Moje články

fandom: crossover - Sherlock Holmes a originální
varování: OOC Holmes?
„Není klíčem ta hrdlička?“ navrhl Watson.
„Nesmysl,“ mávl rukou netrpělivě Holmes. Pak se zarazil.
„Klíč,“ zašeptal. „Hrdlička. Jistě!“
Přiskočil k udivenému doktorovi a zatřásl jím.
„Johne, jste geniální. Nevím, co bych si počal, kdybych vás neměl.“
Cristian prudce vzhlédl, když mu kdosi vytrhl knihu z rukou.
„Co to děláš?“ ohradil se.
„Ráno vstáváme na mši, nepamatuješ?“ odpověděl Patrick.
Pak pohlédl na obálku. „Čaj o páté, vražda o půlnoci.“ přečetl. „Zase budeš mít noční můry. Pojď si lehnout.“
S bručením poslechl a zavrtal se do peřin.
„Neboj, vynahradím ti to,“ zašeptal hlas ze tmy. „Dnes můžete být Holmesem vy, drahý příteli.“
zpětné varování: slash a RPG :)

fandom: originální, s náznaky neoriginality
varování: narážky na slash, femmeslash a het, ale velice skryté
Pod postelí se obvykle dá najít spousta zajímavých věcí.
Hrací kostka s nápisem Rty.
Láhev od cizozemského alkoholu. Vsadili se.
Útržek papíru s českým jazykolamem. Poslední slovo je rozmazané.
Smotek nazlátlých vlasů.
Paperbackové vydání knihy Stínadla se bouří. Některé stránky jsou označené.
Svazek povadlého horského kvítí. Roste jen ve Wyomingu.
Zpola rozpárané svatební šaty. Voní stářím.
Videokazeta se záznamem z krasobruslení. Vancouver 2010, volné jízdy mužů.
Pět perleťových knoflíků. Jeden je naprasklý.
Mosazný klíč. Odemknete jím králičí noru.
Dopis s básní, psanou v shakespearovském jambu. Ta, které byl určen, ho nikdy nedostala.
Každá z těch maličkostí má svůj vlastní příběh.

fandom: Čtenáři, jen tobě patří čest teď v slovech mých svůj fandom odhalit. (pardon.)
varování: Jen muž a žena vystupují zde, ač jisté dívky zklamány jsou snad... (= hetové varování pro Dangie)
varování 2: alternativní možnost nealternativního kánonu. raději příliš nezkoumejte strukturu. (a je to próza, je a je. doufám.)
Srdce mé, perlo krásná, ctnostná, dobrá,
jak napsat mám já smutnou zvěst ti teď?
Ublížit přec nechci. Takto zranit tě
nemohl bych nikdy s čistým svědomím.
Slyš teď, milá: já nesmím tě víc znát.
Chvilku, mžik oka, pouhou vteřinu.
Pak vrátím se; vždyť srdce divoké
jen láskou k tobě prudkou přetéká.
Věz, šílenství že budu předstírat,
pryč posílat tě, lásku hanobit.
Má krutost bodne, vím. Zlá povinnost
mne volá do náruče svojí mámivé.
Odpusť, sladká. Až skončí s osudem ten soud,
já vynahradím tobě slova nemilá.
Má Ofelie! Jen trpělivost měj,
a slib ten, v dobré že vše se obrátí.

fandom: Alenka v Říši divů, ačkoli trochu alternativní
poznámka: slabá inspirace filmem. dále, ponechala jsem Alenčino jméno v originálním znění, protože sem se to prostě hodí víc. a navíc se mi to vždycky i víc líbilo. a v neposlední řadě - název, který považuji za dokonalost samu (a tudíž jsem ho samozřejmě nevymyslela já), má na svědomí jeden můj profesor z UK (napsal knížku, která se tak jmenuje).
varování: není tu žádný slash ani femmeslash, což je v mém případě opravdu hodno varování
Znovu padá králičí norou.
Cítí slabý zápach stoky.
Uhodí se, když dopadne na zem.
Klíč leží u zamčených dveří.
Ze skleněného stolu zbyly střepy.
Sněz ho. Vypiji tě.
Nelze odemknout.
Alice zkouší projít druhým vchodem.
Kolem jejích nohou přeskákal černý králík.
Chce ho pohladit, ale on jen zapiští: „Přišla jsi pozdě!“
Najednou je všechno menší.
Nebo ona větší.
Třetí dveře se rozkládají v prachu. Z díry zírá temnota.
Slyší hlasy – „Není to ona!“
Klíč se nehodí k žádným dveřím.
Kočka Úsměv ji škrábne do ramene.
Teď by se měla probudit.
Teď by se měla probudit.
Teď by se měla...
Teď...

fandom: RPS, jsem si jistá, že zúčastněnou osobu poznáte sami, slashově zvrhlé narážky
poznámka: v textu jsou použity názvy jistých divadelních her jistého konkrétního autora, a ty nejsou moje. tenhle drabble je brán jako multivrstevný metafikční jazykový experiment, aneb 'co všechno se dá udělat se slovy, když je autor kanonicky zvrhlík?'
věnování: sice to pravděpodobně moc neocení, protože to není nic moc sofistikovaného, ale věnování Adě. ona bude vědět proč :)
Utrhl knoflík ze svého kabátu, vyhodil ho do vzduchu a nechal dopadnout na hřbet ruky.
Čtyři dírky.
Zašel tedy na návštěvu za ideálním manželem. Protáhla se.
Další knoflík byl perleťový. Měl čtyři dírky.
Rozhodl se osobně přesvědčit, jak je důležité míti Filipa.
Třetí byl zpola naprasklý. Ale stále měl čtyři dírky.
Vějíř lady Windermerové vrátil jejímu okouzlujícímu muži.
Čtvrtý knoflík se mu zakutálel pod postel. Byl si ale jist, že měl čtyři dírky.
Bezvýznamnou ženu pominul. Komorník naopak význam měl.
S pátým knoflíkem si povídal. Čtyři dírky. Mám štěstí.
Arthur Savile za svůj zločin bohatě zaplatil.
Pak Wildeovi došly knoflíky.

fandom: krasobruslařské RPS, pár si odhalte sami, a je to náznakový pre/slash
poznámka: stydím se, protože jsem to nevěděla. abych své provinění odčinila, napsala jsem tohle. myslím, že si to o to skoro říkalo :) respektive, jakmile jsem si přečetla poznámku o olympijských hrách, bylo jasno jak za letního dne
věnování: Kleio, za její úžasné a dokonalé krasobruslařské slashe :)
Stál sice na stupních vítězů, ale spokojený nebyl.
Tolik doufal, že se mu po dlouhé přestávce v kariéře podaří vrátit jako šampionovi...
Víra nebyla k ničemu. Skončil jako druhý.
Ten zatracený Američan ho předešel.
O pouhých šest desetin bodu.
A žádný čtverný skok.
K čemu je pak všechna snaha, a celé jeho divadelní umění?
Potlačil chuť zavrčet.
Pak mu pohled padl na houslistu Edvina Martona, sedícího v první řadě.
Tmavovlasý muž zvedl ruku a zamával na něj. Jeho oči se zatřpytily ledovým odleskem.
Evgeny si vzpomněl, co se povídá o štěstí ve hře, a usmál se.
Tomu se říká fairplay.

fandom: neprozradím, jako obvykle je to zpola pointa
poznámka: mírná inspirace povídkou ze sborníku Vyhnanci z ráje.
První rok.
Opustil jsi mne, jako vzrostlé dítě opouští matku. Čekat budu, dokud znovu nespatřím tvou tvář. Navždy.
Pátý rok.
Stále ni vidu, ni slechu po tobě není. Modlím se, abys ze všech nebezpečí šťastně vyvázl.
Desátý...
Chřadnu. Strojím se a krášlím jen z úcty k tvému domu. Syn náš dospívá, a ty nevidíš, jak kráčí zahradami s úsměvem na rtech.
Patnáct...
Ty nevrátíš se, vím to. A kdyby snad přeci? Co uvidíš, a co uvidím já? Zrcadlo starých časů osleplo.
...
Dávno tomu, co jsem párala své svatební roucho.
Vrátil ses, Odyssee.
Po dvaceti letech – jsi však mi cizincem.

poznámka 1: Tohle je už čtvrtý drabble, který jsem vymyslela v koupelně.
poznámka 2: Kdo neviděl film, pravděpodobně neporozumí. Což mě mrzí za vás :( A tímto tenhle film vřele doporučuji.
věnování: Olze (ačkoli to tu nezná a asi si to sejně nepřečte), ta její nádherné, dokonalé a pozitivně alternavní konce, které pro tyhle dva vymyslela
Je jaro.
Na hoře Brokeback roste svěží zelená tráva. Dva mladí kovbojové vaří k večeři fazole. Čas od času některý z nich cosi utrousí a druhý polohlasně odpoví. Je jim dobře, v tom dubnovém tichu.
Je léto.
Ovce se popásají samy. Stan je temný, ale v nich hoří světla až dost. Jemné doteky dávají tušit nepoznanou blízkost. Křehká důvěra hřeje zevnitř. Je jim dobře, v objetí srpnové něhy.
Je podzim.
Děti na ně hledí nechápajícíma obrovskýma očima. Slzy a křik kazí vzácné okamžiky dokonalého souznění. Je jim dobře, jen když utíkají před říjnovou realitou.
Je zima. Je jim -
Deceased.

fandom: ještě do poloviny to má být tajemství (ačkoli, teď už asi nebude), takže až nakonec
věnování: jak jsem slíbila, a tentokrát nezapomněla - drabble pro Julinku. Všechno pozdně nejlepší, Juli!
„Co se to tu děje?“ zvýšil trochu hlas.
Ohlédli se po něm a když ho poznali, začali se šklebit.
„Sám pan Dokonalý zde, to je pro nás pocta,“ pronesl posměšně jejich vůdce.
„Což nevíte, že útočit na slabšího je nesprávné?“ promluvil k nim důrazně. „Co vám ten ubohý chlapec udělal?“
„ Nic. To se musí?“ vysmálo se mu do tváře Dlouhé Bidlo. „Bratrstvo mé, jdeme, ještě by nás ten Šípák uhranul.“
Zmizeli.
Malý popotahující hoch se zvedl a utekl.
Jeho ramene se dotkla známá ruka. Vzhlédl.
Při pohledu na Jarku si uvědomil, že v jeho přítomnosti má k dokonalosti daleko.

fandom: pohádky (opět inspirace současnou hysterií :)), originální náznakový femmeslash
poznámka č.1: Nikdy jsem nechápala, jak jí mohlo být jedno, že se k ní zachoval tak nefér. Podvodník. Ale jinak ho mám ráda :)
poznámka č.2: První věta pochází odtud:http://www.cist.cz/Pohadky/zlatovla.htm
A poněvadž království bez krále nemohlo být a nikoho tak rozumného neměli, aby všem živočichům rozuměl jako Jiřík, udělali Jiříka králem a Zlatovlásku královnou.
To je ale nanic konec, pomyslela si.
Zadívala se zamyšleně na poslední stránku.
Pak vzala tužku a dopsala:
Ale Zlatovláska Jiříka nechtěla. Utekla se svou dvorní dámou, a žila s ní v ústraní šťastně až do smrti.
Pak se spokojeně usmála.
Stejně ty princezny nechápu. Kdybych já zjistila, že mě Jiřík nechce pro sebe, vykašlala bych se na něj a vybrala si hezkou šlechtičnu, aby mě utěšila. Ale čemu se divím. Dlouhé vlasy, krátký rozum.

fandom: RPS, krasobruslení (dosaďte si libovolný Czech/international pár)(já sama mám některé tipy, pochopitelně)
rating: ještě asi pro všechny
varování 1: omlouvám se všem, kdo neovládají imperiální jazyk anglický, ale jinak to tu nešlo (a ano, inspirovala jsem se Estriel)
varování 2: omouvám se všem za vložení druhého drabblu na stejné téma, a rozhodně za něj neočekávám bod navíc, jen jsem prostě napsala dva a zaprvé jsem si mezi nimi nedokázala vybrat a zadruhé mi nakonec přišlo i škoda jedno vůbec nevyužit. je to jen pro vaše potěšení. doufám, že to není moc proti pravidlům, ví Bůh, že už jsem se je trošičku opovážila porušit.
„ Well, once again. Třista třicet tři stříbrných stříkaček stříkalo přes tři sta třicet tři stříbrných střech.“
„ I will never remember it,“ namítl nešťastně.
Světlovlasý mladý muž se usmál.
„ You definitely remember what I promised you, don’t you? After you’ve learned this?“
„ Of course I do. But...“
„ Try it. It will be worth your effort,“ mrkl na něj.
Jeho společník mu položil dlaň na stehno a nenápadně ji posunul výš.
„ Are you sure you want to wait?“ zašeptal.
Ruka jemně stiskla.
„ You won,“ zasténal a vzdal se. „ We will shorten it. Třicet stříbrných.“

fandom: já vím, že je to asi decetně anti-pravidlové, ale když ona je to součást pointy...
rating: pro všechny, pro změnu
Rozhlédl se.
Všechno byla jeho vina.
Mea culpa.
Desítky mrtvých: pod dvěma původními vůdci věřila každá skupina v něco jiného.
Strach. Pronásledování.
Nekonečné spory.
Tresty.
Nevíra.
Staré krvavé pohanské rituály – to mělo cenu.
Proč?
Ten, který hlásal lásku, před nedávnem zahynul.
Opět jeho vinou.
Zradou.
Nevinný odpustil jim všem. Věděl, že je to nutné.
Stále ještě zbývalo mnoho jeho stoupenců a ti hovořili o...
Zmrtvýchvstání? Nemožné.
On se vzdal cenné víry v zázraky a –
- chabá náhrada byla to, co obdržel oplátkou za mír.
Před patnácti lety se ho vzdal.
Pozvedl si k očím svou stříbrnou ruku.
Vážila třicet uncí.
odhalení fandomu: Harry Potter

rating: raději od 12, aby nebyly stížnosti
Pomalu k němu přistoupil.
Zadíval se do vyplašených tmavých očí a usmál se.
Poprvé a naposledy.
„ Chci tě,“ zašeptal. „ Moc dlouho.“
Zkřivené bledé rty se pootevřely.
Hubené ruce se zvedly a omotaly se kolem opáleného krku.
Opatrně stiskly.
Odpovědělo jim vydechnutí.
„ Já vím. Vždycky jsem věděl,“ zněla roztřesená odpověď.
Nejisté prsty pohladily ostře řezanou tvář.
Šedé oči se přivřely.
Snad touhou.
Možná něčím jiným.
Přejel ukazováčkem jeho rty a naklonil se k němu, aby ho políbil.
Ústup.
„ Apríl, Srabusi,“ odtušil klidně Sirius.
Pak se otočil.
„ Vyhrál jsem, Jamie,“ zavolal za roh. „ Je to buzna.“

rating: od 12
Umělohmotná kostka dopadla na parketovou podlahu.
Rty.
Opět ona.
Roztřásla je znovu v ruce a hodila.
Rty. Dělejte s nimi cokoli.
Podívaly se na sebe.
Ostatní dvě dívky je dychtivě pozorovaly.
Přiblížily se k sobě a nejprve se dotkly jemně.
Jejich ústa se rozhodla, že se jim tento vývoj situace zamlouvá.
Začala si tedy žít vlastním životem.
Líbaly se dlouho.
Rty.
Rty. Líbat.
Vyberte si kohokoli. Pohlaďte ho.
Udělejte s ním, co je vám libo.
Prolíbaný večer. Je to dobře či špatně?
Ostatní se usmívají.
A pak – nejistota. Zoufalství na okně.
Lhostejnost a strach.
Je to dívka.
Lhostejný odjezd.
Slzy.