DMD č. 25. pro 25. 4. 2017. Téma: Sedm osmin

„Modrá? Tohle přece není možné! Matka je černá!“
V pelíšku leží modré kotě.
„Ujišťuju tě, že to možné je. Pokud mi ukážeš rodokmen matky...“
Přinese ho.
„Vidíš tady ,n, u rodičů? Znamená černou.“
„Však jsem to věděl, oba jsou černí! I jejich rodiče, všichni čtyři! Vidím u jejich jmen samé ,n,.“
„Ano, ale podívej na předchozí generaci. Osm koček, ale jen u sedmi je ,n,. U osmé je ,a, neboli modrá. A ta se právě dneska projevila, dobře skryta přeskočila tři generace. A pokud ten neznámý kocour otec měl podobné předky...“
„Věřím ti,“ usměje se. „Takže modrá je opravdu dobrá.“

,,Dobrý den, tak začneme... Holland byl..." začne znít aulou první přednáška dne.
,,Neeeee!"
,,Co se děje Ká?"
,,Zas se mi aktualizuje komp. Budeš tu?"
,,Ne, půjdu si zaplavat, pak přijdu, zatim pa."
,,Skvěle." pomyslím si a hledám tužku, neúspěšně... paráda.
....
,,Děkuji Vám za pozornost, nashle za týden."
,,90 minut a je to v půlce, skvělý."
....
,,Dobrý den, dnes si probereme Vývoj HDP."
,,Jasně, super, 70% načteno."
....
,,Děkuji a nashle."
....
,,Sis nic nepsala?" zeptá se mě navrátivší se plaváček, s pohledem na můj zavřený notebook.
,,Ne, ten krám byl na sedmi osminách, když skončila druhá přednáška, zlatej papír a tužka."

Pravidlo „sedmi osmin“ bylo nepsané, každým rokem ale sílily hlasy po jeho nabytí platnosti zákona. Ministerstvo takové zprávy pravidelně sdělovalo veřejnosti. Podle tohoto pravidla existovaly dva druhy lidí – ti, jejichž krev byla alespoň ze sedmi osmin magická, a všichni ostatní.
Pravidlo „sedmi osmin“ bylo nepsané, stále více se ale uplatňovalo při výběru z uchazečů na důležité pozice. Pak na pozice důležité méně. Nakonec na všechny beze zbytku.
Údaj o poměru kouzelnické a mudlovské krve se objevil v oficiálních dokumentech.
Symbol dvojí osmičky se stal zárukou spolehlivosti.
Od roku 1996 bylo dětem s hodnocením 4 a nižší zakázáno nastoupit do Bradavic.

Mrakoplaš běžel městěm k Neviditelné univerzitě. Hlava ho bolela, jak mu v ní hučelo a burácelo Zaklínadlo. Potřeboval se co nejdříve dostat k Oktávu.
Nejméně potisící se proklínal za svou mladickou nerozvážnost. Jako student se vsadil, že dokáže otevřít onu nejstarší a nejmocnější knihu na Ploše.
Sázku vyhrál.
Nějak se mu povedlo překonat všechna ochranná kouzla, Oktávo otevřít a přežít to. Jenomže jedno z osmi Zaklínadel z knihy uniklo a usídlilo se mu v hlavě.
Teď musel ten děsivý svazek, co je přivázaný řetězy ve sklepě Univerzity, přečíst.
Vrátí tak Zaklínadlo ke zbylým sedmi a taky při tom zachrání svět.

Radku Druhému letěly prsty po klávesnici. Odpovídal na směšně smířlivý e-mail od starostky a zároveň vymýšlel nový článek do zpravodaje. Tu se dveře otevřely a dovnitř vběhla jeho pravá ruka Adéla s papírem v ruce.
"Tohle musíš vidět! Jak jsou prohnaný!"
Překvapeně od ní převzal papír. Začal vytištěný mail s rukou podtrženými částmi slov číst.
Bohužel Julii ještě meříme. Zavolejte! Spokojený je níkdo. Pravě hyká 7/8 poníků. Momentálně ztrácí tep.
Ještě dnes napíšu. Pracuji - halekám!
"Sedm osmin?" tázavě zdvihl zrak.
"Ne. Sedmdesát osm. Používají to jako krycí jméno."
"Kdo to posílal?"
"Bloňdák..."
"Tak na jeho mši už se nikdo nedostane."

„Jak vzniklo sedm osmin?“ zeptala se malá Anička tatínka.
„Inu dcero. Před 300 lety nastala temná zima. Zima tak dlouhá, že celá generace nepoznala co je to teplo a slunce. Dobytek umíral a lidé postupně s ním. Matky ve spánku raději rdousily své narozené děti, než aby je vystavily svému osudu. Slzy na tvářích jim umrzaly, zatímco stékaly po tvářích. S hladem přišel strach a bezmoc. Lidé se začali požír…“ Anna otce přerušila.
„Tati, já jsem se ale ptala na zlomky?!“ nechápala.
„Jo aha...“ zamračil se.
„Zlomky…“ odmlčel se, „tak ty jsem nikdy nepochopil!“ odpověděl suše a pokračoval ve čtení.

Melkor a Mairon se shýbali nad mapou Středozemě.
„Tak, ty budeš mít základnu tady na jihu, já si beru sever,“ rozhodl Melkor a umístil dva špendlíky téměř protilehle.
„Tady je sopka, to se mi bude líbit,“ souhlasil Mairon.
Melkor nakreslil kolem Maironova sídla červenou linku.
„A tohle je tvoje území,“ vysvětlil.
„Cože! Vždyť jsme se dohodli, že půl napůl!“ rozčiloval se maia.
„Já mám draky, kteří potřebují více prostoru než tvoje vlčata, těm postačí pár kotců.“
„Ale vždyť to je tak jedna osmina!“
Mairon udeřil Melkora pěstí do prsou.
„No dobře, přidám ti k tomu dvě osminy, ale ne víc.“

Racek, Vran, Jezevec, Zrzek, Jestřáb, Krahujec, Beran, Liška.
Nejstarší. Ne fyzicky, ale dobou proměny.
Nejstarší, kteří přežili. Proměnu, stabilizaci, výcvik... všude tam umírala první generace po desítkách. Ti, kteří přežili, zahynuli v bitvách.
Druhá generace to měla o něco lepší. Už se vědělo, o co jde. Jaké kontrolní mechanismy zabírají.
Zjistilo se, že můžou existovat i démonky.
Démonka. Jedna. Výjimka.
Pak přišla třetí generace a čísla se změnila.
Muži mají sice sedmkrát větší šanci přežít Proměnu (Přírodu nepodplatíš), ale i tak je dnes démonek víc než jedna.
Lišce to trochu vadí. Už není jedinečná.
Ale stejně je ze všech nejhezčí!

Bylo jich osm a šťastně si žili,
dokud jim do srdcí nezasel svár
překrásný Mairon; duch černý, plášť bílý,
koruna bez lesku, mrznoucí žár.
Když strašný netvor se žihadlem sápal
na mízu světla, a Stromům vzal dech,
tu hnal je vpřed nesvatý, chamtivý zápal:
pro smrt tří klenotů na křídlech!
Marně jim říkali: "Odejdi s pokorou!"
Jiní zas: "Zůstaň! Žel, všechno je pryč!"
Vraždili se smíchem v přístavu pod horou.
Labutě od krve, spálený klíč.
Nepřítel světa pak podruhé udeřil.
Svázáni Přísahou kráčeli dál.
(Sliby jsou bláznů sen!) Bili se ze všech sil,
však z osmi rubínů jeden se vzňal.

Dva nárazy přišly těsně po sobě. Lesklá kapota, mokrá vozovka.
Auto, které prudce zabrzdilo, ani vyděšeného řidiče už neviděl.
Cosi zašustilo a náhlá bouře vjemů ho oslepila. Do těla se mu vrátil cit a s ním bolest.
"To jsou mi nápady takhle vběhnout pod auto!" zaznělo káravě, "bylo to tak tak. Ale neboj, 87,5 % tvého těla je naprosto v pořádku. Zbytek je sice na maděru, ale..."
"Cože?!" zprudka otevřel oči a zazíral vyděšeně na tvář nad sebou.
"Jen žertuji, chtěl jsem, aby ses probral," zasmál se.
"Kdo jste?!"
"Tvůj anděl strážný," řekl a snesl se na zem, "těší mě."