DMD č. 21. pro 21. 4. 2017. Téma: Bestiář

"Dobrý den, můžu si prosím koupit ročenku za loňský školní rok?"
"Ale jistě, tady ji máte."
"Děkuju."
"Hele holky, tak jsem to sehnala, takhle vypadá naše loňská ročenka. Můžeme se tím inspirovat na tu vzpomínkovou knížku."
"To je skvělý, ale jak jí pojmenujeme?"
"No, tak co tam bude? Nějaké fotky, asi nějaký naše slohovky, možná vzkazy...bude se to týkat naší třídy když si děláme vzpomínkovou knihu, že jo."
"Jo. Bude nás to plný. Co tomu říkat třeba, já nevim, Nejlepší lidé?"
"Ne to ne. Chce to něco vtipnýho. Co třeba Atlas zvířat?"
"Ne ne ne!!! Už to mám! Bestiář!"

Prohlížím štus papírů, které se mi nakupily na stole. Otevírám malé i větší listy.
Některé dosahují rozměry a grafikou úrovně reklamních letáků. Každný z nich je laděn do nějaké konkrétní barvy.
Úvodní odstavec, někdy i strana, se snaží líbivými slovy popsat zaměření a specializaci celé skupiny.
Další strany jsou zaplněny barevnými čtverečky fotografií, k nimž patří souhrn schopností a kvalifikace daného jedince. Někteří mají zuby vyceněné v oslnivém úsměvu, jiní je schovávají za zdánlivě nevinným pousmáním. V očích přetvářka, v lepším případě jen tupý výraz.
Velké slogany plné prázdných slibů.
Děsivé.
Jako pokaždé, nalepuji sbírku předvolebních pamfletů do svého bestiáře.

Se zatajeným dechem obracel stránky. Před jeho očima rostly do výše obři a děsivé stvůry dávných dob, vyzbrojené tím nejmocnějším, co lidstvo zná.
Náhle vrzly dveře. Prudce schoval knihu za záda, ale bylo pozdě.
"Co to máš?!"
"Nic! Opravdu nic, mami!"
"Nelži mi!"
"Můžu lhát," ohradil se: "protože nejsoucno existuje!"
"Nemíchej mi etiku s metafyzikou, drzoune, a dej sem tu knihu!"
Chlapec zkroušeně vydal svůj poklad.
Sotva obrátila dvě stránky, s hrůzou ji zaklapla.
"Na to jsi ještě moc malý, nesmíš číst takové brutality! Tak odporný bestiář doma nestrpím!" zaječela, když házela O životě a učení slavných filosofů do ohně.

"Přestaň se mi laskavě hrabat ve věcech! Je mi zle, když si představím, že bys našel moje trenky..."
"Klídek, trencle mě nezajímají." Simon pozvedl Obludné obludárium, přepásané a protestující. "Co je sakra tohle?!"
"Učebnice," ušklíbl se Harry.
"Na Watfordu máme dost zajímavých věcí, ale kousající učebnice jsme ještě nedostali."
"Buďte rádi."
"Který učitel vám je předepsal?"
"No hádej. Učitel kouzelných tvorů asi, ne?"
"Ten velkej tupec?"
"Hagrid není tupec! Kolika lidem mám ještě vysvětlovat, že je to úplně normální člověk?!"
"Chceš říct poloobr."
"Další takovej! Znáš Ritu Holoubkovou?"
Baz si s pusou od ucha k uchu přisedl k Hermioně. "Popcorn?"

Nejsem tak docela nevzdělaný. Jako kluk jsem rád chodíval za naším farářem, který mě učil číst a psát. Později mne nechával nahlížet do různých knih, co měl doma. Nad bestiářem jsem tenkrát strávil mnoho hodin, ještě teď o něm můžu vykládat zpaměti. Byly tam vyobrazené a popsané všemožné cizokrajné příšery, elefanti, lvi, gryfové, salamandři i jednorožci, ale o žádném z tvorů, které zde potkávám, v něm nebyla ani zmínka. Pravda, vyptával jsem se svých nových sousedů, co jsou to za tvory, ale jedinou odpovědí mi byl záhadný úsměv a otázka, vy nevíte?
Pro všechny svaté, kde jsem se to ocitl?

-Velká, s tmavými výhonky na hlavě. Má chapadla všude. Výskyt: dům a zahrada. Narušuje misi kosmonauta Sekáče: nutí jej podstupovat každodenní mučení vodou a bojovat s obludami, které mu předkládá na talíř. (krycí jméno: máma)
-Velký, moc výhonků už nemá. Na senzorech kulaté nástavce. Není k vidění tak často, ale maří dalekosáhlé plány. Přistupovat obezřetně a jen s dobře promyšlenými výmluvami! Výskyt: dům, kancelář. (krycí jméno: táta)
- Velká. Žluté dlouhé výhonky. Záludná hlídací obluda. Nevěřit! Výskyt: dům, když prvé dvě obludy odejdou. (krycí jméno: Rosalyn)
- Široká, velká, květovaná. Materiál: huspenina? Výskyt: třída. ...
„Calvine, dávej pozor! Co si to zase čmáráš?“

V masně jako obvykle nemají maso. Na veřejích přilípnutá vyhláška se seznamem neplničů dodávek, aby všem dobrým soudruhům bylo jasné, kdo může za ten nedostatek.
Výloha masny je tentokrát nezvykle plná. Kolem kašírované prasečí hlavy, už notně vyšisované sluncem, je dnes vyskládaná pyramida zhruba dvaceti masových konzerv.
Vesnický upír hoduje, zatímco naše děti hladoví, hlásá nápis vyvedený krasopisně podučitelem Morávkem.
Soused konzervy z poslední zabijačky schovával, až bude nejhůř.
Okrádat se nenecháme!
Komise je našla a zabavila.
Výloha tabáku vedle je také poloprázdná. Kromě uschlého karafiátu jen zvětšená fotografie prvního dělnického prezidenta.
Ve které výkladní skříni je ta skutečná bestie?

Třetí vběhl do Modrého Racka a s nadáváním začal nabíjet paprskomet. Bylo jasné, že cíl výpravy se právě změnil z výzkum místní fauny na hrdinské skutky. Už zase.
Druhý si povzdechl. „Tak v jak moc velkém jsme problému?“ zeptal se a vytáhl ze skříně vlastní zbraň.
„Pamatuješ si ten zvěřinec, kde jsme včera byli?“ zavrčel Třetí.
„Superiorní Bestiárium Veselého Ypsilona? Seva tam manželce koupil Indikátora.“
„Šel jsem tam ještě jednou podívat...“ Třetí si dopnul neprůstřelnou kombinézu: „a jedno z těch zvířat na mě promluvilo. Spoustu z nich je inteligentní.“
Druhý zaklel.
„Sevo, přichystej Racka k odletu. Možná budeme muset utíkat.“

Všechna jeho slova působila lživě. Jen chabé výmluvy. Měla to tušit. Neměla soudit knihu podle obalu. Za deskami potaženými brokátem se skrýval bestiář oblud s ostrými zuby; za tváří jediného zbývající příbuzného se schovával netvor.
„Takže když se píchnu do prstu, nic se mi nestane, je to tak?“ zeptala se překvapivě pevným hlasem a ukázala na ulomený květ na stonku, který s největší opatrností sebrala ve skleníku ze země.
„Dino,“ promluvil Filip dotčeným hlasem, „copak mi nevěříš?“
Nevěřila. Kromě své kůže protrhla i pavučinu lží, která se kolem ní spoustu let splétala.
Nemyslela si, že pravda může být tak bolestivá.

V jednom ze svých zřídkavých záchvatů sdílnosti půjčil mistr Hjalmar Ayremu katalog bytostí, který kdysi sestavoval s Gunnarem. Ayre ho otevíral s napjatým očekáváním.
Země: Kámen velký oblý, inertní. Hrouda obří sypká, nebezpečná, nedráždit. Menhir, kymácí se. Balvan dunivý, tvoří ozvěnu a mate pojetí směru. Potvůrka žížalovitá, sama prakticky neškodná, leč slouží jako přední hlídka...
Nespokojeně mlaskl. Tohle by nešlo. Jména, lidé přece umějí vymýšlet a používat jména! No dobrá, tahle část práce zůstala zřejmě na něm.
Vzal pero a začal připisovat: Sesypník. Tvářník. Lezavec. Rarášek.
Ale mistr mu knihu okamžitě vyškubl.
„Blázne! Pomatenče! Chceš je vypustit na náš svět!?“