Čtyři z tanku a pes

"Vasil Semen! Gustav Jelen! Grigorij Saakašvili! Jan Kos! Šarik!
První čtyři jmenovaní dostávají Řád Krzyża Grunwaldu za statečný boj a vítězství nad německými okupanty. Poslednímu je udělen odznak psa tankové brigády."
"Sloužíme vlasti."
Haf!
"Je krásný," vzdychl Grigorij, "ale proč jsou na něm dva zkřížené meče?"
"To je na připomínku bitvy pod Grunvaldem v roce 1410. Už tenkrát jsme teutonům s našimi spojenci parádně napráskali."
"Takže včera to byla taková malá rekonstrukce?" zasmál se Gustlík.
"Jenže tenkrát se řítilo stádo koní na nepřítele, každý jednoho vojáka na zádech, a nás pět je má schované pod pancířem."
"A zavřené v motoru."

"A ještě do druhé nohy!" výskl anglán.
"Jak mu ta vodka zachutnala!" smál se Jenda.
"Roll out the barrel..."
"Barel mu nedávejte, i ze sklenky je na mraky," varoval Gustlík.
"Hele, esesák!" škytl angličan. Za křovím vykukovala hlava v čepici.
"K zemi! Obejdeme ho zezadu. Potichu!" popadli samopaly tankisté.
"Vsaďte se, že mu holou rukou srazím čepici z hlavy."
"Neblbni, jdeš na smrt!"
"Sázka je sázka - na život i na smrt!"
"Fofrem chlapi, musíme být u němce dřív, než si toho ochmelky všimne!"
Předběhl je. Srazil mu čepici.
Esesák neprotestoval. Byl to jen strašák do zelí, navlečený do odhozené uniformy.

"Uvnitř je vysílačka, tu si zapnete a budeme spolu na dálku mluvit." vysvětloval Vasil. "Já a Gřeš budeme na louce, vy půjdete do lesa a každý ozkouší, jestli slyší a jestli je slyšet."
Vydal jsem se s Jendou do lesa. Jendovi se z kukly ozvalo: "Tady Vasil. Ozvi se, Jendo."
Dostalo se mu však poněkud neuspokojivé odpovědi: "Haf, haf, haf, vrrr, haf!"
"Buď mi praská ve sluchátkách, nebo je z Jendy psodlak." uvažoval Gřeš.
"Jendo, to jsou hloupé vtipy. Odpověz nám jako člověk!"
"Nemůže!" zařehnil se Gustlík do svého mikrofonu. "Narazil ze srandy helmu Šarikovi a on s ní zdrhá!"

"Ta pevnost není moc velká, nebudeme na ni plýtvat střelivem, stejně se nám vzdají."
Před opevnění přijely dvě divizní jednotky s tanky i pěšáky.
Gřeš zdvořile zaklepal na vrata hlavní tanku.
"Můžeme dál?"
Na ochoz pevnosti vystoupil feldvébl a vykřikl: "My se nedáme-"
"Tak si na vás zavoláme posilu!"
"Povídám, my se nedáme-"
"Taky to tady můžeme celé vyhodit do vzduchu."
"Hergot, my se nedáme-"
"Teče vám do bot. A bude ještě víc, když překopeme hráz rybníka."
"Sakra! My se nedáme-"
"Připravte plamenomety!"
"Nechte mě už konečně domluvit!" rozčiloval se Němec. "My se nedáme zmasakrovat jako u Stalingradu. Vzdáváme se!"

"Pes tankové brigády Šarik?"
Zde!
"Jeho psovod Jan Kos?"
"Zde."
"Budeme testovat city vašeho psa."
"Rozkaz."
Mně se nezeptáte?
"Hodnej pejsek, tumáš!"
Mňam! Klobáska.
"Pište: cit - radost."
"Kose, já ti jednu..."
Neubalíš, už ležíš.
"Jauvajs! Cit - vztek."
"Sestři, hezky za ouškem..."
A po zádíčkách, a pod bradou... ještě!!!
"Cit: spokojenost."
"Někdo šmejdí kolem stanu, pejsku."
Vždyť je to Gustlík, to nevíte?
"Cit: nuda."
"Ještě někdo."
Vrrrr!!! Haf! Haf! Raf!
"Schei-au!"
"Správně!"
"Můžete ho konečně nechat? Co vlastně po něm chcete!"
"Testujeme jeho cit pro vyhledávání Němců. Pořád nevíme, jak to dělá."
Stačí se zeptat. Cítím je. Voni se málo mejou.

Táborový rozhlas burácel: "Škrrrrrk škkkrt Kar...téna! Lup! Bzzz! Voláme: Hrk! Bum! Kar...- písk! -téna!"
"Karanténa? Ale proč?"
Co blbnou, to si myslí, že snad někdo chytil blechy?
"Cože, izolace? Odkdy to platí?"
"Zásoby jsou tu jen na dva dny, zítra měli přivézt!"
"S tím opušťákem se mohu rozloučit."

"A zrovna mělo přijet kino!"
"Kino je mi volný, mám domluvený rande se sestřičkou ze špitálu... to abych lezl přes plot..."
Panika rostla, bobtnala a šířila se. Jen já byl v klidu, protože jsem slyšel zprávu správně.
"Voláme Karla Téna! Velitel s ním chce mluvit." ozvalo se konečně z reproduktoru srozumitelně.

"A neodmítne nás generál, protože to není zdravá strava?"
Nevím. Tabáček je tabáček.
"Med je zdravější než cukr. A cukr už jsme taky dlouho neviděli."
To mi tak nevadí, jako když není maso.
"Jo, po guláších z paštikové konzervy to bude příjemná změna."
Souhlasím. Paštika maso taky neviděla. Není z masa, ale z tuku a kůže.
"Ale v tom guláši je přece zdravá zelenina," napadlo Gřeše.
Nejlepší zelenina je uzeleněný z komína.
"Řek bych, že ta už se mu taky dost zajídá."
Jo, dokonce chlebem nebo plackama.
"Med neodmítne."
Nemusel by. Seškrabaný z nového nátěru - to je jak z talíře.

"Au, štípla mě!" vykřikl Gřeš.
"Kulka?" ptal se Gustlík.
Copak kulky štípou?
"Ne, včela!" vyvalil oči Gřeš.
"Kde se tady vzaly, potvory?" začal se ohánět Vasil.
"Nemávej kolem sebe, uklidní se a posedají si." doporučil Jenda.
"Moment..." Gustlík vyskočil z tanku, našel na spáleništi uhlí a začal včely vykuřovat.
"On nás snad chce udusit!" nadával kašlající Gřeš.
Posádka byla z tanku venku dřív než včely. Já evakuaci vedl.
Půlka našeho tanku vězela v přejetém úlu. Kryti kouřovou clonou jsme seškrabali med do sklenice jako dárek pro generála.
Včely jsou malé, ale ne neškodné, zvláště když žďuchám Gřešovi do ovládacích pák.

"Tomáši, protipancéřovým!"
"Zásah!"
"To není možný, von se votřepal a ani škrábnutí. A to je už pátá rána. Z čeho to má pancíře?"
"A stojí a palbu neopětuje. Jsou v tom vůbec lidi nebo je to jen obrovskej kus oceli? Šariku?"
Protáhl jsem se spodním poklopem a plížil se to očuchat. Smrdělo to Němci, ale ne náboji. Proč?
Pak mě zaujala menší klička. Začal jsem za ni lomcovat.
Skříííp! Buch! Taktak jsem uhnul. Půlmetrové pancíře opadaly jak peří ze slepice. Němci se s kdákáním vrhli na útěk. Tank zůstal, nahý jako Adam.
"Jestli tohle bude bojovat, vyřadí to každej pěšák."

Armádní rozkaz číslo jedna:

Vojenské kuchyni se přikazuje, aby nepoužívala při vaření zázvor, skořici a anýzz, aani, pokud vojákůúm slíbí perníčky. Tyto byliny vojáky nadýmají. Naše armáda nemá zapottřebí vítězit nad nepřítelem nečestnými proostředky. Plyny při nadýmání nelze použít jako bojové.

Vojsku je zakázáno leščtit si boty vepřovým sádlem, povolené je pouze sádlo holubíí a kommáří. Neevěřte komárům, i kdyby slibovali, že budou útočit pouze na nepřátele. Proto nejsou součástí naší armádny.

Jen zakázáno umisťovat na tanaky rekhlamy, pokud jsou propagovány kvalitní výrobky. Přislíbené platby inkasujte předrem.

A hlavně nevěřte Hitlerovi, ať řekne cokoliv. Kecaá, žvaní, mlží! Vlk tadky sliboval!