Bible

I když byli uprchlíci, místní lidé byli přátelští a pohostinní. A najít si práci nebyl pro jejího muže naštěstí žádný problém (dobrých tesařů není nikdy dost).

S místními zvyky se ale občas těžko smiřovali. Třeba dnes za slunovratu. Vytáhli je ke chrámu, kde všichni nadšeně pozorovali východ slunce. Prý je to svátek znovuzrození světla.

Když se podřekla, že je to dnes rok, co se syn narodil, bylo to, jako když uhodí blesk. Všichni začali brebentit o tom, že musí být požehnaný Maat, a večer měli v chýši hromadů dárků, většinou amuletů s pírkem.

Jen doufala, že tohle se zvykem nestane. 

Dneska přišli naposledy. Přinesli ti poštu. Probíráš se nepřehledným množstvím spodního prádla od fanynek. Stručný řádky od Džejdýho. Prej nic ve zlym. Ostatní kluci z party se tě snažej trochu povzbudit. Ti lemplové ti přirostli k srdci. Další obálka. Ucho. Leprák děkuje, víc už prej neopadává. Nevábnej prosakující balíček nejspíš z Germánie. Herrr... zbytek zpáteční adresy nepřečteš. Pan Em děkuje za zefektivnění linky na chleba. Protestní nóta spolku mrtvých proti tomu, aby se pohřbívali sami. Autorizace rozhovoru pro bulvární Quelle. Přepálená účtenka za nemalý množství rybářskejch prutů a... docela nenápadnej lístek. Je od táty... "Dnes nezapomeň zemřít." Povzdech. To nasere.

Existuje předpoklad, že když něco vytvoříme, můžeme s tím také manipulovat či dokonce to zničit. Každá modla, vyrytý obraz našich přání, snů a hodnot, je snahou manipulovat realitu. A hrozbou "když nebudeš fungovat, zbavím se tě".

Hospodin nehraje podle těhle pravidel. Svůj obraz vložil do každého z nás. Spolu s ním nám dal svou autoritu. Jako hraničními kameny každým z nás vymezuje svoji sféru vlivu. Dal nám očekávání. Doporučení. Vedení, pokud se ho rozhodneme přijmout.

Ale nepověsil nás na provázky. Dal nám volnost ten obraz změnit, pokroutit, zvandalizovat, přepsat. Můžeme si vyrazit vlastní cestou, vymezit vlastní království. 

Na vlastní nebezpečí.

Večeři snězte ve spěchu, ale beze zbytku. Nebalte si zásoby na týden, měsíc, nebo víc. Buďte oblečení a obutí, připraveni vyrazit.

S sebou si vezměte zlato a šperky. Ne vodu nebo jiné praktické věci pro přežití. 

Nikdo ani nemrkne, když prorokyně na druhé straně moře vytáhne tamburínu. Ostatní ženy ji okamžitě napodobí. Tančí, zpívají, chrastí a cinkají.

Na druhou stranu jsou velmi překvapeni, když jim dojde, že i v pustině potřebují jíst a pít. 

Hospodin je vede k tomu, že jejich přežití je Jeho starost. Jejich úkolem je být vždy připraveni Jej oslavovat.

Jeho přítomnost má vyvolávat pokoj a radost.

"Ten, od něhož je to svědectví, praví: „Ano, přijdu brzo.“ Amen, přijď, Pane Ježíši!
Milost Pána Ježíše se všemi."

Poslední slova Zjevení se citují často, a někdy z našich úst zaznívají skoro jako výhružka, nebo jako povzdech.
Mají být radostným zaslíbením, nadějí, útěchou a vyznáním víry.
On přece nepřichází, aby svět soudil, ale aby svět spasil.
To ostatně cítíme i z daleko méně známých posledních slov Staré Smlouvy:

"On obrátí srdce otců k synům a srdce synů k otcům, abych při svém příchodu nestihl zemi klatbou."

Byla nám dána každá příležitost a pomoc k tomu, abychom mohli zakusit požehnání Lásky.

"Hospodin Tě nese ve svém srdci a chrání tě.
Hospodin Tě stvořil a vede Tě k radosti a harmonii.
Hospodin Tě vnímá a bere vážně Tvůj život.
Provází Tě láska a milost Boha Otce, Syna i Ducha Svatého."

Požehnání není jen slibem do neurčité budoucnosti.
Požehnání je konstatování přítomnosti, prostý fakt existence v Boží sféře vlivu.
Je výrazem a připomínkou Jeho lásky k nám; dobroty, která nás chce provázet.

Navzdory tomu, že se nám může zdát šedivě obyčejné, tisíckrát omleté do bezvýznamnosti, maličké v porovnání s masou ostatního biblického textu - Hospodin je přikázal vyslovovat nad svým lidem jako znamení naděje.

"Pánův den ovšem přijde jako zloděj."
"Ten den a hodinu však nikdo nezná – ani nebeští andělé, ani Syn – jedině sám Otec."

To ale určitě neznamená, že bychom se neměli snažit přijít na to, kdy se pro nás Ježíš vrátí, že ne? Máme přece v Písmu tolik indicií, jistě když je dáme dohromady...
Rok 1843.
O, tak ne, rok 1844!
Nebo možná ne, možná prostě... musíme čekat?
Rok 2000 by byl stylový...
2020, podívej na ty tragédie, to musí být!!!

"Pán neotálí splnit svůj slib, ale prokazuje vám svou trpělivost. Nechce totiž, aby někdo zahynul, ale aby všichni došli k pokání."

Novej kolega mne zpočátku docela štval. Přestože byl služebně mladší, šéf ho protežoval a stěžovatele nemilosrdně povyházel. Ale i když do našeho hvězdného týmu nezapadl, časem jsem si ho oblíbil. Když propadl depresím, šéf mu vymyslel legrační zahradní party – přivede mu pod nos různý partnerky a uvidíme …
První byla docela pěkná, ale ten trouba jen zavrčel pod vousy „slepice!“ Druhou, mohutnější, ale s krásnýma očima, označil slovem „kráva“. Na třetí koukl, ani se nepokusil o společenskou konverzaci a prohlásil „prasnice.“ Další jen řekl „krůta“, dal hlavu do dlaní a rozplakal se.
Tedy debakl. Mojžíšovi to podáme jako vynález lidské řeči.

"Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří?
Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš."

Každá naše samota je zdánlivá. Opuštěnost způsobená tím, že jsme se rozhodli nekomunikovat, nereagovat, nevěřit.
Bůh je všude, ve všem, neexistuje místo nebo situace, kam by nepronikl.
Soustředíme-li se však na domnělé hrozby, příšery dštící oheň a síru, kterými se obklopujeme, může se nám stát, že na Něj nedohlédneme.

"Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem.
Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo."