DMD č. 25 pro 25. 4. 2011 Téma: Čichni si!

fandom: Glee
poznámka: dnes nic lepšího nevymyslím... ale pěkné Velikonoce přeji
Že někdo obdržel od Karofskyho „dárek“ v podobě ledové tříště v obličeji jste poznali jednoduše. Po čuchu. Na záchodě jste si sice mohli umýt obličej, vybrat kousky z vlasů, vyprat si tričko a tvářit se spokojeně... Jenže ten sladký smrad jste ze sebe nedostali. To chtělo pořádnou sprchu. Ale když někdo nedělá sport a běží do sprch, tak je vždycky trochu podezřelý. Navíc jste taky měli šanci, že tam na vás budou čekat fotbalisti... A že tentokrát použijí borůvkovou, to ta je nejhorší.
Mohli vám ubližovat donekonečna, ale stejně to stálo za to. Za ten pocit, že jste ve sboru.

fandom: M*A*S*H
a/n: implicitní slash :P
--
Den 1
„Hej, Trape, čichni si.“
„Ugh. Dej ty ponožky ode mě dál, Hawkeye. Nejlíp někam do první fronty. To nám vyhraje válku.“
Den 2
„Trape, čichni si k tomuhle.“
„To voní jako vepřové.“
„Jenže je to citronový koláč.“
Den 3
„Cítíš na mně tu voňavku, Trape? Ta sestra co jsem včera měl byla skvělá v posteli, ale voněla jako stará prostitutka.“
„Poručice? Bruneta? Metr šedesát pět?“
„To všechno poznáš podle vůně?“
„Ne, ona stojí celou dobu za tebou.“
Den 4
„Mmmm, Trappe…“
„Hm?“
„Nic.“
„Tak proč se tak hloupě culíš?“
„Tohle byla ta nejlepší vůně za poslední tři měsíce.“

Poznámka: Tohle téma si říkalo o slash. Proto jsem ho nenapsala (a taky proto, že to neumím, co si budeme povídat). Tak tady máte aspoň jednu fanynku...
Poznámka2: Název v podstatě na drabble navazuje ;)
Byla rychlá. Byla tichá. Byla vražedná...
Měla černé nehty a červené kontaktní čočky. Kdyby nestála v lese, byl by její černo-černý plášť skvělým maskováním. Že je maskováním pouze v tmavých prostorách, ji nikdy nenapadlo. Cítila se neviditelně.
Cítila, že dnes to vyjde.
Za zatáčky se neuvěřitelným sexy způsobem vyřítil sportovní vůz.
„Edwarde!“ ozvala se dívka na sedadle spolujezdce. „Už zase je tady ta holka!“
„To si děláš srandu,“ zaklel naprosto needwardovsky Edward. Zabrzdil a ve zpomaleném záběru, který ve skutečnosti trval necelou vteřinu, vyskočil z auta.
„Co po mně chceš?!“
„Edwarde, prosím!“ zakvílela dívčina z křoví. „Aspoň jednou si čichni!“
Fandom: Stmívání

Fandom: život
Věnováno všem kočkám, které jsme kdy měli, máme nebo budeme mít.
Časně ráno vyráží na lov. Vrací se urousaná, zato s myší v tlamě. Voní divočinou a mokrou trávou.
V sebehlubší tůni před ním ryba není bezpečná. Opatrně se usadí na břehu, pacičkou vydrápne zvědavou mřenku ven. Doma se tváří jako nevinnost sama, zápach rybiny ho však usvědčuje.
Ráda se vyhřívá na hromadě polen. Pak se přijde pomazlit. Horký kožíšek plný slunce a vůně borového dřeva.
Když byla malé koťátko, moc se jí stýskalo po mámě. Ostatní kočky na ni jen nenávistně prskaly. Brzy zjistila, že to velké černobílé zvíře nejenže neublíží, ale dokonce hřeje. Dodnes je někdy cítit jako pes.

Fandom: Bjørkhallen
Poznámka: Doplňuje drabblík Komplikace. Zlobili jste se na Severina? Odsoudili jste ho stejně snadno jako paní Leila, která o něm neví nic? Ó vy malověrní...!
První den ten lektvar nevoněl nijak, jen pálil. Jako voda, ve které táta nechal břitvu.
Pak z něj byla chvíli cítit zatuchlá hlína. A chutnal jako bláto se žížalou.
Potom z něj zavoněly puškvorce a rákos. Trochu nahnilé.
Později pelyněk. A... heřmánek? A stráň, nad kterou se zvedá vítr.
Tymián. Fialový vřes. To už se na lektvar začínala těšit. Každý večer v něm objevovala novou barevnou vůni.
Zavírala oči, když ji mistr řezal do rukou a nechával z nich skanout do poháru její krev. Nebolelo to. Jen to nechtěla vidět.
Dnes je nezavřela.
Uviděla čerstvé jizvy na jeho vlastním zápěstí.

Poznámka: Slash. Lepší bude 15+.
Fandom: BBC Sherlock, ale vesměs to je i mimofandomové
Ten večer byl ve vzduchu patrný nádech šeříků, třešňové květy se vznášely ulicemi jako jarní déšť. S nádechem si připomněl letmý, nervózní dotyk jeho rtů na svých a schoulil se pod tou představou do klubíčka.
Tu noc byl vzduch vlahý skutečným jarním deštěm, vlhkost jim dotírala na smysly. Zhluboka se nadechl nynější vůně venku a uvnitř sebe se celý zachvěl při vzpomínce na váhavý dotyk jeho ruky na svém těle.
To ráno vonělo slunce v rozevlátých záclonách, vonělo paprsky dopadajícich na jejich nahá těla, schoulená u sebe v důvěrné blízkosti. Otevřel oči a užíval si to štěstí jistých budoucích dní.

Fandom: Karlík a továrna na čokoládu
Drahý Willy,
za těch patnáct let, co s Tebou pracuji, jsem skoro zapomněl, jak vypadá vnější svět. Že existují i jiní ptáci než s karamelovou příchutí. Že ne všechny květiny voní skořicí.
Karlík zaváhal, ale potom pokračoval v psaní.
A že jsou i důležitější věci než čokoláda.
Bude mi pětadvacet a chci začít opravdivý život…
„Karlíku? Karlíku! Právě jsem objevil novou – patnáctistou příchuť! Fialky! Čichni si!“
Willy Wonka měl obličej upatlaný od čokolády a v očích světýlka. Karlík si náhle uvědomil, že až v konečcích prstů cítí cosi, co nemá s fialkami společného vůbec nic.
Večer dopis roztrhal a zahodil.

fandom: M.A.S.H.
„Mám hlad jako vlk…“ řekl B.J. a protáhl se.
„Divíš se? Po šestnácti hodinách na sále…“ odpověděl Hawkey a dodal věštecky: „Copak si na nás kuchař připravil?“
„Nevím, jestli mám odvahu to zkoumat,“ už dopředu se otřásl B.J.
Po chvíli v jídelním stanu…
„Podívej, ten karbanátek je zelený… Není zeleninový, ale je zelený. Vidíš?“
„Nech toho,“ zavrčel B.J.
„A smrdí… páchne strašlivěji než Frankovy týden neprané ponožky.“
„Hawkey, přestaň. Prosím!“
„Čichni si!“
„Snažím se jíst…“
„Přivážejí další zraněné. Všechny směny okamžitě na operační sál!“ ozvalo se z táborového rozhlasu.
„Ještě že tak,“ konstatoval Hawkey a s úlevou odstrčil nedotčený talíř.

„Je skutečně udivující, že ani v pátém ročníku nejste schopen uznat, že váš výtvor nestojí za nic, Pottere,“ protáhl Snape.
Harry se mračil, ale byl si jistý, že postupoval podle návodu. Lektvar dokonce i vypadal, jak měl.
„Ale já si opravdu myslím, že je v pořádku, pane,“ zavrčel.
Profesor se ušklíbl.
„Opravdu? Tak si čichněte... Měl by vonět jako květinová zahrada...“
„Klidně,“ zasyčel Harry a zhluboka se nadechl.
Vzápětí doslova zezelenal.
„Tak co, Pottere?“
Student se skácel na podlahu.
„Harry!“ vyjekla Hermiona. „Proč jste mu to říkal, když jste věděl...“
„Chcete si čichnout taky, Grangerová?“
Ticho.
„To jsem si myslel...“

„Tento lektvar má vysoce léčivé účinky, ale dávejte pozor, jeho vůně je prudce jedovatá,“ odříkával Severus Snape trochu znuděně. Byl si předem jistý, že nikdo ze studentů nedokáže lektvar připravit. Ty ochranné roušky byly úplně zbytečné.
A opravdu – trvalo pouhých patnáct minut, než vybuchl kotlík toho tupce Longbottoma, a dalších asi dvacet, než několik dalších začalo nekontrolovatelně chrlit barevný dým. Ale pak, proti všem jeho předpokladům, se zvedla jedna štíhlá ruka.
„Ano, slečno Grangerová?“ zavrčel.
„Je to správně, pane profesore?“ zeptala se Hermiona se sebejistým úsměvem. Severus Snape se nevěřícně naklonil nad kotlík, zatímco si v duchu opakoval: Čichni si!