DMD č. 25 pro 25. 4. 2011 Téma: Čichni si!

Fandom: Hercule Poirot
Poznámka: Prosím francouzsky mluvící, aby omluvili chyby. Je to naposloucháno z Poirotových výstupů...:D Francouzsky umí jen můj jazyk a slova to nebudou.
***
Mon Dieu, do tak prekérní situace se Poirot ještě jaktěživ nedostal!
Hořekoval, kdesi v hlavě, poblíž pověstné šedé kůry mozkové.
Hastingsi, mon ami, nedívejte se na Poirota takto!
.
.
.
Mais oui, Poirot již ví, jak nepošramotit svou pověst a vyřešit tento zapeklitý případ!
„Hastingsi, již vím, kdo zabil nebohou vdovu lady Ronflantovou!“ pravil a počal si sundávat svou vycházkovou holí mokasínu.
Ve své, v rukavičce oděné pravičce, svíral svou vlastní ponožku.
„Čichtěte si! Co cítíte, Hastingsi?“
„Bože! To, co jsem cítil, když jsem se s vámi poprvé sklonil k tělu,“ přiznal.
„Oui! Poirot má dojem, že to on sám je pachatelem!“
***

Princezna Leia odporem zkřivila obličej.
Akce v Jabbově paláci se nevyvíjela dobře.
Han a Chewbacca skončili v podzemním žaláři,
ona řetězem připoutaná k Jabbově trůnu.
Teď se jí ten nechutný slimejš dokonce pokusil políbit.
Vyplázl na ni zelený jazyk.
Zaslintal.
Měla co dělat, aby ke slizu na povrchu jeho těla
nepřidala obsah svého žaludku.
Zrakem zavadila o malého Kowakiana, opičí ještěrku.
Jako každý parazit, i on měl svého hostitele.
Bydlel na Jabbově trůnu a živil se tím,
co pánovo tělo již nepotřebovalo.
Leia zbledla.
Snad brzy dorazí Luke, zadoufala.
Přece nebude nadosmrti přihlížet,
jak ta mrňavá bestie očichává pánův ocas.

fandom: Námořní dobrodružství Jacka Aubreyho a Stephena Maturina (P.O'Brian)
A/N: Sliby se mají plnit, takže když máme ty Velikonoce... přímo navazuje na drabble Zajatec (Bože můj...) a I mistr tesař se jednou utne (Výbuch).
Klap. Klap. Kroky strážných se rozléhaly tmou. Pak se k jeho citlivým uším donesl další zvuk. Dus. Dus. Tiché, plíživé kroky. Kroky v měkkých trepkách. Ty kroky se mu zdály povědomé. Ale jeho vyčerpaná mysl je nedokázala zařadit. I pouhé přemýšlení ho mučilo. Náhle se zvuky změnily. Kroky přehlušil výkřik. Varování... Třesk zbarní! Povědomé hlasy. Stephenovi náhle svitla jiskřička naděje. S námahou se pokusil vstát. Dveře se rozlétly. Spatřil známé siluety. Jack! A námořníci z Lively! Několik párů rukou ho zvedlo. Napůl v mrákotách ho vedli.. spíš nesli ven. Od moře vál chladný vítr. Konečně se zase mohl svobodně nadechnout.

Fandom: Mikulášovy patálie
V neděli ráno jsem přinesl na zahradu plechovku barvy, protože maminka chtěla, aby tatínek natřel plot. Maminka je děsně príma.
„Necháme ten plot na jindy, Mikuláši,“ zarazil mě tatínek. „Je hezky, maminčiny květiny krásně voní. Přece to nebudeme kazit zapáchající barvou.“
„Typický úředník,“ řekl zpoza plotu pan Durda, „čichá ke kytkám a na práci nešáhne.“
Tatínek a pan Durda si jeden druhého rádi dobírají.
„Ty si čichni k mé pěsti, Durdo, nebo mi vlez na záda.“
Pan Durda zkusil obojí.
Nakonec mi tatínek řekl, že nic natírat nebude. Že pořídí vysoký plot z bytelných prken.
Tak aspoň mamince natřu okna.

poznámka: Hurá, to je konečně téma! A jinak je to preslash a dejme tomu malinko AU.
„Tak?“ zeptal se. Znělo to podivně naléhavě. „Cítíš to?“
Zhluboka se nadechl. Opatrně pohladil hrubou vystupující strukturu, ještě nezaschlou. Přivoněl si.
Ušpiněným prstem si přejel po rtech a prohrábl vlasy; to drobné gesto zaškubalo srdcem muže, který toužil.
„Vodní modř. Takhle voní tvoje kůže,“ řekl mu tiše přímo do ucha; nakláněl se nizoučko nad ním a pokoušel se nedotknout. Na dokonalost se sahat nesmí. Mohla by oprýskat.
Mladý muž se pootočil a umazaná ruka přeběhla umělci po tváři. Podobalo se to polaskání. Dýchalo to čistou vodou a lehkým perlivým vínem.
Ale malíř se spletl.
Dorianova duše už dávno páchla nocí.
fandom: Obraz Doriana Graye (O.Wilde)

fandom: ze života
Dneska je ale krásný den! Sluníčko svítí a my jdeme s mamuš na procházku až dozadu do polí. Vzduch voní jarem. Vůně jara není jen tak obyčejná. Skládá se ze stovky různých vedlejších vůní a podvůní. Z vůně čerstvé trávy. Z vůně rašícího obilí. Z vůně dálek, kterou přinášejí ptáci vracející se z teplých krajin. Vůně jara je - šťavnatá.
Pobíhám vesele kolem mamuš, když ucítím nějakou úžasně nádhernou vůni.
Co to je?
Už to vidím. Leží to přímo přede mnou.
„Čichni si, jak to voní.“
Mamuš to neocení.
„Fuj! Stůj!“
Nedbám. Zavrtím ocáskem a vrhnu se nadšeně do koňského hnoje.

Fandom: originální
Poznámka: Věnováno Dangerous, která si tyhle dva vymyslela a vytvořila jim úžasný svět plný knih a latiny. Dovolila jsem si je vypůjčit a dodat jim další střípek.
Ondra se unaveně svalil na postel. Očekával objetí a polibek, ale nic se nedělo. Daniel měl oči zabořené v knížce a snad ani nepostřehl, že není sám.
„Co to je?“ Ondra se ani neptal a vytrhl Danovi knížku z rukou. „Inkoustové srdce? Nejsi na to trošku starý?“
Dan se ušklíbl. „Je plná zajímavých myšlenek.“
„Například?“
„Třeba…“ Chvilku listoval. „Jo, tady. Knížky nasají vůně tvého života a uchovají je v sobě.“
„Nevěřím.“ Ondra byl vždycky maličko skeptik.
„Ne? Tak schválně,“ řekl Dan a zašátral pod postelí. „Zavři oči.“
Ondra se nadechl a zarděl se. Ze strany 147 voněla jejich první noc.

Fandom: Ze života
Blížila se půlnoc, když jsme opouštěli bar. Všem nám bylo jasné, že na tuto akci nikdy nezapomene.
Cesta vedla kolem dvou prodejen zmrzliny. Hned u první jsme si museli dát kopeček.
„Přivoň si, to fakt voní jako citrony,“ strkal mi kornout pod nos inža. Opravdu to vonělo jako citrony.
Když jsme šli kolem druhé prodejny, měli jsme prázdné ruce a museli jsme si koupit novou várku.
„Přivoň si,“ začal inža, ale já ho hned utnula.
„Čuchni si!“ nedal se odbít, vrazil mi zmrzlinu přímo do nosu a málem mě udusil.
Dodneška se mu každý směje, když si kupuje citronovou zmrzlinu.
AN: Jakmile jsem si přečetla téma, vzpomněla jsem si na dovolenou a na to, jak jsem se dusila kvůli "Limone gelato".

Fandom: Harry Potter
„Největší lumpárna, Frede!“
„Celá škola o nás bude mluvit jako o hrdinech!“
„Stačí jen dobré načasování.“
„Můžeme to udělat zítra, Georgi.“
…
„Frede, která kočka ti prozradila tu díru ve zdi?“
„To se neříká,“ mrká malá lasička na tu druhou identickou.
Propletly se pod postelí a skončily u šatníku.
„Ber ty trenky a padáme!“
„A kde je asi má?“
„Hledej!“
„Vyskočím si na křeslo.“
V tom vchází Snape do svých komnat.
„Sakra!“
Fred utíká pod postel a George se zamotává do potahu na křesle.
Profesor si znaveně sedá do křesla.
Fred vystrčí hlavu z pod postele a naznačuje: „Tak, čichni si!“

Fandom Harry Potter, paródia
A/N: S blížiacim sa koncom súťaže už odo mňa nemôžete očakávať nič hodnotné, ak sa teda také niečo objavilo:)
„Čuchni si!“
Voldemort sa tváril posmešne. Svojím pozadím sa natŕčal k Petrovi Pettigrewovi.
Smrťožrúti nechápali. Zrejme to ich Pán s tými elixírmi trocha preháňa...
„Má byť pre teba pocta čuchnúť si k môjmu zadku... Tak čuchaj!“
Peter sa nesmelo skláňal. Na malý okamih sa mu v tvári zjavilo znechutenie.
„Čuchaj, Červochvost!“
„Pane... prečo?“ zjavne sa mu nechcelo.
„Severus, prezraď mu, prečo mu odporúčam čuchnúť si k môjmu zadku.“
„Bude mi potešením,“ Severus sa uškrnul. „Červochvost, ak sa už chystáš pchať Temnému Pánovi do zadku, mal by si si najprv preskúmať terén...“
„Správne. Mohla by odtiaľ vyskočiť Nagini, napríklad, alebo Bellatrix...“