DMD č. 18 pro 18.4.2011 Téma: Učení mučení

Sedm hodin ráno a paprsky slunce mě probouzí na né příliš pohodlné lavičce. Lehce se posadím, není potřeba moc otvírat oči, abych zjistil, že jsem právě zažil parádní noc. Mám všechno?! Peněženka– cajk, klíče– cajk, mobil– cajk. Nějaká sms : „To ranní opáčko nestihnu, dorazím rovnou na osmou.“ Co? Mysli… opáčko… osmá… zkouška… ZKOUŠKA! Tak jo, na odhlášení je pozdě, jasně mám to… zorientuj se, kde máš domov, kde domov, běž, běž… … … jsem doma, kde to mám, tady super Převadeč spojitosti. Ták zastavit čas TEĎ. A je to, zas o fous, tak kde mám to učení… a hele nedopitý pivo.

Fandom: Budeč
-

„…Ty jsi Elza? Z hadů?“
„Jsem,“ potvrdí, předem připravená na údiv. Elza, šedá myška, co si musela všechno vydřít. Včetně uznalého úsměvu oblíbeného profesora.

Něžnýma očima pokaždé vyhledá jeho souhlas. Nevěří si, jasně, její největší chyba, bude s vámi ochotně souhlasit.
„Broučku,“ říkává jí občas a Elza to slovo staví na čestné místo v paměti, přestože ji trošku ponižuje.
Ví, že on ví…
„Vy že jste had?“ upřímně se podivil, když prvně projevila odvahu představit se mu.

Co když mají pravdu a nepatří tam?

Však uvidíš při Zasvěcení, říkávali jí.
…Ale nakonec to nebyla ona, kdo musel čelit Strážci brány.

-
Poznámka: Mgr. Elza Holz-Wranau (*1994), mladší asistentka Erika Kaminského, vyšehradského šéfa démonologického oddělení. Vystudovala spagyrii (u dr. Doležala) a démonologii (u Johna Deeho). Na Budči patřila do kruhu hadů. Jejím oborem je hominální spagyrie.
Tenhle skromný drabble je v zásadě prequel k mé starší povídce „O mrtvých jen dobře“ a nahlíží špehýrkou času do Elzina soukromí během jejích studií…

Fandom: Harry Potter
Poznámka: Já vím, nikdo kromě mě ho nemá rád. Ale nestěžujte si, málem jsem ze zoufalství napsala ff na vlastní povídku.

Měl chuť praštit učebnicí o zeď a vykašlat se na to. Napsat si tahák.
„Nezvládnu to,“ oznámil Removi.
„Zvládneš. Koukni, jen jsi zapomněl na měsíc. To by se mně stát nemohlo.“
Měl to být vtip. Jenomže on se zastyděl, že dokáže zapomenout i na něco takhle důležitého.
„Jsem hloupej,“ zaprotestoval.
„Nejsi,“ zavrčel vlkodlak. „Přece bych nekamarádil s hlupákem.“
„Co když jo? Přestaneš se mnou kamarádit?“
I ta otázka byla hloupá. Ale on se pořád bál, že jednou zapomene něco doopravdy podstatného.
„Neblázni, i kdyby jo, tak nepřestanu,“ usmál se Remus.
Jenomže Petr hlupák byl. A kamarádit s ním přestali všichni.

Zaříkadla, máchání holí, tuny knih. Modřiny nebo něco horšího, když se náhodou některému z ostatních učňů, nebo i člověku samotnému nějaké zaklínadlo vymkne z rukou. Děsivá přítomnost Pokojných, kteří byli připraveni o své magické schopnosti. Mluví, jako by jim někdo vysál duši. Naprostá izolace od okolního světa. Všudypřítomné, pátravé, podezíravé pohledy templářů, od svítání do setmění, kamkoli se v téhle věži pohnete.
Když tohle všechno přežijete tak vás čeká Trýzeň. Poslední zkouška. Nikdo neví, o co v ní jde, dokud jí neprojde.
Dnes ráno si pozvali mě, a tak to teď vím. Jsem v Úniku a snažím se dostat ven…

Fandom: Dragon Age
(blech, ta čeština je humusoidní, když je člověk zvyklý to hrát v angličtině...)

Fandom: realita

Seděla a psala. Zvuky strouhání se ozývaly pokaždé, kdy hrot tužky přestal mít dokonalou špičku a znemožňoval tak provést tah dokonale. Nespěchala. Psaní čínských znaků vyžadovalo čas, preciznost a spoustu trpělivosti.
Slunce putovalo oblohou a papír se plnil napsanými znaky. Ruce měla černé od tuhy a pracovní deska se pomalu měnila ve hřbitov tužek.
(o několik hodin později)
Protáhla se a s úsměvem zkontrolovala své dílo. Najednou jí však úsměv z tváře zmizel. Přímo uprostřed článku se jí podařilo vynechat dvě věty.
„Ren2ci2 de5 Fo2zu3*…“uniklo jí ze rtů.
Potom chvíli soustředěně mlátila hlavou o stůl.
A pak začala znovu psát.

--------------------------
*Milostiplný Buddho
(ty číslíčka znamenají tón slabiky:) )

Fandom: crossover filmu Harry Potter a vězeň z Azkabanu a filmu Dračí srdce
Poznámka: David Thewlis a Julie Christie. Opravdu. A Jason Isaacs se mi tam už nevešel.

„Co si dáte, pane profesore?“
Remus Lupin si stoupnul blíže ke světlu.
„Nedělej, že mě nepoznáváš, Rosmerto.“
„Bylo by to lepší…“ povzdechla si. „Máslový ležák, Einone?“
„Díky, mami. Zkus mě neotrávit, měl bych vydržet aspoň do konce školního roku.“
„Taky jsi našel trhlinu mezi realitami? Divím se, že tě vůbec pustila skrz, když jsi byl záporák… Jak ti vlastně jde učení?“
„Mučení jsem měl radši. Týrání poddaných, vraždění pro zábavu… Teď jsem vlkodlak, co se místo lovu stočí do klubíčka, a ještě se všem strašně omlouvá, že obtěžuje.“
„Změna je život, Einone. Co na tom, že tebe změnila až smrt.“

Pug neustále vykonával těžkou, nesmyslnou práci. Přelíval vodu z dolní nádržky do vrchní, odkud se zase vracela zpátky. Nevěděl, kdo je, jen věděl, že musí splnit úkol – dostat veškerou vodu do vrchní nádobky. V hlavě se mu navíc ozývaly otázky, na které se snažil najít odpověď.
Pug postoupil. Úkoly byli těžší, ale měly aspoň smysl. Mnoho úkolů se však za neúspěch trestalo smrtí, takže si musel obzvlášť dávat pozor. Brzy jej čekala poslední zkouška.
Pug nyní věděl, kým byl a kým je teď. Úspěšně splnil poslední zkoušku. Když objevil rozsah své moci, věděl, že Tsurané mají těžkou, ale účinnou výuku.

Fandom: Profesor von Drak
Poznámka: Ještě se dnes musím učit na písemku, takže vřelý dík za aktuální téma. ;-)
---
Dobrý den, milí studenti. Rád vás vidím. Dnes máme krásný a klidný den. Ideální na malé soaré v mých sbírkách. Podíváme se do uličky patnáct. Mám tam několik zajímavých exemplářů. Doufám, že máte rádi hady.
Nevadí. I tak se něčemu přiučíte.
Podívejte se na tuto kostru. Připouštím, již se poněkud rozpadá, ale základní znaky jsou stále viditelné.
Jejím majitelem byla dle popisku a uspořádání kostí v oblasti pomyslného krku kobra indická. Charakteristickou brýlovou kresbu vám bohužel neukážu, tato kostra byla do mého království doručena již ve vypreparovaném stavu.
Tento had plive jed …
Během svého úprku, prosím, nekřičte.
Inu, učení…

fandom - realita

Drzej fracek. Neměl chuť poslouchat dobrý rady. A tak se poučil tím těžším způsobem. Život nabízí spoustu držkopádů. Docela zdarma.
Připosranej páprda. Hejčkal si svoje bolístky a se vzpomínkou na těch pár karambolů se bál cokoli dělat. Strnulej. Zahnívající. A život profrčel kolem. Třetí kosmickou. Jak už to život umí.
Tuhej dědek. Pak jednou prostě umřel. Měl to čekat. Tak už to chodí. Ale nečekal. Tak udělal tu nejobvyklejší věc, napadne to snad každýho, ohlíd se za svym životem. To ho srazilo na kolena.
Poněvač teď s určitostí věděl, co a kdy měl udělat. Jenže mu to bylo houby platný.

Fandom: Equilibrium (rok 1317)

Děs a zoufalství, zhruba tak nějak by se daly shrnout pocity chudáka, který se právě šoural k tabuli tempem vskutku umrlčím. Jednou byl ale vybrán, údajně náhodně, a tak odhodil veškeré pochybnosti a nadechl se, aby přednesl všechno, co o probírané látce věděl.
Okamžitě ho zaměřil jeden pár zvědavých očí a pár desítek párů očí naprosto nepopsatelně znuděných. Shrnout obsah tří ság se mu nakonec povedlo v rekordním čase, ale odezva posluchačstva nebyla valná. Přední řady spaly, zadní po sobě házely útrpné pohledy a sem tam kalamáře.
Naučit berserkery základy dějepisu, to byl i pro Snorriho Sturlusona úkol naprosto vyčerpávající.

Kůstek seděl na palouku se čtvrtkou papíru položenou na pařezu, obklopený zmuchlanými čtvrtčinými předchůdci.
Soustředěně okusoval tužku. Proč se ve škole neučili veršovat? Na všechno si musí přijít sám.
Přes rozpačité začátky (růže jsou rudé, violky fialové, máš hezké vlasy) přešel k modernistickým veršům o tom, že růže je růže je růže, ale to mu přišlo moc avantgardní.
Má milá, ne, drahá Trnko,
Jak zrýmovat tvoje jméno?
Brnko? Mrnko? SRNKO!
Ještě najít před srnku vhodný začátek.
Přiznám se ti bez mučení,
že učení,
že uprostřed bzučení a pučení...
„Skučení?“ navrhl mu za zády drak a Kůstek div nevyletěl z kůže.

fandom: ze života
poznámka: já nevím, jestli na mě má tak dobrý vliv zdejší společnost - nicméně během dne se dostavil další nápad na tohle téma, takže "mimo soutěž"...

To není možný! Takový nemehlo! Panebože, do čehos to duši dal!
Klid, zhluboka dýchat. Nádech - výdech...
Můžeme pokračovat.
„Takže znovu, prosím. Sešlápnout spojku. To je ten pedál vlevo. Sešlápneme ho levou nohou. Zařaďte si jedničku. To je k sobě a dopředu. Áno, tak je to správně. Držte spojku sešlápnutou a otočte klíčkem v zapalování. Výborně. Netúrujte ten motor, stačí jemně držet plyn. A teď pomalu pouštějte spojku…“
Auto vyrazilo vpřed jako splašená kobyla a narazilo do jiného stojícího o notný kus dál.
Vzápětí bylo lze viděti zoufalou instruktorku, kterak tluče hlavou do zdi, a uplakaného blonďáka, zkroušeně se ploužícího pryč.

fandom: Sherlock Holmes (BBC)
pozn. aut. č. 1: pokračování tohoto drabble z bonusového tématu.
pozn. aut. č. 2: věnováno Salome, Profesorovi, hidden_lemurovi, Rebelce, Ness, Anne a především Kleio. Díky.

*

„Do kolonky bydliště napsal rakev.“
„Bydlí v márnici. Jsem pohoršen, že překrucuje pravdu.“

„Utekl z přednášky o drogách.“
„Je spíše praktik.“

„Při školní prohlídce drze požaduje jiného lékaře.“
„Je-li dotyčný patolog, je žádost oprávněná.“

„Spí, když mluvím.“
„A mluví, když spíte.“

„Na hodinu plavání neměl většinu pomůcek, např. plavky.“
„Bude mu zakoupena většina pomůcek, např. bazén.“

„Bere spolužákům svačiny a prodává je.“
„Transakce budou uvedeny v daňovém přiznání.“

„Visí na stromě a houpe se.“
„Sundat a zavolat pohřební službu.“

„Narušoval přednášku inspektora ze Scotland Yardu nevhodnými narážkami na policejní orgány.“
„Bylo mu vysvětleno, že policejní orgány jsou jako každé jiné.“

fandom: Historie, realita a Charles Sanders Peirce.
Totální ptákovina. Ale slíbila jsem si, že až ten esej konečně dopřeložím a odešlu, napíšu si o tom drabble ;)

“Bože, co to píšeš?” zařval Charles Sanders Peirce na ženskou, které hleděl přes rameno. Věděl, že je to sen, přesto se nedokázal probudit. Musel tedy sledoval, jak se ta zoufalá pologramotná osoba pokouší přeložit jeho poslední esej z Hibbert Journal. Ve snu naneštěstí rozuměl každému slovu a s úděsem pozoroval, jak groteskní podoby jeho text nabývá. “Já to přece myslel abstraktně! Nepoznáš Kantův citát? Znak, ne znamení! Znak! Co vás proboha učí ve škole?”
“Mon cheri,” dotkla se ho jemně Juliette. Když jí líčil svou noční můru, usmála se do tmy. Koho budou za sto let zajímat nějaké metafyzické eseje...

Fandom: ehm, historie?

Políbil železnou pannu. S láskou pohladil její trochu rezavějící avšak pečlivě udržovaný povrch. Srovnal palečnice, tak aby byly přesně vedle sebe. Oprášil neviditelná smítka prachu ze španělské boty a přeleštil její špičku cípem rukávu. Porovnal skřipec a ještě naposledy zkontroloval, jestli je každá jeho součástka na svém místě. Přesvědčil se, že jsou biče seřazené podle velikosti a devítiocasá kočka má všechny svoje ocasy neroztřepené a čisté. Nakonec odkopl z odvodňovacího kanálku kus malíkové kůstky.
Povzdychl si s citem a ještě jednou objal celou svou pracovnu pohledem. Dnes tu byl naposledy, pro své nevídané úspěchy odcházel učit na akademii práva útrpného.