DMD č. 1. pro 1. 4. 2017. Téma: Zázrak zrození

Noc, kdy si měsíčci předávali hůl pravomoci, bývala dramatická vždycky. Ale tentokrát vzduch v Březnově čtvrtině kruhu doslova praskal napětím. A nejen ten. Sezení na osiřelých kachních vejcích právě skončilo a z popraskaných skořápek vykukovaly první hlavičky.
Duben se zubil a mával jako šílený.
„Nechej toho, ještě je ofoukne, chuďátka moje malá,“ mírnil ho Březen.
„Imprinting,“ zašeptal Duben a mával dál.
Vylíhnutá káčátka už si ho všimla a šinula se rovnou k němu. Jejich náhradní matičce, tedy teď už bývalé, to nedávalo smysl. Jako obvykle.
Duben popadl hůl, DMD kačenky se seřadily za ním a všichni společně na to vlítli.

„Tak co, máme všecko? Mouku? Kvasnice? Mlíko?“
„Tady. Chceš hrneček?“
„Asi jo. Rozdrobím to tam... přidej trochu cukru.“
„Takhle, nebo víc?“
„Stačí. Teď tam cmrndni to mlíko a já to posypu moukou.“
…
„Nějak to nic nedělá.“
„Jak starý jsou ty kvasnice?“
„No...“
„Nebylo to mlíko moc studený? Třeba jsme je vyšokovali.“
„Snad ne.“
…
„Dejcháme tady na to jak vůl s oslíkem na jesličky, co?“
„A kdo je kdo?“
…
„Hele, bublinka!“
„Já nic nevidím.“
„Ale jo, tady, na kraji, koukni... tady je druhá. A třetí!“
„Aha, fakt. Tak to asi bylo tím mlíkem.“
„Hm, tak víc dejchej, jinak se knedlíku nedočkáš..."

"Když mám malovat zrození Venuše, bohyně lásky a krásy," přemítal Sandro, "musím najít model, který by to vystihoval." Vydal se do ulic Florencie a hledal bytost, která by se podobala jeho představám. Ovšem nikde nenašel ženu, která by byla tak krásná jako dívka, do které se před několika lety vášnivě zamiloval. Jmenovala se Simonetta Vespucciová. Kdysi ji už maloval. Ten obraz našel a zahleděl se do tváře, kterou tam zachytil. Rozhodl se vytvořit obraz, na kterém by bohyni krásy Venuši představovala právě Simonetta.
Nezabránilo mu v tom ani to, že krásná dívka byla v tu dobu již devět let mrtvá.

Atmosféra připomínala funus. Se „zvěstí rááádostnou a šťastnou” to zatím mělo pramálo společného.
Dveře zůstávaly zavřené a my - svědci tohohle zázraku zrození - seděli na verandě jak Tři králové co vyrazili trapně brzy.
„Jsem si slibovala, že budu držet hubu,” zamručela Lucie temně. „Nebudu, jo? Brát ji s sebou byl pitomej nápad.”
Pavel nešťastně vzhlédl.
„Já vim. Ale neměl ji kdo hlídat.”
Měl ji jak z praku. Roli novopečeného otce sehrával skvěle.
„Vážení,” vyhlédla ze dveří Zuzana. „Gratuluju. Jsou čtyři.”
Štěňata vypadala fantasticky. Ale nemohli jsme se zbavit dojmu, že se Mary usmívá, jaké nám na chatě připravila překvápko. Inu, jezevčík.

Milá Beatrix,
konečně usedám ke kalamáři a peru a píši Ti pár slíbených řádek – bohužel opravdu jen pár, každou chvíli odcházím na schůzku s baronem A. G. Jistě chápeš, že tak zásadní obchodní příležitost je takřka zázrakem!
K situaci Wilhelm – mělas pravdu, úplná Sodoma Gomora! Vůbec nechápu, jak bratr v tak hříšném prostředí může žít. Což mi připomíná, mám Ti sdělit, že jsi asi tak za půl roku zvána na křtiny. Zdraví také pan Stern (okouzlující mladý muž, nemyslíš?).
Opatruj se.
Líbá Greta
P.S. Do Vídně včera přijel ten příšerný Maďar. To nevěstí nic dobrého, mysli na má slova.

Nejdřív je tma. Tma a velice těsno. Buňka, v níž usnula dobře vykrmená larva, je plničká po všech svých šest stěn.
Potom je bzukot. Známé šustění nohou s kartáčky. Starší sestřičky chodí po stropě. Roznášejí jídlo, uklízejí drobky, ukládají zásoby.
Pak je hmat. Strop je sice vypouklý, ale není nezvladatelně silný. Kusadla se dají do práce.
Dál je úzko. Pomačkané chlupaté tělo se dere nahoru za svými. Pořádně neví, jak používat nohy, přesto leze velmi odhodlaně.
Potom je zase tma, ale jiná, zvučící. Příjemně vlahá těly sester.
A nakonec, na česně, je světlo. Slunce. Mladušce osychají a napínají se křídla.

Přes opakované ujišťování, že se mohou cítit jako doma, bylo skupince otce Whitinga v Bjørkhallenu stále úzko.
Bydleli v hostinských pokojích. Nevyhovujících reguli.
Oltář si museli půjčovat. Tedy posvětit a zase odsvětit.
Hrad žil desítkami akcí, které neznali a na nichž se nepodíleli. Například v podkroví citadely se něco přestavovalo. Mniši nevěděli proč.
Cítili se odstrčení. Nežádoucí.
Přesto se rozhodli bdít s ostatními přes dlouhou noc zimního slunovratu.
Následujících deset dní jako by kolem nich všichni chodili po špičkách.
Jedenáctý den, v předvečer Božího hodu, je rektor Holden zavedl do prostor, které jim nechal upravit na míru.
Včetně vlastní kaple.

Spokojeně lenoším v oblíbeném křesle, v krásném domově, místě, kde se cítím sama sebou a kde můžu chodit nahá.
Hladím si obnažené bříško a přemýšlím, jak je to těhotenství krásné. Ten zázrak, tvoření bytosti uvnitř vlastního těla. Může být něco víc?
Náhle se ke mně skloní manžel, políbí mě na čelo a pohladí po bříšku. Jak já ho miluju.
Cink!
,,Sakra! Takovej krásnej sen!" zanadávám a kouknu na vyvalenej pupek, který mi visí přes kalhoty.
,,Už dost s tou pizzou, od zítřka hubnu." zaslíbím se a sahám po mobilu, abych se podívala, jestli to není nějaká odpověď ze seznamsezoufalko.com.

Je křehký. A pevný zároveň. Tak voňavý!
Zázrak stvoření. Těch bujných maličkatých mikroorganismů, bez nichž by nebyl.
Zázrak tvoření. Zázrak rodící se pod rukama.
Vždy stejný a jiný zároveň
Kvas trpělivosti, protože tady není hned.
Chce to péči. A rovněž lásku.
A trochu soustředění a taky jistý fortel.
Je to magie!
Hotová magie. Postup je snadný, ovšem stačí jen trochu ukročit z cesty, nechat ruce, aby někde přidaly a jinde maličko ubraly, a výsledek bude jiný. Možná překvapivý. Někdy dokonalejší, jindy raději mávnout rukou a doufat, že zítra se snad povede líp.
Tak hádej! Hádej, milý čtenáři, co to je?

Miminko odpočívalo v kolébce a zesláblá matka vyčerpáním usnula v posteli.
Byl to skutečný zázrak. Nebýt draků, maličká, slaboučká princeznička Fiona by se nikdy nezrodila. Na zámku to však nikdo netušil. Královna Valeria si své tajemství z noci, kdy k ní sestoupila hvězda, ponechala jen pro sebe.
Dřímala netuše, že se tentýž muž s opálovýma očima rozhodl maličkou navštívit.
Pousmál se na ještě slepé dítko a tiše jí politoval. Spolu s těmi myšlenkami však přinesl i požehnání: „Služebné si dnes notují s porodní bábou, jak nerozumné bylo od královny mít další dítě. Ale ještě netuší, jak důležité její rozhodnutí bylo.“