Space opera

Kormidelník Swerv se rád vytahoval, a to tak, že ho slyšel celý můstek.
„A pak jsem provedl takovej výkrut, až se z toho nepřátelský stíhačce zatočila hlava a–“ vykládal zrovna, když se k němu naklonil navigátor a řekl naléhavě šeptem: „Poručíku, zrovna prolétáme oblastí, kde žije vesmírná všežravá bestie! Musíme být všichni děsně zticha, jinak nás uslyší a sežere!“
Swerv vykulil oči, přikývl a pokračoval ve vyprávění mnohem tišeji.
„Poslyšte, opravdu tady žije ta vesmírná příšera?“ ptal se navigátora kapitán Bossack. „Nikdy jsem o ničem takovém neslyšel.“
„Nic takového není.“ Navigátor pohlédl na kormidelníka. „Ale už se to nedalo poslouchat.“

Na Vlastní Nebezpečí byla na cestě sotva den, když přišla první žádost o návrat kvůli opravám.
„Protože se porouchala mlátička na obilí?“ četl Caledri nevěřícně v hlášení, a vydal se to hned osobně prověřit.
„Co to tu dělá?“ zeptal se správce skladu a ukázal na mlátičku.
„Mlátí to obilí, pane,“ odpověděl správce. „Sem nahážete klasy...“
„Já vím jak to funguje,“ přesušil ho Caledri. „Chci vědět, proč je to tady na lodi?“
Správce jen rozhodil rukama. „Mně se neptejte! Logistická správa nám to sem poslala, já to tu jenom udržuju.“
Caledri jen zavrtěl hlavou a doufal, že Kalnamychidirotaniriáni mají rádi obilí.

Cestou ze skladu zastihl Caledriho rozrušený komunikační důstojník. „Kapitán chce letět do Ztracené zóny!“
Caledri se s ním ihned vydal na můstek. Kapitán Bossack stál u průzoru a díval se ven do hyperprostoru.
„Pane, proč letíme do Ztracené zóny?“ zeptal se ho Caledri.
Bossack se k němu otočil. „Admirál nám ve zprávě poslal, cituji: ´Ztraťte se mi z očí a už se nevracejte!´, tak přesně to děláme.“
„Ale to se jenom tak říká!“ bědoval komunikační důstojník.
„Pane, ve Ztracené zóně žijí Kalnamychidirotaniriáni,“ poznamenal Caledri, „a my nemáme tlumočníka.“
„Máte tedy tři dny na to naučit se kalnamychidirotaniriansky,“ odvětil Bossack nevzrušeně.

Po tom fiasku s bojovým cvičením poslal admirál Morthy křižník Na Vlastní Nebezpečí na další podřadnou misi.
Rozmrzelý kapitán pověřil prvního důstojníka Caledriho, aby před odletem zjistil stav zásob na lodi.
Caledri se do té úmorné práce pustil spolu se zásobovacím důstojníkem. Procházeli jednotlivé sklady, porovnávali seznamy se skutečností a přitom zjistili, že jim chybí položka FS-V038509.
„Jak je to možné?“ podivoval se Caledri a obrátil se na zásobovacího důstojníka. „Ptal jste se na to logistické správy?“
„No, ptal...“ odpověděl zásobovací důstojník.
„A?“ vybídl ho Caledri.
Zásobovací důstojník jen pokrčil rameny. „Řekli mi, že teď v zimě žádnou mrkev nemají.“

„Kapitáne, asi jsem na to přišel,“ ukázal navigátor Bossackovi výpočty. „Tady nám chybí jedna proměnná – když ji započítáme a uděláme průlet znovu, posune nás to dopředu na správný čas.“
Kapitán porovnal risk opětovného průletu soustavou červích děr s ostudou, kterou si uřízl u admirála, a rozhodl: „Nastavte kurz a letíme!“
Po několikahodinovém kličkování mezi červími dírami se Na Vlastní Nebezpečí vynořil na stejném místě – ale podle trosek to vypadalo, že je dávno po boji.
„Bossacku, vy idiote!“ řval admirál Morthy, „Cvičení skončilo už včera!“
„Tak proměnná, jo?!“ obořil se Bossack na navigátora a začal se s ním honit po můstku.

Když se křižník Na Vlastní Nebezpečí konečně vynořil z hyperprostoru, čekalo tam na něj nepříjemné překvapení v podobě třiceti křižníků protivníka.
„Ups,“ uklouzlo kormidelníkovi.
Z komunikátoru se najednou ozval hlas admirála Morthyho: „Bossacku, co tady sakra děláte?! Cvičení začne až za deset hodin!“
„To asi ten průlet kolem červích děr,“ odpověděl nejistě kapitán Bossack, „musel nás posunout časem zpátky...“
„Já ale nemám ještě postavenou formaci!“ rozčiloval se admirál. „Tak se aspoň nedívejte, než rozestavím lodě!“
Kapitán si povzdechl. „Dobrá – kormidlo, otočte nás o sto osmdesát stupňů – a vy ostatní,“ otočil se k posádce, „všichni nechte oči zavřené, dokud admirál neřekne.“

Imperiální křižník Na Vlastní Nebezpečí se řítil hyperprostorem.
„Jak jsme na tom?“ zeptal se kapitán.
„Máme trochu zdržení oproti plánu,“ odpověděl první důstojník. „Dorazíme na seřadiště zhruba za dvanáct hodin.“
„To je moc pozdě! Musíme tam být dřív, nebo propásneme bitvu.“ Kapitán ukázal na holomapu. „Co si to zkrátit tudy?“ dotkl se místa na mapě a přečetl popisek: „´Shluk červích děr – průlet na vlastní nebezpečí´.“ Vesele se zašklebil.
První důstojník v duchu znovu proklel lodní správu za to, že jejich loď tak pojmenovali. Kdyby aspoň nepřitahovala do posádky šílence stejného ražení! „Nadporučíku,“ otočil se k navigátorovi, „nastavte kurz na průlet!“