DMD č. 21. pro 21. 4. 2017. Téma: Bestiář

Severus si stiskl kořen nosu. Megan se Scorpiusem a Susan byli horší než weasleyovská dvojčata a zlaté trio dohromady.
Pročítal záznamy. Neuvěřitelné množství trestů za půl roku.
Smithová: „Peříčka levitovali tak, aby lechtala spolužáky.“
Potter: „Při obraně spojeným kouzlem zaútočili na mladého Camerona – nohy měl želatinové celé dvě hodiny.“
Longbottom: „Pokusili se otrhat úponici jedovatou! Hluboké kousance!“
Do ředitelny vdusal Hagrid.
„Řediteli, to už je moc. Ty tři vypustili celou snůšku mejch skvorejšů. Prej bojujou za vosvobození tejranejch tvorů.“
Zaúpění ovládl jen stěží. Vážně poloobrovi oznámil: „Hagride, budeš muset do svého Obludného Obludária zařadit novou položku nejvyšší nebezpečnosti – Strašlivá trojčata.“

Slyšely o nich už dávno. Byli opravdoví, nebo jen bytosti z legend?
Pro objasnění této otázky navštívily místní knihovnu. Tradovalo se, že je v ní ukryt bestiář, obsahující popisy všech stvoření světa.
Hledaly dlouho.
Nakonec našly v sekci pro mladé.
Maskoval se jako román!
Právě včas. Druhý den jejich jednotka vpochodovala do vesnice a usadila se.
Tak se podívejme... vypadají jako lidé.
Mají nadlidskou sílu.
Jedí normálně... ale oči mají červené?
„Vrane, jste vlkodlaci nebo upíři?“
„Cože?“
Skupina děvčat si léčila zklamání.
„Hm, asi jsme nenašly Bestiář.“
„Však se to taky jmenovalo úplně jinak.“
„Ale čtení to bylo hezký.“
Povzdech.

Byla jsem sama v lese a mířila k vesnici. Doufala jsem, že když mě Michael nevaroval před nějakou šelmou, tak to nejspíš nebylo třeba. Je fakt, že v naší době jsem se víc mohla bát lidí než zvířat, ale Aldorma byla víc podobná našemu středověku než naší moderní době. Možná měli seznam nebezpečných zvířat, takový bestiář a třeba tam byly uvedeny naše pohádkové bytosti jako je vodník, skřítek, bludička. Jen o jedné bytosti jsem měla naprosto jasno. Tato země věřila v draky, ale pro ně to nebyly obludy a zvířata, která se měla zabíjet, pro ně to byli hodní bohové.

Tadeáš sa netrpezlivo prehraboval listinami. Niečo tu musí byť..
Keď sa vyhrabali z tunelov, podarilo sa mu predvedčiť knieža, aby ho prepašoval do Kráľovského archívu. Takú šancu by už nemusel mať.. Vedel, že listiny, ktoré čo i len zdanlivo súviseli s vraždou, a nebolo o nich požiadané pozostalými, poslali sem. Petrovovu živnosť prevzala jeho manželka, ale pre zašifrované listiny, recepty a spisy nemala využitie.
Problém bol, že ani Tadeášovi kryptické poznámky nič nevraveli. Až na ...
"Beštiár?" zašepkal vyprahnutými perami. Načo by potreboval lekárnik beštiár?
"Ľudia sú najväčšie beštie." povedal mu vtedy.
Zoznam jeho dlžníkov.
Tam, na stotrinástej stránke, to našiel.

Námořník dlouze vyprávěl, mnich pozorně poslouchal, vážně přikyvoval a rychle kreslil.
"... Trojhlaví hadi; lidé, kteří se pohybovali skákáním po jedné veliké noze. Zvíře s kopyty, které mělo zadní nohy jelena a předek těla lví."
"Leokrokuta," učený mnich nadšeně přikývl, a tahem štětce vytvořil nestvůře charakteristická rozštěpená kopyta.
"A zajíci, zajíci velcí jako lovečtí psi."
"Jak velcí lovečtí psi?"
"Jako velcí lovečtí psi."
Mnich shledal, že mu zbývá ještě zbývá pár listů papíru.
"A jaké jste tam viděli rostliny?"
Námořník se poškrábal ve vousech.
"Byly tam takové kulaté, nehezké kakty, indiáni je jedli."
Mnich chápavě přikývl a škrtl kapitolu o fauně.

Koupi oblud v hračkářství zdatně odolávám, občas ale nějakou dostaneme. A zatímco tříleté dítě disponuje záhadnou mírou abstrakce, já u osmi z deseti tvorů nedokážu určit druh. Z našeho bestiáře tedy na nás v noci VALÍ OČI:
Žlutá kočka s veverčím ocasem; žirafa téměř bez krku; kůň, který se pro svou velkou hlavu stále pase; skupinka Safari-zvířátek, řazeno dle velikosti: žirafa, tygr (ano, ten z džungle), lev, slon, zebra, hroch; příšerně vyzáblí osel a kůň (i zvířata už mají anorexii?). Všem velí lemur policajt, s ocasem v britských národních barvách, který by k podepření své obří hlavy potřeboval větší obušek.

Potýkal se s banánem a potom s čímsi, co nejspíš byla játra. Jáchym viděl uplynout několik set let. Pro Filipa to bylo sotva pár dní. Dní, které budou přibývat. V jiných časech, na jiných místech…
Vzpomněl si na Paříž.
Vzpomněl si na Filipova slova, štiplavá a hořká jako absint, který z něj mluvil.
Věděl, co čeká rytíře, který teď opatrně dloubal do kousku baklavy. Najednou dostal chuť udělat mu pořádnou radost. A přesně věděl čím.
Měli štěstí, velbloudář ještě pořád na Sheraton road byl.
Filipovi se rozsvítily oči. Aby ne, když přímo před ním ožila stránka z jeho milovaného bestiáře.

"Maybe the artifact is too strong for you," Sarmad said later, sitting by a fireplace.
"I think it's resistance of the minds," Maeve mused. "If it was something non-sentient..."
"Animals have limited use. Few artifacts control magical creatures - those usually are even stronger..."
She feigned curiosity: "Do you have some?"
He nodded.
"Show me?"
After moment's hesitation he led her to his study.
His safe had magical lock.
Damn pain.
"What does it control?" she leaned over the Na-Ailleag he set out, but didn't touch.
"Anything you want, if you're strong enough."
"So you...?"
"Dragons, minotaurs, kelpies..." his eyes glinted.

Zatímco drak studoval rodokmeny monarchů, princ listoval bestiářem. Přemítal, jak se elegantně zbavit saně, která ho doma sužovala víc než deset ran egyptských. Pořád samé „nenechávej válet ty punčochy“, „sundávej prkýnko na prevétu“, „už jsi měsíc nebyl v lázni“, „sundal sis vůbec někdy kroužkovou zbroj“ a další řeči, kvůli kterým by se nejradši zazdil ve věži. Princ se nechával unášet sněním o jámě lvové, hadím jedu, gigantických pavoučích sítích či útočných možnostech jednorožce. Když mu v okně přistál drak s úsměvem od ucha k uchu, podíval se s nedůvěrou do svého džbánu s medovinou, ale drak nezmizel. Princ úsměv opětoval.

Branimir, příští vévoda, namyšlený, protivný. Převahu prvorozeného dával pocítit všem okolo.
Draglav, trochu větší diplomat, podstatně větší štváč. Přímé pohrdání nahrazoval záludností.
Ilarion, třetí syn. Tichý hoch. Měla ho ráda. Dokud na ni na trhu ve Slatině nevystřelil.
Blagdan, mladší než ona. Kdysi jí dal do postele myš. To, jak se smál, když ji Armin ze Starmelu odmítl, mu však neodpustila.
Desislav, teprve dvanáctiletý, když utekla. Jakým mužem bude?
Hektor a Krasimir, otcovi levobočci. Druhý jen parchant, první největší a nejmstivější bestie ze všech.
Hektor stál na palubě Zadunavského bohatýra.
Jejich pohledy se na okamžik setkaly.
Ésedl viděla, jak strnul.