DMD č. 22 pro 22. 4. 2013. Téma: Krásná neznámá

Konečně doma, povzdechl si vědec. Proč vůbec někam jezdil? Měl raději zůstat tady a uklidit si v laboratoři. To musí tak jako tak. Od posledních pokusů mu tam zbyla spousta Petriho misek s bakteriemi. Snad zatím nezaložily civilizaci. Ty bakterie, ne ty misky, samozřejmě. Každopádně by měl být opatrný, co kdyby tam něco zmutovalo.
V laboratoři si připravil roztok a začal misky drhnout. Na té se stafylokoky bylo něco jinak. Nevyrostla tam civilizace, ani nedošlo ke zmutování hroznovitých seskupení bakterií do tvaru flašky. Jen tam vyrostla heboučká bakulka modré plísně, která zničila bakterie ve svém okolí.
„A kterápak ty jsi?“

"Ty sis myslela, že se o tebe nezajímám, ale podívej se, kdo se ti může rovnat?" S těmi slovy se Sintara vymrštila z písečné lázně a roztáhla křídla. Thymara v náhlém popudu stáhla halenu a podívala se na vlastní křídla, tu podivnou věc, co jí dračice způsobila. Byla... stejná, nádherně proměnlivě modrá.
Thymara byla zmatená jako vždycky, když se Sintaře zachtělo se s ní bavit, ale chápala, že tohle je nejspíš myšleno upřímně.
"Samozřejmě že to tak myslím," blahosklonně utrousila Sintara, "prostě jsem si vybrala nejvhodnější osobu, aby o mne pečovala a stala se Ederlingem. Vždycky si vybírám to nejlepší."

Voldemort se zahihňal a znělo to, jako když se přetrhne had. Právě mu došel další vzkaz od jeho neznámé ctitelky.
Byla něco extra. Řekla mu, že je blondýnka. Blondýnka Rose. Představoval si, že vypadá trochu jako Lucius – jen s prsama.
Znovu se zahihňal. Tentokrát poťouchle.
Svěřil se jí, že lidé kolem něj často umírají.
Odvětila, že má ráda smrt.
Přiznal se, že bydlí s obrovským hadem.
Ona prý zase s pterodaktylem.
Nakonec jí navrhl, aby ho oslovovala „Pán Zla.“
A ona – už nikdy neodpověděla.
Voldemort plakal.
*
„Pán Zla?“ zvolal šokovaně Jack Harkness. „Chtěl jsem konečně sbalit Pána Času. Zatracená dyslexie!“

Elza se se srdcem bijícím jak o Zelený čtvrtek nechala zvednout za loket a odtáhnout na dohled nádraží.
„Kolik ti vlastně je? …Šestnáct?“
„Sedmnáct.“
Zastavila se.
„Tak pojď, tady už nic nezmůžeš…“
„A co Danka?“ zachraptěla. „Co se s ní stalo?!“
„Ta hezoučká holka, co byla s tebou? Vzal si ji soumrak,“ řekl krátce.
„To není možné, šly jsme vedle sebe, slyšela jsem ji dýchat, …křičet!“ Vyškubla se panu Zababovi a běžela nazpátek.
Ve tmě zakopla o tělo.
„Vy jste mi lhal,“ obvinila ho Elza, když zvedla oči plné slz.
V kopřivách ležela Dana se zohavenou tváří a ještě dýchala.

Kim Čong Un pozval amerického prezidenta na večeři do svého sídla. Barack Obama pozvání přijal s nadšením.
Moskva podlehla tlaku veřejnosti a přijala zákon umožňující sňatky homosexuálních párů.
Blízkovýchodní krize vyvrcholila „plackovou bitvou“. Vzbouřenci a ozbrojené síly po sobě házeli nekvašenými chleby.
Populární kapela U2 nahrála remake písně české skupiny Olympic Krásná neznámá.
Elvis Presley chystá krátkou návštěvu na planetě Zemi. Chce se setkat s Justinem Bieberem.
BBC potvrdila spekulace o nové televizní show Top Gear hledá talent. Moderátorem bude John Barrowman.
Jeremy vypnul televizi a zařval do dětského pokoje:
„Katyo, co to bylo za tabák v té tvojí kabelce?“

V historii je bílých míst víc, nežli je těch popsaných, těch známých je tam poskrovnu. Když se roku 1305 český král Václav III., jak pravil dobový mrav, oženiti musel, byla pro něj nachystaná nevěsta jak z růže květ, poupátko desetileté, princezna uherská. Z Budína už málem slavnostní průvod vypravili, ale na vědomí všem se dala zpráva, že Václav, král český a polský, je již čtyři dny řádně sezdán s Violou, vévodkyní těšínskou. Dodnes si historikové lámou hlavu, proč zrovna ona se stala vyvolenou krále. A tak se v učebnicích často píše jenom o tom, že to byla dívka velmi půvabná.

"A je to," uhodil Doktor dlaněmi o sebe.
Ještě chvíli sledoval, jak život v Londýně v klidu plyne dál. Usmál se. Bylo v tom jakési kouzlo. Ať se dělo, co se dělo, prostě žili dál. Možná proto se také rozšíří po celém vesmíru. Protože se přes věci dokáží přenést.
Otočil se. Byl už čas jít.
Vrazil do Clary.
"Claro, musíš stát tak blízko?"
"Pardon? Známe se?"
Oswin na něj mávala z Tardis.
"Ne, omlouvám se. Jednou se ale poznáme."
Rychle se přesunul dovnitř. Clara nad tím jenom pokrčila rameny.
"Víš, že si tohle ani nepamatuju," podotkla Oswin hned, jak vstoupil.

Stíhali ji už týden. Zprvu ji viděli jen jako matný obrys plachtoví na obzoru a věděli o ní jen to, že pluje jejich směrem. Teď se tyčila nad zčeřelou, ocelově šedou hladinou jako pevnost. Frances ji pozorovala dělovým otvorem. Byla nádherná a ten kdo jí velel, znal své řemeslo dobře. Plachty měla vypnuté. Temně rudé boky se matně leskly v probleskujícím slunci. Dvě řady děl se na ně zlostně šklebily. Na přídi nesla postavu vážné ženy a na zádi jí zářil nápis Nemesis. Námořník po Francesině levici se pokřižoval. Snad tušil, že krásná neznámá přinese Skřivánkovi jen zkázu a žal.

Jago snil. Zdálo se mu, že je v Benátkách na plese a tančí s krásnou maskovanou dámou.
„Pán je důstojník?“
„Ne,“ zavrčel.
„Takový odvážný a pohledný muž? Nešlo by s tím něco udělat?“
„Kdybych se tak mohl zbavit toho hejska Cassia. To on mi ukradl moje místo. A Othello stojí při něm.“
„S tím si poradíme.“
„Proč mi chcete pomáhat? Jak vám mohu věřit, když vás neznám?“
„Jmenuji se Pomsta. Pojďte, seznámím vás se svou sestrou. Pomůže nám.“
Přivedla Jaga k jiné dámě, s celoobličejovou maskou, ze které svítily zelené oči.
Sňala masku a odhalila neobyčejně ošklivý obličej.
„Jsem žárlivost.“

Jsi všude. Všude, kam jdu. Jsi bohyně, jsi svět, jsi víc, než vesmír. Obdivuji tě. Miluji a nenávidím.
Odi et amo.
Ale básně jsou pro tebe příliš nízké umění.
Nikdo tě nezná, nikdo neví, jaká jsi a všichni se o tebe zajímají.
Vím, že si mne nikdy nevšimneš. Vždyť tolik významných mužů pro tebe zemřelo. Kdo jsem já?
Rodiče dětem obvykle zakazují vztahy. Ne s tebou, ty jsi dokonalá.
Krásná neznámá.
Krásně proměnná a přitom stálá.
Nikdo tě nikdy nepochopil. Ne tak, aby mohl říct, že tě zná. Ti, kdo tvrdí opak, jsou hlupáci.
Krásná a nebezpečná.
Matematiko, má lásko.