Moje články

Cestování se většinou obejde bez vzrušení. Je to křivka z bodu A jako Aldeeran do bodu C jako Chandrilla. Jenže... jenže byl pátek odpoledne (stardandního galaktického kalendáře) a to znamená jediné.
Loď sebou házela, otravné hyperprostorové hemžení bylo ještě otravnější a kdyby to bylo možné, zvenku by bylo slyšet troubení klaksonů a nadávky v miliónech jazyků.
Protože tam, kde se stýká místní hyperprostorová silnice I. třídy s Hydianskou cestou, je takový provoz, že to tok nepojme. Najmě v pátek odpoledne.
"Říkal jsem vám to. I zprávy jsem vám pustil," řekl Com.
"Já vím. Příště prostě musíme vyrazit dřív."
"Nebo později."

Gwen prohrabávala jednu skříňku za druhou.
"Nic. Musím na nákup"
"Já ti ho..."
"Syntetizované víno je hnus. Jdu nakupovat. Ohlídej mi tu rejži."
Dveře cvakly dřív, než Com stačil něco říct.

Gwen se rozhlížela po krámech. Pak si všimla nápisu 'Výběr z hroznů'.
"Dobrý den, potřebovala bych tak šest lahví. Bílé, suché."

"Jistě, máme spoustu věcí. Hrozny hněvu, kyselé hrozny, jak prostý fakt, tak celou povídku, malé košíky na chválené hrozny..."

"Rizoto bude bez vína. Mám sultánky, udělám štrůdl," oznámila Comovi.

Na těhle divnejch okrajovejch světech bude Com chodit s nima. Umí víc jazyků než 3PO a je miliónkrát sympatičtější.

Kdepak je můj generál?
Je tohle můj generál?
Je plechový a střílí po mně!
To je droid a ne můj generál.

Je tohle můj generál?
Kašle a máchá světelným mečem.
To je Grievous a ne můj generál!

Je tohle můj generál?
Je malý, zelený a říká:
"Ty ztratil ses, hm?"
To je Mistr Yoda, ne můj generál!

Je tohle můj generál?
Vypadá jako já a říká:
"Negativní, jsou to droidi."
To je kapitán Rex, ne můj generál.

Je tohle můj generál?
Objímá mě tak, že mi málem přeláme žebra a říká:
"Thone, ty pitomče, kdes byl?"
Tohle je můj generál!

Mimas si hvízdal a pilně cpal izolaci mezi trámy. O kus dál si taky, jen mírně falešně, pískal Berek a do té izolace stejně pilně cpal elektronická hejblata, udělátka a jiné důležité věcičky. Tyros zdola podával další a další bloky materiálu a taky si pískal. Každý ovšem úplně jinou melodii.
Nesouladné pískání bylo přerušeno zlověstným bzučením.
"Zafreleně!" zaječel poručík a bleskově sjel ze žebříku.
"Už je tady zas!"
"Ne nadlouho!" Tyros popadl prkno, které by donutilo rancora přehodnotit priority a ohnal se.
"Flákni ho, dokud je tu sám!" zakřičel Mimas a nahnal mustafarského sršně Silou rovnou do dráhy kashyyyckého dubu.

Nejdřív nůžky. Pak holicí strojek. Nakonec mýdlo a břitva.
Následovalo strojení, obsahující moc kovu, plastu a jiných neohybných materiálů. Se značným sebezapřením, protože to nebylo jejich.
Výsledek byl... klonový.
Na lavici sedělo sedm Bereků.
Gwen přecházela tam a zpět a připadala si jako Jiřík, hledající Zlatovlásku.
"Bez Síly to nezvládnu."
"Takže je to dobrý?" zeptal se Berek číslo 5.
"Jo. Ste jako vlašťovky na drátě."
"Šak se taky chystáme na cestu do teplých krajin."
"Jen aby vám tam nebylo moc horko."
"Neměj..."
"... péči."
"Jste jeden jako druhej."
"Víš, co se říká... vrána k vráně..."
"Tak leťte a přineste mi kořist."

Vráně bylo s Gustavem a Isidorem dobře. Vesničani byli milí a děti na ni byly hodné, ale co je to platné. Vráně bylo smutno.
Navíc se blížila zima a všude se začalo ozývat cizí krákání.
Vrána posedávala smutně u kamen, ani přes louky si nevyletěla.
"Stýská se jí," řekl Gustav, "potřebuje někoho svého."
"Ale vždyť má nás a ty tu taky nemáš žádné další vlky... tobě se taky stýská?"
"Už ne. Ale jí musíme sehnat kamaráda."
A tak celá vesnice i s beránkem a vlkem propátrávala les. Dlouho bez úspěchu. Až jednoho dne, už napadl sníh, uslyšel Jenda smutné krákání.

Když Cimrman cestoval po vlastech českých, narazil na problém. Ztrácely se mu tužky. Průkopnické nadšení poněkud sráží, když se musel přehrabovat v tlumoku nebo dokonce prosit kolemjdoucí. Proto své polobotky značky Baťa s protiskluzovou gumovou podrážkou vylepšíl. Poťukáním na levou podrážku vyjela ze špičky tužka Koh-i-noor HB se zabudovanou gumou. Poťukáním na pravou ořezávátko stejné značky. Pod podpatky byly zásoby papíru. Bohužel i tento vynález mu byl zcizen. Konkrétně britskou MI6, která tím vybavila své agenty. Prokazatelně jakéhosi... Bonda. Džejmse... promiňte, Jamese Bonda. Ovšem místo tužek boty obsahovaly nože a magnetofon. Nicméně Cimrman svoje vylepšené boty nosil až do smrti.

Gwen občas popadne něco (nějaký démon) a ona najednou úplně vypadne z role. Jako dneska. Místo pohodlného jedijského kostýmu nákladné rozevláté roucho ukradnuté z čínského historického kostýmového seriálu. Místo podkresové hudby od J. Williamse, guzheng, erhu a dizi. Místo lightsaberu meč.
Tess a San zůstaly stát před vchodem do Velké síně společně s hromadou dalších přihlížejících.
Už zbýval jen souboj na drátech.
Gwen vyhodila do vzduchu tři cedule, navlas stejné, jako na stěnu každou chvilku přibíjel Filch a pak se vznesla za nimi. Tři kopnutí a vše viselo.
'Úsek častých dopravních nehod', 'Pozor padající štafle' a 'Ropuchy škodí lidskýmu organismu'.

Řídit loď ve třech rozměrech je daleko víc vošajstlich než řídit vůz v lamáckých dvou. Každý to proto z Coruscantu na Kallist bere oklikou. Ne tak Nameless. Za Tythonem nabrala přímý směr a bylo to zajímavé. Tedy poprvé. Teď kluci nevzrušeně pozorovali bouřící vesmír a uždibovali sušenky.
"Vždycky, když tu letíme, tak..." začal Berek a zarazil se, když loď střihla ostrou zatáčku kolem jedné z černých děr. Pak se realita vrátila do normálu.
"Tak co?" zeptal se Thon.
"... se zapomenu podívat na tu značku, co je u Tythonu. Nevím, co na ní je."
"Já vím. 'Úsek častých prostorově - časových nehod'."

Tyros by byl raději na stole nikoho neměl, ale když už, ať je to cizinec než rodina. Aktuálně to byl Mistr Koth s případem mimořádně smolného blízkého setkání separatistického druhu.
"To by mě zajímalo, co ste dělal, Mistře...," mumlal Tyros a vracel Eetha do původního stavu.
"Gweeen! Potřebuju pomoct!"
"Už jdu! Jen si domeju ruce!"
Hvízdly dveře.
"Tak co potřebuješ?"
"Mohla bys... má trochu porouchané srdce..."
Gwen zavřela oči a natáhla ruce nad bezvědomého Mistra.
Najednou oči zase otevřela.
"Který?"
"Pravý, Gwen."
"Jo."
Zatímco Tyros plácal bactu navrch, Síla léčila uvnitř.
On to Mistr s jedním srdcem určitě chvíli zvládne.

Kilometry, které prochodil Obi - Wan chrámovým hangárem, když čekal na Nameless, by se daly vyjádřit čtyřmístným číslem.
Loď přistála a byla...
"... mokrá? Vždyť neprší... kde jste vlastně byli? Zmizíte, zprávu nedáte, nikdo nic neví..."
Kenobi se zarazil.
Gwen měla v náručí chundelatá zvířata, Mimas na hlavě korunu, Bennar nesl zástavu, jejíž znak Kenobi vůbec nepoznával. Mossi se potácel pod nákladem knih, Thon nesl další. Berek nesl sekeru. Tyros a Trins měli sice ruce prázdné, ale šklebili se.
"Kde jste to vzali?"
"A chceš to vědět?"
"Eh... a tohle?"
Gwen pohladila jedno mládě.
"To bude dlouhé... kolik máš času?"
Kenobi zaúpěl.

Ten den jsem měla tenisový trénink, stála jsem na verandě, netrpělivě. Čas utíkal a můj trenér nikde. Nakonec jsem se zeptala Pepíka, kluka, co v klubu dělá různé pomocné práce, jestli by nevěděl o nějakém volném hráči. Pepík máchl rukou k lehátkům před klubovnou a že se půjde jednoho člena zeptat.
Pán souhlasil. Nevím, co v tom klubu dělal, protože jeho tenis byl strašný. Prohrál všechny tři sety. Nikdy jsem neviděla tak nemožný forehand. Když jsem mu to řekla, vypadal zaraženě. Ani ne tak samotným faktem, jako spíš formou. Ale je to docela milý mladík. I když servíruje jako babička.

Meditace se může trochu zvrtnout a bloudění v Síle je věc ošidná. Jeden se dává všanc různým vlivům z různých rozměrů. Klidná hladina mysli může být náhle rozvířena obludou, proti které je Cthulhu slabý čajíček.
"Pojď se mnou," zašeptala temnota.
"Poddej se hněvu..."
"Neohlížej se na druhé..."
"Být mocný... moc je síla..."
"Budeš velký..."
"Celý vesmír před tebou klekne..."
Hlasy slibovaly, vábily, temnota houstla.
"Nezájem."
Qui - Gon Cote upřel pohled přímo do středu temnoty.
A Darth Bane, Darth Sidious i Exar Kun zjistili, že ač nehmotní, napráskáno můžou dostat i tak. A dosti bolestně. S Qui - Gonem byla veliká Síla.

Nameless se vznášela nad přistávací plochou. Vítr zametal kamenný povrch a pohrával si s pláštěm Luka Skywalkera.
"Pozor tam dole!" ozvalo se seshora a před Skywalkerem přistála, ovšemže superhrdinsky, Gwen.
"Jéje... promiň za tu podlahu."
Luke odtrhl zhrozený pohled od probořeného kamene a neméně zhrozeně pohlédl na Gwen.
"Já to spravim, koukni!"
Trocha Síly a rampa byla zase jako nová.
"No vidíš! Tak cos chtěl?"
"Navrhoval jsem výměnný pobyt studentů..."
"Jo! Hele... já vim, že si super učitel, vo tom žádná! Ale jaksi tvoje a moje metody výchovy... při vší úctě!"
"Taky si to myslim."
"Vidíš, moffíčku! Tak zase někdy!"

Dívat se dolů do coruscantské zástavby při západu slunce je hrozný kýč. Světelné odlesky mění mrakodrapy v ohnivé sloupy, z dolních pater vystupují první nesmělá chapadélka mlhy, proud vozidel všeho druhu se mění v 1000W světlušky. Kýč. Ale dobrý na rozhovor. Ve společnosti Fralrruy se spoustou smíchu, protože basic je pro wookie těžký.
"Škoda, že se nemůžeš zdržet dýl. Ne, že by s klukama nebyla řeč, ale... no..."
"Lepší babské ucho?" zazubila se Fralrrua.
"Ano. Lepší ženské ucho."
"Ženské?"
"Baba se říká starým ženám."
"Ale kluci říkali..."
"Aha. No, ono se baba taky říká atraktivním mladým ženám."
"Basic je těžký..."

"Mločí oko pro krysí srst. Maria šla do ráje a havran pravil 'Nikdy víc!'"
"Kecáš!"
"Viděl jsem to na vlastní oči!"
"No to si mě zorej a vosej kvítkama!"
V éteru se rozezněl smích.
"Promiňte, pánofé..."
"Hansi! Zdravím!"
"Něco feselého?"
"No... víš o tom velitelství na zámečku?"
"Jistěše fím. Himmelherrgott, nechtěli byste tam něco...?"
"Tak to bude veselé i pro tebe."
"Ja?"
"Vzbouřili se jim tam vojáci. Nevím proč, natolik německy neumím. Vtrhli dovnitř a vyházeli velení z oken."
"Nu..."
"Počkej... velení dopadlo do sena. Takže vojáci je dovlekli na věž a vyhodili z půdy."
"Und?"
"Pod věží je hnojiště."

"Veverka v pohorkách pro Laminovaného lumíka. Naše slečna Fred uklouzla, opakuji, naše slečna Fred ukouzla."
...
"Cože?"
"Jak cože? Čemu na tom nerozumíš, Lumíku?"
Prskání rádia přerušuje šustění, rány a nadávky ve čtyřech jazycích.
"Já... ztratil příručku."
...
"Hansi?" ozve se unisono.
"Ale pánofé, to nemyslíte fášně!"
"Jestli si budeme muset udělat nové kódy, budeš namydlenej."
Odmítavé ticho.
"Víme, jak dlouho ti trvalo sehnat tyhle. A to nachlazení sis léčil měsíc."
...
"No tak, aspoň naznač..."
"Toprá, jednu nápofědu."
"Díky, Hansi."
"Ale toto si nesfykejte, uš takhle ta fálka připomíná cholubník."
"Jistě Hansi."
"Máš to u mně, Hansi."
"Já fim. Tak poslouchejte, fy..."

To je tak, když jste vyklopeni na Ryloth, domorodci trpí, Separatisti utlačují, nikde ani jeden manďák a Gwen s klukama je v trapu.

"Vaše další zkouška bude strašlivá a velice, převelice těžká!" sípal stařec.
Amra se nudil, kluci by rádi zmačkli tlačítko 'SKIP' a Gwen zívala.
Další strašlivá, nebezpečná, náročná, život ohrožující, blá blá blá...
"Bude to hrozné...," stařec se rozkašlal a skoro to vypadalo, že se rozpadne.
"Tak co po nás chcete, starý pane?"
"A nechcete hašlerku nebo jitrocelovej sirup?"
"Nebo nové plíce?"
Stařec odmítavě zamával rukou a dramaticky máchl tou druhou.
Na stole se objevila mísa jablek.
"Vyberte si, ale pozor! Některá jsou otrávená!"
Za pět vteřin všichni třímali jablko.
"Jak jste...?"
"Normální jabka přece nejsou modrá."
"Modrá? Vy vidíte barevně?"

Tentokrát se výjimečně na Geonosis nebojovalo. Darth Maul se skrýval v dunách a čekal. Jeho informace byly ověřené, již brzy se tu musí objevit...
Nameless klidně přistála na plošině. Dveře se otevřely, vypochodovala posádka, Maul se neznatelně napjal...
"Mám z toho špatný pocit...," řekla Gwen a nerozhodně postávala ve dveřích.
Maul se stáhl hlouběji mezi duny. Zbyl po něm malý předmět, který rychle pokrýval písek.
"... a už ne. Dobrý, můžem."
Republikové síly bezstarostně kráčely do pasti.
Maul se ďábelsky zazubil.

To, že se mu za několik hodin rozpadne noha díky chybějícímu těsnícímu kroužku a on bude vystaven posměchu, ještě nevěděl.

Středně rozvinuté světy mají svoje výhody i nevýhody. Výhoda je čistčí vzduch, nepřelidněno, existuje nějaká příroda...
Nevýhoda je v nedostatečných dopravních spojeních. Ve zpoždění. V poruchách na trati /silnici/ řece...
Těchto nevýhod si dnes Bennar užil dosyta. Hodinu čekal na první spoj. Třemi minutami mu uplula navazující loď. Další se dostala do divoké vody a cestující museli šlapat pěšky (náhradní doprava není zavedena). Takže teď seděl na nádražíčku v široširé pustině a poslední vlak mizel v dáli. Bez něho.
"Ach jo," vzdychl kapitán a vytáhl komlink.
Za deset minut před ním smykem zastavil speeder. Trins zamával.
"Pán si přál odvoz?"

Dveře Snapeova kabinetu se otevřely tak prudce, že to skoro nevydržela futra. Stály v nich Tess a San.
"Musíte! Okamžitě! S námi!"
Severus nestačil ani mrknout a už ho vlekly do Velké síně.
"Co se děje?"
"Podívejte se sám."
Do dveří opatrně nakoukly tři hlavy.
V síni stála Eleonora de la Fére, za ní Pátá kolej.
Eleonora zrovna něco říkala, ale toho si Severus nevšímal.
Všímal si Gwen. Studeného pohledu, stisknutých rtů a sevřených pěstí.
"Jdeme pozdě," řekl a pohodlně se opřel, "teď už si to můžeme jenom užít."

Vskutku. Ani Tess nevěděla, že Gwen má tak pádný levý hák.

Někdy je prostě den - blbec. Skvrny na sluncích a plynných obrech nebo nedostatečně promíchaná mlhovina způsobují, že se kluci chovají jako tygři s bolavými zuby.
A Nameless na tohle není stavěná.
Takže kam se poletí?
Na frontu.
A kdo si to odnese?
Konfederace nezávislých systémů.
"Hele, kluci, něco jsem vám vymyslela."
Speciální plátové rukavice. Nejnovější výkřik ukradnutých technologií a péče velení o blaho svojí posádky (odřené klouby jsou bebí).
Špatná nálada mizí jako mávnutím kouzelným proutkem. Tedy... jako mávnutím pěstí.

Rukavice se osvědčily, takže budou pečlivě uloženy pro případ dalších skvrn na sluncích a plynných obrech a nedostatečně promíchaných mlhovin.

Chrám se patřičně chrámově tyčil a rozpínal. Hlavní loď lemovalo sloupořadí ve tvaru stylizovaného lotosu, fresky na stěnách se vyznačovaly tvrdohlavou profilnatostí... pro pozemšťana by to bylo povědomé. Pro egyptologa vlastní píseček.
Nad oltářem stála socha. Velmi... povědomá. Nebo vlastní píseček.
Na oltáři stál poklad. A vedle. A pod ním. A na schodech. Moc poklad. Čtvrtý Indiana Jones poklad. Mumie poklad.
"Pěkné... bereme něco?"
"Ne. Bohům nekradu. A už vůbec ne těm, co vypadají podezřele podobně jako Sachmet."
"Tak já to akorát nafotim, jo?"

O jedno nafocení a zdokumentování později.

"Jdeme kluci."
Mňau ozvalo se z hlubin chrámu. Na rozloučenou.

Mezi poli vedla sotva znatelná pěšina. Po ní se potácel chlapec ověšen balíky. Potácel se, urovnával si zavadla a mumlal si.
"Sobec, sobec! Blbec! Všichni jsou blbci! Jim to vysvětluju horem, dolem, postraně i našikmo, je to marný! Prej vypadni! Nedáváš kolektívu! Pche!"
Chlapec došel k lesíku a unaveně usedl na balvan.
"Vyhodili tě?" ozvalo se za ním. Byl to jeden z těch z města. Přiletěli s hromadou vojáků a několika Jedii.
"Jo."
"Na cos vlastně potřeboval tu měď?"
"Transformátor."
"Aha. Proto ta přehrada."
"Jo."
"U nás se za syslení nevyhazuje."
Chlapec vzhlédl.
Trins se usmál.
"Co ty na to?"

Den byl poněkud líný. Tess vytáčela Pátou kolej, San demoralizovala profesorský sbor dalšími a dalšími obrázky a Gwen kopala základy Zapovězené věže. Tedy... kopalo se to samo, protože Síla a kouzla, víme?
Gwen seděla na hromadě kamení, klátila nohama a na pasece před ní rostla hromada hlíny a klesala díra ve tvaru věže.
"Jak dlouho odhadujete, že to bude trvat?"
Profesor Snape pohrdl býti demoralizován a vyšel ven, do deště, větru a rozmazlených testrálů.
"Netušim, pane profesore."
Severus se ušklíbl.
"Stejně by mě zajímalo, jak ste se..."
"Seznámily? Nevím, jak San, ale v mém případě za to může Cantina chat."

Jídelní stůl byl plný koktejlových sklenic. Nápoje v nich oscilovaly mezi zemitě tmavě hnědou s načervenalými tóny až po smetanově bílou s jemným béžovým nádechem. Ve vzduchu se vznášela vůně bergamotu a jarní trávy. U malého stolečku stál Mossi a zuřivě třepal šejkrem. Pak odškrtl poslední položku.
"A tohle je zase co? Tobě to s tím pivem nestačilo? A vůbec, to přece není martini!"
Mossi se ušklíbl.
"Nesnášim ani gin, ani vermut."
"No ale..."
"Vyrábím ideální kombinaci mléko - čaj. Teď to jen musíme všechno ochutnat."

Výsledek byl nejednoznačný. Každý preferoval něco jiného a na míchání nebo třepání se taky neshodli.

Někteří lidé se nepoučí a nepoučí a nepoučí.
Tess lezla na věž. Už zase.
San a Gwen ji pozorovaly z nádvoří. Venku pršelo. Už zase.
"Nechtěly sme jí napsat tu plošinu na mytí oken?" zeptala se San.
"Chtěly. Prý ne, to zvládne. Zdivo je vydrolené a Spíďa jí půjčil rukavičky."
"Půjčil?"
Gwen koukla po San pohledem, který by vydal na čtyři knihy a sedm hollywoodkých trháků.
"No ale neměly bysme tam aspoň..."
"Nechce. Prý sama. Samota a soustředění."
"Ale co když..."
"Nahoru nespadne a dole ji najdem, ne? Neboj, San. Koukni."
Pod Tess se na okamžik zamihotalo Silové pole.
"Jistim."

Gwen seděla před zrcadlem a před ní ležel datapad. Zobrazoval, pořád dokola, detailní video výroby oslňujícího účesu. Gwen seděla, hypnotizovala obrazovku a přerovnávala hřebeny, kartáče, spony, sponky, gumičky a jiné kadeřnické pomůcky. Keraštuk například.
Gwen se zhluboka nadechla, popadla hřeben a zabořila ho do svých vlasů. Tedy do paruky, kterou měla na hlavě. Vlasy byly černé, lesklé, husté a veledlouhé.

* o tři hodiny později *

Pootevřenými dveřmi nahlédl Mossi. Gwen ležela na zemi a lámala hřeben na kousky. Šestý.
"Nechceš pomoct?"
Mossi bystře uhnul hozenému fénu.
"Nechci!"

* o další dvě hodiny později *

"Mossi?" ozvalo se slabě zpoza dveří.
"Už běžím, generále!"

"Tea for two and two for tea, me and you and you and me...," prozpěvoval si mírně falešně Berek a plácal si na tváře vodu po holení.
Na posteli leželo fešácké oblečení vhodné na rande. Na dlouhodobě vážně míněné rande.
Poručík se strojil a hvízdal si. Taktéž mírně falešně.
Nakonec si naposled urovnal límeček a obrátil se ke dveřím.
"Počkej a co tohle?" ukázal za opuštěnou hromadu zbraní a výzbroje Trins.
"Přece si to vždycky..."
"Jdu na rande! A ne se Sepáky!" skoro se urazil Berek.
No, pravda, Berekova známost byla bezpečná.
Ale stejně se Trins napojil na uliční kamery.

"Nechcete hrnek kafe?" zeptal se Trins.
"ČAJ BY NEBYL?"
"Ale ovšem! Mléko? Cukr?"
Smrť odkýval oboje. Za chvíli před ním přistál obsažný hrnek plný silného Earl Graye, doplněného mlékem a skandálním množstvím cukru.
Smrť usrkl a spokojeně objal rukama hrnek.
"DOBRÉ..."
"Máme i dort. Pohovte si, kluci se tam určitě zdrží a vy toho taky máte plný zuby, co?"
"ANI NEVÍTE... MRTVOLA, CO TVRDÍ, ŽE JE NAŽIVU, MINOTAURUS, CO TVRDÍ, ŽE JE KRÁVA, KOUZELNÁ KRÁVA, CO ŘÍKÁ, ŽE JE ČLOVĚK... ALE NEVYČÍTÁM JIM TO."
"No, podvést Smrt... to je něco, co se každýmu hodí do životopisu."
"JEDINÝ NEPODVODNÍCI JSOU ČARODĚJNICE."

Přistát s lodí v horské řece není dobré. Přistát s lodí, která se narodila jako vesmírná, jejíž posádka nikdy na vodní lodi nebyla a řítit se do náruče nevyhnutelného vodopádu, je špatné. Naštěstí převládl výcvik nad panikou a Gweniny rozkazy, sice myšlené dobře, ale vyslovované námořnicky tak špatně, že by každý plavčík zaplakal, byly plněny. Loď se úspěšně potácela proudem, trochu zmateně vytahovala a stahovala plachty a občas se neplánovaně zaryla přídí do břehu. Pak přišel ten vodopád (asi šedesát centimetrů vysoký) a loď vplula do jezera.
"Spustit kotvu!"
Šplouch!
"Nemělo by na ní bejt nějaký lano?"
Naštěstí měli náhradní.

Bojová linie, jak už to tak bývá, se vlnila tam a sem. Střelba, výbuchy, přemnozí efektové, tisíc slonů... prostě válka.
Republikové síly se držely tak tak.
Separatistům to dnes vycházelo a vypadalo to, že poprvé za dlouhou dobu vyhrají.
Ovšem, nezapomeňme na chrabrou posádku Nameless, která nedopustí, aby se tato taškařice změnila v tragédii.
Přesto, že byli kluci hrubě vyrušeni z oslavy nenarozenin a Gwen o něco méně hrubě odvlečena na velitelství VAR, aby se tam nudila a rozhodovala.
"Tedy... tu párty jsem si představoval poněkud jinak," řekl Trins.
"Méně alkoholu, více výbušnin... bude to pařbáááá!" zařval Berek a vyrazil.

V jídelně hořely snad všechny svíce, co jich v domě bylo. Též hořel oheň v krbu, lucerny na zápraží a srdce celé posádky Nameless.
Bylo to potřeba, protože vůkol panovala tma.
"Prostě s tím něco uděláme!" bouchl Berek pěstí do stolu.
"A co?" zeptal se Tyros.
"Když nevíš, co za tím vězí, jak to chceš vyřešit?"
"Zjistíme! Vyletíme na oběžnou dráhu, Nameless má osvětlení..."
"Nameless někdo rozebral na prvočinitele."
"Ach..."

Ve dveřích se objevila rozespalá Gwen.
"Co se děje? Proč není slunce?"
"Nevíme."
Gwen pohlédla k nebi.
"Aha. Nějaká Pseudohvězda Smrti stíní. Dejte dohromady loď a sestřelit. A moc nehlučte."

"Rozuměl jsi příkazům lékaře?"
Gwen hleděla na Mossiho, který jí to oplácel vší silou rekonvalescenta po těžké chorobě.
"Mám se šetřit."
"Neni kam spěchat," ozval se Tyros, "jestli to přeženeš..."
"Já vim," Mossi máchl vyhublou rukou.
"Neblbni, bráško. Byls týden mimo a měsíc si spal. Nepřeháněj to."
To promluvil Mimas.
Mossi vzdychl.
"Rozumím..."

…

"Takže si nerozuměl. Myslela jsem, že to půjde. Ujišťovals mě, že to bude jenom takový šolíchání. Kurník. Tohle je kurník?"
Gwenino gesto obsáhlo stavbu. Velikou stavbu. Pro tucet slepic a tucet slonů.
"Co s tím?"
"Já zavolám do Xaverova, aby si pro to přijeli, ne?" řekl Thon.

Smrť těžce usedl na jednu židli.
„POCHOPTE, JÁ...“
Nestačil doříct. Přitočil se k němu Thon a vzal mu z ruky svitek.
„Dovolíte?“
„OVŠEM.“
Thon svitek rozbalil a začetl se. Po pěti vteřinách se začal pochechtávat. Mossi mu nahlédl přes rameno a rozesmál se taky.
„Dejte nám chvilku.“
Thon nečekal na souhlas a odběhl s Mossim do kajuty.
Asi za půl hodiny se vraceli. S třemi vozíky dokumentů, šanonů a podobně.
„Můžem.“
„CO? ACH...“
Smrť máchl rukou.
Portál se otevřel.
Kluci vstoupili a než se portál zavřel, bylo slyšet Thonovo:
„Tak to vyúčtujem, ne?“

Přeplatek činil v přepočtu 1138 tisíc kreditů.

Na loučce, která ležela ladem (na pasení malá, na zahradu blbě položená), se jednoho krásného dne začaly dít věci. Objevilo se tam cosi, zakryté kilometry plachty, zpod které se ozývalo bušení, skřípání, pištění a nadávky.
Kluci to nadělení obcházeli jako kočky misku horké kaše, ale Silové pole nedovolovalo náhled dovnitř.
Až v neděli.
Plachta byla slavnostně stržena.
"Ne!" vydechl Mossi.
"Ne! Jo! Páni!" zněly další nadšené reakce.
Pak následoval úprk k vozíkům, z reproduktorů zaznělo Přijela pouť a horská dráha, poněkud naddimenzovaná, se rozjela.
Když Mimase míjel první vozík, zaslechl kromě nadšeného jekotu i Dopplerovým efektem zkreslené:
"Milujemeeeee tvoji žééénu!"

Člověk nepředpokládal, že Mistr Nu by někdy opustila prostory knihovny. Vrchní knihovnice přece musí neustále proplouvat chodbami a třískat do hlavy čtenáře, co svačí nad datadisky, žáno.
Ale, svět se změnil, cítím to ve vzduchu, bolí mě klouby, bude pršet a jedno deštivé sobotní odpoledne přišla Jocasta Nu za Gwen, sedící u stolu a studující nějaké ty obstarožní svitky.
"Mistře Gwen..."
"Ano?"
"Musím teď někam odejít. Jste tu poslední, dveře jsou zamčené na příchod..."
"Aha, mám jít?"
"Ne, to nemusíte. Ale až budete odcházet, zhasněte."
"Ovšem, Mistře Nu."
Knihovnice odplula a Gwen pak trvalo pět hodin najít ten pitomej vypínač.

"No, hlavní věž Chrámu to není, ale nevypadá to špatně," řekl Berek, když kluci zastavili pod Tu'rrump Tower v senátní čtvrti Coruscantu.
Když vám velitel a generál dají volno, tak jdete slanit nějaký barák, ne?
Oblbnout systém a vyjet na střechu služebním rychlovýtahem byla hračka.
Losování o první sjezd vyhrál Mossi.
Přehoupl se přes okraj a letěl. Prvních deset vteřin. Pak přišla katastrofa.
"Kluci, držte mě!" zaječel poručík do komlinku a pak zavřel oči.
Když je znovu otevřel, kolem něj letělo lano a on se vycházkovým tempem snášel na chodník. K nohám Mimase a Gwen, kteří se tvářili velice nespokojeně.

Nameless plula od jedné bitvy ke druhé a posádka měla volno. V jídelně seděl Tyros a tvořil. Zrovna hledal rým na jméno Bětuška*, když mu přetrhl tvorbu Trins. Klepl totiž kávovým hrnkem o stůl.
"Tady se nedá pracovat! Všude je hluk! Jdu ven!" zaječel kapitán a odkráčel směrem východ.
Ve dveřích se objevily hlavy kluků, většinou se sluchátky na uších a tázavým výrazem ve tváři.
Tyros vypadl z lodi.
Za pět minut byl zpátky. Ještě zakutaný usedl těžce na židli.
"Venku není ticho?"
"Venku mi moc hlasitě řvou myšlenky!" zavrčel Tyros.
"A je tam zima," dodal a nalil si kafe.