DMD č. 10. pro 10. 4. 2017. Téma: Zlé dvojče

Zůstal jen Vostrý a jeden strážník, druzí dva vyběhli za Evženem.
„Otevřete skříně! Kde je kniha? Kde je? Kde?“
Břetislav se marně snaží přerušit kanonádu otázek. Vysvětlit, že delikátní magické artefakty nesmějí být vystaveny hrubému zacházení. Znovu přísahat, že s vraždou ani loupeží nemá nic společného. Vostrý si počíná jako rozumu zbavený.
„Pitomče,“ nevydrží Lada. „Je nevinný. Aspoň poslouchejte, co říká!“
Vostrý mávne rukou, Lada klesne sražena nečekaným útokem.
„Šéfe, proboha,“ vyhrkne zděšený strážník. „Předpisy…“
„Kašlu na ně,“ vrčí Vostrý. Blíží se k Břetislavovi.
„Naposled. Přestaňte zapírat. Byl jste spatřen na místě činu.“
Břetislav ztuhne.
Z Ladiny dlaně zasrší blesky.

Karl se nemůže srovnat. Něco ho neustále ruší, jako by byl nabit statickou elektřinou. Je slabý, nedokáže se tomu ubránit. Vrátil se domů, ale ani tady nenachází klid. Známá světnice vypadá cize. Známá voda šplouchá v nelibozvučném rytmu, ryby se mu vyhýbají. A lidé. Cítí je, skoro je může ochutnat. Bylo by to tak snadné. Po nábřeží běhají děti. Slaďoučké dětičky a jejich slaďoučké dušičky. Stačilo by natáhnout ruku, blýsknout zrcátkem, mávnout pentličkou. Jeden prstík ve vodě a byly by jeho. Aby je pozřel.
Vběhne do koupelny, zvrací do umyvadla. Vzhlédne.
V zrcadle místo modrých duhovek otcovy mrtvé rybí oči.

Nemělo cenu se vzpírat. Následovali vojáky.
Vypravěč doslova cítil strach a bezmoc sálající z jeho společníků.
Společně vstoupili do hradu.
Měl už tu stát nebo teprve bude? pomyslel si Vypravěč, ačkoliv na tom nezáleželo. Na ničem už nezáleželo.
"Vítejte! Tak moc jsem se těšil na setkání. Doufal jsem, že dorazíte sami. Ale jak vidím, moji muži vás dokázali najít a předat vám moji pozvánku," ozval se pevným hlasem jejích protivník.
"Co si udělal s kronikou?" odsekl mu Vypravěč. Odpovědi se mu dostalo ve formě pobaveného úsměvu.
"Ale, ale. Copak je to za způsoby? Takhle se vítá rodina? No tak. Bratříčku!"