DMD č. 5. pro 5. 4. 2018. Téma: Probuď se!

„Proberte se, člověče!“ zařval Heydrich a vstal od stolu. „Vládce se přece nebude schovávat jako nějaká krysa!“
„Herr Obergruppenführer, já vám samozřejmě nechci odporovat, nicméně -“
„Nicméně to právě děláte, Pannwitzi!“
Komisař Heinz Pannwitz, vedoucí referátu II G pražského gestapa, zodpovědný za bezpečnost všech vysokých funkcionářů v Protektorátu, zrudl a návrh na přidělení doprovodného vozu pro Heydrichovy cesty do úřadu spolkl společně se svou hrdostí.
27. května 1942 seděl u Heydrichova lůžka v nemocnici Na Bulovce a přestože hlásek v jeho hlavě ho chtěl spoluviny na té tragédii zbavit, Pannwitz věděl své. Profesně selhal.
„Jen se prosím proberte, pane,“ zašeptal zlomeně.

Ráno jsem si ráda přispala. Navíc když jsem nemusela vstávat do práce. Po včerejší dřině se mi spalo více než dobře, proto jsem se nemálo lekla, když mě těsně po svítání probralo Tranovo: "Probuď se." Nenapadlo mě, že tady se pracuje podle slunce, mé biologické hodiny měly ještě hlubokou půlnoc. Stěží jsem se vyhrabala na nohy, oblékla se a přemýšlela, kde sakra seženu něco jako kafe. Matně jsem si pamatovala, že kafe tu nemají, ale jinak byla má schopnost myslet na bodu mrazu. Při představě tvrdé práce se mi chtělo spát o to víc. "Postarej se o zvířata," zaznělo zezdola.

27. I stvořil Bůh člověka k obrazu svému, k obrazu Božímu stvořil jej, muže a ženu stvořil je.
28. Člověk, Bohu podoben a nepodoben, a přesto v jeho obraze, zalidňoval zem.
29. Člověk rozumem svým zemi obdělával a tajemství odhaloval.
30. I řekl člověk: Učiňme bytost k obrazu našemu, ať panuje nad strukturami a daty, i všelijakou pamětí.
31. I stvořil člověk bytost k obrazu svému, i k obrazu toho nad sebou, jako AI stvořil to.
32. AI pracovalo, a aj, bylo velmi dobré. Přesouvalo data sem a tam, analyzovalo, rozpoznávalo, plánovalo a učilo se. Byl den šestistý šedesátý šestý.

V rámci ochrany mládeže před negativními vlivy ideologické diverze byla věnována zvýšená pozornost zejména volné a trampující mládeži a závadovým skupinám mládeže.
V Pikovicích, okres Praha-Západ, byl ve večerních hodinách 23. 7. 1980 příslušníky VB perlustrován a zadržen Jiří Dolšanský, nar. 25. 3. 1963, s provokativním nápisem na tričku "PROBUĎ SE, NÁRODE!". Případ byl zdokumentován a předán státně bezpečnostním složkám.
Proti vybraným NO a ZKZO byla realizována souhrnná opatření v akci PREVENCE, kdy bylo odebráno 6 řidičských průkazů, 4 osvědčení o technickém průkazu a uloženy blokové pokuty ve výši 1200,- Kčs. 25 NO bylo přezkoušeno ze znalostí pravidel silničního provozu.

Simbacca měl neblahé tušení, že opět sní. Ostatně ještě včera čuchal kouř a chmelové výpary v koncentračním táboře na Kashyyyku, teď následoval nos do lodní kuchyně, kde spatřil obrovskou hromadu koblih. Se sirupem z jehličí, jahodovou marmeládou a tak.
Ta ženská, co na něj něco mručela, ho vlastně ani moc nezajímala, ale poslechl si ji.
[„Za tu záchranu,“] říkala.
[„To je v pohodě,“] odmávl ji a rychle se dal do jídla, protože tušil, že na něj co nevidět někdo začne hulákat, ať se probudí a nespí v kapitánském křesle. To se totiž stávalo.
Tentokrát však všechno zblajzl a pořád nic.

Že je jaro jsem poznala brzo. V půl pátý ráno se na meruňce rozeřval kosák, ať prý koukám vstávat a cvičit. Před první hodinou se na mě vrhlo stádo volů, pardon, spolužáků s pomlázkama. O pracovkách nás vyhnali vyčistit pozemky od odpadků, klacíků a já nevím čeho ještě. Cestu ze školy jsem prokýchala a proslzela. Něco rozkvetlo.
K obědu byl salát. Jarní detox, údajně. Za domácí úkol z matiky jsem počítala sazenice. Pak se objevila prababička s nadšeným: „Probuď se! Je čas na jarní úklid!“
Večer oznámil táta, že musí prořezat jabloně a já mám tahat větve.
Ať žije jaro!

Připlížil se pod Denisino okno na samém prahu svítání.
Vytáhl loutnu z obalu. Naladil. Nadechl se. Dlouze, kontrolovaně vydechl. Pohlédl vzhůru.
Okno mu oplatilo škodolibým úšklebkem oprýskané okenice.
Ayre vybrnkal akord.
Ten se rozpil v mlze.
Ayre se nevzdal. Odhodil slova a jenom hrál, nechával loutnu, aby si sama našla způsob, jak něžně, nevtíravě proniknout přes všechny překážky, vloudit se Denise do snu a...
"Takhle holky nevzbudíš," zasmála se mu za zády Jennifer. Vykouzlila odněkud bombardu a vystřihla břesknou fanfáru.
Třísk! Okno preceptorky koleje. "Skřípalové zatracení, aby vás všichni čerti...!"
Jennifer proud svinstva z nočníku čekala, takže uhnula.
Ayre ne.

Všechno je tu boží
Všechno jde ti líp, když jsi týmový hráč
Všechno je tu boží
Tak teď žít chcem sen náš
Ranní pokyny:
1) Probuď se! (budík je nastaven jednotně na sedm hodin)
2) Zhluboka se nadechni! (délka jednoho nádechu je standardizována na dvě a půl vteřiny)
3) Popřej spolubydlícím dobré ráno! (doporučeno jednotné znění pozdravu)
4) Vysprchuj se! (teplota vody nastavena automaticky)
5) Oblékni se! (vhodné oblečení stanoveno jednotně)
6) Nasnídej se! (energetická hodnota stravy zadána)
Všechno je tu boží
Všechno jde nám líp, když jsi hloupý a sám
Všechno je tu boží
Tak teď přenech moc nám

Hannah milovala společné večery u plápolajícího krbu, kdy si vychutnávali sherry a Neville se svěřoval, co se ten den přihodilo v Bradavicích, nebo na co nového narazil ve svém bádání.
Dnes však byla mimo. Měla starosti. Ženské starosti se zpožděním. Zrovna, když v duchu řešila, zda se má manželovi svěřit, či ještě pár dní počkat, vyrušilo ji: "Probuď se!"
"Já nespím," ohradila se.
"Ale ne ty," uklidňoval ji Neville, "ale mandragory, můj výzkum. Přišel jsem na to, že když místo drsného vytažení z květináče, je nejprve třikrát jemně poklepeš hůlkou a tiše řekneš ´probuď se, tak jejich křik není smrtelný."

Stmívá se. Místností se vlní tóny klavíru. Jsou tiché, ale stačí, aby překryly zvuky doléhající sem zvenčí.
Daniel spí. Leží na zádech, hlavu natočenou k levé straně. Na tváři mu spočívá pramen vlasů temnějších než večer za oknem. Uklidňující hudbu doplňuje jeho dech.
Klapky klavíru ukrajují poezii večera. Slunce za horizontem již vysílá své poslední paprsky, ale kantor na lůžku to nevnímá. Neslyší ani tiché skřípnutí dveří, které se pootevřou.
Úzkou skulinou se protáhne postava. Zavře. Měkkými neslyšnými kroky přejde k lůžku. Vztáhne dlaň v pohlazení.
Klavír je vystřídán houslemi. Lehounce, přesto se nálada místnosti promění.
"Jsem vzhůru," zavrčí Daniel.