Kapitán Hartmann (originální fandom)

Šavle zvonily o sebe, když on a ona šermovali v hale. Z uctivé vzdálenosti to pozorovali dva muži a jedna žena.

"Řekl bych, že zvýším sázku. O deset," oznámil důstojný pán ve lněném obleku.
"Jak si ráčej přát, vašnosti," odvětil muž v livreji komorníka, a obrátil se k podobně oděné ženě.
"Taky si vsadíš víc, Rosito?"
"Ne, Juane. Jsem si jistá, že vyhraje on."

Jako na zavolanou bojující pár upustil zbraně. Paní Anna Hartmannová si sundala masku.
"Tati!" vyhrkla, a rozběhla se za ním.
"Počkej, mazej zpátky za Erichem," smál se bývalý guvernér. "Vsadil jsem pětapadesát babek na tvoje vítězství!"

"Má drahá baronko z Fairbourne, krásná Elaine," psal kadet John Fraser. Pero tiše skřípělo po papíře, zatímco na štěrkovém plácku o kus dál zněly povely česko-rakouského a německého spolku studentů.
"Chtěl jsem vám tímto poděkovat za Vaši společnost v divadle, a Vaše velkorysé pozvání na drink. Přestože jsme zažili i nepříjemnosti, díky Vám jsem přesvědčen..." psal dál, a když mu na rameno poklepal Hartmann, vyděsil se, div neprobodl papír.
"Píšeš krasopisně. Liebesbrief?" zeptal se Erich a přisedl si.
"Jo, nešmíruj," zavrčel John a odsunul papír.
"Nechci kibicovat," začal německý kadet se úšklebkem, "jen jsem nikdy neslyšel o splynutí uší, kamaráde..."

"Padá napětí!"
"Resetujte okruhy, pokuste se znovu rozjet startovací sekvenci!" křikl Hartmann od taktického stolu, kde sledoval situaci. Zdálo se, že tématem tohoto cvičení byl přepad.
"Máme je na dohled. Tři na zádi, dvě na pravoboku. Vzdálenost patnáct tisíc, výška odhadem tři stovky!"
"Okruhy stále na nule, pane!"
"Ne, ne, ne, ne!" vztekle ucedil Erich, přešel k operátorovi cavoritu, a pohledem přelétl panel.
"Zkuste odbudit, znovu rozjet stroje a..." začal a operátor ho doplnil:
"Připojit plátování na plný výkon, ano! Depolarizovat desky!"

"Výborně! Vzhůru do práce, pánové, my se nedáme!" křikl velitel Hartmann, když se vznesli a zamířili proti nepříteli.

Kapela se blížila k finále, a Erich usrkával ze sklenky brandy, když náhle odkudsi přilétlo šampaňské, a zasáhlo jeho obličej. Vyskočil z křesla, napůl tasil a rozhlédl se, aby identifikoval vrhače. Kadet Fraser, s jakousi mladou dámou po boku! Tasil úplně. "Co to má sakra..." rozkřikl se a pak si uvědomil, že za dvojicí postupují tři muži, kteří nevypadali, že se chtějí bavit. Nepotřeboval žádný detektor na to aby poznal, jak je ta slečna vyděšená. Jednal.

"Díky za pomoc," řekl John později. "Měli Elaine jako rukojmí, a nebýt tvého zásahu, nemohl bych ji bránit."
"Nemáš zač, kamaráde," ušklíbl se Erich.

"Připravit k palbě, čtverec F5!"
"Vysílám, F5!"
Chvíli bylo ticho, a pak se ozvalo: "Bez zásahu!"
"Verdammt!" zavrčel Hartmann. Jejich flotila už dostala tři zásahy. Fraser měl mimořádně šťastnou ruku.

"Zaměřit čtverec B7!"
"B7, vysílám!" potvrdil kadet, připravil písmeno a číslici, a vystavil je do okna.
Nastalo ticho.
"Zásah, šéfe!"

Ve společenské místnosti byly na podlaze rozmístěny osobní truhlice kadetů, a křídou vyznačené zásahy. Hartmann seděl na stole, přehlížel bojiště a pak rozkázal: "Palba na C4!"
"Provedu, pane! C4!" odvětil kadet. Z britského baráku přišla brzy reakce.
"Zásah, potopená!"

Cvičení "Karanténa" jim už třetí den lezlo všem solidně na mozek.

"Špenát, špenát, špenát. Pětkrát do týdne," nadával kadet Nowotny.
"Máš snad rande, že nechceš zelený zuby?" dobírali si ho Hartmann a Fraser. Počáteční rivalita se už dávno vypařila.
"Mám. Je to docela kočka, mluví trochu německy a její bytná není tenhle týden ve městě."
"Tak to zní jako recept na veselý večer. Hodně štěstí," popřáli mu oba a odebrali se do studovny, kde už na ně čekali jejich kolegové.

Porada se protáhla, a když se rozcházeli na ubikace, potkali Nowotnyho znovu. Naštvaně kopal do kamení na cestě.
"Co se stalo? Problém?"
"Ani se neptej. Uvařila nám... špenát. Zatracená zdravá strava!"

"Už je vidím. Skupina tří člunů," ohlásil pozorovatel na můstek.
"Takoví malí, neškodní. My máme křižník! Hlavní děla připravit! Palte podle uvážení!"

Kadet Hartmann hnal svoje tři lodice do ostré zatáčky, a vzápětí následoval opačný obrat. Celá formace tančila po vlnách, ve stálých rozestupech, a když se moře rozčeřilo prvními zásahy, přešla do stoupání.
"Držet výšku, plnou rychlostí vpřed."
Křižník začal odpalovat granáty z rychlopalných kanonů, ale na prudce kličkující lodice byli střelci krátcí.
"Útočný manévr, teď!" zavelel Hartmann a posádky provedly jím navržený pohyb tak dokonale, že odpálené cvičné rakety do jedné zasáhly můstek.
Španělský velitel zesinal. Převezli je.

"Vstávej, miláčku," probudil ho příjemný hlas, a Erich pomalu otevřel oči. Slunce už pronikalo okenicemi, a bylo cítit, že ač po ránu, již je venku teplo.
"No tak, je ráno!" zasmála se Anna, která stála u postele, tak jak ji pánbůh stvořil, a pak se oklepala. Kapky vody ho probraly docela.
"Už vstávám, už vstávám," zavrčel, a spustil nohy na zem.
"Stejně jsi pomalý. Není s tebou vůbec legrace, po ránu."
"Není," přikývl, svlékl se a otevřel skříň s oblečením. Anna se otočila... a vyjekla, jak ji náhle popadl, vynesl ven, a svíraje ji stále v náručí skočil do bazénu.

Z rádia se linuly jemné tóny valčíku, ale kadet Hartmann je vnímal jen podprahově. Seděl zahloubán do tabulek, tu a tam si udělal poznámku do sešitu, a porůznu odložené papíry ukazovaly, že se probírá vlastnostmi cavoritu, toho prazvláštního materiálu, který umožnil lodím létat.
"Patnáct plus, podle toho vzorce..." zamumlal si, a na papíře vznikala zvláštní směsice křivek. Cítil, že se řešení nachází na dosah ruky, když tu náhle ho ze soustředění vytrhlo právě rádio.
"A nyní, vězni z Baskicka, a jejich program 'Zpívá celá cela'!" ohlásil moderátor, a rádio zavylo.
"Kukurukukúúúú!"
Vyrval šňůru ze zásuvky. Veškeré soustředění bylo v tahu.

Když John a Erich odcházeli z knihovny, velmi zaníceně diskutovali nad papírem pokrytým výpočty.
"K takovému manévru stačí jen dopředný impuls, spojený s odbuzením příďových sektorů. Tím dostaneš správný náklon, pak zahájíš oblouk a když vyklopíš manévrovací plochy, máš loď plně pod kontrolou..." Nedával pozor, na schodišti klopýtl, desky i papíry se rozlétly na všechny strany, a teprve zábradlí zarazilo slibně rozjetý držkopád.
"Máš to plně pod kontrolou, jo?" smál se John Fraser, když pomáhal Erichovi na nohy.
"Díky," oprášil se německý kadet. "I pád na držku je pohyb kupředu."
"V tomhle případě spíš jízdenka do lazaretu. Tak pokračuj, akrobate."