DMD č. 28. pro 28. 4. 2015. Téma: Třináctý život není

Dvanáckrát povstane z nicoty a tmy, pomalu roste, sílí, dosáhne plnosti a pak slábne, než zase odejde. Poutnice, která nemůže zůstat na jednom místě, nemůže zůstat stejná, neustále sysifovsky prožívá svá zmrtvýchvstání, svůj rozkvět i svůj úpadek. Selene, paní, před jejíž krásou blednou i hvězdy. Je slepě zamilovaná, snaží se noc co noc vzbudit něžně svého milého, líbá ho, laská, ale on neodpovídá. A ona je bledne, ale přesto neztrácí naději, dohlíží nad nocí, láskou i tajemstvími, jež skrývá a jejichž kouzlo jí nebylo umožněno poznat. Třináctý život jí nebyl dán, aby její beztak smutnou nekonečnou rutinu nerušila ještě asymetrie.

„Prosím, sundejte ho. Nevidíte, že se bojí slézt?“ otravovala bratry Arwen.
„Už jsme ho sundávali asi pětkrát. Když neumí dolů, tak ať neleze nahoru,“ řekl Elladan.
„Ale co když spadne?“ strachovala se o něj.
„Má devět životů,“ prohlásil nesmlouvavě Elrohir.
Kotě tence mňoukalo a přešlapovalo na větvi. Když pochopilo, že tentokrát jej nikdo nevysvobodí, začalo pomalu slézat dolů. Za chvíli spadlo na zem. To se opakovalo několikrát a dvojčata počítala, kolik životů mu ještě zbývá.
„Cože, vždyť spadlo po desáté! to není možné!“
„Po dvanácté! Ale po třináctý už to nedá,“ tipoval Elrohir. Sestra jim vynadala do pitomců a odešla.

Zápisky nejmenovaného herce.
1. Zasněžená krajina. Drama o jaderné válce.
2. Sníh, bahno. Měla to být romantická komedie.
3. Jarní tráva. Cizinec ve Francii.
4. Déšť. Žurnalista.
5. Pyly. Kýchl jsem na něj při natáčení polibku.
6. Horko. Chlupy všude. Aspoň mám sekeru.
7. Větší horko. Scénarista měl halucinace.
8. Pot. Lékařem v Africe.
9. Padá listí. Hraju v cizině. Nikomu nerozumím.
10. Topím se v listí. I might be Groot.
11. Vítr. Předstírám, že píšu.
12. Žádný sníh. Nemůžu darovat krev. Tvář kampaně.
Třináctý měsíc není. Tento rok si svých dvanáct rolí zahrál. A to je konec jeho kariéry.

BIM Černočerná tma, BAM jen úplněk
BIM měsíce září BAM temnou oblohou
BIM bez hvězd. BAM Nic. Ticho?
BIM Kostelní zvon BAM jako jediný
BIM jasně zní BAM temnou nocí,
BIM odbíjí BAM půlnoc...
Je čas kdy mrtví vstávají z hrobů. A tančí se SMRTÍ. TA se v černé kápi probírá davem neživých a volí: TY ODEJDEŠ DO MÉHO KRÁLOVSTVÍ... TY SE JEŠTĚ VRÁTÍŠ...
TY NE, BYL JSI ZROZEN JIŽ DVANÁCTKRÁT...
Přesto jsem nedokončil svůj úkol... Dovol mi, prosím, třináctý život.
TŘINÁCTÝ ŽIVOT NEEXISTUJE.
Proč ne?
TŘINÁCT JE ČÍSLO NEŠTĚSTÍ, TŘINÁCTÝ ŽIVOT BY NEBYL ŠŤASTNÝ, CHCEŠ JEJ I PŘESTO MÍTI?

Všichni věřili v existenci Země, třinácté kolonie. Při jejím hledáním mnoho lidí položilo život, ale bylo to ve jménu dobra a záchrany ostatních. Lidé i Cyloni se nyní museli spojit, aby našli místo, kde jejich civilizace bude moci pokračovat.
Z orbity byla Země nádherná. Modré plochy moří střídaly pásy pevniny. Ve všech se rozhostil klid. Jejich pouť je u konce. Budou moci skončit život ve vesmíru a zapustit kořeny mezi ruinami civilizace, ze které vzešli.
Krása Země byla však jen zdánlivá. Trosky architektury nevypadaly jako ty z Kobolu, neskrývaly se ve vysoké trávě. Voda byla zkalená.
Třináctá kolonie už nežila.

Agent mu poslal třináct scénářů, prý samé skvělé věci.
Herec toužil po roli v Avengers nebo v nových Star Wars, ale nic takového na stole neměl. Místo toho to byly samé neznámé názvy. Často špatně napsané. Navíc dvanáct scénářů, které už přečetl, mělo jednu věc společnou – jeho postava vždy zemřela.
To ustavičné umírání ho už nudilo. A deprimovalo. Kolikrát to ještě zvládne zahrát tak, aby rozplakal publikum?
Tak snad alespoň ten třináctý text bude lepší. Je to k nějakému seriálu, takže tam by mu ten život mohli dopřát, ne?
Sean Bean se pohodlně usadil a otevřel scénář Hry o trůny.

Koupelnu jsem vytíral hodinu.
„Proč, matko?“
„Víš moc dobře!“
Třináctý život fuč, ale bránil se.
„Kdy to skončí?“
„Až budeš zase hodný chlapec, Normane. Tvé ledví je přede mnou rozprostřeno jak lněné plátno. Zase jsi pohlédl se žádostivostí!“
Aby ne. V téhle díře je každá čárka můj typ. Natož když sem přijede takový kusanec, ty žárlivá bábo!
„Ano, byla půvabná. Ale to tě ještě neopravňuje.“
A tebe snad ano?!
„Mám pocit, že jsi vzpurný, synu!“
Za tolik zmařených životů bych nejraději zabil, máti, tebe, to si piš!
Kdyby to jen šlo.
Kdybys nebyla už třináct let mrtvá.
Jdu rozsvítit poutač.

Člověk žije jenom jednou. Po smrti vše zapomene. Pokud by měl štěstí v reinkarnaci, tak si to nebude pamatovat.
Dámy a pánové, tohle jsou kecy! Alespoň v mém případě. Takže si to pojďme shrnout.
První život byl obyčejný v České republice.
Druhý už trošku praštěnější, tentokrát v Aldormě. Navíc se do mého nitra usídlil drak.
Třetí prožívám teď. Aby nebyla nuda, tak pro změnu jsem drak s lidskýma vzpomínkama.
Teď se rozhoduje o osudu Aldormy a okolních zemí. A já to můžu rozhodnout. Klišé.
Stačí zemřít. Kolikrát ještě...
Třeba už mám smůlu vybranou.
Třeba "ožiju" ještě desetkrát.
Doufám, že ne...

V téhle nové hře jde o to, plnit postupně zadané úkoly, přežít a zároveň získat co nejvíc bodů.
Je úžasně kreativní, podporuje soustředění, schopnost empatie a neobyčejně mnohostranně rozvíjí tvou mozkovou aktivitu.
Nejprve si vybereš svoje příbuzné, rodiče, sourozence a tak.
Pak si navolíš dobu, ve které chceš žít, a také zemi a město.
Rozhodneš se, jestli budeš "hodný" nebo "zlý".
Dále už zbývá jen si ze dvanácti možností vybrat, který život chceš žít.
Máme tu nemocný námořník, starý poutník, chudý rolník, nemocný dělník, chudý poutník, starý námořník, starý rolník, starý dělník, chudý námořník, nemocný rolník, chudý dělník, nemocný poutník.

Magdalena seděla pod rozkvetlou třešní. Obdivovala kontrast azurové oblohy a sněhobílých květů. Bezmyšlenkovitě hladila kocoura na svém klíně, který ovšem proti takové pozornosti nic nenamítal. Hlasitě předl.
Idylku ukončil zvuk přicházející bouře. Na Magdalenině klíně přistála vichřice. Kocour zavřeštěl. Zaťal drápy do Magdalenina stehna. Vysmekl se zpod klubka těl a prchl v dál.
"Vlacáku! Vlacáčku! Promiň, Vlacáčku!" křičely děti. Chtěly běžet za kocourem, aby mu pofoukaly bolístky.
"Dětičky moje...!" zadržela je Magdalena. "Nechte Vracáka být. Z toho se vylíže. Ten mizera má snad třináct životů."
"Babí.... Kočky maj jen devět životů!" namítal Matýsek. Julinka bráškovi přizvukovala.
"To povídej našemu Vracákovi."