Moje články

Republice bylo tentokrát dost horko a nejen díky podnebí. Separatisti do nich bušili vším, co měli, LAATky, které je měly odvézt do bezpečí, se neobjevovaly a jediná loď, schopna pojmout přeživší, trčela nefunkčně na zemi. Hrabal se v ní Berek, Trins, Sev, Fixer a Mereel a kibicoval Skirata, Vau a Tess. Loď byla dávána dohromady, ale pořád to nestačilo. Jedijské velení, reprezentované Mistry Yannou a Gwen a padawanem Leou, bránilo loď i klony okolo, jak se dalo.
Když už horko dosahovalo kvalit Mustafaru, motory se konečně rozeřvaly.
"Co byla ta poslední závada?" zaječela Gwen.
"Vzpříčená klapka!" zakřičel Trins.
Mohli domů.

V drkotajícím transportéru se v šeru houpe podivné dvoulůžko. Na jednom leží bezvědomý Jedi, na druhém se krčí Tyros. Gwen z ran pořád utíká krev, ale pramínky postupně slábnou. Thon drží v ruce misku se silným alkoholem. V něm se vznáší několik Mossiho dlouhých vlasů. Kapitán navléká jeden po druhém a šije. Šije titěrné stehy, zakončené ještě titěrnějšími uzlíky. Pečlivě sešívá jednu rozříznutou vrstvu po druhé. Nakonec je hotov. I přes to příšerné kymácení a nedostatek světla.
Mossi koukne na ránu a uznale zabručí.
"Tyrosi, ty jsi král výšivky."
Mimas zavrtí hlavou a stiskne vděčně bratrovi ruku.
"Král ne. Eso."

Gwen už byla v posteli, když přišel z koupelny. Bezstarostně si pohvizdoval a sušil si vlasy. Pak vklouzl vedle ní a vzal ji do náručí.
"Díky za oslavu," zašeptal a políbil ji do vlasů.
"Nemáš zač..."
"Gwen... děje se něco? V poslední době z tebe cítím... něco jiného..."
"Víš...," polkla, "já... my... budeme mít miminko..."
Ani se nepohnul, možná, že i přestal dýchat. Dotkla se ho opatrně Silou. Emoce se v něm spletly v zašmodrchané klubko. Překvapení, radost, hrdost, strach, úžas, nevíra i víra...
Z klubka se vymotal provázek otázky:
Holka nebo kluk?
Oba...
Z klubka se stal vířící chaos.

"Jsem mocný rytíř Jedi a vy všichni zlouni jste až po uši v potížích!" křičela na dvoře pětiletá dívenka.
Zlouni, další děti, s ní vesele šermovaly klacky. Byl z toho hluk a smích. Z okna vyhlédl otec.
"Večeře!"
"Ještě chvilku, tati! Prosím!" smlouval udatný ochránce míru a spravedlnosti.
"Dobře, ale až zavolám znovu, přijdeš!"
V kuchyni se chystalo na stůl.
"Zase se mlátí klacky?"
"Ovšem."
"Měla by toho nechat. Už je velká."
"Přejde ji to."
"Jen aby..."
---
Gwen skočila přímo mezi skupinu trandoshanů.
"Co jsssi zač?"
Vesele se ušklíbla.
"Jsem Mistr Jedi a vy jste až po uši v potížích!"

Kdysi kdesi ležel krystal. Slunce ho zahřívalo, déšť ho omýval a krystal byl zářivější a zářivější. Pak ho zvedly ruce, ovinuly drátkem a pověsily na krk. Krystalu se to líbilo.
Jenže za nějaký čas po něm hrábly jiné ruce. Zasadily ho do vzácného kovu na vrchol diadému. Krystal si nakonec zvykl. Avšak diadém jednoho dne rozebrali a on skončil v truhle s jinými krystaly. Byl tam dlouho, ve tmě a smutku.
Najednou zaslechl volání. Začal také volat. Víko truhlice se zvedlo a on se rozletěl. Sevřela ho ruka a on věděl, že teď se dostane tam, kam patří. Do lightsaberu.

Bylo krásné jarní ráno. Poslední sníh roztál před týdnem, na sotva oschlých záhonech kvetly jarníčky a z časných stromů už květní plátky opadávaly.
Ve stodole to taková pohoda nebyla. Z orátoru byly vidět akorát Mimasovy nohy. Zato nadávky, kterými častoval ten starý krám, byly slyšet zřejmě až do vesnice. Berek stál vedle stroje, a byl by hrozně rád pomohl, ale nebylo jak.
"Slyším, že to pořád nejde," vešla do stodoly Gwen.
Mimas se vynořil z útrob.
"Nejde. Už jsem zkusil všechno, ale žádný tam nepasuje."
"Zkus tenhle," podala mu další.
Mimas umístil zdroj dovnitř. Zapadl dokonale.
"Odkud je?"
"Z lightsaberu."

Gwen vypadala příšerně.
"Jestli chtějí," zachraptěla, "tak ať s vámi letí, Bene. Aspoň se zbavím Tyrosova tyranizování."
"Jsem zdravotnický důstojník."
"Já vím Tyrosi, ale...," Gwen přemohl záchvat kašle.
Když přestal, vypadala ještě hůř.
Mimasovi se definitivně přestalo někam chtít, ale Gwen mávla rukou.
"Leťte. A dobře se bavte."
---
Resolute letěla hyperprostorem a komando se shromáždilo v kajutě. Na stole před nimi, jako vždy před akcí, trůnil dort. Trins ho zcela rutinně rozkrájel... aby zjistil, že jeden dílek přebývá.
"Nevadí. Schováme jí ho do ledničky."
Kdyby věděli, že se k němu dostanou až za tři neděle, rozhodně by ho snědli hned.

Jan je hnědovlasý, tmavooký. Nejstarší. Usměvavý, silný, statečný.
Daniel je černovlasý, černooký. Nejvážnější. Děvčat si nevšímá, raději dříví štípá.
Petr je hnědovlasý, modrooký. Nejveselejší. Zpívá si při všem, co dělá.
Tomáš je černovlasý, černooký. Nejmoudřejší. Nemluví moc, ale co řekne, to platí.
Václav je hnědovlasý, tmavooký. Nejbujarejší. Děvčata prohání, žádnou nenechá.
Jaromír je hnědovlasý, zelenooký. Nejšikovnější. Co vezme do ruky, to umí.
Jaroslav je zlatovlasý, modrooký. Nejmladší. Veselý jak slunce, všechny umí potěšit.
Sedm mužů, sedm bratří. Radost pro rodiče, neštěstí pro všechny.
Pírka se rozlétnou po prázdné světnici.
...
Sedm dílů z jednoho celku, po kletbě osmý dílek vzejde.
Bohdanka.

Slova se pomalu řadí za sebou. Dávno tomu, co přibývala tak rychle, jak jen do klávesnice se ťukat stačilo. Věta, slovo. Další věta. Mezi věty slova, sousloví...
Těžce, přetěžce korálky slov na nitku drabblete navléká.
Nakonec je přece jen hrubá stavba hotova. Teď jen okna osadit, omítku nahodit, dveře nalakovat...
Uf! Šak to byla túra! Jenže horší nastává.
Zdolané hory slov se zdají být pouhými kopečky před těmi velikány.
Jsou rok od roku větší. Kde jsou ty časy, kdy jeden neexistoval, druhý byl krtincem a třetí kopečkem tak malým, že ho přeplivneš!
Hory jménem Mám-správně-pravopis?, Je-tam-téma? a Jaký-tomu-mám-dát-název?. Hory velehory.

Slunce zapadalo za koruny stromů. Gwen seděla na terase a vychutnávala si ten pocit klidu. Okolo se prohnal závan větru, pocuchal jí vlasy, sluneční paprsky probleskávaly skrze listí.
"Dobrý večer."
"Qui-Gone."
Mistr Jinn usedl na zídku.
...
"Něco tě trápí?"
"Všechno. Mám pocit, že je to moje vina."
...
"Kdysi jsi mi řekl, že minulost je neměnná a budoucnost se mění neustále."
"Vím."
"Minulost je daná. Přítomností žijeme a tohle," přitiskla ruku na rostoucí bříško, "je budoucnost."
"Připadá mi to jako včera... Naboo... nedávno jsem utěšoval já tebe."
"Všechno se změnilo."
"Máš pravdu. Co se stalo, stalo se..."
...
"Těším se na budoucnost."

Tyros se skláněl nad bezvědomým generálem s touhou někoho roztrhnout. Někoho kyborgoidního, astmatického a čtyřrukého. Vrhl pohled na dveře, které zabránily horšímu scénáři. Pařát, který zranil Gwen, se povaloval na zemi a poskakoval, jak transportér přejížděl nerovný terén. To taky nebylo pro zraněnou nejlepší, ale vyřešili to zavěšením lůžka. Pohupovalo se jak hamaka v podpalubí.
Mimas seděl v koutě a tiskl Gweninu ruku. Jeho krev proudila do jejích žil. Byl ochoten udělat víc, ale nic jiného se dělat nedalo.
Tyros potřásl hlavou. Myšlenky kroužily ve víru sešít, není čím, vykrvácí, sešít. Jak z toho ven?
Pak do něj šťouchl Mossi.

Rex se pokývnutím hlavy rozloučil a vskočil do stíhačky. Čekala ho sice krátká cesta - z Atollonu na Malachor to nebylo daleko - ale o to větší úkol ho čekal na samotné planetě.
Stíhačka přistála v troskách, smrtonosná sithská zbraň se zhroutila sama do sebe. Rex opatrně prohledával trosky a pátral po sebemenší stopě. Nakonec ji našel. Seděla na kusu sloupu a vypadala hrozně.
Rex vztáhl ruku.
"Ahsoko..."
Vzhlédla a po neskutečně dlouhém okamžiku se k němu přitiskla.
"Rexi..."
Sevřel ji v náručí.
"Zmeškal jsem toho tolik... ale teď už čekat nechci. Ahsoko, já..."
"Šššš...," přitiskla mu prst na rty, "já vím."

Kancléř Patlanin seděl ve své pracovně a mnul si ruce. Po tom únosu měl Manekýna Swampwalkera okolo prstu omotaného ještě víc. Jediné, co překáželo, byl ten Toby-Jugs Kenobi. Ale to je to nejmenší. Mistra zastřelí vlastní velitel nebo spadne do lávy... galaxie je přece plná nebezpečí.
Byl šťastný, jak se mu všechno daří, když ho vyrušilo zakašlání.
V rohu pokoje stála bledá postava v postoji bezhlavého rytíře.
"Hrabě Sudoku!"
"Přišel jsem si pro pomstu. Slíbil jste mi..."
Sudoku nedopověděl. Patlanin ho sežehl výbojem Temné strany a z hraběte zbyl akorát smrad.
"A slib jsem dodržel. Máš to i s kremací."

Mossi zbožňoval knihy. Knihy, svitky, záznamové kostky, datapady, flimsové složky... vše dříve nebo později skončilo v jeho rukou, opatrných, aby nepoškodil rozpadající se vazbu, trhající se vlákna nebo elektronická relé, přežívající z posledních sil. Bylo tedy jen otázkou času, kdy poručík postoupí ze čtenáře na spisovatele.
V kajutě na stolku se objevila tlustá prázdná kniha. Mossi psal a přepisoval. Papíry s poznámkami se povalovaly všude. Kniha byla plná asi z poloviny, když v ní Tyros zalistoval. Na každé stránce byl jeden tvor, se kterým se kdy setkali.
"Říkám tomu Potvorello. Co ty na to?"
"Chybí ti tam ta největší. Asajj."

"Bene," usmála se Gwen.
Kenobi zůstal zasmušilý, ale když ho objala, roztál.
"Vypadáš hrozně," zhodnotila strhaný zjev Mistra v exilu a usadila ho ke stolu, "jak se ti daří?"
Kenobi přikývl.
"Pomalu si zvykám. A ty?"
"Já mám starostí až nad hlavu."
"To si dovedu představit. Jestli dokáží dělat takové problémy jako Luke..."
"Daleko větší, jsou přece dvě. No, a taky jsou tu kluci."
"A Inkvizitoři," dodal přicházející Mimas, držící na rukou spící dvojčata.
Obi-Wan zvědavě vstal.
"Krásné... jak se jmenují?"
"Catra a Qui-Gon."
Obi-Wan vypadal, že se snad rozbrečí.
"Máš s nimi hodně co dělat?"
"Mám. A jsem šťastná."

Výsadek na téhle planetě nikdo z kluků nechápal. Co tady Sepáci můžou dělat? Droidi, rezivějící, sotva na ně plivneš, by tady nevydrželi ani vteřinu. A Geonosiani, zvyklí na pouštní klima, by se utopili jen v tom vzduchu.
Ale Rada přikázala, tak šli. Pohybovali se mezi vznosnými velikány, kteří by se hodili i na Kashyyyk a v případě Mistra se i potili.
Kontakt! ukázala Gwen.
Shromáždili se na okraji srázu a hleděli dolů. Na separatistickou továrnu. Vždycky to byla továrna. Berek by dal přednost nějakému překvapení, ale muselo mu stačit, že jako mrtvou protiváhu při slaňování použili trs plodů místní rostliny.

Mimas zuřil. Tedy přesněji byl rozladěn, či jak by se to dalo popsat. Zuření nepřicházelo v úvahu, když jste Jedi. Až doteď mu všechno šlo, jeho Mistr z něho měla jen radost. Tak proč mu tohle nejde? Co je na telekinezi tak složitého? Mimas se zhluboka nadechl a zkusil to znovu. Před ním ležel kámen. Po dvaceti minutách byl velitel zpocený jako myš a kámen se pohnul o tři milimetry. Mimas si otřel čelo a zamračil se. Nevzdá to.
...
"Mimasi, pozor!"
Wookijský Grievous se rozpřáhl, ale rána nedopadla. Mimas si lehce Silou přivolal meč do ruky a usekl generálovi hlavu.

Catra stála v kuchyni v hlubokém zamyšlení. Musí dát mamince dárek. Jenže s vypletím zahrádky ji předběhl bratr a na jiné dárky nemá peníze. Catra se zamračila. Pak ji osvítil nápad. Dort!
Za tři hodiny.
Kuchyně vypadala jako po výbuchu moučné bomby. Na stole trůnila hromada těsta, kterou malé dětské ručky horečnatě hnětly. Piksla s čokoládovými pečičkami se vznesla a pokropila těsto i kuchařku voňavým deštěm. Další s ovocem přidala k čokoládě červené fleky. Teď ještě nějakou formu.
S hotovým dortem ji musel pomoct táta, tak byl těžký.
"Tady máš ode mě dárek, mami. Můžeš mu říkat mazanec. Nebo mazanice."

Pan Willibald Mollins nikdy nebyl bystrý. Ani jako chlapec, tím méně jako dospělý. A jeho vrozená a rodiči podporovaná sebedůvěra mu neumožňovala to na sobě pozorovat, tím méně mít snahu něco s tím dělat. Ale i on začínal chápat, že když shodou náhod, které snad ani náhodami být nemohou, se mu nedaří být se sestřenkou o samotě a že se i pan Bonnet, při zavedení řeči na toto téma, chová, jako by byl hluchý... nu, co se dá dělat. Místo klasického a obřadného požádání ji o tom zpraví prostě a jasně. Však v budoucnu si obřadnost nahradí v něčem jiném.

Bennar byl ten den zamyšlený. Skoro nejedl, Qui-Gona a Catru choval jako ve snách a na otázky odpovídal docela zmateně. Nakonec si ho Mimas vzal stranou.
"Tak, co se děje?" zeptal se ho na rovinu.
"Já...," kapitán vzdychl, "chtěl bych se ženit."
"No a co ti v tom brání? Ona tě nechce?"
Ona byla Madeleine Et-Hakasat, diplomatka, i v časech nového Impéria vytížená a cestující sem a tam.
"Ale ona by mě chtěla, ale věno..."
"Co to je?"
Bennar to vysvětlil a Mimas pochopil.
Pak stačilo jen sem tam ťuknout, aby byla rodina nevěsty spokojená.
Kapitán měl výbavu jak princezna.

"Copak jsme taxík?" zabručel Bennar.
"Nebude tu dlouho. Je to přelet z jedné planety na druhou v rámci jedné soustavy. Ani sednout si nestačí."
"Ale to musí!" zavolal od řídícího panelu Berek, "jak bych jinak odstartoval?"
"A je to politička!" namítl znovu Bennar, "a já nemám politiky rád!"
"My taky ne," řekl Mossi.
"Je to diplomatka a tlumočnice."
"To je to samý," zavrčel Bennar.
Mračil se, když Nameless přistávala, když čekali, až se pasažérka objeví, když droidi vozili do lodi její kufry...
Pak se jeho oči setkaly se zeleným pohledem.
"Madeleine Et-Hakasat," podávala mu ruku štíhlá brunetka.
"Bennar...," vydechl omámeně.

I když bylo Mimasovo jedijské učení přerušováváno válkou, postupně se dostával i ke složitějším činnostem.
"Je čas, Mimasi."
"Už?"
"Už."
Mimas pomalu usedl na podlahu. Gwen poklekla za něj, ruce mu položila na ramena.
"Zavři oči."
Velitel učinil žádané.
"A teď jdi."
Mimas vykročil po duševní cestě. Síla se proplétala před ním jako zářivá stuha a ukazovala směr.
Nakonec se cesta změnila ve dveře. Ty se otevřely a v nich stanula postava.
"Zdravím tě, veliteli."
Hlas Mistra Kotha zněl potěšeně a pokud se to dalo říct, i pyšně. Ostatně, Mimas byl o čtvrtinu galaxie jinde a toto spojení činil poprvé.

Zhroutila se mu do náruče a ztratila vědomí. Dveře doklaply. Objal ji. Na zádech ucítil horkou lepkavost. Jeho ruka byla od krve, stejně jako její oblečení. Vzhlédl k bratrovi, v očích jasnou paniku.
"Nepotřebujeme tady zmatky! Mysli!" okřikl ho bratr a pokračoval:
"Položte ji!"
"Potřebuju světlo!"
"Obvazy!"
"Vodu!"
"Šití!"
"Nemáme..."
Nahrbil se nad ležící. Pařát rozřízl svaly až na kost, ale páteř nevypadala poškozená. Pro jistotu ji ale zafixuje... čím? Jak nahradit ztrátu krve, která znovu prosakuje obvazy?
Bratr mu strčil pod nos hadičky a jehly.
"Já jí mám dost."
Zatímco to dával dohromady, horečnaté přemýšlení pokračovalo.
Jak zachránit generála?

Zuřila bitva (jako ostatně už přes rok). Droidi vybuchovali, vozidla vybuchovala a uprostřed toho všeho zářily čtyři lightsabery. Gwen, Obi-Wan a Anakin párali separatistickou pakáž precizně a na kousky.
Pak se plechové řady rozestoupily a na scénu vbelhal generál Grievous.
Bitva se na okamžik zastavila, aby propukla ještě zuřivěji. Kloni udělali generálům prostor a začal tanec.
Jako měl Grievous vždycky štěstí a dokázal při prohře včas zmizet, tentokrát na něj těch Jediů bylo moc. Když přišel o ruce a skončil svázaný jako rolka, nezbývalo mu, než přiznat porážku.
"Vzdejte se, generále," řekl Obi-Wan.
Grievous cosi zachrčel a nechal se odvléct.

Jak se cítíte v nové funkci?
Práce je velice zajímavá, potkávám spoustu nových lidí a také mám nové přátele!
To je zajímavé, myslíte, že ve vaší funkci se o přátelích dá mluvit?
Jistě, přece přátelé jsou nejlepší!
Dobrá. Máte nějaké plány pro nejbližší budoucnost?
Jistě, důkladně prostudovat a prozkoumat ten nový zákon. Jeden z mých přátel říkal, že bych ho měl pročíst opravdu důkladně.
Řeknete nám, jaký je to zákon?
Ne, lituji, to nemohu. Můj přítel říkal, že jsou věci, které se neříkají dřív, než mají.
Tak já vám mnohokrát děkuji za rozhovor, senátore Binksi.
Není zač, mějte se hezky!

Osmiletý hoch stojí před matkou, pěsti zaťaté, ve tváři odhodlání. Matka sedí v křesle, ruce v klíně.
"Proč s tím nic neuděláš?!"
V chlapcově hlase se mísí vztek a prosba.
"A když ne ty, tak proč ne táta?!"
"Někdy... to nejde," pokouší se matka vysvětlit situaci.
"Musí to jít! Musíš něco udělat!" chlapec si klekne k matce.
"Mami, prosím! Musíme jim pomoct! Dokud žijeme, musíme pomáhat! Nejsme přece mrtví!"
Odpovědí mu je těžký vzdech.
"Víš, Qui-Gone," ozve se ode dveří otec, "my už vlastně jsme mrtví."
Na synův nechápavý pohled pokyne do druhého křesla.
"Sedni si. Je to dlouhé vyprávění."

Bulchar, takto hrobník v Hasvápnicích, krčících se pod hradem Nepřibližujtesek, si povzdechl a popadl lopatu. Už dlouho chtěl svoje řemeslo pověsit na hřebík, ale nešlo to. Každý, kdo zkoušel dělat hrobníka v tomto kraji, se dříve nebo později odporoučel. Bulchar to chápal. Ono to moc nepovzbudí, když vy se kopete s jámou, hoblujete a sbíjíte rakev, zahazujete jámu (a to všechno prosím ve vlhku a zimě!) a ráno... ráno je hrob rozhrabaný, rakev na kusy a nebožtík huhňá v hospodě něco o mozcích.
Ale! Jak si Bulchar říkal, když zdemolovalý hrob dával dohromady, mrtvý ožít můžou. Ale živý... umřít musej!

Rex - dokáže ignorovat Rozkaz 66, předstírat svou smrt a odejít.
Cody - pokusí se zastřelit svého nadřízeného důstojníka a přítele Obi-Wana Kenobiho.
Wolffe - dokáže ignorovat Rozkaz 66, předstírat svou smrt a odejít.
Thire - pokusí se zastřelit svého nadřízeného důstojníka Mistra Yodu a zemře jeho rukou.
Bly - zastřelí svého nadřízeného důstojníka a milenku Aaylu Securu.
Cut Lawquane - bývalý voják, po hrůze z bitvy uteče na planetu Saleucami.
Skiratovi "chlapci" - někteří utečou na Mandalore, někteří zůstanou u 501..
Kdo z nich je zrádce? Kdo z nich je ten hodný?
Na začátku byli na jedné straně.
Rozkaz 66 je rozdělil na zlé a psance.