Moje články

Padl soumrak a obloha se rozzářila tisíci světly. Vévodilo jim Iego. Další část zabíraly bratrské měsíce. Když se diathim zvedli a vyletěli mezi ně, obraz byl úplný. Byla to letecká podívaná, která neměla v galaxii obdoby, balet v oblacích, tanec mezi hvězdami. Rozevláté róby a stejně rozevlátá křídla opalizujících barev tvořila na obloze složité vzory.
„To je úchvatné,“ řekla Gwen.
„To ano. A jak je možný, že je to unese?“ přemítal Berek.
Jedna z diathim se k němu snesla.
„Naše křídla vypadají křehce, ale unesou mnoho. Chceš se se mnou proletět?“

Berek byl nadšený.
„Klucííí! Tohle je lepší, než jetpack!“

„... nic velkého, jen menší oslava. Netrvalo by to... tak ne.“
Walon Vau zíral na Gwen, jako kdyby mu řekla, že Mirda potřebuje k obskurnímu jedijskému čarování a v náhradu si má vzít mustafarskou lávovou blechu.
Gwen v duchu proklela natřikrát toho blba, co s tím nápadem přišel.
„Dovol, abych ti něco zopakoval. Jsem Cuy'val Dar. Pokud by ses jen trochu zajímala o mando'ade (to byla podpásovka, Gwen se o mandaloriany zajímala velmi usilovně), věděla bys, že to znamená 'ti, kteří už nejsou'. Jsem mrtvý a mám právo, aby celá galaxie zapomněla i mé jméno. Což nepůjde, protože Kal odmítá zapomínat.“

Vážení,
účastním se tohoto výběrového řízení, protože pro danou pozici mám ideální předpoklady. Jsem silný, nesmlouvavý a umím si vynutit disciplínu. Nestrpím nejmenší selhání. Dokáži se přizpůsobit nevlídným okolnostem i prostředí. Nevadí mi extrémní povětrnostní podmínky, ba naopak, přivítám je. Jsem oddaný svým nadřízeným a smrtelně nebezpečný svým nepřátelům. Moje jméno a titul dodá vaší planetě respekt a strach. Spolu s tím přijde i nezanedbatelný finanční prospěch. Moje přítomnost bude znamenat i nové pracovníky. Navíc jsem ochoten renovovat celou pevnost a její okolí na své náklady. Prodáním pevnosti Bast mně Vjun jen získá.

S pozdravem
Darth Vader, Lord ze Sithu

Blahobytný statek se koupal v měkké záři podzimního slunce. Z komínů stoupaly obláčky kouře, rozháněné daleko čerstvým větříkem. Nahoře na stráni pasoucí se dobytek vypadal jako hračky. Husy a slepice pobíhaly po sklizených polích. Skupina dětí u ohně blaženě hltala pečené brambory. Za nimi stály ve vzorné řadě košíky s natí, ulámanými klásky, nejrůznější zeleninou a houbami.
„Ty, Catro, když takhle paběrkujeme po polích, tak jsme paběrkáři?“ zeptalo se jedno z dětí.
Catra se zamyslela a pak se obrátila na svého bratra. Ten si roztržitě rozmazal popel po čele, ukousl si brambory a řekl:
„My nepaběrkujem. Sbíráme. Takže jsme sebranka.“

Konflikty s Matkou Talzin nepatřily k nejšťastnějším událostem v existenci Gwenina týmu. Respektive patřily k nejhorším. Kluci ji kolektivně nenáviděli a Mossiho snaha vytvořit voodoo figurku ztroskotala jen proto, že nikdo nechtěl mít kousek té příšery blízko sebe nebo na palubě Nameless. Com taky ne.
Každá další srážka se navíc stěhovala víc a víc do magie a okultna.
Teď aktuálně, ve stínech věčné noci temné strany Dathomiru, stáli proti dost velkému problému. Přibližně čtyři metry do výšky.
„Jen počkej, až ti splasknou ty tvoje všivý kouzla. Uškrtím tě svejma vlastníma rukama,“ vrčel Berek a pálil po ní vším, čím šlo.

„Tak vy jste ten vyslanec od Jediů?“
Neuspořádaná postava, která toto pronesla, vzbuzovala ve skupině Gwen plus kluci silné znepokojení. Berek se ošíval, jen co vešli do domu, Trins s hrůzou pozoroval jiskřící dráty a Mossi hledal Igora.
Gwen se nuceně usmála.
„Jsem tu z příkazu Rady, váš vynález-“
„Je to něco úplně nového! Změní to vše! Moderní technika v neskutečné podobě!“
Vědec táhl Gwen za sebou chodbou a pak vítězoslavně otevřel dveře.
„Vizte! Popatřte na zázrak!“

Bylo to děsivé. Nepopsatelně odpuzující.
Gwen proto ani moc nemrzelo, že kromě zničení všech záznamů a věci samotné musí vědci i vymazat paměť.

Boj s exotickými tvory byl bonus. Vítané zpestření mezi ničením droidů, továren na ně, stanic s nimi a podobně. Plížení v krajině, sužované krvelačnými fontošrechy nebo mrazivými drukosféry, následné vystopování a eliminace dávaly Klonovým válkám nádech Dračího doupěte.
Dobrodružství má však i svou odvrácenou tvář.
Vítězství nad netvory je nutno oslavit. Jídlem a nealkoholickým pitím. Líh netřeba. Ke změněnému stavu vědomí stačily klukům sušené meruňky a správná společnost. Cestou do postele pak hovořili jazykem, kterém ani Com nerozuměl. Posléze se s Mossim, který zůstával střízlivý, shodli na kombinaci chissštiny z oblasti zaa'strchénee a jazyku chrrr'ba. Ve skutečnosti to byly brepty.

Gwen vplula do pokoje.
„Tak pánové, už je to tady. Mám meditační volno. Všichni víte, co to znamená.“
Ovšemže věděli.
„Dovolená!“
„Volno!“
„Spánek!“
„Letíme!“
Nadšení uťal Tyros.
„A kam přesně?“
„No na Zemi, ni?“
„Země je veliká.“
„Do Prahy, přirozeně.“
Nesouhlas kromě Tyrose vyjádřil i Berek, Bennar a Thon.
„Dobře,“ uznal námitky Mimas, „kam chcete vy?“
„Island!“ vyhrkl Berek.
Nechtěl Mimas, Trins, Mossi a dokonce ani Bennar.
Dohady pokračovaly. Plichtou skončil Nový Zéland, Francie, Norsko, Severní pól, Jižní pól, Kanada, Japonsko, Indie, Tibet a Peru. Do USA nechtěl nikdo.

Po osmi hodinách Gwen zakvílela:
„Proč já nevzala ten titul Tyrana*!“

Pak přicestoval jsem na planetu místně Zemí zvanou. Cesta složitá jest k ní, neb v Neznámých regionech leží. Skrze bouře iontové, mlhoviny nebezpečné a shluky černých děr. Bez průvodce Silou obdařeného jest cesta nemožná. Planeta Země však jest svět půvabný, hojně vodou i půdou zásobený. Domorodci, v kmeny rozdělení, různých povah jsou, opatrnost na místě je. Též většina značná latentní schopnosti v Síle má, leč o nich, ni o Síle samotné ponětí nemá. Čas krátký strávil jsem na planetě této, ale k srdci mi přirostla. Leč na prosbu průvodce tajemství o ní zachovám a tu jedině zápis o ní bude.

„Můj Mistře.“
Mohutná obrněná postava poklekla před naddimenzovaným hologramem hlavního záporného záporáka.
„Ještěže má ty kolena umělý,“ poznamenal Kit Fisto.
„Pravda. Už jsem se divil, že by byl ušetřen artritidy. To by bylo opravdu nespravedlivé.“
Ki – Adi – Mundi si promnul loket, ač duchové též artritidou netrpí.
„Stejně by mě zajímalo, proč je k němu tak devótní,“ poznamenal Eeth Koth.
„Chce povýšení,“ usoudil Obi – Wan.
„A kam? On je přece druhý a dokud ho neshodí do propasti, nejlépe do středu té jejich pitomé stanice, výš se nedostane.“
„Třeba myslí, že Palpatin umře sám.“
„Tak to je optimista a pitomec v jednom.“

„S kýmže se to máš setkat?“ Thon nevěřil svým uším.
Berek obrátil oči v sloup.
„Co ti na tom přijde tak divný?“
„No ale... ale... ona?“
„No asi něco potřebuje. Snad s ní přiletí i Rex.“

Rex nepřiletěl. Z lodi vystoupila jen jedna obyčejná, ničím zvláštní togruta.
„Ahsoko.“
„Mistře,“ uklonila se bývalá Jedi.
„Taky Mistře,“ kývla Gwen hlavou.
„Ale ten titul mi nepří-“
„Ticho,“ Gwen se zavěsila do Ahsoky a vedla ji do domu, „copak se děje?“

Kluci je pozorovali zpovzdálí.
„Nějak zestárla,“ poznamenal Mossi.
„To my všichni.“
„Ale jim to neříkej nebo tu budeš mít dvě velmi rozladěné Mistryně.“

Domem se rozléhal dvojitý dětský pláč. Nepomáhalo chování, houpání, drncání, chování, ježdění, houpání...
Děti byly nakrmené, přebalené a řvoucí.
Berek rázoval s Qui – Gonem domem. Dítě najednou přestalo vřískat a vykulilo na poručíka oči.
„Nechápu tě, vždyť vypadám jako táta.“
Qui – Gon zavrtěl hlavou.
„Jsou to Jediové,“ řekl mu za zády Mossi, v náručí Catru.
Berek vzdychl.
„Zkazils mi den a taky večer, synovče. Jsem si říkal, že bychom si mohli pořídit škvrně, ale po dnešku...“
„Hele Bereku, víš, že na Alderaanu jsou takoví hlodavci, vechvosti, a jejich samičky si dokážou zařídit, aby nezabřezly?“
Berek po něm hodil plyšovou banthou.

„Tak co?“
„Už?“
„Už?“
Kloni se nedočkavě postrkovali přede dveřmi. Za dveřmi Trins pospojoval posledních pár kabelů a zabouchl dvířka provozní skříně.
„No?“
Seržant rozehnal srocený dav a usedl do křesla před ovládací pult. Pak se rozhlédl po svých bratrech.
„Hotovo.“
Nadšení neznalo mezí. Pak se všichni trochu pohádali, kdo bude první. Nakonec to přenechali Thonovi, ostatně to byl jeho nápad.
„Tak co bys rád?“
Thon se zamyslel, pak se zakřenil a pravil:
„Já jsem pomsta. Já jsem noc. Já... jsem Batman.“

Holopokoj fungoval bezvadně. Jen spotřebovával neskutečně energie a program byl trochu pomalejší... no zkrátka, jen jeden hrdina denně.

Tyros se spokojeně díval na klidně se cpoucí nováčky.
Idyla však trvala jen chvilku.
Začalo pošťuchování, krádeže jídla a skončilo to hádkou.
Kapitán se marně pokoušel obnovit pořádek. Vypukla rvačka. Tyrosovi nezbývalo, než volat o pomoc.
Mimas a Gwen vtrhli do jídelny.
„Ty zleva, já zprava."
Oba se vrhli na klubko peroucích se Jangů Fettů.
„Kixi, Seve, Zero!“ křičel Mimas jména a neomylně tahal vlastníky z pranice ven.
„Dřímale, Bručoune, Mrzoute!“ co jméno, to jeden Silou vyhozený mládenec.
V několika vteřinách bylo po všem.
„Já vám tak závidím, že je rozeznáte,“ řekl zničený Tyros.
„Neboj, až dospějou, rozeznáš je taky.“

Vývoj a rozvinutí ras sebou nese povšechně společné rysy. Ať je rasa jakákoliv, vyvíjí se od prvotně pospolných společností, přes zemědělské společnosti k čím dál tím větší a technologicky vyspělejší civilizaci. Pak, dříve nebo později, přijde průmyslová revoluce, překotný vývoj a s ním spojené překotné znečištění. Pak už je jen na té které rase, aby vzala rozum do hrsti a začala se zajímat o ekologii dřív, než bude pozdě. V některých aspektech ale stejně zvítězí pohodlí nad životním prostřením. Protože repulzorový vozík stačí strčit jen tak do garáže. Ronto, bantha nebo dewback potřebuje péči, lásku a také čas k výcviku.

„Mistr Cote?“
Gwen přestala usrkávat čokoládu a vzhlédla. Senátní droid zopakoval otázku.
„No, to bych byla. Copak se děje?“
Droid jí podal datapad.
„Naléhavé. Prosím o potvrzení příjmu.“
Gwen namačkala kód a droid rychle odkráčel.
„Kdo ze Senátu by mi... asi Padmé.“
Gwen otevřela zprávu.
„Zkiffeně!“
Houby Padmé. Zpráva nesla Kancléřovu pečeť. A rozkaz k likvidaci.
„Odboj... sympatizování se Separatisty... biologické zbraně...,“ Gwen urychleně pročítala připojenou zprávu. Pak do sebe hodila zbytek čokolády a zamířila k chrámovému hangáru.
„Kluci? Deset minut.“
„Kam letíme?“
„Christophsis.“
„Co tam?“
Gwen pohlédla na datapad.
Likvidace.
Dole pod zprávou blikal znak Tajné služby.
„Ještě nevím.“

„Nemusíš chystat všechny, Mossi. Dneska potřebuju akorát dva. A jeden může zůstat v civilu,“ zavolala Gwen na poručíka, když se chystal vybalit svoje maskovací hejble.
„Takže jenom jedna maska? A člověk?“
„Ano.“
Mossi si zamnul ruce a otevřel složku 'Země – postavy'. Už dlouho se těšil, že ho použije, ale zatím k tomu nebyla příležitost. Málokdy měli možnost zůstat v lidské kůži. A když, tak skončili jako holky.
„Koho chceš?“
„Bereka.“
Mossi pocítil až zlomyslnou radost. Ber'ika nesnášel paruky. Muehehe.

Převlek se povedl. Podoba seděla. A kdyby to Mossi nepřehnal se stylingovými přípravky, tak by byl Berek od originálu k nerozeznání.

Komunikační zařízení usilovně pískalo. Gwen si povzdechla a zmáčkla tlačítko příjmu. Holoemitor poslušně vyprodukoval trojrozměrný obraz Mistra Kenobiho.
„Jo?“
„Kde jsi?“
Obi - Wan vypadal poněkud rozrušen.
„No, vyslal si-“
„Vraťte se. Nutné!“
Ano, definitivně rozrušen.
„Ale my-“
„Nezájem. Zpátky. Hned!“
V komunikátoru cvaklo a spojení skončilo.
Gwen pomalu vydechla.
„Co chtěl?“ zeptal se Thon.
„Chce nás zpátky.“
„Já bych toho chtěl.“
Gwen vyťukala volací sekvenci. Obi – Wan to vzal okamžitě.
„Jedete?“
„Ne. Někam si nás poslal. Tak jsme tam. A dlouho ještě budem.“
Gwen rozmáchlým gestem ukázala na rozsáhle rozebranou Nameless.
Zaúpění Mistra Kenobiho bylo slyšet pravděpodobně po celé galaxii.

"Takže," Eeth Koth pohlédl do datapadu, "úkol splněn."
Za Gwen se ozvalo vyprsknutí. Zvuk samotný byl v Síni Rady Jedi věcí neslýchanou a to, že autorem byl Ki-Adi Mundi, bylo navýsost nemožné. Další uchechtnutí zaznělo od Mace Windua.
Tak do mně, pomyslela si Gwen, vytáhněte tu holofotku, udělejte pár vtipů a ukončeme to.
"Zprávu jsme si přečetli a zavolali jsme tě jen kvůli malé informaci."
"Ano?"
Co, u všech hvězd na nebi, můžou chtít vědět?
"Oznámení, vlastně."
"Ano?" zopakovala Gwen.
"V archivu to najdeš pod názvem 'C-197856/1687 - Banánový bor'."
Gwen si jen unaveně povzdechla, zatímco Rada padala smíchy z křesel.

"Bude to dobré," řekl Mimas.
"Nebude," pokusila se Gwen odseknout.
Vyrazila ze sebe něco mezi zajíknutím a zavrčením. V půlce slova jí navíc došel hlas.
"Slib mi, že nebudeš dělat blbosti."
Gwen prudce zavrtěla hlavou. Mimasovi na ruku dopadla slaná kapka.
"Tak mi to slibte vy."
"Jistě tati, neboj. O mámu se postaráme," ujistil ho Qui-Gon.
"Já se nebojím, jen mám strach. Znám tvoji matku dost dlouho na to, abych věděl, že je neskutečně tvrdohlavá."
Chvíli bylo ticho.
"Je čas. Nebojte se, budu vás strašit."
Přikrývky zašustily, polštář se pomalu vrátil do původního stavu. Poslední odešel. Odešla jedna epocha. Clonetrooperská.

Gwen nesnášela kupčení s inteligentními bytostmi. Uznávala, že některé civilizace při své cestě vzhůru toto provozovaly, ale určité fázi vývoje je normální přestat. Hned po vynálezu kola.
Chodit na trhy tedy vyžadovalo sebezapření. Nebyly finance na vykoupení všech přítomných, nebyly prostory, kam je dočasně umístit, nebyl čas na totální demolici objektu a otrokářů. Trhy však nebyly náročné jen v tomto směru.
„Gwen! Podívej, to je původní vydání! Jako nový!“
Mossi na ni upřel pohled, který by zahanbil Kocoura v botách a smečku kokršpanělů.
„Můžu?“
Gwen vzdychla a kývla. Bude se muset zeptat Kala Skiraty, jestli nemá nějaké nové „výhodné investice“.

Chodbami 28. patra se neslo Jackovo zlomyslně veselé: "Danieeeliiii!" a doktor Jackson chtěl umřít.
Pronásleduje-li vás mimozemšťanka, je to trapné. Ale nechce-li vás zabít, ale intimně se sblížit, je to horší. T'rüs'la neakceptovala jeho "NE!", běhala za ním z planety na planetu a nebýt iris, visela by mu teď na krku.
"Doktor Jackson ke generálu Hammondovi."

Daniel nakoukl do generálovy pracovny. Seděla tam T'rüs'la a dva další příslušníci její rasy.
"Doktore, pojďte dál."
Jeden z cizinců povstal.
"Daniel Jackson, my omluva," hledal muž těžce slova, "ono už nestát. T'rüs'la na tebe mít totál krach. My vyléčit. Brzo. Nezlobíš?"

Daniel nezlobil.

"Majore?"
Carterová si prohrábla vlasy.
"Přiznám se, pane... vůbec tomu nerozumím. Ty znaky nedávají smysl."
"Danieli!"
Doktor Jackson neochotně odtrhl zrak od nápisů na stěnách.
"Jo?"
O'Neill ukázal na zařízení sedící na zemi.
"Zprovozni to."
Daniel po chvíli usilovného studia a s pomocí Sam začal hýbat s různými kousky kamenů na povrchu zařízení. To se pomalu rozsvítilo a začalo bzučet. Pak se zvedlo a udělalo několik kroků k východu.
"Skvělé!" prohlásil Jack.
Ozvala se rána a zařízení padlo k zemi.
"Danieli?"
"Omlouvám se, asi jsem špatně nastavil..."
Zařízení se prakticky rozložilo.
"Tak to vezmem domů po kouskách."
Zařízení začalo hořet.

"Poletíš se mnou," oznámil Gwen Obi-Wan.
"Kam?"
Mistr Kenobi mlčel a nahnal ji do lodi.
Tajemnej jak hrad v Karpatech pomyslela si a koukla na astromapu.
Zakopaná díra ve Středním Okraji.
"Co tam?"
Obi-Wan se uráčil odpovědět.
"Očekávám od tebe jemné chování a soucit. Letíme pro budoucího Jediho."
Gwen po počátečním šoku vztekle zaprskala. Kenobi moc dobře věděl, že s odebíráním dětí nesouhlasí!
Zbytek cesty proběhl v tichu. Stejné ticho bylo i domě, kde se rodiče snažili nezhroutit.
Obi-Wan byl důstojný, velejemný, plný ohledů. Leč nekompromisní.
Gwen držela děcko a nejraději by Kenobiho skopla do řeky.
Jediové! Povznesení a sobečtí!

V hospůdkách v dolních patrech Coruscantu se dennodenně odehrávají různé situace. Bytosti se setkávají, kupují a prodávají, okrádají se navzájem a perou se. Spousta incidentů se pak vypráví v té které hospodě, ale málokdy překročí její zdi. Ale jsou výjimky. Jako třeba příběh o pěti přiopilých trandoshanech, co se rozhodli otravovat sephiho, klidně sedícího u baru.
Skončili střízliví a zoufale se držící stropních panelů, protože při strkání do mladíka vyrušili obsah pytle, co měl u sebe. Byl v něm chumel malých strillů, doteď klidně spící. Násilně probuzený strill se dá přirovnat jen k odjištěnému tříštivému granátu, který kouše a škrábe.

Grievous pádil chodbami svého doupěte teď plného nevyžádaných návštěvníků. Generál pevněji sevřel v rukách lightsabery a zrychlil. Elegantně zabočil do chodby, přeskočil schody a... vanilka?
Víc si pomyslet nestihl, protože mu podklouzly nohy a Grievous se nedůstojně zřítil na zem. Kluzkou. Bublinkatou. Vonící vanilkou.
Generál vztekle zachroptěl a pokusil se vstát.
Nohy mu klouzaly, chvíli to vypadalo jako moderní balet, pak zvítězila nepřítomnost tření a gravitace. Grievous zaťal do podlahy drápy, ale marně. Jeho taneční kreace trvaly asi dvacet minut, než nalezl pevnou zemi.
Dál v labyrintu se nad obrazovkou smíchy hroutily Republikové síly.
"Dávám deset bodů."
Další výbuch smíchu.

Bylo tu odborné rozdělení. Berek by si vzal osobně, kdyby mu sebrali roznětky a vrazili do ruky obvaz, ale to neznamenalo, že by to nezvlád. Základní bojové dovednosti, pokročilé bojové dovednosti, expertní bojové dovednosti, nemožné na počkání, zázraky do tří dnů!
Po Rozkazu 66 se každý den objevovaly vlohy pro zemědělství, stavitelství, klempířinu, malířství, pokrývačství, lov a sběr, mechaniku a strojírenství, robotiku (včetně bojové), stopování a kopání dostatečně hlubokých hrobů pro dostatečně mrtvé Inkvizitory.
Čas si vyžádal další vedlejší pracovní poměr kuchař, opravář a společník při uličnictvích.
Jako hlavní pracovní poměr, ze kterého vyplývaly ty vedlejší, tu byl ten otcovský.

"Ale Gwen, to je přece skvělé, ne?"
Gwen se kysele usmála. Pro sebe, přirozeně.
"Já vím, ale jak vidíš," zamávala datapadem, "jsem zcela saturována pro příštích," nahlédnutí do datapadu, "deset let... přibližně."
"Ale Gwen, on jmenovitě..."
"Plně saturována!" opětovné zamávání datapadem, "Obi-Wane, jsi diplomaticky zdatný, výmluvný, úžasný a výstavní. Vysvětli, prosím, že tuto úžasnou a až skvělou nabídku nemohu přijmout. Kancléř to dojista pochopí. Jsou tu reprezentativnější Jediové. Důstojnější. Schopnější. Silnější."
Když se za Kenobim zavřely dveře, Gwen vzdychla. Důvod, proč se odmítala pohybovat v blízkosti Kancléře byl jiný. Hledala důkazy o zradě, nepotřebovala, aby jí podezřelý koukal přes rameno.

V jídelně bylo zhasnuto, na stěně se promítal jeden obrázek za druhým a pak zamířil do řady u stropu.
Obrázků bylo zatím ke třicítce, převážně mužských.
"Sephi, zabrak, keshiri, kiffar, pochybné lidské existence, mandaloriané různých klanů, chiss, plutonian, togruta, twi'lek... zapomněl jsem na něco?"
"Myslím, že máme všechno."
"Na rok a půl činnosti je toho dost. Víc času trávíme v převleku než v armoru."
"Musíš si uvědomit, že naše činnost je převážně utajená. Čili maskování nejen fyzické."
Bennar se zálibně díval na tu řadu falešných identit a hodin práce s líčidly a různými pomůckami.
"Někdy bych si chtěl zkusit wookieho."

"Dejte mladým, zdravým, nezkušeným dívkám skupinu mladých, zdravých a nezkušených mladíků. Vyhoďte je do pustiny, kde budou spoléhat jeden na druhého. Bojovat bok po boku. Není možné, aby se nevytvořilo přátelství, které přeroste v některých případech v něco víc. S následky."
Gwen se rozhlédla po Radě a pak podezřívavě zúžila oči.
"Víte, doufám, jak se dělají děti."
Rada byla v šoku, ale její důstojnost zachránil Plo Koon.
"Víme."
"No aspoň něco. Pánové, kdybych vás dobře neznala, myslela bych, že jste to udělali schválně, protože máme málo dorostu!"
Gwen mávla rukou.
"Uděláme to takhle. Teď je to moje starost. Všechny případy."

Technická skupina a ženisti dodělávali poslední úpravy a byli spokojeni. Tohle představení bude perfektní.
Velení stálo nahoře, v bezpečné oblasti, jako stávala velení kdysi dávno, když se na blízkém vršku u bojiště postavily stany a panovník blahosklonně sledoval dalekohledem, jak se tam dole ti kmáni masakrují.
Hlavní technik se objevil mezi kameny.
"Máme hotovo."
Velitel propojil poslední obvody a na taktické obrazovce se objevilo spoustu bodů. Velitel si dramaticky prokřupal prsty. Zábava mohla začít.
Droidi se ukázněně nahrnuli tam, kam měli a stejně ukázneně byli demolováni. V rytmu výbuchů a hudbě padajícího kamení a nástražných min. Koncert netrval ani hodinu.

"Velkoadmirál dorazil," oznámil praporčík.
Velitel sotva stačil vstát z křesla, když se otevřely dveře a na můstek vkročil vysoký, robustní muž. Pánovitě se rozhlédl po místnosti a zamířil rovnou k velícímu.
"Velkoadmirále, vítejte na palubě."
Velkoadmirál na něj shlédl přes svůj nepochybně orlí nos a vydal ze sebe jakési zavrčení.
Velící toto neohroženě ignoroval a podal ruku druhé příchozí.
"Mistře Jedi, vítejte."
Jedi vyměnila potutelný úsměv za upřímný.
"Děkuji."
"Vaše kajuty jsou připravené, poručík vás do nich zavede."

***

"Šlo to dobře, ne?"
"Nikdy bych nevěřila, co dokážou takový malý plastikretový pásky. Je to jako magie."
Mimas zamyšleně pohladil svoje frčky.

"Humphrey, posaďte se."
"Děkuji, pane premiére."
"Ten váš návrh... zdá se mi nejasný."
"Je to jednoduché. Návrh je jako tento talíř sušenek. Zařídíme, že každý dostane jednu. Sušenky nevydrží věčně, musíme je rozdat hned."
"Ale peníze nejsou sušenky, nekazí se."
"Ale máme omezenou dobu na vyčerpání, pane. Vlastně máme kazící se sušenky a chladnoucí čaj."
"Jaký čaj?"
Premiér vypadal zmateně.
Humphrey přisunul talíř doprostřed stolu.
"Sušenky jsou peníze, pane. Jejich aktuální parabilita je podmíněna temporální sousledností, která bude terminována blízkým datem..."
O deset minut projevu později...
"Takže Bernard má dát vařit čaj?" zeptal se premiér.
"Jistě, pane premiére," rezignoval Humphrey.

Berek se nudil. Měl sice rodinu, práci, novou identitu... ale trochu mu scházely válečné časy. Když mu tedy manželka navrhla, že by měl zajet za bratry, málem jí nadšením umačkal. Teď byl u bratrů na Gwenině statku a byl nadšen.
"Mossi, kam jdeš?"
"Mám něco na práci," mávl Mossi směrem ke stodole.
"Můžu ti pomoct?"
Kdyby byl poručík nadán Silou, věci by se staly jinak.
"Ale jistě."
Když pak přemýšleli, co se vlastně stalo, nedokázali se shodnout. Jisto bylo to, že to byla Berekova vina, že hnojivo je prudce výbušné a že ta stodola se musela postavit úplně celá znovu.

Všichni upírali na postavu pohled říkající 'jste si opravdu jistá?'. Postava, které nebylo vidět do tváře, na ně stoprocentně vrhala pohled 'polibte mi šos'.
"Tak se teda držte," ukončila ticho Gwen.
Postava pozvedla palec nahoru a zmizela ve vedlejším sále. Bojovém.
"Nelíbí se mi to," zasyčel bezmocně Thon.
"Mně taky ne, ale jinak to nejde."
"Měli jsme tam jít my."
"Dělaj genetický testy, to víš!"
"Zkiffeně!"
"Měla jsem tam jít já."
"Dělaj genetický testy!"
Gwen zvrátila hlavu ke stropu a zaskučela.
"Můžem jen sedět a držet palce."
"A pak vybrat prachy."
Jistě, protože možnost, že by prohráli, si nikdo nepřipouštěl.

O kulturním rozhledu klonů nebylo pochyb. Díla světů známých i neznámých, památky literární, architektonické i jinak umělecké včetně oborů speciálních. Trávení času při přeletech mezi misemi bylo nasnadě. Jídelna se měnila v obrazárnu nebo v ní defilovaly stavby či podobně.
Z kajut se neslo jímavé zamyšlení, obdiv nebo tiché vytržení. Jen hudba ne. Zůstávala ve sluchátkách, zavřená co drahý poklad jednotlivců.
"Mě vždycky udiví, jak stejný máme vkus. Někdy mám pocit, že jsme jeden a tentýž," řekla Gwen a stulila se do Mimasova náručí.
Ten se usmál a zmáčkl 'play'. Kajutou se rozezněla Bachova Toccata a Fuga v D min.

Galaxie nabízela všechny typy stravování. Na Okraji to většinou byla IV. cenová a tahle hospoda nevypadala jinak.
Vevnitř bylo obvyklé přítmí, zakouřeno a ticho, ale za chvíli se na pódiu v koutě usadili muzikanti. Do volného prostoru se vloudalo pět párů a začala tancovačka.
Gwen se málem udusila pitím, protože

"Jó, Na Marjánce, Na Marjánce
tam se tancuje a holka miluje a lásky užije"

rozhodně nečekala.
Zrovna tak nečekala

"Nepudem domů
až bude ráno
až bude na nebo
hvězdiček málo"

"Jdeme."
Republikové síly se zvedly, ale ze dveří je stejně vyprovázelo:

"My se nedáme, všechno pobouráme, zákony neznáme, pašeráci jsme!"

Museli čekat a proto přišlo Tyrosovo nevyhnutelné:
"Dobře, co by podle vás měla loď mít?"
"Dělo."
"Jídelnu."
"Koupelny."
"Halu."
To byl Mossi.
"Halu?"
"Mezi popelníkem, šálkem a talířkem," dodal poručík, který měl sluchátka na uších a byl úplně jinde.
Tyros mávl rukou.
"Tachyonové dělo."
"Vyhlídkovou palubu."
"Bazén."
"Nemocnici."
"Laserový vrhač asteroidů."
"ZOO."
"Cukrárnu."
"Kino."
"Chrám Zkázy."
"Superlaser schopný ničit planety."
"Hydroponickou zahradu."
"Drtič sluncí!"
"Bereku, prosím..."
"Detektor citů."
To se ozval Mimas.
"Co to?"
Velitel mávl rukou směrem k severu. K lodi něco letělo.
"Pardon, Chtěl jsem říct, detektor CITů. Caridských iontových torpéd."
Nameless vzápětí střelu zlikvidovala.
"Jo, ten taky."

Člověk na obrazovce už nevypadal nervózně. K NASA se ostatně taky dáváte s nadějí na tohle!
Lidi z ostatních astronomických společností byli už taky v klidu.
Blízké setkání třetího druhu nebylo orwellovské, clarkovské ani spielbergovské. Byl to Lucas a navíc Jedi.
"Všichni budeme moc rádi, až vás uvítáme naživo tady dole," promluvil člověk z České astronomické společnosti, "tedy po důkladné karanténě."
"Ano?"
"Chápejte, my máme úplně cizí mikroby, vy máte úplně cizí mikroby... nechtěli bychom tu pandemii. Zase."
"Chápu."
Chlapče, jen kdybys věděl, kolik emzáků ti po tý Zemi pochoduje! A že už jsme si s kluky karanténu odbyli dávno!

"V žádném případě. Dostáváte všechna vyšetření a my nemáme čas!"
Holopřenos byl přerušován výstřely, výbuchy a všemi známkami toho, že posádka Nameless opravdu nemá čas na prohlídku na Kaminu.
"Mistře, je nezbytně nutné-"
"Abyste se smířili s tím, že kluky neuvidíte."
"Kluky? Požadujeme přítomnost RC-3814, RC-4541, RC-4542, RC-4668, RC-6006, RC-6118 a RC-7921."
Holoobraz Gwen se zatřásl (něco vybuchlo) a zmizel.
"Prffrrrfftt!" vyplázla generál na vypnutý holovysílač jazyk.
RC-doplňtečíslo, určitě! myslela si Gwen a řezala droidy na kousky.
Neměla Kaminoance ráda. Byli hnusní, chladní, nevěděli klučičí jména, vlastně s nimi jednali jako s věcmi a navíc jim cpali jenom zdravou stravu.