DMD č. 21. pro 21. 4. 2017. Téma: Bestiář

Geralt se zamračil. Nebyl si jistý, jestli už opravdu nebyl na svoje řemeslo příliš starý, protože paměť měla vzácnou schopnost vynechávat v poměrně důležitých okamžicích. Třeba když šlo o život a jiné maličkosti. Klepna měla v sedlových vacích oleje, odvary, lektvary a byliny. Ale k čemu to všechno, když si občas nemohl vzpomenout, jaký olej nebo zbraň použít?
Na okamžik se mu zatajil dech, vyprázdnil mysl a slyšel Vesemirův hlas. Opakoval poučky z bestiáře: hmyzovití, nekrofákové, prokletí, přeludy... relikty! Relikty, to je ono. V hlavě se konečně vynořilo jméno. Morvudd.
"Za všechny sežrané ze Skellige," zamumlal a potěžkal ďáblovu pecku.

„Vidíš to?“ zamračila se Rozárka. „Koukej, má modrý voči!“
„A tahle nemá žádnou srst, fuj,“ odfrkl Tobiáš. „Hnusný bestie!“
„Hele jak je takhle obrovská! Že se nestydí, verlyba!“
„Říká se velryba,“ opravil Rozárku Čeněk. „Velryby plavou v moři. Tahle ne.“
„Proč to tu vůbec mají?“ starala se dál černobílá kočička. „Takovou sbírku voblud! Přímo ohavností!“
„Viď, jako bys jim nestačila ty,“ rýpnul si z okna Jája.¨
„Ty se moc nesměj, vypadáš skoro jako tahleta!“ zadrápala vztekle Rozárka.
„Co to máte? Necháš toho, Rozáro! Kdo sakra nechal na zemi tu Encyklopedii plemen koček? A proč jste ji tak rozdrásali, vy pitomci?“

Palác ohně byl OBROVSKÝ.
Obrovský a obrovsky honosný. Všude spousta rudého sametu a pravého zlata.
Hope nemohla uvěřit, že tu skutečně je. Ona, holčička z Dolní čtvrti! Se samotným vládcem!
To první, co Zuko udělal, bylo nechat přinést obrovskou prastarou knížku s nápisem Bestiář.
"Třeba tam najdeš něco o svém kamarádovi," nadhodil.
Hope nalistovala vodní hady a začetla se.
Nikdy hady moc nemusela, ale teď ji naprosto uchvátili. Rychle se stali jejími nejoblíbenějšími zvířaty.
Zuko ji tiše sledoval a uvažoval, co všechno o ní strýček Iroh věděl.
Mezitím přišla zpráva.
Avatar řeší naléhavou záležitost v akademii Beifongové. Setkání proběhne tam.

Mossi zbožňoval knihy. Knihy, svitky, záznamové kostky, datapady, flimsové složky... vše dříve nebo později skončilo v jeho rukou, opatrných, aby nepoškodil rozpadající se vazbu, trhající se vlákna nebo elektronická relé, přežívající z posledních sil. Bylo tedy jen otázkou času, kdy poručík postoupí ze čtenáře na spisovatele.
V kajutě na stolku se objevila tlustá prázdná kniha. Mossi psal a přepisoval. Papíry s poznámkami se povalovaly všude. Kniha byla plná asi z poloviny, když v ní Tyros zalistoval. Na každé stránce byl jeden tvor, se kterým se kdy setkali.
"Říkám tomu Potvorello. Co ty na to?"
"Chybí ti tam ta největší. Asajj."