Čtyři z tanku a pes

Vážené velitelství,
žádám o přeřazení z výstavby mostu pro přechod přes řeku, kamkoliv jinam.
Hlavní priority jsou, abych nepracoval ve vlhku, jelikož mám už pokročilé revma,
a abych proboha nikdy nic nedělal s výbušninami.
Ideálně bych si představoval něco v suchu, mimo válečnou vřavu, s jednoduchým a pokaždé stejným zadáním.
Hlavní důvod, proč přeřadit právě mě, je to, že nikdo jiný není schopen místo překážejícího kusu zdi odstřelit právě dostavěný pilíř a shodit tak celý most.

Do boje nastoupím hned, jak se mi zahojí válečná zranění po běsnění naštvaných kolegů.

Předem děkuji. Sloužím vlasti!

Vojín, dříve desátník Aleš Jacek Zvlhlý.

Ukořistěný tank padl do oka veliteli polské obrany: "Projedu s ním vesnicí a dovezu ho starostovi. Ať vidí, jací jsme osvoboditelé."
Nasoukal se do poklopu, nechal si ukázat, jak se rozjet, a dupl na plyn... Tygr zavyl a skočil.
***
Na náves vjel Zrzek a vedle něj pochodovali pěšáci. Při objevení tygra utvořili uličku, kterou měl za zpěvu státní hymny projet ukořistěný tank s polskou vlajkou.
Ten proskákal přes náves a triumfálně se zastavil... v obecním hnojišti.
"Myslím, že tento čin má plné právo být zapomenut," soukal se opatrně z poklopu velitel, aby se neumazal. "Myslím, že skromnost je taky potřeba."

"Tak povídej, viděl jsi toho chlapa s rybou?" udeřil Jenda na německého velitele.
"Jak by ne, někdo takový se nedá zapomenout, přece!" odpověděl Němec.
"A kudy šel? A co dělal? Říkal něco?" začal dorážet Gustlík.
"No, nesl si tu svou rybu, nadával na nějakou sebranku, která mu chtěla tu rybu ukrást, či co, a šel přímo k našim pozicím, tak jsme ho nechali jít, že ho naši brzo zajmou." vypovídal německý tankista.
"No nazdar, jestli toho chlapa s rybou Němci chytli, nebo chytnou, tak máme průšvih!" lekl se Tomáš.
"Teď je potřeba se do toho opřít, musíme ho chytit první!"

Z našich nikdo. Ale co zajatci?
Velitel německého tanku odmítl rovnou: "Já, oberleutnant Maul, nebudu odpovídat nějakému rotnému!"
"To se uvidí. Ty budeš totiž brzo zase malá šarže, a pak toho budeš litovat." odpověděl mu Jenda.
"Já už nikdy malá šarže nebudu!" otevřel si na něj hubu Maul.
"Ale budeš. Až pošleme jednoho z tvých mužů na vaše velitelství, aby vylíčil, jak jsi zůstal s tankem trčet v brázdě po pluhu, zamával hnědýma, původně bílýma podvlíkačkama z poklopu a při vystupování upadl před nepřítelem hubou do bahna..."
"To neuděláte!"
"Ale ano. Budeš rád, když bude z oberleutnanta unterleutnant, budoucí vojíne!"

"Támhle je německý tank. A naši si na něj vykopali jámu na mamuta!" divil se Gustlík.
"Třeba je uvnitř nějaký zázrak moderní techniky, co ho zničí." odpověděl Jenda.
"Není, a navíc je ta jáma mělká, ten tank se zní hrabe!" odpověděl Gustlík. "Je čas splnit povinnost."
***
Situace nevypadala pro Poláky vůbec dobře, nejen že se tank z jámy skoro vyhrabal, ale navíc mu přijela posila.
V tom ale vyjel náš Zrzek z úkrytu, za jízdy sestřelil posilu a namířil na tygra, který bojácně zajel zpátky do díry.
Jenda vystrčil hlavu z poklopu a zavolal: "Nešel tady nějaký voják s rybou?!"

Sledovali jsme stopu hříběte, až jsme se dostali na jeden statek.
"Prosím vás, nešel tady nějaký voják bez čepice a s rybou?" zeptal se Jenda statkáře.
"Ano, chtěl vodu pro tu svou pramici." odpověděl statkář.
"On měl s sebou i loď?!" udivil se Jenda.
"Ne, říkal, že ta jeho ryba je pramice."
"Parmice!" docvaklo Jendovi.
"Jo, ještě ji osolil, tu vodu, ne rybu."
"A nevíte, kudy šel?"
"Myslím, že na sever, spíš na východ, možná trochu na jih, nebo vlastně trochu na západ?" začal drmolit sedlák.
To je brepta, řekl si pro sebe Gustlík. "Nemohl byste nám radši ukázat rukou?"

"Počkejte!" vykřikl Gustlík.
"Co je?" zastavil tank Gřeš.
"Je tady nějaká divná stopa, vypadá, jako kdyby někdo šel jen po patách." řekl Gustlík. Všichni vylezli z tanku.
"No fakt, stopy pat, to je ale situace."
"Přímo patová. Jak tohle teda vyřešíme..."
"Bezvýchodná určitě není."
"Byli asi dva." zamyslel se Gustlík nad počtem stop.
"To mají opravdu divné paty. Takové velké. Hlavně ten jeden." divil se Gřeš.
"Zvláštní stopa! Co by na ni řekl Old Shatterhand?" zamyslel se Jenda, který jako malý četl Vinnetua.
"To nevím," odpověděl Tomáš, "ale zaráží mě, že vy nepoznáte stopu paty vojenské boty od stopy hříběte!"

Prošel jsem kus Evropy. Začal jsem v Rusku, kde jsem se svezl vlakem, ze kterého mě i Jendu neurvale vykopli. A tolik nám dalo práce se tam nasáčkovat!
Svezli jsme se náklaďákem zvláštní konstrukce, kterému bylo potřeba strčit do výfuku šálu, a pak ji zase vytáhnout. Pokračovali tankem, což bylo doprovázeno osvobozováním vesnic. To mělo i benefity, jako salám, ale musel jsem slyšet na jméno Šarí, prý se to tak v Polsku dělá. Je zde malebná krajina plná lesů a polí, a já doufám, že se dostanu až do Berlína.
Ale místo toho se tu trmácím od šípku k šípku!

"Čekám, že ho najdeme brzy, víme určitě, že to byl on, kdo taky jiný, že jo, máme ho skoro najitého!" řekl Gustlík.
"To seš opravdu čekatel optimista, nebude to tak lehké," odtušil Jenda.
"Ále, prosím tě, co by se mohlo pokazit, popis od té stařenky na něj sedí, určitě je smutnej a nadává na nevděčného velitele..." mlel si svou Gustlík.
"Ale my nevíme..."
"Víme všechno, šel po té silnici..." nepustil ho ke slovu Gustlík.
"Co ještě nevíme?!" zbystřil Gřeš.
"Zapomněli jsme se zeptat, jestli šel na sever nebo na jih!"
"To abychom tu stařenku dojeli a svezli ji ještě kousek!"

"Tady jdou nějaké stařenky, pojďme je vzít s sebou." řekl Gřeš.
Zbytek tanku tomu s nelibostí přihlížel.
"Děkuji, mladíci, jste strašně hodní," poděkovala stařenka.
"Babičko, nevíte, jestli tady nešel nějaký voják?" zeptal se Jenda.
"Ale ano, jeden děsně smutnej, vysokej blonďák, mluvil cosi o nějakém nevděčném veliteli, bylo mi ho opravdu líto," odpověděla babička.
"Opravdu? Vyprávějte nám o něm víc!" vyhrkl Gustlík.
V následujících minutách jsme se dozvěděli vše, co se kdy stalo v blízkém i širokém okolí za posledních 60 let.
"Neříkal jsem vám, že v informování jsou tyhle stařenky mistryně?" řekl Gřeš.
"Ne, to jsi nám opravdu neříkal."