Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Pro Esclarte, která to chtěla. :)
Pocta všem prostředním a nejstarším sestrám, které nikdy nezískaly prince, protože blbá náhoda nebo zatracený skřítci.
"Achich ouvej, jak já jen spředu takovou hromadu vlny!" povzdechla si a zaplakala.
Vtom se v rohu objevil ošklivý mužíček.
Navrhl, že vlnu spřede za ni, když mu věnuje prvorozené dítě.
Souhlasila.
Za tichého předení kolovratu usnula.
Když se vzbudila, zjistila, že se zadrhla střevíčkem o šlapadlo kolovratu a ten celou noc běžel naprázdno.
Skřítek nikde.
(Nikdy neexistoval. Vymyslela si ho ze zoufalství, aby mohla alespoň pár hodin předstírat, že bude šťastná až do smrti. Což moc dlouho netrvalo.)
Ráno ji popravili a pohřbili v té hromadě vlny.
Princovou nevěstou se stala prostřední sestra, která si svatební šaty ušila sama.
18 +
Vložila bych sem video 18+, které mě inspirovalo, moc toho tam vidět není, sice je jasné, co se děje, ale snad to nebude vadit. Nicméně je to jedna z nejsmutnějších scén z toho seriálu, když člověk zná historický kontext nebo mu dojde, o čem to vlastně je. https://www.youtube.com/watch?v=BWDewrTQK3E
V komnatě dusný oheň hoří, v krbu kamenném.
Dveře zaskřípají.
Vhodí ji dovnitř.
Šaty cár brokátový, co perla, to slza dřívějších.
Košile cár hedvábný, co uzel, to sladká bolest.
Něžná není noc, nic.
Nemohou jinak.
Ústa a ruce zraňují ostré hladí krk krev dar.
Poslední šancí láska není. ¨
Aaaah...
Alas, my love.
****
Nádvoří dusné, oheň hoří, v srdci kamenném.
Vzpomíná...
Dveře zaskřípaly.
Vběhl dovnitř.
Lůžko cár krvavý, co kapka, to zbytek naděje.
Košile cár slzavý, co pohled, to opustil mě.
Nezná noc, nic.
Nemůže jinak.
Ostré hladí krk krev dar.
Poslední šancí láska není.
Hlava padá.
Aaaah...
Alas, my love.
Nahrazuji téma č. 15 - Hrdinovi trapní příbuzní.
Formálně inspirováno Horáčkem a Pažoutem, obsahově tématem "Oděl se do oceli"... a vlastně je to o úplně něčem jiném... :P
To si takhle jde hloupý Honza osvobodit princeznu, protože je přece jasné, že jeho bráchové jsou trapní a nemají proti tomu drakovi šanci, dojde tam, stoupne si před jeskyni a zařve něco o příšerách a "hrrrdě zhynout," ale protože nezná zákony fyziky (na rozdíl od draka), je z něj okamžitě hromádka popela, a ti trapní příbuzní mu jdou na pohřeb a říkají si no jo, s IQ 60 nic nenaděláte, co chcete, a nějakou dobu truchlí, a pak se ožení s nějakými vesničankami a žijou šťastně až do smrti, protože už jim nemá kdo říci, jak jsou ve skutečnosti průměrní.
A teď vlastně nevím, kdo je tam ta kladná postava - jestli Honza nebo bratři. Asi drak.
Jsem nemocná, je mi blbě, nemám vůbec žádné nápady, berte mě s rezervou.
Milý Leonarde,
děkujeme za pozvání na svačinu s tvými přáteli. Jen několik drobných doporučení pro příště:
1) Opravdu není nutné, aby se limonáda tak dlouho odměřovala do kádinek, až z ní vyprchají bublinky.
2) Sice jsem ocenil přednášku o škodlivosti kouření, nicméně skutečné plíce k demonstraci opravdu nebyly potřeba.
3) Nemyslím si, že po té července na okně bylo nutno střílet. Stále ještě nacházím ve svých vlasech kousky skla.
4) Nebere Sheldon drogy? Možná by měl.
Všechno je relativní, jak jsi nás učil. Od té doby předstíráme, že jsme nikde nebyli a že Sheldon je dokonalý hostitel.
S láskou,
otec.
Upřeně, zoufale hledá odpověď. Proč, pročpročproč...
Na zemi leží malý chlapec, kolem něj hromada pastelek. Kreslí si. Samým soustředěním vyplazuje jazyk.
Zelenou vybarví travičku, přidá červené tečky. Na modré obloze poletují - dráčci?
V rohu obrázku stojí malá křivá věžička, měla být bílá, ale je spíš žlutá. A červená. Před ní pobíhají - mravenci?
Ještě něco chybí! Přece sluníčko!
"Táák, a ještě tomu sluníšku namalujeme hežké ošíško," zamumlá nakonec chlapeček a znovu bere do ruky červenou a černou.
Pak se ohlédne.
Na čele se mu objeví vypálená bílá ruka.
Saruman zbledne, vyhodí palantír z okna a už se do něj nikdy nepodívá.
... skoro se vsadím, že už to tady bude. Teda význam toho slova. :P
Nejčerstvější novinky k superhvězdné kauze Hra o trůny!
Spor o nástupnictví na stále ještě neobsazený post krále Severu pokračuje! (TOP všech hitparád, The Red Wedding Song, ke stažení ZDE! Doplněno o záběry z akce "Zabij si svého Starka!")
Poslední dobou se zdá, že ve válce Chobotnic se slizkými chapadly a Opelichaného bezzubého vlka vítězí Dům Bolton! Neuvěřitelné!
Zeptali jsme se Bastarda Ramseyho, jestli je v tom nějaká tlačenka.
Dostalo se nám následující odpovědi:
"Nooooo! Pork sausage!"
Otevírá snad novou masnu? Tuto otázku se pokusíme zodpovědět v dalším čísle našeho GRRZpravodaje!
Exkluzivní fotografie Smraďocha Theona Greyjoye dole bez na straně 5!
Takové to, že si vymyslím postavu a pro jistotu ji radši hned zabiju. Jo.
A děkuji Gwendolíně, protože kdyby mi nepřipomněla, že jsem na řadě, ostudně bych na to zapomněla. Asi proto je to tak pitomý, že jsem na to měla asi půl hodiny.
Může se do kachního fandomu vůbec napsat člověk?
... tomu nejstrašlivějšímu strašidlu kachních příběhů, samotnému Velekrocanovi, s protézou lidské ruky místo křídla.
"Hudry hudry!" zaburácel a namířil na ně kolt. Pět prstů se sevřelo.
"Je po mně," pomyslel si Butch. "Kačere náš, jež si na nebesích..."
Zachránila je pouhá náhoda.
Na dnešek vycházel Den díkuvzdání.
Ozvala se rána. Když Butch opět otevřel oči, Velekrocan se svíjel na zemi a vydával přitom naprosto politováníhodné zvuky.
Ani se nestačili zaradovat, když se lovec otočil.
"A hele, kachny!" prohlásil potěšeně. "Zabiju jednu kachnu, zabiju mámu taky, zabiju kachnu, zabiju mámu, zabiju všechny děti, kachna neuletí! Ňam ňam!"
A vydal se k nim.
(ono to má dokonce svůj vlastní fandom! očividně nejsem jediný blázen s podobnými nápady :O )
Teda doufám, že nevadí, že jsem obrátila pořadí... nějak jsem si pořádně nepřečetla zadání.
Jel bílý kolem, toho ukrutného roku,
kdy mřeli lidé jako mouchy v medu.
Na zádech šípy. Když míjel stoku,
vystřelil rázem do samého středu.
Jel rudý kolem, toho ukrutného roku,
kdy lidstvo slepé kolemjdoucí bilo.
Plášť lesklý krví, a v polostínu kroků
král Jakub konal, dokonal své dílo.
Jel černý kolem, toho ukrutného roku,
kdy došly brambory, obilí i půda.
Měl v ruce váhy, a zpíval třetí sloku,
vychrtlo Irsko, zachechtala se zrůda.
Ten čtvrtý zatím se zdržel kdes na cestě,
a sice škodí, však nepolyká světa.
Koníčka sivého až nechá kovat v městě,
padne a zhyne i závěrečná věta.
1665-6. Londýnský mor.
1668 - 1746. Jakobitské povstání.
1845-49. Velký irský hladomor.
Současnost.
A kdyby to někdo nepoznal, jsou to čtyři jezdci Apokalypsy.
Pocta mým dvěma oblíbeným autorkám, Astrid Lindgrenové a Tove Janssonové. Protože je miluju a nechci vyrůst.
Dospělí jste, když uděláte něco statečného. Přeletíte propast, abyste zachránili přítele, skočíte s ochrnutým bratrem z okna, vejdete do temného hradu, i když se bojíte. Postaráte se o dítě, i když to neumíte. Potrestáte vozku, který týrá koně.
Nebo se vydáte pro kotě. Překonáte svůj ostych. Uklidíte cizí dům místo maminky. Nezlobíte se na tu mrňavou zbytečnost, která nevaří, neuklízí a dokonce se ani neumí učesat.
Dvě dámy s jasnýma očima svými příběhy dodávají odvahu všem dětem, a také dospělým, kteří nechtějí vyrůst. Nechtějí, protože cenou dospělosti by bylo je navždy ztratit, a to by se malá Mia moc zlobila.
Použité fandomy (ne popořadě):
Astrid Lindgrenová:
Bratři Lví srdce
Děti z Bullerbynu
Mio, můj Mio
Pipi Dlouhá punčocha
Ronja, dcera loupežníka
Tove Janssonová:
Kometa
Pozdě v listopadu
Napadlo mě toho hodně, takže se obávám, že tohle je teprve první.
Tak to přišlo, konečně!
Tak dlouho na tu chvíli čekal, těšil se na to a přemítal, jak asi bude vypadat jeho další, dospělý život.
Někteří mu říkali, že není o co stát, že začnou starosti, bude se trápit, bude toužit po návratu do dětství a dalších nemožných věcech. Ale on jim nevěřil. Věděl, že ho čeká krásný život.
Vždyť co by se mohlo stát tak strašného?
Tenkrát nevěděl, že to může být tak snadné.
Stačil jediný okamžik.
Nůž ve tmě.
Jeho dětství odplulo po vlnách, zbarvených krví hosta.
Plul s ním, bylo mu dvacet, byl dospělý a přál si zemřít.
Já si nemůžu pomoct, ale cítila jsem, že to není celé, a že to musím napsat.
Poslední větu jsem částečně zachovala, protože byla dobrá. Ale nestačila mi.
Plížil se křovím, tiše našlapoval a olizoval se už předem.
Tentokrát to musí vyjít!
Bylo to tam. Zoufale to pískalo.
Ha! Mám tě!
Stačila jedna rána packou. křup
Polk. Ňam. Vrrrrr.
Ani se nemusel namáhat. Oběť slepě vběhla přímo do pasti.
Zvláštní, vypadalo to, že je chytřejší.
Vrrrrrr.
Když se pak myl, ohlédl se k myší díře.
Pak si uvědomil, že je po všem. Konec.
Žádná myš.
Konec zábavy.
Hm.
Co teď?
Jít ven?
Asi.
Když Toma našla jeho majitelka, seděl na plotě, mával ocasem, koukal do země a bylo mu nějak divně.
Skoro jako kdyby...kdyby ho měl rád.
"Whatever, hlavně mě vytáhni z týhle zatracený díry," zaskuhrala nachcípaná Zlatovláska. (Kromě toho, že Jiřík dostal infarkt a utekl.)
"To už jsme dostali zaplaceno za ten patent na létající kolo?" podivil se Jarka. Mirek smutně kývl. (Kromě toho, že zbytek roku neměli co dělat.)
"Tak nám zabili Jerryho, paní Millerová," povzdechla si Tomova majitelka. Tom seděl na plotě, koukal do země a bylo mu nějak divně. (Kromě toho, že ho měl rád.)
A nakonec Legolas dostřelil šíp s prstenem do Orodruiny a všichni žili šťastně až do smrti.
(Kromě toho, že autoři těchto příběhů měli díkybohu větší fantazii, než já.)
Aneb "když nemáte nápad, šoupněte tam crossover." Plus narážku na Švejka.
Jak to vlastně všechno začalo, potažmo vzniklo. Sice fakt netuším, jestli jsem se vešla do tématu, ale beztak by mě nic lepšího nenapadlo.
Děkuji bohemistickým vtipům na FB, že mi přinesly inspiraci.
Původní věta zněla následovně:
Viděl jsem džina s výkřikem, viděl jsem pastýře pást ovce. (původ: turecká báseň)
Nicméně...
1. Viděl jsem džina s výstřikem, viděl jsem ve škvíře kozorožce.
2. Viděl jsem džina s postřikem, viděl jsem mordýře na krtonožce.
3. Viděl jsem džin s poníkem, viděl jsem v díře po ponožce.
Konečný přepis výsledku zněl takto:
Vypil jsem džin s tonikem, viděl jsem talíře u jalovce.
A protože mladí alchymikové byli vynalézaví, pokusili se nápoj vyrobit. Původní název z nostalgie ponechali. Jen nikdo doposud nedokázal uspokojivě vysvětlit, zda byl původní džin vydestilován či k vzniku došlo méně drastickým způsobem.
Pokračování povídky Samuela Becketta "Dante a humr". No, teda "pokračování"... :D Každopádně poslední řádky v próze je konec povídky, mnou přeložený do češtiny.
A taky je to inspirace anglickou básničkou "Já konvička malá" - ukradla jsem melodii.
Jo, dneska fakt netuším, co psát, protože jsem na oslavě narozenin a píšu to tam a hrozně se nesoustředím, takže asi bjb.
Já jsem malý humr vařený,
zde klepítko moje s kořeny
zázvoru, čekanky, kurkumy,
kdo je velký gurmán, ten mi rozumí.
Chci, abys mě hýčkal v ústech svých.
Zachutnal ti luxus? Nejsem hřích.
Na mě nesmíš myslet v kostele,
olizuj se, tvař se vesele.
Na talíři úsměv s šalvějí,
nad omamnou vůní zasmějí
se milenci, láskou zmámení:
kdo mě ochutná, ten zkamení.
Dejte si však pozor, přátelé,
zítra netvařte se kysele.
Na poslední stranu napíšu
pozor dej, jsou ve mně stopy korýšů!
Zbývalo mu posledních třicet vteřin života. No, pomyslel si Belacqua, alespoň je to rychlá smrt, Bůh mu pomoz.
Nebyla.
Prostě jsem si nemohla pomoct, ta představa je neodolatelná.
A ano, ta zkratka mi fakt dala zabrat.
Lékařský kongres Velikých Inspektorů Dědičných Onemocnění, Úbytku Celosvětové Inteligence a Obávaného Konjunktivismu Očního, zkráceně VIDOUCÍ OKO (v lidové slovesnosti „vvvvvoko“!) se táhne jako studentíci do přednáškového sálu.
U pultíku zrovna hovoří mladý nadějný vědec s tlustými brýlemi na očích.
Občas jimi tedy mává ve vzduchu, pokud je rovnou nehází na zem.
Mluví dlouho. Nikdo pořádně neposlouchá. Někteří starší členové nenápadně usínají.
„Heuréka! Čočka!“ uzavře vítězoslavně, naposledy mrští brýlemi o podlahu a šlápne na ně.
Setkává se s nechápavými pohledy a tichem.
„Wichterle, simtě,“ ušklíbne se nakonec jeden z mladších účastníků kongresu. „A rejži by sis do voka náhodou strkat nechtěl?“
Inspirováno Beckettovým šíleným psychorománem How it is který jsem byla nucená přečíst a který je CELÝ psaný takhle. Naštěstí aspoň v odstavcích.
Jinak jsem to málem pojmenovala "Fotoaparát," protože mi to připadá jako když někdo tu scénu zuřivě fotí. Jenomže fotoaparát se k fandomu absolutně nehodí, což mě mrzí :(
Záblesk oceli krvavý znak na svahu zrada jsou tam jsou už jdou Melkorovi skřeti tisíce skřetů pád města pád pána města záblesk mrtvé vzpomínky umírá znovu balrog plamenný meč záblesk rudého světla zděšení prchají záblesk stezky ve skále Idril pamatuješ on neutíká otáčí se čelem záblesk odvahy vrhá se vpřed třpytí se nebe v očích zlatá záře všichni padli meč elfa plane záblesk ohnivého biče žár svist znovu meč plamen bič přilba praská záblesk na obloze klikatý had záblesk zoufalství hlad dychtivost nenávist poslední úder jiskry řev krve záblesk bílé látky padá do propasti zlatý květ záblesk ticha bim bam.
Jestli to někoho taky napadlo, tak se omlouvám, ale tradičně nečtu ničí drabbly, než napíšu ten svůj.
Poklidné odpoledne. Slunce svítí okny do bytu a v jeho teple se slastně protahuje sazenička; už má lístky, ale teprve nedávno vykoukla z hlíny.
„Já nejsem žádná malá roztomilá květinka,“ myslí si. „Jsem velká, zlá a zubatá! Teda zubatá ještě nejsem, ale až budu mít zuby, tak vás všechny sežeru! Abyste věděli.“
Vzpřímí se a pokusí se naježit, ale nemá čím – jehličky na listech vyrostou až později. Tak se alespoň tváří hrozně nebezpečně.
Do pokoje vchází vědec, drží klec s živou myší.
„Ó, jaká ty jsi rozkošná kytička,“ usměje se spokojeně. „Podívej, co jsem ti přinesl. Myšička pro moji Adélku!“
Původní význam je nuda.
A protože challenge, tak ano, ty tvrrrrrdé zvuky jsou tam naprosto záměrně. (a dalo to práci, nacpat je do skoro každého slova...)
Kráká, strádá havran na stráži,
mrtvý morek zteřelých ran,
nevrátí se, nevrátí se k práci,
chrabrý, zbraň zrezavěla,
zahrabaná v prachu.
Ach, který zdrvil ten drahokam,
který zradil, který zranil,
ten mrtvého nespatří.
Strážný vrčí, krok sem, krok tam,
marně odvrací svůj zrak od hrozby
shůry roztahující spáry strašlivé.
Umrlec! Umrlec!
Praskot kostí vrací se k ránu.
Hrdina strázní ztýraný,
Zrůzněné vnitřnosti krev ruměnec
ztrápený zrak zakalený černé brvy krvavé
strašidelné páry tráví hrdlo, přízrak podvečera
skřehotá na prahu.
Vrahu! Vrahu!
Strážný vrčí: „Ten mrtvý musí z kola ven! K rybám!“
A pod mlynářským krovem
mře v hrobě trýzeň Jarmilina.
Ocel je metaforická, ve smyslu obrnění se proti těžkostem, podobnému boji rytíře ve zbroji. Já jen tak pro jistotu, protože nikde nevidím body. :)
A sto slov jsem napsala na první pokus.
Oděl se do oceli
a čeká na neděli.
Že bude kázat bludy,
až příště půjde tudy,
jsa oděn v kůži ovčí
a pera husí.
Oděl se do oceli
a čeká na neděli.
že bude zákon píti
a utopí se v síti
jako pět mrtvých hvězd
na obloze v odrazu.
Oděl se do oceli
a čeká na neděli.
A kožený kabátek
nosí jen na svátek
přes týden v kádi leží
na jedno oko slepý.
Oděl se do oceli
a čeká na neděli.
jak leží srdce kámen
a v boji samet plamen
a v pondělí vstane jak král
bez koruny a tr(ů)nu.
Kdyby něco, jakože předpokládám, že něco, tak je to Hus, Nepomuk, Žižka a Ježíš.
Takový pokus, nemůžu se zbavit toho internetu ani toho fandomu.
Pch: Nemám zájem. A mimochodem, to je MOJE kniha.
Zrůda: Vlastně nejsem ničím zajímavý. Mám jizvy na nose. Chcete mě?
Hrnčíř: JÁ NEJSEM BLÁZEN!
Lasička: No, já... ehm. Já - víte... já tu tak prostě jsem, no. Tak nashledanou.
Kuňk. Pardon, to kouzlo se nějak nepovedlo.
Špičatýklobouk: Mám rád ptáky. Především ty ohnivé.
Hargkmgjid: Brej den. Vo co de?
Kdo bude melodií dávné harmonie,
která zlu nadbíhá, dobro v blátě skryje?
Kdo bude životem kráčet v slepé touze
stát se tvým hrdinou, co mluví k tobě dlouze?
Musíš se rozhodnout, sic jen tvá křídla dračí,
na přelet Bradavic ti nikdy nepostačí.
Na to se snad dá říct jenom LOL.
Bílá_paní počítám (a Word taky) jako jedno slovo. Pardon, už to neudělám.
*Čárlí se přihlásil do chatu*
Čárlí: Hej, je tu někdo? Bílá_paní?
*Bílá_paní se přihlásila do chatu*
Bílá_paní: Uf. Hodina frrrrrancouzské konverzace. OMG.
Čárlí: Já rrrradši frrrrancouzský hrrrranolky. ROFL!
Bílá_paní: Ha ha. Ty seš marnej.
Bílá_paní: Poslouchej, něco ti zazpívám:
*Bílá_paní zapojila mikrofon* Já ač mám spánek bezesný, mně včera sen se zdál…
Čárlí: WTF? LOL! :D :D
Bílá_paní: Zdechni!
Bílá_paní: Čárlí?
Admin: Podle vašeho profilu je vám teprve sedm let. Budete odhlášen za pět vteřin.
*Čárlí se odhlásil z chatu*
Bílá_paní: Čárlí? Čárlí!
Admin: Podle vašeho profilu…
A tak se Karel s Blankou museli vzít, aniž by se pořádně seznámili.
Pro případ, že by to někomu nedoklaplo ani po narážce na Noc na Karlštejně,, jedná se o Karla IV. a Blanku z Valois. (blanche znamená francouzsky bílá. A ano, jasně že jsem normální, ale letos má Karel narozeniny a je mu 700 a dneska jsme byli na historických slavnostech - příjezdu krále na Pražský hrad a nic lepšího mě prostě nenapadlo. :D
Pokud po vstupu do Fangornu zahnete vlevo, otočte na stránku 15.
Potkali jste Stromovouse. Myslí si, že jste skřeti.
Šlápl na vás. Tududumtum.
****
Pokud po vstupu do Fangornu zahnete doprava, otočte na stránku 80.
Kráčíte Fangornem. Hledáte cestu k Železnému pasu. Pokud vytáhnete kompas, otočte na stránku 45.
list
Ve Středozemi kompas neexistuje. Nepodvádějte! Zpět na stránku 15.
****
hráč zuřivě otáčí na poslední stránku
OPUSTILI JSTE PŘÍBĚH! JSTE PŘIPRAVENI VRÁTIT SE DO REALITY?!
Hm.
list
Vítejte zpět! Potkali jste Toma Bombadila.
*****
"Safra," povzdechl si Tolkien, zmuchlal další papír a hodil ho do koše, "ten experimentální modernismus mi byl Sauron dlužen."
Funguje to asi na tom principu, že kdyby se Tolkien trochu zajímal o to, co se děje v literárním světě mimo okruh jeho přátel, pravděpodobně by došel k tomu, že musí psát modernistickou literaturu, protože to tenkrát bylo in. Ještěže ho to vůbec nezajímalo.
Začneme zvolna, a tedy poezií.
Odehrává se před TOU scénou. Vy-víte-kterou.
Jsi příliš starý, muži bělobradý,
než abys vedl nestatečné vpřed.
Tvůj hlas je slabý a umírá hlady,
sehnutou hlavou táhnou stovky let.
Pohrdám tebou, naivním přesvědčením,
že každý je dobrý, a každý bude král
doufáš snad, bloude, že srdce své změním
mávnutím hůlky, a s tebou opodál?
Přihlouplý chlapče, na to jsem moc starý,
rušit své sliby, a s bláznem bojovat.
Zamávám hůlkou a jedové páry
zabrání navždy mi hrdinou se stát.
Tak na věčnost! Pije ten, který vábil.
Na věčné boje už nezbývá mi sil.
Jeden byl mladý na to, aby zabil,
druhý byl starý na to, aby žil.
Má krásná dámo, růže spanilá,
tys mě svým trnem v srdci ranila.
Kapka mé krve z bílého hedvábí
červený samet k loži teď přivábí...
"Ne. Ne! Pro tak urozenou dámu nehodí se o lůžku hovořiti. Její jemnocit... navíc není má, a s takovou nikdy nebude..."
Stříbrná záře spanilých očí
jak srpek luny k nebi se stočí.
Jak srpek luny mé tváře bledé
polibek chladný vzkřísit nedovede.
"Příliš složité. Láska je přeci tak prostá!"
Srdce mé jsi podupala lhostejností svojí...
"Nesmysl!"
Rytíř zlostně pergamen zmuchlal a spolu s kytičkou uschlých květů ho hodil do krbu.
A s Guineverou se oženil Artuš.
Takže aby to bylo originální, Harkness nemá nohy na něčích ramenou. Ani nikdo jiný. A nikdo nevzal nohy na ramena.
"Teď už se to musí povést. Ne jako naposledy. Všichni se mi vysmívali, že jsem nešikovný a že mám velký nos, a pak mě strčili do potoka. Ale já se pomstím! Tohle bude můj silný kamarád. Pošlu ho na ně a on je zbije," rozumuje osmiletý chlapec a usilovně tvoří.
"To je ono!"
Panák má nohy na ramenou, oči na zádech a ruce tam, kam si slušní lidé nesahají.
Hoch se nespokojeně zamračí, ale než stihne dílo předělat, ozve se z blízkého domku ostrý hlas:
"Jehudo Löwe ben Becaleli, okamžitě se přestaň hrabat v tom blátě, nebo budu žalovat tatínkovi!"
Je to taková hra ve hře ve hře. Doufám, že mi to s tématem projde, ono to tam je jak v té hře samotné (pravda nikoho nezajímá, důležitější je, jak to vypadá), tak i v těch slovních hříčkách.
A asi to pochopí jen skalní znalci fandomu, ale nějak mi to nešlo z hlavy. :)
Je to inspirováno naprosto nevinnou Seregilovou poznámkou o tom, že se na téma jeho náhlého uvěznění (Štěstí ve stínech, druhá půlka knihy) začínají psát balady o ubohém vyhnanci. A když balady, tak proč ne divadelní hra, potažmo muzikál?
Herci pobíhají po scéně, pak jeden z nich vystoupí a začne zpívat:
*Vznosné jméno má, Lord Seregil,
vznosný původ, jak sám říká.
Kdysi dávno Aurenfaië byl,
teď však skalský vzduch polyká.
Pod hrdým čelem šedých očí zář,
ušlechtilé rysy, úzká bledá tvář.
Tajná vina s ním smýká.*
Balkón se zachechtá
ZPĚVÁK ustoupí a nahradí ho HEREC. Je malý, štíhlý a má hnědou paruku s dlouhými vlasy.
na Balkóně padá židle
HEREC deklamuje:
"Já ubohý, nešťastný a nespravedlivě odsouzený vyhnanec, umřu na popravišti jako zrádce!"
z Balkónu se ozve hlasité "Kéž by to bylo brzy!"
Přichází ZPĚVÁK, doprovázen jiným HERCEM, který má rozcuchanou blond paruku, klackovité pohyby a vypadá jako sedlák.
Balkón se otřásá smíchy
"Můj milý, můj nejdražší, můj nejsladší, neumírej, já tě miluju, já tě osvobodím, já tě zachráním!"
Balkón: ...
Autorka kusu "Vyhnanec a jeho tajná láska," Fírinne ä Állain Praiticiúla, se usmívá:
"Stálo za to vyspat se s tím Äurenfaiem. Co na tom, že to všechno bylo jinak. Pravda je tak nepraktická! A já jsem ŽENA, a tedy PRAVDA. Já jsem DIVADLO, a tedy SVĚT. Vidíte? Slyšíte?"
ZPĚVÁK:
*Krátké jméno, Alek Ivywell,
břečťan se mu v erbu vine.
Krásný, nevinný se zastyděl,
preference že má jiné.*
Balkón procítěně umírá
Fírinne ä Állain Praiticiúla - tahle tři slova jsou irsky, protože irština mi připomíná aurënštinu, a znamená to popořadě "pravda," "krásná" a "praktická." :)
Nebojte, dívence už bylo 15. To jenom Harkness je úchyl.
Tak nějak si myslím, že by se to mohlo líbit Rebelce? :)
Vyšla si dívenka na túru po lese,
když vtom za stromečkem spatřila Harknesse.
"Copak tu děláš, rozkošná panenko?
Netíží touha tvé rozmilé srdénko?"
"Panenka" ale byla varována,
že má si dát pozor na tohohle pána.
Vytáhla proto z pouzdra dva meče,
z Harknesse v mžiku rudá krev teče.
"Má malá krásko, však ty mi zazpíváš.
Copak se doma na Torchwood nedíváš?
Nevíš, že zabít mne chce víc, než odvahu?
Tak pojď sem, pohraju si s tebou na svahu."
Dvanáctkrát zkusila života ho zbavit,
rozstřílet, otrávit, do smůly zatavit.
Třináctý život však změnila v prérii,
když lstivě pustila mu čtvrtou sérii.
Věnováno Rye.
Já jsem si na to tak strašně moc chtěla něco napsat, až jsem si to napsala. :)
Doufám, že to není zlé.
A jednou měli konečně dost peněz na to, aby si pořídili domek u lesa, protože co si budeme povídat, les je les, domácí zvěř se taky hodí, člověk se necítí osaměle, když mu někdo pořád jezdí na nějaký výstavy, řekl Pažout, a když zvládli neumořit salát, zkusili zasít pšenici, a než se rok s rokem sešel, čekali první úrodu, a Horáček řekl Pažoutovi, znám takovej rituál, aby se urodilo i další rok, a Pažout vypadal pochybovačně, tak mu Horáček něco zašeptal do ucha a Pažout se usmál, to by se mělo vyzkoušet, souhlasil, co kdyby na tom bylo něco pravdy.
Jedna vulgarita. BJB, prostě jsem si to chtěla napsat. NESOUTĚŽNÍ.
Nenávidím pondělí,
lidi jsou neveselí.
Nechce se jim do práce,
ani příliš utrácet -
- nakoupit mi dobroty,
použít krém na boty,
pohladit mě po kožíšku,
podrbat na tlustém bříšku.
Místo toho John se stará,
jestli jezdí jeho kára,
jestli jeho svačina,
zapáchat nezačíná,
jestli přijde včas do práce,
jestli nemá něco splácet,
jestli Oggie nezlobí,
jestli umýt nádobí...
Po návratu místo péče,
dvě hodiny sprcha teče,
pak si zapne televizi,
ve Farmville seno sklízí,
a mě zbývá jen si přát,
aby taky mě měl rád.
Chcete vědět, proč bez hlesu
pondělí též špatně nesu?
Proč se tvářím nasraně?
Vždycky dojdou lasagne!
Není možné, aby měli pravdu!
Jsou to přece jenom báchorky na strašení turistů!
Ale...
Zásuvka ti přirazí ruku a poláme prsty.
Voda z kohoutku tě opaří. Bublavě se směje a hltavě polyká tvou krev.
Ze zrcadla na tebe hledí tvoje tvář. Šklebí se a s jekotem si vyřezává oko.
Z postele na tebe hledí tvá mrtvá milenka. Bezhlavá.
Pak se probouzíš. Byl to jenom sen!
Skáčeš z okna přímo do vln.
Zoufale plaveš, až konečně vyčerpán staneš na břehu.
V dálce vidíš město.
Běžíš.
Vzdaluje se.
A pak se probouzíš znovu.
Je ráno.
Pokoj 1408 se ti směje do očí.
Inspirováno, některé události se ve filmu nestaly. Nicméně zní to dobře, ne? *ehm*
Sladce spíš.
Za dnešek jsi měl ohromné tržby. Prodal jsi všechny ryby, maso i koření.
Zdá se ti o tom, jak se stáváš větším a větším, vládneš všem obchodníkům ve městě!
Ale při pravidelné měsíční kontrole něco nehraje. Nacházíš chyby. A taky dochází skořice a té jsi tolik neprodal.
Rozhodneš se to prozkoumat.
Po několika týdnech přijdeš na to, že tě okrádá zeť.
Svou dceru velmi miluješ. Nechceš jí ublížit.
Její muž je jeden z nejvlivnějších mužů města.
Proto nic neřekneš.
Po půl roce krachuješ. Nedokážeš uživit rodinu.
Oběsíš se. Oficiálně.
Rodina upadá do bídy.
Neměl jsi mlčet.
Obyčejný člověče.
"Ham ham'" raduje se malá Mia a obchàzí sklenice s marmeládou.
Pak přijde muminek a z vrchní police krade čokoládové koláčky.
Ferko je metodik. Nejdřív propočítá vzdálenost a pak jednou ranou sráží plechovku s fazolemi.
Čenich je zmatek na nožičkách. Nejdřív popadne mrkev, pak svazek cibule a nakonec tam všechno nechá a uteče
Šňupálek bere tabák. Ten nikdo nechce.
A slečna Ferka si upraví ofinu a pak strčí do kabelky jednu broskev.
Když maminka objeví prázdnou spižírnu - "hráli jsme si na obchod!" - zavrtí hlavou, jsou to jenom děti, a když je druhý den všem špatně, uvaří jim odvar z jehličí.
Aneb "když nemáte nápad, tak tam vražte crossover..."
Tohle je fakt BJB. Protože prostě uf.
"Mon ami, s vašimi metodami musím hrubě nesouhlasit!" prohlásil Ten-s-knírkem. "Svlékat mrtvého, jak odporně britské!"
"Zmizte, rušíte mě!" ohradil se Sexy-kabát. "Beztak jste nedojedl snídani a v hloubi duše toužíte po svém šálku Earl Greye." Nebo po Hastingsovi, whatever.
"Na rozdíl od vás, mon ami," který jste snídani ani neměl," odtušil suše. "Místo toho jste se opájel lihovinami se svým neschopným my-nejsme-spolu kumpánem!"
"Caramba! Teda colombo!" pronesl duchaplně Míň-sexy-kabát, zapálil si doutník, pohodlně se usadil a bavil se jako nikdy. "Takhle na to jméno nikdy nepřijdete."
"Mužští," povzdechla Slečna-v-klobouku, poopravila si účes a vytáhla mrtvému z kapsičky odhozené vesty vizitku.
Ta jména jsou prostě jména. Jako u Mozků. Tedy jedno slovo. Jedno slovo je i my-nejsme-spolu, neboť je to přídavné jméno. Asi.
Pro Roryho. :*
(a taky pro Maglora, aby věděl, že se na Silmarillion taky dají psát optimistické básničky, i když to člověk/elf bere vážně ;))
JInak kdybyste si k tomu chtěli zazpívat Sarajevo od Nohavici, tak jen do toho, neboť jsem to psala na tu melodii.
NESOUTĚŽNÍ.
Přes prašný Anfauglith letí přízraky,
tiše skučí slunce, nevěří v zázraky.
Černá vlčí kůže, pach netopýra,
zšedlá stará víra jak plamen skomírá.
Ještě hoří oheň a praská směle,
ale už je čas se vzdát,
v šerém Angbandu se zlý bůh směje,
za svůj poklad bude bojovat.
Na mostě před branou číhá vlkodlak,
vztekle zuby cení, a nad ním temný mrak.
Píseň sladká trhá zlobu na kusy,
Morgoth mylně doufá, že bát se nemusí.
Síní slz a stesku se line libý zpěv,
omámen je Morgoth, již nezní jeho řev.
Silmaril se třpytí v dlani Berena,
píseň zvoní sálem, jak ocel kalená.
Jo, tři drabbly. Jo, jsem normální. Ne, nechce se mi spát. :)
NESOUTĚŽNÍ https://www.youtube.com/watch?v=WxXFs8EL35o
Vždycky, když se dívám na film Magdalene Sisters, tak se z něj musím vypsat. Magdalene Laundries byly novodobé koncentráky.
"Out of wedlock" znamená, že dítě bylo počato mimo spořádané manželství neboli před svatbou.
Green grows the lily-o
Right among the bushes-o...
pohřbené děti pod závojem lilií.
za hřbitovní zdí.
samy.
If your true love was passing by
You'd fill him a drink if he was dry...
pil z mého pramene.
zanechal mi dech, oči i rty.
křičely. prozradily mne.
přísahal mi.
Out of wedlock.
že si mne nevezme.
There's one of them buried beneath the tree
At the well below the valley-o...
sebrali mi dítě.
utopili ho v mýdlové vodě.
roztrhali na valše.
tam ve studni v údolí...
zpívala jsem
- kouzlo...
a jsem
tam ...
... já
tati. odpusť.
***
nemluv. už brzy zemřeš.
my lord.
Večerní hádanka, kdopak to zpívá?
(aneb "nemohla jsem si vybrat, tak jsem je tam nacpala všechny")
Praskla struna v zlatém hávu,
neměl strach. Pak sklonil hlavu.
Stočil zrak za bílým stínem,
ztratil duši. Lásku.
VINEN.
***
Zpívej se mnou!
Moje milá,
proč ses mi nezaslíbila?
Zpívej se mnou!
Za odměnu
ovládneš tu klamnou scénu.
***
Tak pojď, tak pojď, do náruče mé vklouzni
tak pojď, tak pojď, tvůj dech s mým zpěvem souzní.
Tak pojď, tak pojď, ty bojíš se snad smrti?
Tak pojď, tak pojď, sic koráb ti rozdrtím.
***
Čpí půlnoc ze skály, dva tóny píšťaly
divě teď v srdci tě zasvrbí.
Komu ten tón sluší, ten má oslí uši,
a s hanbou se ukrývá do vrby.
15+, jeden nezbytný vulgarismus.
S prvky westernu.
Při natáčení nebyl zraněn žádný tchoř.
A Vinnetou tam taky nebyl.
Já musela. FAKT.
Plazí se, plazí tiše po prérii,
hladový, žízniv, větry do něj bijí.
Plazí se, plazí, legíny má hnědé
(od prachu, hlíny, prát je nedovede).
Stopuje mladík nepřátele lítě,
neví, že z kalhot čouhají mu nitě.
(Toť špatná práce, sestro Luční kvítí,
když v boji z legín bílá prdel svítí.)
Za strom se schová, pak zmizí za kámen,
však s jeho outfitem náhle je ámen.
Mladík tu stojí jak Pánbůh ho stvořil
na cáry kalhot se vymočí tchoři.
Sestřička sladká dneska to schytá,
jehlou ji pobodá má paže hbitá.
A kdybych tatíčka měl ožrat na mraky,
musí mi pořídit kvalitní tepláky!
Ne, fakt mě nemohlo napadnout nic originálnějšího.
:D
Ach jo. "Budeš to potřebovat do života,," řikali, "žádný učený z nebe nespadl," řikali, "víš na kolik nás ten kurz s tatínkem přišel?"
Hmmmm... *listuje*
Dej na rendlík libru dobrého syrobu. A co je to ten syrob? A kolik je libra? Sousedka sice řikala, že 34 zlatek, ale zlato přece nikdo nežere, to už povídal starej pán Midas!
Klaď je na plech, jejžto jsi dříve byla potřela máslem a posypala moukou, kteroužto vybývající klepnutím na spodek plechu opět jsi sprášila...
ÁÁÁÁÁÁÁÁ!
*kuchařka letí do pece*
Blbá Rettigová!
*pláče*
Já ubohá, ubohá ježibaba, já se ten zatracenej perník snad nikdy nenaučim!
Recept v kurzívě opravdu pochází z kuchařky Magdaleny Dobromily Rettigové a je opravdu na perník ;) *beretovážně*
NESOUTĚŽNÍ jako odměna těm, kdo protrpěli můj soutěžní drabble.
Doufám, že téma je v tom patrné :)
*fanatický výraz* "A bude z tebe ten největší hrdina, který kdy urval drakovi rohy a udělal si z nich poháry na medovinu!"
*otráveně* A šupinami si vytapetuju pokoj.
"Tati, já bych ti chtěl -"
"Staneš se pravým bojovníkem!"
A nemohl bych radši být levým bojovníkem?
"Tati, víš, potřeboval bych s tebou -"
"A pak si vezmeš Astrid a budete mít osm dětí!"
COŽE?
Ne, počkat, to neřekl. To jsem si vymyslel.
"Tati? Posloucháš mě vůbec?"
"ODIIIIIIN!!!"
Aha.
"Tati?"
"CHRRRRRRRRR! CHRRRRRVRRJFGJDKJGDLNVDJFGNDFJG eh cože to?"
Medovina udělala svoje. Škyťák to vzdal, sebral se a šel za Bezzubkou.
Mimochodem to není drak, ale kočka.
*líz*
Taky máte dojem, že Bezzubka je úplně typická kočka?
Podotýkám, že tichošlápek s malým "t." Ano, samozřejmě že to je plné narážek, název je narážka největší, samozřejmě, že to nepřímo odkazuje na jistý fandom, samozřejmě, že takhle to v kánonu nebylo (ale podle mě by částečně muselo být) atakdále.
Byl malý a drobný, a všech se bál.
Proto na něj měli spadeno.
Každý den po škole, když se vracel domů, ho ztloukli.
Mamince nic neřekl. Trápila by se.
Pak našel je.
Chlapce silné a odvážné, věčně usměvavé, kamarády.
A jeho.
Vůdce. Přítele. Zpovědníka. Otce.
Pod jeho vedením začal cvičit. Posilovat. Běhal, skákal a plaval.
Zesílil. Splnil jak bobříka síly, tak bobříka mrštnosti.
Snažil se. Celé prázdniny.
První den po škole ho napadli dva.
Ukázal jim, zač je toho loket.
Nazítří jich přišlo šest.
V den, kdy zjistil, že všechna jeho snaha byla zbytečná, se utopil v rybníce za městem.
