Moje články

Stáli proti sobě, ale tentokrát nejen fyzicky, ale se vším všudy.
"Zdá se, že jsme v patové situaci," nadhodila a udělala úkrok stranou, aby vyrovnala váhu.
Plošina se srovnala.
Mlčel, nehýbal se a jen jeho přerývaný dech svědčil o tom, že žije.
Pak se ozval jeho hlas, tak strašně jiný:
"Přidej se ke mně."
"Cože?"
"Vždycky jsem věděl, že to v sobě máš. Mohla bys být velitelkou, admirálkou! Můžu ti dát, cokoliv si řekneš!"
Postoupil o krok dopředu a znovu plošinu rozkolísal.
Ustoupila a zavrtěla hlavou. Komunikátor na jejím zápěstí ohlásil přílet lodi.
Nameless dorazila.
"Já nejsem na prodej, Anakine."

Pohled, který na ty blázny potřeštěné vrhala, byl něšťastný a rezignovaný. Je pravda, že jejich argumenty byly silné a měli podporu i jejích dětí. Což ji vlastně ani nepřekvapovalo, protože zvlášť její starší syn se byl ochoten bít za utiskované a slabé i ve spaní. Snad za to mohlo jeho jméno. A ovšem jeho otec, který byl úplně stejný.
Teď se opíral o stěnu, na tváři pobavený úsměv, který se za ta léta vůbec nezměnil.
On věděl, že podlehne.
"Tak co říkáš?" zeptal se jí ten, kterého kdysi poznala jako důstojného senátora.
Přikývla.
Stiskl jí ruku.
"Vítej v Alianci, Gwen."

Když se vám do takového zmatku, kterým samozřejmě i za normálních okolností dopravní situace na Coruscantu je, dostane navíc jedna poněkud divoká Jedi honící ještě divočejší zločince, stává se ze zmatku smrtelně nebezpečná vzdušná past.
V druhém roce války byl naštěstí dopravní odbor natolik vycvičen, že při nejmenším náznaku honičky automaticky uzavíral trasy a tunely. Každý dopravní prostředek musel být navíc vybavem dokovacím systémem, který umožňoval přilepení na fasádu a uvolnění cesty.
Zločincům tak skončilo staré známé "schováme se v tom proudu barevných speedrů", ale o to agresivnější se stávali.
Ovšem policie už víc dělat nemohla. Zbytek byl na Jediích.

Klonové války změnily celou galaxii. I ten kousek, tvořený Nameless. Nejprve konstrukčně a v další řadě společensky. Jinak plynul život dál bezstarostně. Dál se létalo, pomáhalo nebo škodilo různým bytostem, zvyšovalo Separatistům válečné výdaje...
Pak přišel Rozkaz 66.
Po prvním šoku nastalo ukrývání a přemýšlení nad věcmi, které dosud neřešili. Budování domova, utvoření rodiny.
Sotva se to zvládlo, přišly děti. Hned dvě a se schopnostmi v Síle. Zmatek a chaos nabral na obrátkách. K problémům s lovci odměn a Inkvizitory se přidaly rodičovské starosti.
Když pak naplno vypuklo Povstání, Gwen si povzdechla. Kolikrát se jí ještě život převrátí vzhůru nohama?

Před tím, než na palubu Nameless vtrhla Tess, byť jen na krátko a vlastně nechtěně, měla Gwen dokonalý přehled o všech malých skrýších, do kterých kluci schovávávali cukroví a kredity.
Půl hodiny po vstupu na loď ho měla Tess taky a skrýše zely prázdnotou. Nejedlé poklady ležely na stole v jídelně, jedlé zmizely neznámo kam.
Tohle se ovšem kluci dozvěděli, až když El-Hréran zmizel v hyperprostoru.
Zvěstoval to Mossi, který si šel pro čokoládu.
Gwen byla nucena sáhnout do krizových zásob, protože kluci si vloupání do jejich soukromí málem odstonali.
A musela slíbit, že Tess už nikdy na Nameless nevkročí.

Slunce stoupalo po své obvyklé dráze a vysílalo něžné paprsky na kvetoucí jarní zemi. Hory se vylouply z předjitřního šera a vrhly ochranný stín na městečko pod nimi.
Vánek setřásal okvětní plátky v ovocných sadech. Slunce svítilo, lesklo se v řece, kde se ryby honily pod hladinou a vážky nad ní. Drobní ptáčci pokračovali v námluvách, někde už začali se stavěním hnízd.
Městečko vstávalo, obchody otevíraly. Zásobovací speedry přijížděly k nákladním rampám, nejrůznější zboží v nejrůznějších krabicích putovalo do polic. Pak na městečko padl jiný stín. Lidé vzhlédli.
"Co to..."
Světlo.
Tma.
Nicota.
Jen pár asteroidů tam, kde býval Alderaan.

Dveře od laboratoře se otevřely a dovnitř vplul Mala Rai, druhý asistent. Ko Sai zvědavě povstala. Mala Rai hodil na stůl holoprojektor a ten se spustil. Nad stolem pluly malé obrázky.
"Co to má znamenat?"
Ko Sai zasněně pozorovala jednotlivé záběry. Byl na nich klon. S lightsaberem. Používající Sílu.
"CO TO MÁ ZNAMENAT?!?"
"Jak já bych-"
"Je to RC-3814!"
"Ach..."
Bylo to tak lákavé. Moci experimentovat s tolika objekty. Zkusit přetížit transformátor a zjistit, jak se zachovají... jak se zachová život. Co na tom, že jich dokáže přežít jen sedm, mají jich přece tolik... Ale že se vyvinou až takto...

Gwen seděla v kavárně, pila čaj a četla si. Tentokrát nečekala na nějaký pochybný živel. Čekala na nepochybný. Svoji posádku. Kluci se courali, ale vlastně to nevadilo.
Klid přerušil příchod podroušeného jedince, který si spletl dveře a považoval místo za hospodu IV. kategorie s dámskou společností. Rozhlédl se a neomylně zamířil k jediné osobě ženského pohlaví.
Gwen na datapad padl stín. Rozmrzele vzhlédla.
"Čau krásko!"
"Nazdar," ucedila suše.
"Ty seš tak hezká... jako květinka. Se menuju Mc'ovice. Jak ty?"
Než se Gwen stačila nadechnout, chlap zmizel a za několik vteřin venku dostával do té své prázdné mekouvice od Mimase poučení.

V dílně to opojně vonělo. Sušené rostliny se houpaly v mírném vánku ze zahrady, na ohni pomalu bublal sirup. Cadfael zamyšleně hleděl z okna a nepřítomně mnul mezi prsty snítku rozmarýnu. Jeho vůně ho pošimrala v nose a konečně mu pomohla najít odpověď.
Ano, tak to bude nejlepší. Nikomu neublíží, jen je trochu pozdrží. Natolik, aby stopa vychladla.
Cadfael se natáhl pro hmoždíř.
Ráno se pan Illiard probouzel pomalu. S hlavou ztěžklou jako po prohýřené noci, s myšlenkami pomalými, jako plujícími v medu.
Na pronásledování bylo pozdě.
Cadfael se usmál a ťukl do svazku makovic, visících od stropu dílny. Mlčely.

Berek byl u vytržení. To se mu v poslední době nestávalo moc často. Válka je přiváděla na nejrůznější místa a o exotické zbraně nebyla nouze. Ale tohle... tohle...
Jemně pohladil podlouhlý váleček. Matně se leskl, proužky kůže z nějakého zvířete tvořily na povrchu složitý vzor. Dvě tlačítka vystupovala nad chladný kov. Jeden konec cinkal očkem k zavěšení, druhý, sešikmený, vedl do temnoty ke krystalu.
"Vážně...můžu?" vydechl poručík.
Gwen se usmála a kývla.
KLAP-KHHHHZT!
"Světelný meč. Ne tak nešikovný jako blastery... i když o těch vašich miláčcích se to říci nedá. Elegantní zbraň z poněkud více civilizovaných časů... před válkou."

Stěny stanu se prohýbaly pod náporem prašného chamsínu. U stropu se pohupovala lampa a váhavě osvětlovala mapu na stole pod sebou. U stolu stálo místní nejvyšší velení a pozorovalo velice zachmuřeně, kterak se na mapě tvoří prašná vrstva a skrývá tak nákres republikových jednotek, obklopených separatistickou pakáží.
"Možná...," Obi-Wan natáhl ruku a načrtnul okolo jedné droidí jednotky kruh. Pak další okolo jiné. A další.
"Co vy na to?"
"To je pěkně bláznivý nápad," řekla Gwen a chtěla smést písek z mapy.
"Nech to!"
"Není to špatné," řekl Mimas a doplnil nákres několika dalšími kruhy.
Pak se zazubil. Rex taky.
"Jdeme!"

Pohodlně se usadí a zavře oči.
Je ticho, jen občas z hloubi jeskyně zazní tiché kap dopadnuvší krůpěje.
Hluboký nádech.
Za tichého ševele se všechny zvednou a dají se do složitého tance.
Sem a tam, tam a sem.
Proplétají se okolo sebe podle tiché, neměnné a přesto pokaždé jiné melodie. Ta se stane hlasitější, když se k nim přidá poslední a nejdůležitější.
Sem a tam, tam a sem.
Tichounké cvak cvak cvak zdůrazňuje rytmus i melodii.
Voda, kapající kdesi v dáli nese tentýž rytmus hlouběji do skály.
Pak je najednou hotovo.
Tanec skončil.
Zrodil se lightsaber.
KLAP-KHHHHZT!
Začne jiný tanec.

Tyros vešel na můstek. Noční služby měl rád. Byl klid a on si chtěl přečíst ten lékařský...
Křeslo uprostřed můstku se otočilo.
"Jdi spát, Tyrosi. Službu mám já."
Velitel zněl dost naštvaně. Každý rozumný podřízený by zmizel o soustavu vedle.
Tyros se uvelebil v křesle u dveří.
"Povídej."
"Neštvi."
"Neodejdu. Jako zdravotnický..."
"Despota!"
"Důstojník. Duševní rozpoložení posádky mám taky na starosti."
Mimas vzdychl.
"Mezi vámi... něco v... nepořádku?"
"Ne. Má blok. Čmárá a škrtá a teď vrčí o kachnách na odchodu."
"Tak jim zamávej a ji odežeň do postele. Je to rozkaz."
"Despoto."
"Důstojník," řekl Tyros a začal si číst.

Větvoví od Zuzky - úžasné otočení významu tématu.
Únava materiálu od striggy - když ono se z klaďasů dělá tak krásně sranda.
Úřední šiml od Tess - aby si všichni přečetli, jaký je Vran blbeček.
Z tajného děníku lodního kuchaře od Terdy - něco se pít musí.
Sbohem, má lásko! od Bestie - láska, ten svatý cit... *popotahuje*
Podfukáři od Birute - vlček! *chumly* (i když díky té ikonce mám pořád dojem, že fandom bude Jistě, pane ministře)
Stěhování od Dangerous - to je tak živě popsáno... a to už mám po stěhování pět let...
Záb'lesk od Blancy - je to velice zimní (já ráda zimu), půvabný, poetický a... dětský...
Omluvenka od Solasta - kéž by všichni studenti měli takovou fantasii.
Mýtus a migrantky od Champbacci - já vím, že je to sobecké a jásámácké, ale když on to dokázal vykreslit tak krásně!
Spear of Praetoria Ep. 6: Poučení o warpu od Sammael - bez komentáře, protože se blbě culím XD.
Noční můra od Saladina - název to zdaleka nevystihuje... :)
Pravda od Daina - sir Humphrey... není třeba říkat víc.
Stížnost od Maladi - Tess dělá problémy. Jako obvykle...
Já zapomněla! Zapomněla! Kleio promiň!
Taková malá mořská kocovina od Kleio - Jack, kocovina, rum... přemnozí efektové.
A nakonec jedno navíc:
Jediland od Borcha - nebo si doplňte A ostatně soudím...

Bylo to zvláštní. Tedy ne samo o sobě, všichni už někdy tuhle věc viděli, ale ve svých specifikách. Leželo to na stole a tvářilo se to, jako kdyby to neumělo do pěti počítat.
Ozbrojena patřičnou třímetrovou tyčí, šťouchla do toho.
Prohnulo se to a vydalo to zvuk jako smečka koček, které se dožadují vpuštění do ložnice.
"Fascinující. Zřetelně tam slyším tóny známé pravoslavné náboženské písně."
Pak najednou pískot ztichl.
Ode dveří se ozvalo zakašlání.
"Býli býste tak hódné," pravil v nich stojící ušatý hlodavec s ruským přízvukem, "a vrátilí mi to? Taktícký zájic bez tlapky se na Entěrprise vrátit nesmí."

Je večer. Chlapec i děvčátko sedí v postýlkách, očka jim září. Ve dveřích se zjeví otec.
"Jak to, že nespíte?"
"Bez pohádky?"
Otec se usmívá, usedá do křesla.
"Tak kterou dnes?"
"Dnes žádnou pohádku. Chceme vědět, jak to, že ty umíš čarovat a strýčkové ne," říká chlapec.
Otec pohlédne na matku. Ta přikývne.
"Dobře. Ona je to vlastně taky maminčina zásluha," začne vyprávět.
Vypráví a vypráví. Příběh je zhruba v polovině, když se dětem začnou klížit oči a najednou spí. Otec přikryje syna, dcerce vtiskne polibek do vlasů a odchází.
"V půlce usnuli. A ty bys měla taky."
"Rozkaz, veliteli."

"Zhluboka a volně dýchej."
"Dýchám!"
"Zřejmě špatně. Uklidni se. Nech Sílu proudit, vnímej ji, nech se jí prostoupit..."
"Hvězdy na nebi, odkud máš ty řeči?"
"Příručka mladého Jediho od Mace Windua."
"Tak podle toho nejedu! Jak to děláš ty, Mistře?"
"Nech si ten sarkasmus, jo? A vstaň, začneme jinak."
KLAP-KHHHZT
KLAP-KHHHZT
"Braň se! Útoč! Braň se! Výborně! Musíš protivníka cítit! Napojit se na něj!"
pubertální úšklebek
"Ne takhle! Mimasi!"
Lightsabery se válejí zapomenuty na zemi.
"Jak mi to jde?"
"No, zdá se, že v některých oblastech jsi lepší než já."
"Výborně."
"Ale v některých tu emancipaci musíš ještě dohnat, padawane."

Nameless, díky Trinsovi a jeho transpondéru nevysledovatelná, visela v nicotě. Kluci se postarali, aby do budoucna bylo co jíst (Trins vyluxoval jedno z kont Řádu), aby je nikdo nehledal (falešná Berekova zpráva o zničení lodi) a aby bylo kde bydlet (Mossi měl jisté kontakty). Ale co vlastně budou dělat, záleželo na někom jiném. Dveře kajuty přitahovaly pohledy a třebaže se kloni pokoušeli neslyšet, některé zvuky pronikly ven.
Nakonec se přece jen otevřely a ven vylezl dost neupravený velitel.
"Nar Shaddaa," vyrazil ze sebe, pak si teprv uvědomil, jak vypadá.
"To je dobrý, Mimasi. My víme. Emancipace a nezávislost je náročná."

Gwen probralo pískání transfuzéru. Konec, maximum. Víc krve veliteli dát nemůže. Automaticky vše vyčistila, uklidila, ovázala. Motala se jí hlava a chtělo se jí spát. Bála se sáhnout na Mimase, bála se, že ten neznatelný tep bude ještě neznatelnější... ale nakonec přitiskla ruku na krk.
ťuk
ťuk ťuk
Gwen úlevou málem omdlela.
"Prosím, neumírej mi. Klidně strávím zbytek života zahrabaná v podzemí. Půjdu tam, kam budeš chtít..."
Velitel ležel, v temných koutech se stahovaly stíny, které měly pořád naději, že to Mimasova vůle vzdá a on zemře...
"Ráda odejdu, kam mi řekneš..."
"Nikam nepůjdeš," zamumlal Mimas, "nepustím tě z očí."

Palpatin seděl za stolem, koukal na holozáznam a poprvé za třicet let cítil, že tady selhal. Jak jen mu to mohlo ujít? Proč mu to Anakin neřekl?
Palpatin si záznam pouštěl pořád dokola a dokola. V hlavě se mu míhaly představy, jak toho využít, po těch osmi pošilhával už dlouho. Ale takhle to bude ještě lepší! Stačí vhodně zapáčit a budou jeho!
Kancléř se pohodlně opřel v křesle a v mysli si budoval vzdušné zámky.
Pak se otevřely dveře, v nich stanul Mace Windu a prohlásil:
"Jste zatčen, Kancléři."
V následujících chvílích Palpatin na Mimase se schopnostmi Jediho dokonale zapomněl.

Okamžik, kdy ocel nevydrží stálý tlak...
Následkem nadměrného zatížení šanony a deskami došlo k prasknutí šroubu, police povolila a nastal zával. Na zemi skončily kromě jmenovaných další šanony, květináč a spousta volných papírů. Naštěstí nedošlo k větším poškozením.
Okamžik, kdy nekvalitní guma podlehne času, povětří a tlaku vody...
"Do hajzlu! Tady to teče! Vždyť jsem tu hadici měnila před měsícem!"
Zavření vody, vytření potopy.
"Aha, no skvělý, ta guma je úplně zpuchřelá... a opálená! Kdo to zase...!"
Okamžik, kdy v nejnevhodnější chvíli praskne nit knoflíku, oko na punčoše, zip u kalhot...
Nastane dnes, protože potřebuju jít z práce na čas.

Říká se, a možná je to i pravda, že před mnoha a mnoha tisíci let nikdo v Sílu nevěřil. Civilizace vzkvétaly a upadaly a nevšímaly si zázraků, které měly na dosah ruky. Až jednoho dne se Síla sama rozhodla jednat. Vzala Laskavost a Soucit, Spravedlnost a Důstojnost. Mísila to spolu, ale když se otočila pro Dobrotu, Temná strana do toho přimíchala i Závist, Sobectví a Hněv. Proto někteří propadnou Temné straně. Síla míchala a míchala, až vznikly midichloriany. Síla je pak vyslala na tu nejmírnější invazi v celém vesmíru. Invazi laskavosti, soucitu, spravedlnosti a důstojnosti.
Ovšem, je to jenom pověst.

Padmé seděla v křesle a zírala do prázdna. Co říct nevěděl ani Bail Organa.
Celkově byli všichni na mrtvém bodě. A situace v Republice byla na vážkách.
Mistr Yoda se přišoural k Padmé a poklepal jí na koleno.
"Budoucnost nejistá je, hmmm. V nejtěžších chvílích však velké srdce ukáže se, senátorko a rovnováhu vrátí."
Padmé se usmála.
"Děkuji za milá slova, Mistře. Jen kde to velké srdce je..."
"Já mít véliká srdce, senátorka!"
"Ale Jar Jare..."
"A já vědět, jak pomoci!"
"Vážení senátorové! Já navrhóvala, aby kůlivá hrozbě od Konfedérace nezávislých systémů, senát dala neomezenou moc do rukouch kancléře Palpatina!"

V ulicích planou světla lamp. Stíny turistů tančí po dlažbě. Ignoruji je a mířím pryč průchody. Zamyšleně pohladím dva nebo tři domy, jejich stíny se blaženě zachvějí. Stejně zamyšleně odpovím na pozdrav chrliči, který neodolal jaru a vyšel si na procházku. Poslední průchod je zavřený hradbou místních strašidel. Jako obláčky kouře se míhají nad zemí. Rozkročím se a založím si ruce na hrudi.
"No?"
Stíny se urychleně stahují. Poznávají domorodce.
Na mostě se na mě Brucvík roztržitě pousměje. Aha, jeho dítě se ještě nenarodilo.
Pohlédnu do Vltavy. Stíny soch tančí na její hladině.
Zaryji prsty do kamenů mostu. Jsem doma.

Venku zuřila bouře.
Gwen seděla, hlavu na velitelově hrudi a nevnímala svět.
V koutě se zhmotnil stín, temnější než okolí. Došel až ke Gwen a napřáhl ruku. Z podlahy se zvedl jiný stín. Světlejší, na okrajích prozářený modrou barvou.
Zatančeme si. Zatančeme si o ni, zašeptal temný stín a tasil zbraň.
Nikdy ti nepodlehne, nikdy nevyhraješ, prohlásil světlý stín a na okamžik získal podobu Qui-Gona.
Temný vycenil zuby v potetované tváři a zaútočil.
Boj byl neslyšný. Temný měnil podoby a Světlý nezůstával pozadu.
Bude moje, zašeptal Temný a tasil další meč.
Nebude, kontroval kopím Světlý.
Boj zuřil dál. Bouře taky.

Narodil se, jako ostatně jeho spousta bratrů a sester, ke službě. Od útlého dětství chodil do školy, poslouchal přednášky, učil se, učil se, učil se. Vzdělání bylo důležité. Velice důležité. Když nerozpozná nepřítele, když nespustí poplach, jeho domov bude v ohrožení. Ve vážnějších případech dokonce zničen. Slyšel o takových případech. Stačí zaspat na přednášce, pak si ve službě nevšimnout, nebo být ohloupen nepřítelem, který tvrdí, že je jen neškodný cizinec a je to všechno v loji.
Vystudoval, dostal svoje teritorium a hlídal. Hlídal nepřetržitě se svými kamarády, pozoroval civilisty procházející okolo bedlivě... Nepřítel! Zničit!
HAM! HAM!
T-lymfocity dělaly svoji práci.

Mimas se stěží dovlekl do úkrytu na provizorní lůžko. Ze stejně provizorního obvazu kapala krev. Velitel upadl do bezvědomí. Naštěstí. Vyndavání šípu nebyla pěkná podívaná. Gwen vybrakovala brašnu a kromě podpůrných injekcí a bacty zapojila i transfuzér. Střídavě hypnotizovala hadičky, vedoucí z její do jeho žíly a velitelův obličej, který přestával být smrtelně bledý. Potácela se mezi nuceným klidem a touhou vyletět ven a zničit všechno živé, co jí přijde do cesty.
Venku se navíc spustila strašlivá bouře.
Gwen se sklonila k Mimasovým ústům. Nedýchal. Zkoušela nahmatat tep. Skoro nebyl.
Položila hlavu na jeho hrudník a nechala slzy volně téct.

Yanna ležela v posteli a popotahovala. Skolila ji rýma a její padawan byla teď někde v sithví jakých peklech a čelila sithví jakým nebezpečím. To, že tam byla s Deltou, Mistrovu mysl neuklidňovalo.
"Sílaví, jaké blázniviny tam těch pět tropí," mumlala si pro sebe a chumlala se do pokrývek.
Chronometr pomalu odtikával minuty a Yanna byla nervóznější a nervóznější. Žádné zprávy jsou vždy špatné zprávy.
Pak cvakly dveře a zazněl Lein hlas a tlumený smích.
Ve dveřích se objevila její zaprášená a trochu uválená postava, vedle ní stál Boss. Oba se culili a Lea povalovala na dlani sedm alderaanských diamantů.

Mimas a Gwen se krčili za polorozbořenou zídkou. Okolo nich létaly kulky a šípy. Banditi a s nimi spolčení domorodci ječeli jak zjednaní. Obránci a s nimi spolčení domorodci mlčeli a opětovali palbu. Velitel s dlouhou puškou místní provenience zacházel, jako kdyby se s ní narodil. Armor v pohodě absorboval těch sedm výstřelů, které schytal, když při přesunu kryl Gwen. Ovšem to neznamenalo, že se bude zbytečně vystavovat nepřátelským střelám.
Gwen zrovna nabíjela revolver, když jeden nepřátelský šíp proletěl skrz chatrnou zídku.
"Sakra!" zaklel Mimas a skácel se, střelu v rameni.
"Kryjte nás!" zaječela Gwen, podepřela Mimase a začali ustupovat.

Uzel Síly
Též Malé zřídlo. Uskupení ve vesmíru, mimo klasický prostor a čas.
Následující informace jsou nezaručené (viz heslo Gwen Cote):
Tvorba:
Veliká nerovnováha v Síle má za následek, že větší a stabilní Zřídla nestačí na usměrnění toku. Vytváří tedy uzly.
Umístění a stabilita:
Uzel sám na jednom místě nezůstává, stěhuje se podle potřeby. Uzly jsou, na rozdíl od Zřídel, nestabilní. Když je rovnováha obnovena, Uzly zmizí.
Popis:
Uzel je obydlen Stíny, podobně jako Zřídla, starajícími se o proudění Síly. Podnebí a příroda je rozmanitá, záleží na rozpoložení a schopnostech bytosti, která na Uzel vstoupí.
Ostatní informace viz Zřídlo Síly.

Ani nestačili vytáhnout Thona z klece a Gwen se mezi lopatky přitiskla hlaveň blasteru.
"Dej sem ten meč, Jedi."
Reem měl pomocníky.
Dostala klec hned vedle a speciální pouta na zápěstí a kotníky.
Když za bujarého chechotu věznitelé odešli, osmělila se pohlédnout na Mimase.
"Chcete mi tímhle fiaskem naznačit, generále, že jste si předem neprozkoumala terén?"
"Já jsem nechtěla, aby vás někam zašantročili. Asi jsem to trochu pokazila. Zlobíš se hodně?"
Velitel pozdvihl obočí.
"Zlobím? Nikoliv, jsem fascinován a udiven. Jak jste s takovým přístupem mohla získat titul Mistra, to je mi vskutku záhadou," řekl a pak začal křísit Thona.

Nameless se opět řítila kamsi do bitvy. Gwen se prokousávala datapadem a už by ho i dočetla, kdyby...
"Copak čteš?" zeptal se Mimas a políbil ji na krk.
"Zajímavé pojednání o stevensonech z planety Robertaluise."
Mimas jí zvedl ze židle a nasměroval ji k posteli.
"Víš, že na té planetě jsou jenom moře z lihu?"
Jedijská tunika se lehce snesla k zemi.
"Vážně? To je tam taková zima?"
Následovaly boty.
"Docela ano."
A kalhoty.
"Ale úplně nejzajímavější na těch stevensonech je, že jejich slzy mají stejné složení jako coruscantský rum. No není to fascinující?"
Mimas zahodil datapad.
"Naprosto, můj admirále."

Rozhostilo se tíživé ticho.
"Cože jste to říkal?" nevěřil akustickým senzorům helmy Rytíř z Renu.
"Vězeňkyně utekla," pískl nesměle stormtrooper, který měl pod krkem motýlka a v jedné ruce blaster, v druhé martini.
Kylo Ren, nejlepší, největší, nejzlejší, číslo jedna na všech seznamech záporáků, začal tlouci hlavou do konzoly. Pak přestal.
"Jak to?" zeptal se a helma mu komicky visela na jednom uchu.
"Je to předmětem zkoumání, můj pane. Cela je prázdná, pole zorané, řetězy na články, dveře vyvrácené, chodba neprůchodná. A taky postrádáme stíhačku, jídelní automat a náhradní kaiburrské krystaly."
Kylo Ren se zničeně sesul na zem. Tohle nepřekoná.

Lítám sem a lítám tam.
Co já jen se nalítám.
Praha velká, obrovská,
MHD je prorostlá.
Sháním tu a tam sháním.
Co já jen se nasháním.
Tohle málo, tamto moc.
Ono není pro radost.
Sedím tu a sedím tam.
Shýbám, šlapu, kolísám.
Táhnu, trhám, posouvám,
kolečka si nazouvám.
Pižlám, pižlám, přepižlám.
Já už se v tom nevyznám.
V noci spím jak zabitá,
ráno záda skřípnutá.
Zas jen trhám, tahám, řvu,
už z toho však málem mřu.
Nakonec je konec jen,
teď jen ukázat to všem.
"Do hajzlu, já se na to ***"
Jedijský kostým mi opět nesedí a budu šít znovu.

Enterprise sténala a naříkala. Kirk to ignoroval. Hleděl do modrých očí desátníka Suové.
Obi-Wan klečel. V jedné ruce prsten, ve druhé pugét. Jeho padawanka Ingulda deVries se červenala a chystala se říci "Ano."
O'Neill právě podlehl strašně mocné goaul'dce, ale vůbec mu to nevadilo.
Společenstvo se vypotácelo z Morie. Gandalf nevěřícně zíral na trpaslici, která kráčela před ním, na jednom rameni Froda, na druhém Boromira.
Severus právě prožíval vášnivé chvilky v kabinetě s novou profesorkou OPČM.
"Tak kam jako první, agente?"
Gudrun přehlédla obrazovky, zkontrolovala ruger a vzdychla.
"Kirk. Loď to dlouho nevydrží."
"Máte dost nábojů?"
"Mám i jiné prostředky."

Kolem klecí se zbožím jen proplula. Zastavila se až před nejnovější dodávkou.
"To jsou oni?"
"Ano. Nejčerstvější, nejnovější! Silní a zdraví!"
"Vážně? Tenhle je v bezvědomí a ti dva mají svázané ruce!"
Paní vrhla na Reema vysoce znechucený pohled.
"Nevíš, že se zbožím se má zacházet slušně?"
"Naneštěstí se tihle bránili. A tak jsem přirozeně musel..."
Paní se upřeně zahleděla na jednoho z nich. Na roztrhané tunice měl žluté velitelské označení.
"Rozvaž je! Už se vzpouzet nebudou."
Skutečně. Nechali si rozvázat ruce a chovali se klidně.
"A teď," zavrněla paní a přitiskla mu čepel lightsaberu ke krku, "kdes je vzal?"

Poletovala nespokojeně po existujícím světě. Přece musí být někdo, kdo by splňoval její náročné požadavky a zároveň nebyl takový slaboch, aby nepřežil její návštěvu. Tenhle hošík? Znechuceně si odfrkla. Tenhle hošík...
Pomalu, začneme pomalu. Šeptáme do uší jedovaté věty, podáváme pomocnou ruku, jsme tu vždycky pro něj.
Víš, že mě můžeš věřit.
Oh! Dokonalé, dokonalé! Silné tělo, mysl podřízená jenom mně! Konečně!
Dalších osmnáct let odplynulo jako mávnutí proutkem.
Co to? Pochyby? Ne, já nechci pochyby! Pryč! Buď zase silný, nelítostný, jak jsme tě to učili! Vzpomínky? Ne! Výčitky? Ne! NE!!
Se zmučeným zakvílením opouští hostitele
Vader nakonec nebyl dokonalý.

Ano, je jeden, ale vydá za deset.
Hvězdy na nebi, co to má být? Neměl by mu někdo dát pár facek? No tak, Výsosti, usměrni si synáčka, chová se jak primadona. To neni vtipný, už od dob jeho dědečka ne.
*záporák sundavá helmu*
Cože? Sundavací helma? To jsme ve Spaceballs? Ach bože klasické zlounské kecy... kde mám tu sekeru?
...
*hyper/super zbraň*
Uááách! Co je zase tohle?
...
*film se chýlí k finále aneb mostní scéna*
Co to? Ty idiote! (myšlen režisér)
Shrnutí?
Zuzko, Vader není ultimativní trapné zlo. Kylo Ren je. Je největší a nejraději bych ho vzala naplocho mečem.

"Nehorázně je rozmazluješ!" zavrčel Kenobi.
Byla to pravda. Rozmazlovala je už od té pastelkové záležitosti...
"Generále?"
"Ano, veliteli?"
"Smím se na něco zeptat?"
"Ovšem. Pojďte dál, dejte na zem tu krabici a sedněte si."
"Co to je?"
"Pastelky."
"Co jsou pastelky?" zeptal se Thon.
"No, pastelky... barevné tužky?" rozhlédla se Gwen už po pěti tvářích.
Mimas zavrtěl hlavou.
"Na malování..."
"Nikdy jsme nemalovali."
Gwen to chvíli docházelo, ale pak pochopila a nastavila kurz na planetu Koh-i-noor.
Když je pak pozorovala, jak s nadšením pětiletých dětí čmárají po kusech papíru, zapřísahala se, že jim nahradí vše, oč je ti žabožrouti připravili.

CÍSAŘ PALPATINE MÁ NOVÉHO UČEDNÍKA!!!
(Od našeho zvláštního zpravodaje)
Císař Palpatine (85), nejvyšší zástupce Galaktického Impéria, je zřejmě již nespokojený se svým stávajícím učedníkem a nejvyšším velitelem ozbrojených sil Darth Vaderem (45). Naše hlídka je již několikrát přistihla, jak vcházejí nebo vycházejí z nechvalně známé putyky Bašty z Naboo. Na přímý dotaz byl náš kolega bez milosti Vaderem uškrcen, ale ani tato podlézavost Pánovi ze Sithu nepomůže!! Díky tvrdé investigativní novinařině a několika dalším ztrátám na životech jsme exluzivně zjistili jméno nového Druhého Muže Impéria!!!
Je to T. L. A. Čenka!!!
Redakce listu nepoleví a co nejdříve vám zjistí víc!!!