zahalující a pohodlné. Švadlenodroid byla šikovná a rychlá.
Gwen odevlála k pokoji senátorky a opět zaklepala na dveře.
"Eve? Jdu se ti ukázat, myslím, že to dopadlo-"
"Milosrdná nebesa, co jen jste to provedla?"
Uprostřed pokoje se dramaticky hroutila ženská osoba. Senátorka stála u okna, rozpačitost sama.
"Jak jste jen mohla! Ranní rozachon s večerním tifoonem a k tomu opsucher!"
Následovalo omdlení.
"Eve? Kdo je to?"
"Seznam se s mojí návrhářkou."
"Udělaly jsme něco špatně?"
Eve pokrčila rameny.
"Já nevím, módě nerozumím. Ale ty šaty vyšly moc hezky."

Slunce zvolna dovršovala svou denní dráhu, vzduch se tetelil vedrem a Ben Kenobi měl špatný pocit. Dnes celý den. Něco se stane. Využil proto svých kontaktů, aby zjistil, že Impériu může býti uloupen, nájemní lovci nejsou v nájmu a Darth Maul je stále mrtev. Nakonec usedl na práh svého domu a rozhlédl se. Pak jeho ruce zašátraly po binokuláru.
"Co to...?"
Kenobi zaostřil na obzor. Ze záblesku se vynořila eopie, obtížena mnohými lesklými krabicemi. Na jezdci, co na ní seděl, bylo i přes šátek vidět, že se směje na celé kolo.
"Hvězdy na nebi! A já nemám ani utřenej prach!"

Jednání v Senátu byla zdlouhavá, nudná, otravná a všelicos jiného. Nebylo divu, že někteří zasedání prodřímali, jiní využili čas k ručním pracem či učení.
Gwen seděla na galerii, vhodně zakryta sloupem a usilovně se snažila nespat, nezívat a vnímat, o čem se mluví. Mluvilo se totiž o navýšení objednávky z Kamina. Požadavky obou stran létaly vzduchem, zrovna tak jako čísla vyjadřující cenu a čas.
"Pět miliónů. Myslím, že na tom se můžeme shodnout," řekl Kancléř a ukončil jednání.
"Jenom pět?" podivila se Gwen, "není to málo?"
"A kam bys je chtěla dát?" zeptal se Mimas.
"No, znám jednu hezkou planetu..."

35:03:06

Myslím, že vítězství je již na dosah. Celá poslední léta jsem pro to žil. Plná zkouška zbraní proběhla velmi dobře. Musím přiznat, že to byl pro mě trochu i šok. Jsem zvyklý na ledacos, ale taková síla, taková moc...
Stanice má ovšem i své nevýhody, ale myslím, že se přece jen dočkáme. Zbývá přece jen několik hodin, abychom se ocitli v pozici výhodné pro palbu a jsem si stoprocentně jistý, že po druhé už to pro mě takový šok nebude. Navíc budu na můstku sám, bez nevítaných hostů... ah, už mě volají.
Zbytek dnešního záznamu doplním později.

Ještěže máme tolik oken, pomyslela si Gwen a upila čaje.
Ne, že by to nezvedené potomstvo, zahrnující věk tři až třináct let, spolu se svými otci a strýčky spořádaně postávalo každý u svého. Kdepak, to se musí přebíhat od jednoho okna k druhému, provádět nezbytnou dokumentaci a rozvíjet teorie o tvarech závisejících na struktuře povrchu, zatímco mámy sedí pohodlně v křeslech.
Tak to probíhalo každé ráno, a když se povedlo, i večer.
No a pak jednoho krásného rána...
"Táto, kytky ne! Dej kytky!"
A teď vysvětlete tříletému děcku, že když je nad nulou, ledové květy se na oknech prostě neobjeví.

Spustit počítač by neměl být pro vysoce postavenou kaminoanku, kterou byla Nala Se, problém. Donutit tu zatracenou plastikretovou mašinu, aby jí přestal předhazovat hromadu holoreklam, už ano.
GRATULUJEME! STAL JSTE SE NEJVĚTŠÍM OBDIVOVATELEM REPUBLIKOVÉ ARMÁDY! VYHRÁVÁTE HRNEK S REPUBLIKOVÝM ZNAKEM! VLOŽTE ADRESU! řvaly titulky.
"Cože?"
Nala Se pokoušela reklam zbavit, počítač restartovat, ale bylo to spíš horší, než lepší. Nakonec nezbývalo, než zavolat technika, který v počítači našel několik zákeřných programů.
"Ale proč si myslí, že jsem... že je mám..."
Nala Se se otřásla.
"Jeden z těch prevítů prošel všechny vaše soubory. Máte tam spoustu obrázků. Pravděpodobně nejvíc v galaxii."

Jako obvykle zuřily Klonové války. A jako obvykle probíhala bitva kdesi na pomezí území Republiky a Konfederace nezávislých systémů, obecně známých jako Separatisti. A též jako obvykle Sepáci vlivem naprosto nemožné mušky míjeli, co mohli, zatímco republikové síly se trefovaly s poněkud větší úspěšností. Když tu najednou...
Droidi střelili přesně a trefili.
"Hlášení o škodách!"
"Dobrý, vodnes to akorát komunikátor a máme ještě vosum!"
Z pochroumané krabičky dál proudily zvuky. Ovšem z jiné frekvence, než původně.
"To chytáme nepřítele?"
KCHRT! oddíl... zpět... CVAK! Mám vás! Jste KCHRT! Na hrani... ci! KŘCHTRT! hranic-
"Těžko říct, buď nepřítele, nebo oddíl pohraniční stráže."

Berek seběhl k potůčku a s hvízdáním začal vybalovat holení. Zrcátko, krém, břitva... poručík horečnatě prohrabával tašku. Břitva nic, nůž nic. Nezbývalo než jít poprosit Mimase.
"Já tu taky nic nemám!"
"A co máme?"
"Lightsaber a blaster."
"To je na nic"
"Tak se oholíš, až se vrátíme na základnu a... aha."
"Jo. Aha."
"Stejně by to měla vědět."
"Bude se mi smát!"
"Ále houby."
Nesmála. Když se Berek po čtrnácti dnech připlížil do tábora zrzavý jako skundská liška v létě, neřekla ani slovo. Až po létech dala najevo, že si všimla neobvyklé barvy poručíkových vlasů, a to poměrně neškodnou přezdívkou.

Postup byl pomalý a tichý. Mossi nežertoval a Berek vynechal svoje nehodící se otázky. (Třeba když máte hodit přesně, ale opravdu přesně granát a on se zeptá: "Víš, proč se rojí včely?")
Ale teď nic. Ticho. Jen místní flóra se kymácela ve větru. A že se mělo co kymácet. Rostliny byly obrovské a divné. Jako všechno na Umbaře.
Zastavili, což se ukázalo jako chyba, protože jen Trins sundal batoh, z výšky se na něj cosi přiřítilo a udělalo CHRAMST!
Naštěstí zbytku týmu trvalo jen necelou minutu, aby chlácholením a potlapkáváním (se značným sebezapřením) donutili kytku otevřít květ a Trinse vyplivnout.

Nameless sebou házela... vlastně už ne. Nameless plula vesmírem hladce jako po hladině rybníka. Jen ta příroda nebyla vůbec jihočeská. Hvězd pomálu a asteroid aby pohledal.
"Mám z toho špatný pocit. Jako kdybych se měl ztratit v temném lese. Bez stromů," řekl Mossi.
"Takže na temné poušti?" zeptal se Tyros.
"V temném čemkoliv. Byl to fakt blbej nápad."
"Byl tvůj."
"Jo a blbej. Uznávám. Nechci tu být."
Mossi se odvrátil od bezútěšného pohledu ven.
"Come? Zařaď tam zpátečku."
Provedu, mně se tu taky nelíbí, řekl počítač.
Nameless se obrátila a urychleně zamířila zpátky domů, do Prahy, do Podolí, do lékárny...

"Himmel hergot donner vetter krucajz element! Mossi, Bereku, Trinsi!" ozvalo se hlasitě z vedlejšího pokoje. Velmi hlasitě. Až tak, že se opodál na chodbě otevřely dveře a vykoukl clonetrooper sloužící pod dalším členem výpravy.
Tři místní clonetroopeři opatrně nakoukli.
"Ano, generále?"
"Dovnitř."
Křik nyní přešel v děsivě klidnou mluvu.
"Kde je?"
"Co, generále?"
"Kufr. Můj. S oblečením. Vším oblečením."
Kloni se podívali na sebe navzájem a pak zbledli.
"Zůstal v hangáru."
Gwen zavřela oči.
"Možná by něco měla senátorka?" navrhl zajíkavě Mossi.
Gwen proplula mezi konsternovanými republikovými silami k pokojům senátorky.
"Eve? Potřebuju pomoct."

Naštěstí senátorčiny kufry v hangáru nezůstaly.

Býti statkářem přišlo Gwen krásné. Když se obtížné stránky hospodaření, jako bylo rytí, kydání hnoje, pletí a jiné těžké polní práce, předaly do schopných droidích rukou a o otravnou stránku hospodaření, tj. odstranění Inkvizitorů, imperiálů a lovců odměn se rádi postarali kluci, na Gwen zbylo jen to zábavné. A to, kolik odrůd té které zeleniny dokáže nacpat na pozemek.
Pravda, sázení semínek zvící máku do plošných květináčků zabralo cca osm hodin. Přepikýrovávání rostlinek tři odpoledne. Sázení ven se účastnili všichni a taky to nezvládli za jeden den.
Ale pak ten výsledek! Procházet různorodou zeleninovou džunglí! A každá odrůda chutná jinak!

Slunce se opíralo do stěn hostince, palem, moře a skupinky starců. Ti vedli horlivé sympozium* nad velikým stolem pokrytým nákresy, plány, modely a svačinou pro dvanáct osob.
"Říkám, že je to nesmysl!" křičel Xeno.
Debata, do které se zapletli filosofové, matematici, dramatici i kosmičtí teoretici aspirovala na nejhloupější debatu všech dob.
"A já říkám proveďme praktický pokus!" řekl Pythakleidos.
Ozvalo se souhlasné mumlání.
"Já je jdu sehnat," prohlásil Ysop a odešel k hospodářským budovám opodál.

Pokus slavil úspěch.
"Vskutku, samice druhu Bos promigenus f. taurus nedokáže dosáhnout větší velocité než příslušník rodu Lepus."
Všichni spokojeně pokývali hlavami a rozešli se.

Klonové války zuřily s neztenčenou silou. Pohlcovaly stále více planetárních systémů, civilizací, životů a technologií a zanechávaly po sobě smutek, ticho a hořkou pachuť.
Na jedijské velitele byly kladeny stále větší nároky a únava se prostě občas projevila.
"GWEN VSTÁVEJ!" ječel Com.
"Hmmmrh?" pokusila se generál probudit.
"POPLÁCH!"
Gwen konečně přinutila svoje tělo ke spolupráci a otevřela oči. Byla uprostřed jednotky commando droidů.
Během jejího nevyžádaného odpočinku se totiž hnula fronta.
"Ale do osiku!"
Následující chaotickou a zmatenou obranu nebudeme popisovat. Hodní vyhráli a tím bychom to uzavřeli.

"Tak tohle," prohlásila Gwen, když bylo po všem, "bylo šesté nejhorší probuzení."

V hlubinách planety Kashyyyk můžete narazit na leccos. Smrtelně nebezpečné rostliny. Smrtelně nebezpečné živočichy. Smrtelně nebezpečné kameny. Opilé wookie. Studny Temné Strany Síly. Jar Jar Binkse. Planeta prostě jeví dojem, že je životem na svém povrchu otrávená a chce se ho zbavit.
Posádka Nameless se prodírala neochotným podrostem vedena ochotným domorodcem.
"Nelíbí se mi tu," vrčel Thon.
[nikomusetunelíbí] zavrčel na oplátku průvodce a mocnou ranou skolil číhajícího kuulteseho.
"Jak dlouho ještě půjdem?" zeptala se Gwen.
[asipůlhodiny]
"Dobře."

Ani ne za půl hodiny.

[jsmetumusíteporazitstrážce]
Okolo mocného wroshyrového kmene se plazil skoro stejně mocný... tvor?
"Co je to za hada, zkiffeně?"
[toječerv]

Chlapec uslzenýma očima pohlíží do plamenů.
"A co bude se mnou?"
Mladík, co mu ještě teče mléko po bradě, prohlásí:
"Já budu tvůj učitel."

Mladý muž se budí zpocený hrůzou.
"Moje matka! Stane se něco strašného!"
"Hmmm... budoucnost nejasná je, my nemůžeme dělat nic."
...
"Zabil jsem je všechny..."

Balet podmořských tvorů upoutává zrak, nikoliv mysl.
"Slyšel jsi příběh o tragédii Darth Plagueise Moudrého?"
"Ne."
"Je to sithská legenda. Temná Strana má mnoho schopností, které se považují za... nepřirozené."

"Ve jménu Senátu Republiky jste zatčen, Kancléři."
"Vyhrožujete mi, Mistře Jedi?"
"Senát určí váš osud."
"Já jsem Senát!"

Výsledek?
"Povstaň, Darth Vadere."

Bennar vytáhl další pestrý balíček.
"Co tohle?"
Seděli v parku po nájezdu na obchoďák.
"Nevím. Neumím japonsky. Com ti přeloží."
"Nechci. Takhle je to daleko větší zábava."
Vskutku, zábava. Co by nezkušený evropan podle obalu pokládal za meruňkové koláčky, byly slané koláče s chobotnicí. Brambůrky byly jakási pasta a o zvláštnějších pochutinách neslyšeli ani na Coruscantu. Japonsko bylo... exotika.
Bylo skvělé.
Bennar roztrhl balíček, obal hodil Gwen a rval papír druhotného obalu.
"Žvejka!"
Kapitán nacpal balíček do pusy a okamžitě dělal bublinu.
"Bennare, na tom je napsáno mega-giga-pop, celý to nafukovat-"
PRÁSK!

Žvejku měl na hlavě i vedle sedící Berek.

„Ne, že bych to nechápal nebo nezvládal, ale připadá mi to tak...,“ kluk, věkem dvanáct, máchl rukou. Ležel na zádech v trávě, v puse stéblo. Nedaleko od něj seděla v pohodlném křesle paní a pletla.
„Některý věci mi přijdou úplně na hlavu, babi.“
Paní pletla a pak na něj vrhla pohled.
„Já vím! Nemám si stěžovat, mám to jednoduchý. Když si ty byla mladá, všechno bylo horší. Složitější, přísnější a tak že? Když si byla padawan.“
Gwen odložila pletení.
„Babi?“
„Když já jsem byla mladá...“
„Dělala sis, co chtěla,“ přetrhl jí myšlenku duch Mistra Kenobiho, “a přiváděla mě k šílenství.“

"Já vážně nevím, vzácní pánové!" opakoval zoufale vesničan.
TK-3336 pohlédl na seržanta TK-1891. Civilistu vyslýchali už asi dvě hodiny a jediné, co jim byl schopen sdělit, bylo k ničemu.
"Napomáháním Rebelům se dopouštíš zrady na Impériu!" zachrčel elektronicky upravený seržantův hlas.
"Ale vzácní pánové..."
"Kam jeli?!" naléhal TK-3336.
"Já opravdu..."
"Zatajováním informací si to zhoršuješ!"
Vesničan vykvíkl a pokusil se ustoupit. Narazil do TK-7865. Ten do něj šťouchl blasterem.
"Kam jeli!!?"
Vesničan omdlel.
"Zřejmě opravdu nic neví," řekl TK-7865.
"Jedeme."

Až když se na cestě usadil prach, vesničan otevřel oči a vstal.
"To víš, já vám tak budu něco prozrazovat."

"The Bridge of Khazad-dûm!" pravil Mossi a ukázal na vetchý, červotočinou a hnilobou prolezlý provazový můstek.
"Tohle je spíš z Indyho," řekl Bennar.
"Na Indyho tu něco chybí."
Můstek visel nad hlubokou propastí, krokodýly nezamořenou a šílení uctívači bohyně Kálí také nebyli k dispozici.
"Tím lépe. Půjdeme pomalu, opatrně. Tedy vy půjdete. My přeletíme a nejdřív upevníme jistící lana."
Kloni se v pořádku dostali na druhou stranu. Poslední Berek zamyšleně šlápl na první prkno. Pak se zazubil.
"Běžím!"

Zvuky zříceného můstku doznívaly ozvěnou v propasti. Berek, rozesmátý, seděl mezi bratry.
"Ty máš takový štěstí, že máš Jedie, co tě jistěj!"

Prolínání kultur bývá někdy... zajímavé.
Máme Velikonoce, svátek slavící se pouze na Zemi, s vajíčky a pečením. Máme Mossiho, který hltá národy a kultury jako Šaj-hulúd harvestery.
Protřepat, nemíchat.
Poručík seděl u stolu, součástky projektu na jedné straně, hologram projektu (včetně dílů, postupu sestavení a eskového inbusu) na druhé straně, divadlo Semafor (měřítko 1:27) před sebou a zbytky perníkového těsta, cukru a bílků všude.
Jeviště hotové, hlediště prakticky taktéž. Zbývala poslední dvě zábradlí, když se objevila zkáza.
"Ne!"
Ale bylo pozdě.
První čtyři řady, celých sedmdesát čtyři sedadel, zmizelo v nenávratnu.

"Kaše dobrá, chci nášup!" zazdil to úplně Berek.