DMD č. 13. pro 13. 4. 2014. Téma: Dieta

Dieta. Pět písmen, jedno slovo, ženského rodu. Ničím výjimečné, nezajímavé, ani gramatické problémy mu nehrozí. Nebo alespoň ne velké. A přesto je to tak používané slovo, až mě to děsí. Dneska chce být skoro každý štíhlý jako proutek, možná ještě víc. A to jen proto, aby se líbil. Copak se nemůže líbit holka krev a mlíko? Copak není hezké, když někdo není tak štíhlý, až je kost a kůže? Netuším. Sama bych měla zhubnout. Ale nechce se mi. Ne, když jsou na světě tak báječné věci jako biftek. Nebo koláče. Nebo grilované kuře. Nebo nadívaný bůček. Nebo třeba obyčejné škvarky...

Vložil bramboru do důlku a na chvíli se narovnal, aby ulevil bolavým zádům. Brambory se tady naposledy pěstovaly před nějakými šedesáti lety. V machairu. Nebylo to tu pro ně příliš výhodné. Ale nejlepší, co v jižní části Vnějších ostrovů měli.
Šlo to dřív, půjde to i dál.
Poslední měsíc se živili hlavně rybami. Zbytky trvanlivých potravin šetřili, jak mohli. Minulý týden se konečně podařilo překonat úžinu k severnímu ostrovu... a převést zpátky několik krav mléčného plemene s telaty.
Bude líp.
Jen vydržet...
Když si za rok dával k večeři brambory s tvarohem, byl v sedmém nebi.
Brzo přivezou i obilí.

Trochu nedůvěřivě po talíři pošupuju kus kuřecího masa z vývaru a tři uvařené brambory. Malé, spíš bramborky.
Zbytek rodiny se skoro omluvně láduje řízky s bramborovým salátem. Bráška se každou chvíli natahuje po nějaké sladkosti, jednou po čokoládě, podruhé po cukroví, a do třetice nějaké ovoce v jogurtu.
To není fér, já chci taky! Místo toho nenadšeně přežvykuju kousek masa.
No dobře, buďme fér, myšlenka na ládování se čokoládou mi zas tak dobře nedělá.
A vůbec, aspoň je to jídlo. Jedlé jídlo, a ta voda ve skleničce je pitné pití. Ne jako ten naprosto odporný podezřelý roztok včera.
Blbá salmonelóza!

"Doufám, ženo, že to, co mi v té polévce plave, není zelenina," podivil se obr, když před něj manželka položila hrnec se lžící.
"Už to tak bude. Žádného člověka široko daleko není. Všechny jsi snědl. Odtěď se budeme muset krotit."
Usadila se obryně naproti němu a dala se do jídla.
"Ženo, kde jsi vzala fazole na polévku? Na poli nám žádné nerostou," přerušil oběd obr.
"Za domem jedna vyrašila. Prorostla skrze mraky z pozemského pole."
"Chceš říct, že jsi pro ní nešla z hory dolů?"
"Ne."
Jack se tiše třásl mezi hrníčky.
"Tak proto cítím člověčinu... Z chuti na pečínku..."

Dvanáct let neměl v ústech nic než absolutní šlichtu. A bylo jí zoufale málo.
Na útěku se živil tím, co našel nebo ulovil. Krysy byly nejlepší. O zbytku nebudeme mluvit, aby se někomu neudělalo špatně.
Na Grimauldově náměstí se najedl parádně, ale jen ve chvílích, kdy byla přítomna Molly Weasleyová. Jinak to byla bída, protože Krátura vařil nepoživatelně a on sám byl schopen připálit snad i chleba s máslem.
Sirius Black nepochyboval, že kdyby se někdy ocitl v Ráji, první co spatří, bude James a Lily. Ve slabších chvílích si ale přál, aby na něj čekali u bohatě prostřeného stolu.

Modře kvítkovaný hrnek s vypitou kávou odložila na stranu. Založila ruce pod bradu a chvíli pozorovala kosa v koruně jabloně.
Zvolna natáhla štíhlou ruku pro balíček karet.
"Maminko, zahrajeme si kartičky?" ptá se malá Nora.
"Teď ne, holčičko moje. Mám práci. Potřebuju se soustředit. Nešla by ses podívat, jestli už králíčcí všechno schroupali?"
Děvčátko odběhne.
Miriam znovu prochází postup.
Podle oficiálních míst "Oadjcofui kjhtr fnfureh!" znamená "Přicházíme v míru". Příchozí z vesmíru se údajně chovají velmi přátelsky.
Proč jí ale z lógru i z karet stále vychází "Dnes držíme dietu?"
Naštěstí to není dlouho, co překontrolovala zásoby v podzemním krytu.

Plazím se po podlaze v podobných křečích, v jakých se můj žaludek kroutí už dva dny.
Vzpomínám na poslední jídlo. Plátek z argentinskýho býčka. Gwyneth ho jen maličko opekla z každý strany a přelila červeným vínem. Široko daleko jediná děvka, co umí vařit.
Hlava mi třeští z žízně.
Vzpomínám na džbán vody, co stál na stole a já se ho nedotkl, protože hned vedle stála karafa s vínem.
Když mě šerif ráno vytáhl z postele, už jsem to nestihl.
Teď se plazím k oknu a chystám se olíznout dešťovou kapku, co přistála na mříži.
Takhle jsem si velikonoční půst nepředstavoval.

„Pořád skáčeš, jak píská ta tvoje?“
„Kdokoli v Budči cokoli sní nebo vypije, bude stižen kletbou,“ oznámila klidně a důstojně čarodějům.
Jarošovi té noci, kdy měla sen, vyjmenovala, co všechno nesmí jíst. Napřed hystericky křičela. Pak jen šeptala, zatímco ji držel v náručí.
Zprvu chodili jíst do Zákolan všichni. Dvakrát, třikrát denně.
Pak pohodlnost zvítězila nad kletbou. První se napil vody a další se rychle přidali. Nic se nestalo.
„Kristýna by si nevzala někoho, koho by nemohla držet pod pantoflem.“
Teď už jí věřil jen on. Ne kvůli tomu, že se s ní oženil. Ale byla Sudička, sakra. Nebyl idiot.

I přes ten nepříjemný fakt, že cesta do Jezerního města neproběhla příliš pohodlně a komfortně, se všichni během uvítací hostiny potěšeně usmívali.
Tedy alespoň do doby, než došlo na místní zvyk uvítat příchozí jablkem.
"Sněz to," poručil Thorin Filimu, který odmítavě křížil ruce.
"Ne, držím dietu," bránil se trpaslík se zarputilým výrazem.
"Jablko je ovoce. To je dietní." Tón, jakým Thorin vyslovil ovoce, byl jen o něco málo zhnusenější, než kdyby mluvil o zelenině.
"Držím jablečnou dietu," poopravil se Fili.
"Proč to tak komplikuješ?"
"Tak promiň, strýčku, ale teď jsem dva dny v sudu čuchal vůni jablek. Nechci ho jíst!"

Lehce unavená Mary dosedla vedle Miss Burnwood. Očekávaná reakce se evidentně nedostavila včas. Mary okatě vzdychla a zamávala vějířem.
"Copak vás trápí, madam?"
"Tolik mě to unavuje," nenápadně se poplácala v místech, kde se daly tušit počínající špíčky.
"Přitom si zas tolik nedopřávám," dodala ublíženě.
Susan měla dojem, že Mary vlastně ani nepotřebuje v rozhovoru druhou stranu.
"Vy máte tolik štíhlých přátel, slečno! Prozraďte mi, znají nějakou šikovnou dietu?"
Susan taková idea vesele překvapila.
"Koho máte na mysli?"
"No jen se podívejte - Mrs Meadows, Mrs Sigismond-Smith, Mr Drabble..."
"Tak to vám zaručuji, ti mohou pozřít na co připadnou. A nic."