DMD č. 25. pro 25. 4. 2017. Téma: Sedm osmin

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No eď ja len tak, či si do krčmy nezašiel.
- Starý môj, krčmu mi ty ani nespomínaj. Chlapi v krčme sa dali na filozofiu a politiku.
- Na obidve naraz?
- Veruže na obidve. A rozhodli sa, v krčme demokraciu zaviesť. Zaujímavé to bolo, tak som sa pridal.
- Tak vidíš, že to nie je tak zlé.
- Veruže nebolo. Aj sme si odhlasovali borovičku zadarmo. Sedem osmín nás bolo za. Ústavná väčšina.
- Tak to už hej.
- No, ale tá najdôležitejšia osmina, krčmár, rozhodla, že v krčme bude stále diktatúra.

Když Vetinari dorazil do věže, rychlá letní bouřka už odeznívala. Ulice brzy vyschnou, a celý Ankh-Morpork opět pohltí spalující dusno. Zatím byl ovšem vzduch až nezvykle svěží.
Leonardo se díval z okna na posměrnou stranu, za odcházejícími mračny. Vetinari se k němu připojil.
"Víte, že duha je to jediné, o co se celý život marně pokouším, vaše lordstvo?"
"Opravdu?"
"Nedokážu ji vystihnout. Zkoušel jsem různé druhy barev, i hranoly na rozklad světla, ale ve výsledku jsem měl barev vždycky jen sedm. Tu poslední barvu uvidíte jen ve skutečné duze."
Jako by na to čekal, rozprostřel se nad Ankh-Morporkem osmibarevný oblouk.

Skřítek Pořádníček hladil a leštil křemíkové wafery. Protože byl z učitelské rodiny, trpěl neustálým sklonem k poučování.
"Mé drahé křemíkové atomy, prošly jste již redukcí taveniny oxidu křemičitého, utvořily jste trichlorsilan a zredukovaly se v polykrystalický křemík. Teď z vás v tavícím tyglíku byl stvořen monokrystal, a ten rozřezán na jednotlivé destičky, wafery.
Osmička je dokonalé číslo, elektronová konfigurace vzácných plynů. Každý z vás má čtyři valenční elektrony, což nestačí. Co učiníte? Zapůjčte si čtyři od svých sousedů. Výborně. Osm. Osm. Osm. Osm. Osm. Sedm? Jen sedm osmin dokonalosti? Zatracená difúze! Kdo sem pustil ten atom bóru ze třetí skupiny?"

„Do bábovky osminku,“ uvažuje babička. „Další osminku do máselničky, osminka padne do věnečků na krém, osminka na kuře. Osminka do lineckého, osminka…“
„Proč počítáš v osminkách?“
„Když potřebuji sedm osminek, koupím čtyři másla a je to.“
Gusta se mračí. „Čtyři másla?! Zkoušel jsem onehdy recept z tvýho sešitu. Byla tam osminka másla. Tak jsem si to přepočítal, kolik to vlastně je. Bylo to děsně suchý!“
„Kolik jsi tam dal?“
„Třicet jedna a čtvrt gramu.“
Babička polkne smích. „Víš, Gusti, dřív se máslo prodávalo v obchodě na váhu. Řekl jsi osminku, odkrojili osminu kila, zabalili. Osminka je sto dvacet pět gramů.“

V Henryho srdci bylo osm míst.
Sedm z nich dávalo jeho bytí smysl.
Harry - jeho kmotr.
Obdiv.
Luna - jeho kmotra.
Inspirace.
Draco - jeho učitel.
Úcta.
Aries - jeho přítel.
Důvěra.
Hermiona - jeho matka.
Láska.
Severus - jeho otec.
Respekt.
Lily - jeho žena.
Pokora.
To osmé dávalo smysl jemu samému.
Merlin - jeho druhé já.
Prokletí.
Henry věnoval pohled každému z těch, kteří proti němu stáli.
Temné mraky nad jejich hlavami se střetly.
Oblohu proťal blesk.
„Vše je otázka volby,“ řekl Severus. „Můžeš couvnout.“
„Jestliže je vše otázka volby, pak jsem si vybral.“
Syn pozvedl hůlku proti otci.
Otec výzvu přijal.
Matka se rozplakala.

Rozvířené magické pole přímo řvalo.
Tam v posledním patře!
Doslova vylétli po schodech nahoru.
Na dveřích bariéra jak olověná mříž.
Pustili se do ní oba naráz, rychle, zručně, soustředěně. Ruce se proplétaly, prsty tančily po magických vláknech. Ve společném rytmu je na okamžik propojila jediná mysl. Lada se neubránila obdivu. Evžen může používat jen sedm prstů, přesto dokáže rozlamovat kouzelné zámky stejně hbitě jako ona osmi.
Uplynulo stěží pár vteřin a dveře se rozevřely.
Jako zející past.
Zběsilý vír.
Oslepující světlo.
Zmítající se těla.
Hrůza z neznámého.
Evžen se nerozmýšlel. Jeho vlastní čáry zasvištěly jako bič a přetnuly vražedný kruh.

„Přiletěl havran ze Zimohradu. Prý zavraždili Malého Waldera. Pán to ještě neví,“ šeptala jedna služebná druhé a předpokládala, že ji neslyší.
„Mám pro vás smutnou zprávu,“ přišel mu oznámit jeho mistr.
„O jednoho budižkničemu méně, chceš říct, předpokládám,“ ucedil pohrdavě přes bezzubé dásně.
„Byl to váš vnuk…“ zazněla pohoršená reakce.
Tak vnuk, vida… pomyslel si. Od kterého syna asi? Měl dojem, že by to mohlo být od některého ze starších, ale jistý si rozhodně nebyl.
„Teprve až chcípne sedm osmin mých potomků, začnu si pomalu dělat starosti. Ale i tou dobou jich budu mít podstatně více než ostatní velké rody.“

„Já jim ukážu, spratkům,“ skřípal zuby zlý kouzelník. „ Nadělám z nich kachny! Na pekáč! Ne! Budou hnusný krkavci! Všichni se jich budou štítit! Ne, udělám to jinak! Puč mi klobouk!“
Kouzeník se rozkročil, v jedné ruce vypůjčený klobouk, v druhé hůlku.
„Ajcemtrajcem, klouboukus fokus! Ze sedmi dětí sedm kachavců nadělám, sedm osmin krkavce, osmá osmina kachny, šupulus teďkus!“
„Je jich osm,“ suše podotkl kamarád bez klobouku.
„Tak osmá bude krkachnice, z osmi sedmin kachna, sedmá osmina krkavec!“
„Tos nějak poplet, ne?“
„Ty vole kolego, cos mi to pučil za hučku?“
„Pánové, vstávat a cvičit!“ vykoukli z klobouku Bob a Bobek.

Říkají o mně, že jsem ztratila sedm osmin rozumu. Ale to není pravda. Vím, že to víš. Jedno oko upírám stále na tebe. Ve druhém nemám záblesk šílenství, ale šibalství. Sleduji jím obezřetně okolí.
Lidé jsou zlí. Přelstila jsem je. Za šílenost se leccos schová. Musím se tomu usmívat, nic netuší. Ty víš své. Když chtějí, abych něco řekla, mlčím. Pch, nebudou mi poroučet. Když chtějí, abych mlčela, roztočím kolotoč roztodivných slov. Je mezi nimi moudrost šašků i pravda, jenže pro ně se mé myšlenky stávají bludištěm. Marně v nich hledají cestu ke mně. Říkají mi pošetilá. Sami jsou blázni!

Jan je hnědovlasý, tmavooký. Nejstarší. Usměvavý, silný, statečný.
Daniel je černovlasý, černooký. Nejvážnější. Děvčat si nevšímá, raději dříví štípá.
Petr je hnědovlasý, modrooký. Nejveselejší. Zpívá si při všem, co dělá.
Tomáš je černovlasý, černooký. Nejmoudřejší. Nemluví moc, ale co řekne, to platí.
Václav je hnědovlasý, tmavooký. Nejbujarejší. Děvčata prohání, žádnou nenechá.
Jaromír je hnědovlasý, zelenooký. Nejšikovnější. Co vezme do ruky, to umí.
Jaroslav je zlatovlasý, modrooký. Nejmladší. Veselý jak slunce, všechny umí potěšit.
Sedm mužů, sedm bratří. Radost pro rodiče, neštěstí pro všechny.
Pírka se rozlétnou po prázdné světnici.
...
Sedm dílů z jednoho celku, po kletbě osmý dílek vzejde.
Bohdanka.