Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Přezkoušení Karmíny bylo hotové. Esar přivedl Ílii. S ní vstoupil i Raxin.
"Co tu chceš?" zeptal se jedovatě Aarmak.
Arcimagus Knaut otázku ignoroval. "Rozhodli jsme se, že Karmína na Akademii v Kozlově přijata nebude."
"Cože?!" vykřikly Ílie i Karmína zároveň.
"Karmína má talent," oznámil klidně Raxin.
"Je příliš mladá a její magie je příliš nestabilní. A všichni magusové jsou zaneprázdněni výukou svých vlastních řádných adeptů."
Tohle už Raxin zažil. Když osiřel a Knaut ho v dobré víře odmítl přijmout za adepta. Prospěl tím Knaut Akademii? Možná. Ale tady jde o víc.
"Já ji budu učit," překvapil Raxin všechny. Včetně sebe.
Raxinova magie byla také značně nestabilní v době, kdy osiřel, nebyla však nikdy přímo nebezpečná. Karmínina magie ale je nebezpečná - je silná a velmi nestabilní a bez kontroly by bylo jen otázkou (krátkého) času, než by si vyžádala lidské životy.
Malé info pro ty, co se neorientují (protože krácením na sto slov trochu trpí samostojnost drabble): Po přezkoušení dívenky Karmíny šel magus Esar pro Ílii (Karmínin dospělý doprovod), aby jí bylo oznámeno rozhodnutí rady magusů. Raxin dělal po celou dobu přezkoušení Ílii společnost a Esar Raxina pozval dovnitř také.
Pozdě v noci přišla Ílie za Raxinem. "Raxine... umíš vyprávět pohádky? Naši malí nemůžou usnout."
"Tohle jsem nikdy nedělal..."
Přesto šel Raxin s Ílií. Šest zvědavých obličejů na něj koukalo z postelí. Ílie si taky lehla.
"Takže... kdysi žila jedna milá dívka s ohnivými vlasy..."
Karmína se při zmínce o sobě usmála.
"...a byla to nesmírně nadaná čarodějka, ale lidé se jí báli a stranili. Jednoho dne potkala mladíka, který byl v mnohém jako ona. Ujal se jí, navzájem si padli do oka a..."
Ílie usnula únavou a začala tiše chrápat.
"A budeme žít šťastně až do smrti," dokončila Karmína.
Šest dětí (zahrnuji pod to i dospívající), na které Raxin a Ílie dohlížejí: dívky Notha, Lura, Pala a Karmína a chlapci Korak a Arku.
Ílie říká "naši malí", přestože technicky rodina nejsou (jen Korak a Notha jsou sourozenci) a Ílie je jen o 5 let starší než Notha.
Pala je další dívka zasažená nestabilní magií. Spolu s ostatními byla nucena se přestěhovat k Raxinovi, který už dohlíží na Karmínu. Toto drabble se odehrává krátce po loňském drabblu Rozhovor před spaním.
Pala se v noci tiše vyplížila z domu. Šla ve stínech ulicemi, pak rychle přeběhla louku a nekonec se vydala podél okraje lesa. Za hodinu došla k malé propasti. Tiše zavolala dolů: "Pomóc!"
Na dně propasti se rozevřelo několik perlově růžových květů. Pala se zaradovala. "Strašenka!"
Opatrně sešplhala. Utrhla dvě květiny.
"Počkat... strašenka nemá mít pět okvětních lístků..." Zívla. "Ne... vábnice snivá..." Upadla do spánku.
...
Probudila se dalšího večera zpátky doma. Karmína se jí hned ptala: "Na co jsi chtěla strašenku?"
"Chtěla jsem najít mantichoru."
Karmína jí pohladila po tváři. "Pali... přestaň prosím hledat problémy. Naštěstí jsme tě našli včas."
Vábnice snivá je docela nepříjemná květina - vyvolává silnou ospalost a přiživuje se na snech. Vzhledem připomíná různé kouzelné květiny, ale při bližším pohledu se vždy najde nějaký rozdíl.
Strašenka je naproti tomu celkem neškodná. Má sedm perlově růžových okvětních lístků. Reaguje na strach, i předstíraný (proto Pala volala do propasti). Pala se správně dočetla, že lektvar ze strašenky lze využít k nalezní (nejen) mantichory.
Arku byl z toho, že mu z prstů létají modré jiskry, překvapivě nadšený. Přejel prsty po zdi a zjistil, že zářivě modrá stopa tam zůstává. Okamžitě se pustil do díla.
Namaloval krajinu, jezero, les. Namířil rukou na strop a vystřelil kaňku, která se proměnila v modré slunce. Pomaloval všechny zdi, dveře i skříň.
Vtom do jeho pokoje vtrhl Korak a Lura. "Arku, jsi v pořádku?"
"Naprosto! Podívejte!"
Přidal další čáru a celý obraz se rozpohyboval. Vlny na jezeře, vítr v korunách stromů. Z lesa vyběhl jelen po zdi až na chodbu.
"No nazdar," řekl Korak. "Z tohohle nebude Zingira nadšená."
Arku se trochu nechal unést a vedoucí sirotčince Zingira opravdu nebude nadšená z toho zářivě modrého jelena běhajícího dnem i nocí po všech zdech v sirotčinci. Lura naopak nadšená je, ale to už se mi do drabblu nevešlo.
Adept Kardu šel trénovat nové experimentální kouzlo do lesa.
"Už jsi tu zase?" ptala se zvědavě dryáda Filana a tančila kolem.
"Jsem... a rád bych tě požádal o ruku. Ale ne tak, jak si myslíš. Můžeš natáhnout svou paži ke mně, dlaní vzhůru?"
Filana to učinila. Kardu ji chytil za zápěstím. Představil si, jak z Filaniny dlaně vyraší semínko pampelišky s padáčkem chmýří. Zapojil do představy svou magii.
"Au!" vykřikla Filana. Vytrhla se mu. "To pálí!"
"Promiň. Chtěl jsem vyzkoušet dryádí magii."
"Padej odtud!"
Kardu ucouvnul. "Já ti nechtěl ublížit..."
"Řekla jsem padej!"
Kardu smutně odcházel, zatímco lesem šumělo 'Padáku'...
Kouzlo by mohlo fungovat, ale Kardu si neuvědomil, že to nezkusil zrovna jemně. Naštěstí Filana na něj nevydrží naštvaná dlouho.
Karmína dorazila do Kozlova a nyní ji magusové Akademie přezkušují, aby zjistili její potenciál a určili, nakolik vážným problémem je nestabilita její magie. Ílie, která Karmínu doprovázela z Ísdalu, zatím čeká a Raxin jí dělá společnost. Následuje krátce po loňském drabblu Chytej!
"Jsi fajn, Raxine," řekla Ílie. "Víš... nevadilo by mi ukončit svou kariéru sluneční akolytky, nikdy se nestat kněžkou a místo toho studovat magii pod tvým vedením."
"Já bych ale nebyl dobrý učitel. Myslím. Není to tak dlouho, co jsem byl prvotřídní magický kazič. Nejsem ani magus, nevzali mě na tuhle slavnou Kozlovskou akademii."
"Ženu mého věku taky nevezmou na žádnou akademii." Zamyslela se. "Možná bys mohl pomoci mně i Karmíně zároveň."
"Ta dívka potřebuje, alespoň zpočátku, neustálý dohled. A já nejsem chůva. Jsem rád, že zvládám svoje záležitosti."
Raxin netušil, že zanedlouho sám navrhne, aby se jeho život převrátil naruby.
Raxin je hodný a rád by pomohl, ale žádost Ílie je v danou chvíli trochu moc i na něj.
Ílie není stará, ale je už dospělá. Dospělí mají obecně problém se dostat na akademii a stát se adepty - ti talentovaní jsou až na velmi vzácné výjimky odhaleni už během svého dětství.
Sto slov je málo! A paradoxů je v drabblu vícero. Například tu poslední větu považuji za paradox - Raxin však bude mít dobrý důvod pro svoje rozhodnutí zkomplikovat si život. Dalším paradoxem je například to, že Raxin, sirotek, který má dost svých problémů a který se musel od svých pěti let v magii vzdělávat sám (bez maguse, který by ho vedl), bude v magii učit problémovou Karmínu i Ílii - namísto aby je učil nějaký oficiálně vystudovaný magus (pokud by se ovšam onen magus uvolil je učit; mnozí mají proti ženám-magám předsudky).
Rozloučení Kaliry s Karmínou, které následovalo po drabblu Palčivý problém.
Nejvyšší velekněžka Kalira přivítala Karmínu vlídně.
"Drahá Karmíno. Už od útlého mládí jsi byla magicky nadaná. Doufala jsem, že se později přidáš do našich řad, ale zdá se, že tvá magie je až příliš silná a nevyzpytatelná."
Karmína přikývla. "Posíláte mě do Kozlova. Pomůžou mi tam?"
"To doufám. Nikdy jsem neviděla výjimečnější dívku, než jsi ty." Klekla si a zašeptala: "Žehnám ti, drahá. Až ti bude nejhůře, vzpomeň si, že jsi Slunce. Jako já."
Políbila Karmínu na tvář. Ženu i dívku nakrátko obklopily žhavé plameny.
"Ve svém srdci už jsi sluneční kněžkou, Karmíno, cítím to," řekla Kalira s širokým úsměvem.
Karmína už od útlého mládí projevovala silnou ohnivou magii - proto jí oheň neublíží. Bohužel Karmínina magie je zároveň hodně nestabilní.
Úplněk. Notha se opět vydala spát a snít do lesa. I když bylo uprostřed zimy, nebála se prochladnutí. Byla měsíční akolytka, měsíc ji chránil.
Brodila se závějemi, avšak namísto k prastarému tisu dryády Haginaly mířila na mýtinu. Za Filanou, nejmladší dryádou v okolí, nyní spící ve svém javoru.
...
Ráno se Notha probudila, vyspaná dorůžova. Protáhla se. Pohladila větve stromu. Zašeptala: "Děkuji, Filanko. Spalo se mi s tebou moc krásně." Opatrně sešplhala a vydala se zpět do Kozlova.
Filana neodpověděla. Už měsíc a půl spala. Jen, když Notha odešla, se Filana ve spaní protáhla. Vrznutí větví nakrátko narušilo ticho spícího lesa.
Krátce po drabble Palčivý problém odjela Karmína z Ísdalu. A opustila sirotčinec, kde zůstává její starší kamarád Korak. O dva týdny později...
Lura se připravovala celé dopoledne. Vybírala šaty, náušnice, česala se.
Konečně byla spokojená. Lehce se nesla ulicemi Ísdalu. Občas si poskočila. Na všechny kolem se široce usmívala.
Korak už na ni čekal na rohu sirotčince. Lura mu bez váhání vtiskla dlouhý polibek na rty.
"Cítíš to? Jak to mezi námi jiskří?"
"Luri..." zašeptal Korak znepokojeně. Pozoroval, jak mezi nimi jiskří drobné modravé blesky. Z prstů, z nosů, z tváří, navzájem se proplétající.
Mnohem jasnější modrý záblesk se objevil ve dvou dalších oknech sirotčince. Korak polknul. "Další anomálie... kolik jich ještě bude?"
"Pojď," řekla Lura. "Musíme zjistit, kolik dalších je zasaženo."
U Lury ani Koraka se dosud žádná magie neprojevila. Protože už dospívají, byli v blízkém kontaktu s Karmínou a magie se u nich takovýmto způsobem projevila nedlouho po magické "nehodě" Karmíny, jedná se patrně o vážnější problém...
(Pro ty, co četli moje loňské DMD: S Raxinem se Lura ani Korak v tuto chvíli ještě neznají.)
Pohled do minulosti, na smutný den, kdy se arcimaga Loralda naplno ponořila do výzkumu nestabilní magie.
(Omlouvám se, ale téma si o to řeklo. Navíc jsem myšlenkami ještě ve včerejším drabblu Palčivý problém, který byl také o nestabilní magii.)
smutné, implikovaná smrt dítěte
Loraldu probudil pláč. Okamžitě vstala.
Malý Larin měl horké čelo a z prstů mu šlehaly malé plamínky. Loralda věděla, že její synek je svázán s ohnivým živlem a tohle mu neublíží. Jen pohotově hasila plamínky drobnými proudy vody, které jako by tryskaly přímo z jejích prstů.
"Larinku. Maminka je tady. Už bude dobře."
Mluvila konejšivě a hladila ho po vláskách. Dělalo jí však starosti, že se jeho magie projevuje tak často a výrazně. Stále častěji. Bála se nejhoršího. Ale musela zůstat silná.
Utřela si slzy a položila ruce na své těhotné břicho. "Přísahám, že se tvému bráškovi Raxinovi nic nestane."
Všechno zlé je k něčemu dobré. Loraldin výzkum se ukáže být velmi užitečným. A přestože Raxinova magie bude zpočátku velmi nestabilní, nikdy nebude přímo nebezpečná.
První vážná magická anomálie Karmíny. Tedy spíše druhá; ale nikdo si Karmínu nespojil s velkým dešťovým mrakem, který už tři týdny sužuje hlavní město Ísdal a široké okolí.
Karmínu obklopovala rudá aura připomínající plameny. Dívka seděla, trochu překvapeně, ale klidně, na lavici v chrámu. Akolytka Ílie ji hlídala. Nedaleko probíhala vášnivá debata.
"Ta dívka u nás nemůže zůstat," rozohňovala se Zingira, vedoucí sirotčince.
"Souhlasím," řekl králův rádce Jakitun. "Obávám se, že její nestabilní magie jednou bude mít vážné oběti na životech. Musí pryč z Ísdalu."
"V žádné akademii se jí nebudou chtít ujmout," vzdychla sluneční velekněžka Kalira. Ač velebená pro svoji moudrost, nyní si připadala jako pouhá loutka. "Arcimaga Loralda, kdyby ještě žila, by ji přijala. Pošleme Karmínu do Akademie v Kozlově. Snad… se jí tam někdo ujme."
Chronologicky v ději s drobným odstupem následuje drabble z DMD 2025: Chytej!
P.S. Kozlovská arcimaga Loralda byla Raxinova matka a dobrá přítelkyně Kaliry. Zemřela 14 let před tímto drabblem. Kalira vkládá naděje do akademie, o Raxinovi mnoho neví.
Hort putoval na západ. Blížil se k vesnici Ilun, známému doupěti vlkodlaků. Proti němu spěchal vyděšený pocestný. Jen křikl: "Dějou se tam... úplňkový věci! Ale úplněk byl před deseti dny! Jdi, jestli chceš, ale nediv se!"
...
Vytí bylo slyšet zdálky. Před místní hospodou postával bledý vlkodlak Zurbil v lidské podobě. Oknem bylo vidět, že uvnitř vyje, běhá, skáče po stolech a všelijak dovádí mnoho vlkodlaků ve vlčí podobě. Nevypadali nebezpečně.
Zurbil poznal, že Hort je vlkodlak, a zamával pytlíčkem s podivnou bylinou. "Koupíš? Dibertsia. Dobrý zboží z Velkýho hvozdu."
Jsem zpátky, a Raxin z Kozlova taky - spolu s dalšími postavami.
Raxin studoval. Na podlaze za ním byly křídou nakreslené dva kruhy.
Vchodové dveře vrzly. Po chvilce vstoupila do místnosti Ílie. Celá špinavá, tváře umazané, oděná v jednoduché krátké róbě z listí slepeného pryskyřicí. Skočila do prázdného kruhu, usmála se, rozpřáhla ruce.
"Tadá! Úspěšný místoskok!"
"Íli, měla jsi jen místoskočit z jednoho kruhu do druhého. Ne zase někam do lesa."
Ílie se radovala. "Ale tentokrát jsem přistála jen den cesty od Kozlova! Zlepšuji se, vyladím to!"
"Hlavně bys měla vyladit, abys místoskákala i s tímhle," řekl Raxin klidně a ukázal na druhý kruh. V něm čekaly jako pomačkaná hromádka Íliiny šaty.
místoskok = teleportace (kouzelný skok z místa na místo) Teleportace je v Raxinově době velmi vzácné kouzlo a Raxin ani ostatní by mu rozhodně "teleportace" neříkali.
Téma se mi hodilo na jeden starší námět a nemohl jsem odolat...
Na závěr lehce poruším abecední řazení, protože tu mám jeden pěkný seriál a devět jednohubek, u kterých jsem se řádně nasmál. Bylo to skvělé počtení, těším se na příští rok!
Dede - Chvilka štěstí z krásného seriálu Alžběta a drak. Knížku mám a snad se brzo dostanu ke čtení. ;-)
angie77. Rozhovory podobných postav z různých fandomů byly zajímavé, mně se asi nejvíc líbilo Co se hodí k cibuli?
Elluška - Over the rainbow bridge. Dojemné drabble o medvíďatech. Rád jsem četl o medvědech z Brooks Falls.
Esclarte. Jo, šel bych se podívat do pekla na takovýhle Den otevřených dveří.
Krčmelound. Spousta pěkných drabblů. Vybírám Hledíky, nebo Čilimníky. V Kraji je krásně.
Menhir - Vzkaz od Baby Jagy. Chudinky žabky!
morpi. Zase těžké vybírání, vyhrál hladový Grogu: Mluviti stříbro, mlčeti ropuchy.
P.M.d.A. mě baví, ať vtipy či Zeměplochou (zase vtipy). A skoro všechny Zeměplošské knihy spojuje postava, která se objevila i v drabble Smůla.
Sothis Blue. Legendy praví, že Archimédés během obléhání Syrakus zapaloval římské lodě soustavou zrcadel. Jen připlujte je pěkné drabble o stejném obranném sytému.
Šmelda. Zajímavé drabbly z mytologie i historie; mě nejvíc pobavila tahle alternativní: Fanoušci.
Vé eŠ - Z dějin lingvistiky. Další pěkná alternativní historie.
Alešandr_Veliký - Lamač srdcí a dřevců. Seriál s Vratislavem mě bavil a u tohohle drabblu jsem se od srdce zasmál.
Aries - Pozvání. Dobrodružný seriál ze života liškomága Evžena.
Aveva. Spousta krásných drabblů, líbili se mi Jednorožci domácí, Poldové, Fikus a vůbec všechno. Vybírám reinkarnační drabble Změna.
Banepa - Plavkyně. Seriál z táborových zážitků se četl moc pěkně.
Caba - Inzeráty. Místní nekromant mě rozhodně zaujal.
Dain. Vtipné i poučné, za přečtení stojí všechno. Mě asi nejvíc dostalo Kurikulum.
L.P.Hans - Bestiář. Aneb když se rozsypou stránky v nevhodnou chvíli. Velmi pobavilo a i další drabbly se četly hezky.
Stráče. Krásný seriál o Dračích jezdcích. Vybírám možná takové obyčejnější, ale přesto úsměvné drabble o zázračné noci. Ohňostroj, z něhož ale nemají všichni radost.
Tora - Divný pes. Do Strážců rozhraní jsem se „zažral“ a hodlám pokračovat s dalšími kousky z fandomu. Knížku jsem si objednal, těším se na ni! :-)
neznámá identita, jejíž tvorbu jsme mohli poznat díky Toře. 3 drabbly a všechny povedené, tak snad příští rok vystrčí růžky. Vybírám první drabble Když musíš, tak musíš.
Spousta drabblů (3595 a 39 mých) a příliš málo času na čtení, natož výběr... Inu, snažil jsem se. Pokud bych dodatečně našel nějaké skvosty, tak ty určitě okomentuju. Z toho, co jsem stihl projít, jsem vybíral jedno drabble na osobu. Někdy to bylo kruté vybírání a konkrétní drabble mě třeba jen o maličko víc zaujalo, oslovilo, dojalo nebo pobavilo. Takže tady je první desítka autorů (abecedně), od kterých bych do výběru zařadil většinu jejich dubnové tvorby.
Birute - Muzeum. Jen více pravěké poezie! I další drabbly se mi líbily.
eliade - Gekon zírá, varan pláče, když vidí, kam až T-rex skáče! Z Novinek ze světa sportu se vybíralo těžko; líbí se mi všechny. Ještě jednou díky za můří drabble.
Eso Rimmerová. Co drabble, to lahodná pralinka. Vybírám jedno z těch, co mě rozesmály: Takový běžný den z fandomu Haló haló.
Gwen - Čarování. Úžasná představa droida, kterého začne svědit… Já a kloni je čtivý podfandom a hodně mě baví i fandom Hans? Ja? (Naughtilus, zakladatel fandomu, si zaslouží čestnou zmínku; jeho drabbly se mi už do výběru nevešly.)
Killman - Skutečný hrabě Porno - Řeči se vedou. Po přečtení následoval výbuch smíchu a seriál se zařadil do mých oblíbených.
Menolly. Tady to bylo velice těžké. Moc se mi líbil seriál Čarodějové i dvojdrabble s krásně vystiženou Leničkou Láskorádovou. Nakonec vybírám dojemné Kotrmelce na veselce - takové obyčejné i pohádkové zároveň.
netopýr budečský - Návnada. Netopýry mám rád a díky tomu budečskému jsem se o nich dozvěděl spoustu úžasných věcí.
Tajiš - Nová éra vesmírných objevů. Spousta zajímavých drabblů, co stojí za přečtení. A vybrané dílko mě opravdu pobavilo. Ten závěr jsem opravdu nečekal.
Tess - Zhouba. Během dubna mě bavily drabbly z Invaze rušivých elementů a v květnu mě chytilo Království ostrovů - rozhodně si přečtu i starší kousky. Nakonec jsem vybral drabble o nepříteli z nejhorších, o muchničkách.
Wolviecat - Příšery došly. Opět spousta krásných drabblů; vybírám tenhle skvělý crossover.
Ať je to tu kompletní. Minisérie 7 drabblů, kterou jsem zahájil DMD 2025. Otevřené, neboť mě inspirace opouštěla a Gloria odmítala pořád napovídat.
Marek je český kouzelník, který zapomněl na termín výměnného pobytu a ocitl se v Bradavicích, když to nejméně čekal. Rychle se však s novým prostředím sžil.
Moje první DMD. V tvůrčí nouzi jsem sáhnul po fantasy světě, jehož střípky mi ležely v šuplíku: příběh o Raxinovi, studujícím magii, která občas selhává. A svět mi krásně ožil, začal se plnit drobnými příběhy postav, a ty mi také ožívaly, začaly se lépe rýsovat jejich charaktery…
Trošku informací o fandomu Raxin z Kozlova najdete v úvodu do fandomu.
V rámci DMD 2025: Drobné příhody z každodenního života Raxina a ostatních. Pod každým drabblem je chronologická navigace i navigace dle publikování. Pro ty, co preferují pořadí dle publikování a nevadí jim přeskakování v ději, začátek je zde.
Chronologicky: rok 18 vlády krále Distira I. (5 drabblů) rok 21 (3 drabbly) rok 22 (18 drabblů) mimo sérii (1 drabble)
Ne vždy se daří divokou magii držet pod kontrolou. Tentokrát to přišlo zcela nečekaně. Dopadlo to ještě celkem dobře, ale Karmínu děsí pomyšlení, co se mohlo stát. Co s ní bude? Bude i nadále ohrožovat všechny kolem sebe? Raxin a ostatní ji sice utěšovali, ale teď pomáhají ve městě.
Karmínina magie nečekaně vybuchla a nad Kozlovem se přehnala prudká bouřka s mnoha blesky. Nikdo nebyl zraněn, ale několik domů ztratilo střechu.
Karmína seděla v koutě a hleděla do prázdna. Pala ji mlčky objala. Nebýt Karmíny, nepřišla by do Kozlova, nepotkala Raxina, neměla svého vraboše…
Vraboš na jejím rameni začal pípat.
„Copak se děje, Kaštánku?“
Pak si všimla, že má u nohou malou myš. Myš pískala, vraboš pípal. Povídali si! Pak myš odběhla. Vrátila se po chvilce s krásným vlčím mákem a položila ho před Karmínu.
Ta se usmála. „Vím, co o vlčím máku psala maga Lorea. Dáváš mi naději.“
Pala pojmenovala svého vraboše podle kaštanově hnědé čepičky na hlavě.
Rudý vlčí mák je mimo jiné symbolem smrti a znovuzrození, takže i naděje. Navíc se mu v angličtině přezdívá thunderflower. A Karmína má rudé vlasy. Krásně to do sebe zapadlo.
Tímto se tedy loučím s DMD 2025, ale k Raxinovi se určitě vrátím. Chtělo by to napsat ten hlavní příběh, kterým to začalo. A jelikož jsem skákal v ději, níže je podrobná navigace.
Předtím však ještě odkazy na má další drabble z DMD 2025 mimo fandom Raxin z Kozlova: Na koberečku u Brumbála - 1. díl série Marek Kerblík na výměnném pobytu v Bradavicích (7 drabblů) Hexenšus Jedeme pro cement Síla zvyku Vyvolený
Náhrada tématu č. 09: Sluneční paprsek (9.4. jsem měl menší tvůrčí krizi a v neděli 13.4. jsem si chtěl tohle téma nahradit, ale už jsem to nestihl odeslat do půlnoci, takže nyní se snad už povede za bodíky.)
Na skok se vrátíme do dne, kdy Raxin poprvé potkal Karmínu a Ílii. Z obou cítí Raxin magii, navíc jsou suché, přestože chvíli předtím šly v hustém dešti. Víc toho však Ílie v magii nesvede, nebo si to alespoň myslí.
„Raxine, udělal bys, prosím, společnost dámě?“ zeptal se magus Esar a odvedl Karmínu na přezkoušení.
„Bude mi ctí strávit nějaký čas s kolegyní.“
„Já ale nejsem žádná kolegyně, ani dáma. Jsem Ílie.“
„No ale magii v sobě máte, a ta dívka jí doslova překypuje.“
„Jsem akolytka v ísdalském chrámu. Neumím kouzlit. Ale moc ráda bych, magusi Raxine.“
„Já nejsem magus, ani adept. Jen Raxin; mistr, občas říkají. Tykejme si.“
Vyšel na slunce a začal do ruky sbírat zlatavé paprsky. Vytvořil míč.
„Chytej!“
„Páni, ten hřeje! A já držím světlo! Chytej!“
Po 14 letech si Raxin opět hrál se slunečním míčem…
Je horko. Raxin studuje v přízemí, v chládku. Pootevřenými dveřmi nahlíží do obchodu. Trud časně ráno nasbíral náruč bylin. Třídí je. Najednou vyběhne na ulici s kopretinou. Za chviličku se vrací, bez bylinky.
Po chvilce zase vyběhne ven. Tentokrát s fialovým zběhovcem. Podobně se to opakuje ještě třikrát.
Raxin se jde podívat do obchodu; vidí Trudovu tvář posázenou pěti rudými polibky. Vyjde na ulici a za rohem potká Berenu s kyticí v ruce.
„Děkuju, Raxine, že jsi na Truda tak hodný!“
„Vážně mi pomáhá, i když ho rozptyluješ. Jak dlouho ještě budeš obcházet náš dům?“
„Až do večera,“ zasměje se.
NESOUTĚŽNÍ
Navazuje na Chci zvířátko. Asi o měsíc později Raxin svůj nápad uskutečnil: sehnal neobyčejné a nenáročné zvířátko.
„Palo, něco ti nesu!“ volal Raxin.
Všichni se seběhli a zvědavě nahlíželi do malé bedničky. Uvnitř bylo hnízdo ze slámy vystlané peřím. A v hnízdě seděl malý tvoreček. Otevíral zobáček a pípal. Zamával křídly, přetočil se na záda a natahoval pařátky i zadní myšovité tlapky.
Pala natáhla ruku, stvoření se chytilo jejích prstů a vyhouplo se jí do dlaně, kde se uvelebilo. Tenký ocásek stočilo pod sebe.
„To je gryf?“ ptal se Korak.
“Je maličký!“ rozněžnila se Karmína.
„Připomíná vrabčáka,“ řekl Arku.
„Tohle je vraboš. Tak co na něj, Palo, říkáš?“
Pala byla dojatá k slzám. „Je nádherný! Děkuju, Raxine!“
Zde je varianta gryfa, neboli chiméra v širším významu: tvor „složený“ ze dvou či více různých tvorů. Běžný gryf má přední část z orla a zadní část ze lva. Asi před čtyřmi lety jsem poprvé narazil na gryfa holub/liška. A pak jsem na internetu nacházel další zajímavé gryfy - kombinace pták/savec. Kamarádka Cocodrillo některé moc hezky pojmenovala, třeba myšec, tedy vrabec domácí/myš domácí. Inspirován tímto jsem stvořil vraboše - vrabec polní/hraboš polní.
Na obrázku je myšec, ale vraboš se mu hodně podobá.
Raxin pracoval s krystaly. Pala se za ním připlížila. Když promluvila, Raxin leknutím nadskočil.
„Chci chiméru,“ oznámila odhodlaně.
„Chiméry jsou nebezpečné.“
„Kecy. Jsou úžasný.“
„To se nevylučuje.“
Pala zavětřila. „Určitě se daj ochočit. Když jsou ještě malý.“
„Dobře, tak co za to, když ti jednu seženu? A budeš se o ni starat, ne že mi ji necháš na krku, až tě omrzí.“
Pala se vyděsila. Takovou odpověď nečekala. „To, to myslíš vážně?! Nezvládnu ji!“
Raxin vzdychnul. „Nechtěla bys radši nějaké neškodné zvířátko?“
„Nechci obyčejný,“ zamumlala smutně. „A stejně by mi asi chcíplo.“
„Nějaké nenáročné. Hmm, možná bych věděl. Obyčejné není.“
Tak. Tohle jsem tedy neplánoval. Postavy mi ožily. Ale hezky. Ale tohle téma nemůžu nechat otevřené. Možná napíšu ještě jedno nesoutěžní drabble, když to nepůjde napsat na následující téma.
A nejdřív jsem tam tu chiméru přímo měl, ale... ono by to bylo na delší vyprávění. Ale bezva nápad do budoucna.
NESOUTĚŽNÍ - pokud projde Vyvolený
Udělat sci-fi z mého fandomu - proč ne? Alternativní Universum. Nebo třeba jen hodně divoký sen.
Kapitán Ra’Xin spal v křesle v konferenčním salonku. Ze snu ho vytrhla nadporučík Ili-Ye.
„Pane, promiňte, ale poručík No’Tha se vrátila z průzkumu.“
„Ať podá hlášení.“
No’Tha vstoupila, zasalutovala a spustila:
„Pane, zvěsti o dryádách vyvráceny. Je to skupina droidů bez kvalitního stínění. Při větší expozici zdejší magnetosféry sluneční plasmou mají tendenci se ‚pomátnout‘. Kvůli složení místního satelitu se tak děje častěji kolem úplňku. Nadělali pořádnou paseku. Naštěstí jsem z jejich tance vyvázla bez úhony. Zde jsou podrobnosti.“ Podala mu datapad.
„Výborně. Takže záhada vyřešena; dobrá práce, poručíku. Můžete jít. A nadporučíku: nastavte kurz do soustavy Kozz-Loff. Vracíme se domů.“
Být Vyvoleným nikdy nebylo snadné. Když už si myslel, že je konečně hotovo, obrátil se mu zase život naruby. Mohl si za to sám, když si od Morphea vzal červenou kapsli? Bylo to ale správné rozhodnutí. I dnes by se rozhodl stejně.
Tak tu bojoval proti strojům. Stýskalo se mu po starém životě, starých kamarádech, staré lásce. Ale musel uznat, že Trinity je fajn. Hlas agenta ho vrátil do přítomnosti.
„Dnes Vás zničím, pane Pottere!“ zahřímal agent a vyprázdnil zásobník. Kulky se v letu zastavily.
„Arresto Momentum, neverbálně a ještě bezhůlkově,“ vysvětlil pyšně Neo - Harry. „Pošlu tě za Voldemortem. Expelliarmus!“
Dílčí mise splněna. V Matrixu je zase o trochu bezpečněji. Je čas opět si promluvit s Vědmou - Trelawneyovou.
„Nejde mi to.“ V Íliině hlase bylo slyšet vyčerpání. „Já tu pitomou svíčku prostě nezapálím, Raxine. Nezvládnu ani to nejjednodušší kouzlo! Jsem sice naprostý zelenáč, ale za takovou dobu by to zvládnul i ten nejhorší adept! Přiznej si to. Moje magie spí.“
Raxin v mžiku vykouzlil světelnou kouli a hodil ji po ní. Ílie kouli chytila. Do rukou ji hřálo malé sluníčko.
„Tohle je něco jiného. Tohle je pasivní.“ Nechala kouli rozplynout.
„Třeba na to jdeme špatně.“ Raxin přinesl ještě jednu svíčku, tentokrát zapálenou.
Ílie se soustředila. Dlouho se nic nedělo. Pak najednou hořící svíčka zhasla a druhá se rozsvítila.
Duben se nám chýlí ke konci. A protože přeskakuju v ději, udělám pak ještě chronologickou navigaci. A u posledního drabblu i seznam.
„Podívej, Koraku, co ti neseme!“ volal Arku, zatímco Karmína Korakovi podávala misku plnou zelených kuliček.
„Hrášek! A vyloupanej!“ Korak se rozzářil, nabral si hrst a strčil do pusy. Kousnul a v tu chvíli jeho radost vyprchala. Zašklebil se. „Prof to chutná jak kedlubna?“
Arku se rozesmál. „To není hrášek, to je… Jak to bylo, Karmí?“
„Katrán.“
„Je to vůbef jedlý?“
„Jasně,“ potvrdila Karmína a strčila Korakovi pod nos bylinář. „Hele.“
Korak zalistoval, přečetl a pak nedůvěřivě dožvýkal a polknul. „Tohle křoví? Tady ale píšou, že roste v teplých krajích.“
„Původně,“ upřesnila Karmína. „Rax říkal, že ho sem nejspíš zavál vítr.“
Katrán je kulovitý keř rostoucí mimo jiné i na jižní Moravě. Dá se u nás prý i celkem snadno pěstovat; našel jsem, že se konzumují mladé listy. Patří mezi takzvané stepní běžce: po dozrání semen uschne, ulomí se u země a nechá se kutálet větrem; přitom se vysévá. Stepní běžci jsou v naší kultuře asi nejznámější z Divokého Západu (kdy před duelem dvou pistolníků všechno ztichne a jen to křoví se mezi nimi prokutálí).
Drabble oživuje vzpomínky na univerzitní botanickou exkurzi, kdy jsme se spolužáky pár kuliček z katránu ozobali (poté, co nám ho vedoucí určili jako katrán tatarský a řekli, že plody jsou jedlé).
Notha se před pár lety skamarádila s mladým jednorožcem, který ji od té doby doprovází. Co je pravdy na tom, že jednorožci plní přání?
„Dobré ráno!“ zvolala Lura. Ostatní už byli také vzhůru. „Měla jsem úžasný sen! Byla jsem princeznou, všichni obdivovali mou krásu…“
„Mně se zdálo,“ přidal se Korak, „že jsem byl velitel královské stráže v zářivé zbroji.“
„Já byl druhý v rytířském turnaji,“ pokračoval Arku. „Porazila mě Alaba.“
„Já byla arcimagou,“ vzdychla blaženě Ílie.
„Já vlastnila knihovnu se všemi berdelonskými spisy,“ dodala Karmína. „Za ty sny může určitě tady Bělásek.“ Podrbala jmenovaného jednorožce za ušima. „Kdepak je Notha?“
„Za úplňku chodí do lesa,“ vysvětlil Korak.
Pala špitla: „Můj sen… viděla jsem nás. Tak jak si teď povídáme.“ Rozplakala se. „Bylo to nádherné!“
Deset postav v jednom drabbleti! To je v průměru deset slov na postavu. Nově se představují chlapci Arku a Korak a dívky Alaba a Neska.
Karmína natrhala jedovaté kytky. Arku je maluje, ale neuklidí barvy. Karmína uklouzne a omylem natrhne Luře šaty. Lura brečí. Korak běží na pomoc. Oba Arkuovi a zejména Karmíně nadávají. Ta se naštve. Všem začnou z prstů šlehat rudé jiskry. Notha se vyděšeně choulí k Raxinovi. Korak uklidňuje Nothu. Pala začíná nadávat Karmíně. Raxin hasí jiskry. Až zadlouho se ho Notha pustí. Pala škemrá na Arkuovi jedovaté bobule (úspěšně). Karmína učí Palu uřknout krávu.
„Raxine, vedu ti kovářovic holky na hlídání!“ volá Ílie.
Alaba zase bude Raxina otloukat dřevěným mečem. Neska, ač nemá hudební sluch, pořád zpívá.
Dnes si Raxin neodpočine.
Kovář Indar patří k Raxinovým blízkým přátelům, tak mu Raxin občas hlídá dcery. Snad to zvládne i v tomhle zmatku.
A já se snad vejdu do tématu, pojal jsem to spíš jako zlobivé děti (a dospívající). Jako nemoc by se daly označit občasné magické výbuchy Arkua, Karmíny, Koraka, Lury, Nothy a Paly (a Raxina, byť jsou vzácné a Raxin je dospělý). Nicméně projevem té „nemoci“ není výše popsaná zlobivost, spíš jen přispívá k napětí ve skupině.
„Raxi, jak to, že jsi nejsi magus? Tolik toho umíš…“
„Víš, Karmíno… musel bych být adeptem a složit zkoušky. Bylo mi pět, když zemřeli rodiče. Knaut se mě ujal, dovolil mi číst knihy, ale za adepta mě nepřijal. Mimo jiné kvůli tomu, že dřív mnohá kouzla kolem mě selhávala a dělala, co neměla. Podobně jako u tebe. Ale bylo v tom ještě víc. Maminka byla mocná arcimaga, ale byla to žena. Mnozí magusové ji tiše nenáviděli. Předsudky.“ Odfrkl si. „Když maminka umřela, mě nenáviděli otevřeně. Třeba Aarmak mě nemůže vystát dodnes; mnozí adepti také. Pořád jsem pro ně černou ovcí.“
Raxin už od dětství bojuje s názorem, že ženy by neměly kouzlit, pokud nejsou kněžkami v chrámech, kde se nepletou ostatním do cesty. Jako syn arcimagy a magický kazič to neměl snadné. Postupně se naučil kontrolovat svoji magii do té míry, že kouzla kolem něj už kvůli němu téměř neselhávají. A když selžou (a nejen kvůli němu), obvykle ty anomálie zvládá řešit.
Do Kozlova se přistěhoval Hort. Od měšťanů se dozvěděl o Raxinovi, který se mu zdál být dostatečně schopný a diskrétní, aby s ním probral svůj problém. Poslal mu zprávu, aby se setkali v soukromí.
„Chtěl jste se mnou mluvit?“
„Ano, mistře Raxine. Prosím, tykejte mi; jsem Hort a… jsem vlkodlak.“
„Obávám se, že mám akorát něco na potlačení krvežíznivosti.“
„Na to používám šťávu z půlnočenky orosené. Kapka na nos v den před proměnou dělá divy. Problémem jsou blechy; dopalují mě k nepříčetnosti. Přípravky od mydlářů a bylinkářek nepomáhají - přeměněný se sotva budu koupat nebo třít srst bylinami. Potřebuji nějaký amulet, který působí, i když se přeměním a změní se můj pach.“
„Náhrdelník šířící vůni levandule a měsíčku? Výroba zabere nejméně týden.“
„Ale úplněk je už pozítří! Co mám dělat?“
Raxin pokrčil rameny. „Škrábej se.“
Rostlina, kterou tu nazývám půlnočenkou orosenou, je inspirovaná chvojníkem Ephedra foeminea. Tahle středomořská rostlina čeká na úplněk v době kvetení a tehdy produkuje pylovou šťávu pro přilákání nočních můr, mimo úplněk šťávu netvoří.
A když jsem si tohle drabble promyslel a sednul si, že začnu psát, z rádia se ozvaly Wanastowi Vjecy - Vlkodlak. To nemůže být náhoda.
„Palo?“ Raxin zůstal stát ve dveřích sklepa. Pala seděla na stoličce skoro v naprosté tmě. „Jsi tu už docela dlouho. Můžu si přisednout?“
„Nestojím o žádné řeči.“
„Jen sednout.“
„Jak chceš.“
Po dlouhém mlčení.
„Musí už být pozdě. Ty mě nepošleš spát?“
„A půjdeš?“
„Když mi řekneš, jestli ještě žijou bazilišci.“
„Poslední byli vybiti během vlády královny Berdely. Zavedla i takzvaný hon na vejce, ze kterých se měli líhnout. To bylo dávno.“
„Zvládl bys sehnat baziliščí vejce?“
„No, možná ano. Nebylo by to jednoduché.“
„A seženeš?“
„Jen pokud si budu jistý, že ho zvládneš. Zatím s tím nepočítej.“
„Tak dobrou!“
Jednoho dopoledne přicupkala Karmína za Raxinem.
„Raxi, můžu tě o něco požádat?“
„To víš, že jo.“
„Potřebovala bych kamencový prášek.“
„Jistě. Smím se zeptat, na co?“
„Vyrábím si nové šaty. Obešla jsem řemeslníky a sesbírala, co by beztak vyhodili. Taky jsem prošmejdila skládku. Nechutné, ale vyplatilo se. Něco jsem opravila, něco směnila… Už skoro všechno mám, ale potřebuju mořidlo k barvení.“
Za pár dní se v šatech ukázala. Raxin jen zíral. Šaty byly prostého střihu a plné záplat. Zcela dechberoucí byla ale jejich zářivě žlutá barva s rudými vlnkami. Krásně ladila s Karmíninými ohnivými vlasy.
„Jsi moc šikovná, sluníčko moje.“
Á, pán se konečně uráčil ozvat. Psal jsi, že se musíš chvíli zdejchnout. NA CHVÍLI! 22 let jsem čekal na pokračování naší šachový partie. Promýšlel tahy, čekal, že tě konečně porazím. A víš co? Už je mi to jedno. Opustil jsi mě. Finíto. Nazdar.
Kermit: Signál nebyl.
A najednou je, co?
Kermit: Společník přiletěl. S vysílačkou.
Společník, jo?
Kermit: Těžká práce s ním.
Jo, já teď mám na krku taky jednoho osla.
Kermit: Netrpělivý. Tvrdohlavý. Po svém otci. Hm. Jezdec na H1.
Moje věž! Vida, věž! Dalším tahem zachráním princeznu. A dáma bere pěšce!
Korespondují: Yoda a Shrek.
Asi jsou snadno k poznání; na subtilnější nápovědu jsem dnes dutý.
„Jsme na místě, pane,“ oznámil Zeta-64TR. „Rok mínus šedesát šest milionů sto třináct, třetího května. Šest set tisíc kilometrů od místa impaktu.“
„Co Chicxulub?“
„Mine nás za jednu hodinu ve vzdálenosti dvou kilometrů, pane. Antihmotová torpéda jsou připravená.“
„Výborně. Přepíšeme historii. Dinosauři budou dál vládnout světu!“
„Zeto, proč ta torpéda vybuchla předčasně? Trajektorie Chicxulubu zůstala stejná!“
„Já je zničil, pane.“
„Proboha, proč?!“
„Chtěl jste zabránit vzniku lidské civilizace, pane. Technicky to není vražda, ale…“
„První zákon robotiky?“
„Ano, pane.“
„Ten jsem ti přece vymazal. Měl jsi jen předstírat, že se jím řídíš, dokud jsme neskočili v čase, troubo!“
„Hups, pane.“
Takhle nějak by v praxi mohla fungovat teorie, podle které je možné cestovat do minulosti, ale nelze v ní udělat nic, co by vedlo k paradoxu.
Raxin procházel s Karmínou podél tržiště.
Zpoza stánku vyskočil otrhaný muž s berlou a vyvolával: „Pane, kupte kouzelný roh! Pevné zdraví, dlouhý život, ochrana před vlkodlaky!“
Pozvedl berlu. Většinu z ní tvořil téměř tři a půl stopy dlouhý roh. Na Raxinově náramku se rozsvítilo několik drahokamů.
„Za kolik?“
„Patnáct brazelů, je vzácný.“
„Ujednáno.“
„Raxi, proč jsi mu platil? Ten roh není kouzelný. Je to jen kus kamene.“
„Kouzelný není, vzácný ano. Ležel v zemi tak dlouho, až do něj prorostl kámen. Kdysi to skutečně býval roh pradávného zvířete, snad trojrožce. Pojď, najdeme ho v Bestiáři Smaragdového věku od mistra Savina.“
A kdo toho tvora poznal, má u mě malé bezvýznamné plus.
Lura vstoupila do kovárny. Indar zrovna pracoval u výhně. Vzhlédl, odložil polotovar do kádě, vzal z poličky opravený náramek a přispěchal k Luře.
„Tak co říkáš? Povedlo se?“
„Je jako nový. Děkuji mockrát! Tady jsou ty dva slíbené zilary.“
Mávnul rukou. „Maličkost. Můžu?“ Obratně zapnul náramek na Luřinu ruku. Ta si přitom všimla…
„Vy jste také nosíval náramek?“
„To jsou jizvy po okovech. Ano, býval jsem otrok. Naštěstí jsem na jednom trhu v Irle padl do oka Askatě. Koupila mě a odplula do Berdelonu. Tady si mě vzala.“ Zasmál se. „Nebyl jsem zrovna levný. Ale prý jsem stál za to.“
Když Lura zadávala Indarovi opravu náramku, docela hezky si popovídali, proto je Indar tak otevřený. V Berdelonu není otroctví, a tak Lura předpokládala, že Indar byl dříve významným člověkem nosícím šperky.
Představuji další postavu: dívku Nothu, která je zadobře s měsícem i s jednorožci.
Notha se za úplňku vytratila do lesa. Měsíc byl dnes silný; chránil ji. Šla dlouho. Zastavila až u prastarého tisu, vyšplhala do koruny, uvelebila se a usnula.
Ráno se vzbudila vedle dryády.
„Dobré ráno, mladičká.“
Notha zívla. „Dobré i tobě, mladičká.“
Dryáda se zasmála. „Asi netušíš, jak dlouho už tady žiji.“
„Dnes jsem ve snech opět tančila s prvními jednorožci. Ti žili dávno před tebou. Pak za mnou přišla... taková žena. A řekla mi, že draci jsou v Silladii ještě desetkrát déle. Neuvěřitelné! Má Silladie vůbec nějaký počátek?“
„Netuším, ale příště se té ‚ženy‘ zeptej, jak do Silladie přišla ona.“
Tahle dryáda ví, že to nebyla jen obyčejná žena.
Stromy a dryády mohou pamatovat celé věky. Notha má speciální schopnost se na tu paměť stromů napojit, procházet určité vzpomínky a hrát si s nimi ve své hlavě. Díky svým výletům do hluboké minulosti také vnímá čas jinak než ostatní lidé. Když je však postavena před ještě mnohonásobně hlubší minulost, zdá se jí paměť stromů bezmezná.
(Doufám, že ze samotného drabblu je ta bezmeznost patrná. A samozřejmě ta paměť stromů sahá jen k prvnímu stromu či prastromu.)
A Silladie má svůj počátek, ale ten leží ještě hlouběji v minulosti.
