Kapitán Hartmann (originální fandom)

Po jejich kousku se zalitím španělské posádky se již podobná událost nestala. Akademie na základě výpovědí celou záležitost hodila za hlavu, a spokojila se pouze s varováním všech zúčastněných. Španělští studenti si hýčkali svoji uraženou pýchu ještě dlouho, ale s opatrností začaly mezi nimi a cizinci vznikat přátelské svazky.

Kadeti Hartmann, Fraser a Nowotny seděli za baráky, podávali si láhev vína a upíjeli, zatímco pod nimi hučelo velkoměsto.
"Dost to smrdělo průs-švihem," okomentoval to Angličan.
"To je slabé slovo," povzdechl si Hartmann, a podal flašku dál.
"Ale udělali jsme si na cvičné ploše pořádnou reklamu," uzavřel kadet Nowotny s úsměvem.

Na španělském cvičném člunu právě vystupovala posádka na palubu, aby s pompou propluli kolem tribuny po úspěšných střelbách. Nikdo nevěnoval pozornost třem člunům, které v klínovité formaci zrychlovaly za nimi.
"Do kopru, jsme přetížení. Cavorit nad jedna a pořád nestoupáme!"
"Plný výkon!"
Signalizační lampy zablikaly, trojice se ztěžka odlepila od hladiny a zamířila nad španělský člun.

Námořníci stáli, vychutnávali si pozornost diváků, když tu náhle první z trojice lodí přelétajících nad nimi vyměnila vlajku a otevřela záklopky balastních nádrží. Odlehčená začala prudce stoupat, ale to už následovala druhá a třetí. Kadeti Hartmann, Nowotny a Fraser se pomstili se vší parádou.

Každá akce má svou reakci. Španělský útok nemohl být výjimkou.
"Tak jak?" zeptal se spoluspiklenců kadet Nowotny.
"Kromě opice nic. Ani nápad," povzdechl si Hartmann.
"Totéž," přiznal John Fraser. Situace byla zoufalá, a za dvě hodiny začínalo veliké cvičení vzdušných člunů.
"Já bych ty chytráky nejradši utopil i s jejich kocábkou," zavrčel Erich, a John do něj šťouchl.
"No tak. Hněv je špatný rádce."
"Dejte si pohov, oba... Počkat!" zarazil se kadet Nowotny.
"Co?" vyhrkli unisono.
"Mám plán. Využijeme cavoritu, a spláchneme je z paluby!"
"Chápu!" chytil se za hlavu Erich. "Budeme potřebovat jejich vlajky."
"Žádný problém," ušklíbl se John.

Patriotische Zeitung
12. März 1915

Vážený čtenáři! Zdroje blízké velení flotily bijí na poplach! Podle směrnice připravované kontraadmirálem Hartmannem, žijícím v Uruguayi, budou námořníci nadále uvolněni ze služby jen třikráte za celý život! Podle kontraadmirála Ericha Hartmanna, guvernéra Uruguayské kolonie, externího poradce berlínského štábu se tím má drasticky zvýšit efektivita, stejně jako má dojít k "eliminaci slabých kusů", tvrdí zdroj. Je možné aby velitel žijící v cizině rozhodoval o potřebách loďstva zde, v Německu? Není ani trochu pokrytecké, že muž odvolaný předčasně ze služby, a znovu do ní vstoupivší, považuje námořníky za inventář, ne lidi? Více informací již brzy!

-kar-

Za baráky plápolal oheň. Létající smrk spálili taky. Kadeti všech národností seděli a zpívali, popíjeli a užívali si nedělní večer s mnohem menšími výdaji, než kdyby vyrazili do víru města. Hlavně levně, to bylo jejich motto.

Před půlnocí řady prořídly, mnozí kadeti odešli na ubikace a jen malá skupina britských, německých, a česko-rakouských dál zpívala a popíjela, když tu náhle jim na záda chrstla studená voda. Tlupa španělských studentů odhazovala kbelíky, rozprchla se do tmy, a za sebou zanechala skupinu zmáchaných osob, sedících u dýmající kaluže popela.

Hartmann, Fraser a Nowotny si podali ruce. Tohle přijde ty Španěly zatraceně draho.

"To už je úděl ženskejch, milej zlatej, takhle poklízet, šúrovat a drhnout," mluvila ke smetáku v koutě polohlasem uklízečka, zatímco si napouštěla už třetí kýbl vody. "Ale já to dělám ráda, pěkně důkladně, vydrhnout, ááááá!" vyjekla, když se v umývárně zjevila trojice kadetů.
"Dobré poledne, madam. My už si tu poklidíme," řekl jeden z nich španělsky. Chvíli váhala, ale pak šla. Podlah k mytí měla ještě dost.
"Vzduch je čistej, pánové," ohlásili vzápětí zadními dveřmi, a ihned dostal první z nich do ruky lano.
"Táhni, rychle!"

Britové čekali ledacos. Ale rozhodně ne smrk ve světnici, s tabulkou:
"Něco vám upadlo."

"Nový kurs, nula osm jedna!"
"Nula! Osm! Jedna!" zopakoval kormidelník.
"Cavorit negativní, klesejte na dva nula!"
"Výška dva nula!" potvrdil operátor letových okruhů.
Velitel člunu, kadet Hartmann, přešel k zaměřovači. Cvičné cíle měl na dostřel.
"Zaměřit cíl! Směr dva šest pět, vzdálenost osm dva nula! Dvakrát dvacet ran!" rozkázal, a hlavně rychlopalných kanonů se začaly stáčet požadovaným směrem.
"Veliteli, přichozí depeše," ozval se náhle radista.
"Mrk, smrk!" stálo na blanketu, bez identifikace odesilatele. Hartmann zamrkal. "Co to je za nesmysl?" zmuchlal papírek. "Palte!"
A přesně v tom okamžiku narazil do příďové paluby čtyřmetrový smrk na padáku, a s britskou vlajkou.

"Takhle to nejde dál," nadával kadet Müller a Schultze mu přizvukoval.
"Jak dotěrný hmyz, tihle Angláni!"
"Tak jim přistřihneme sosáky," nevzrušeně odvětil Hartmann.
"Počkej, ty máš plán?" shlukli se kolem něj. On přikývl.
"No tak ven s tím, jak jim to oplatíme?"
Erich se zašklebil. "Potřebuji dobrovolníka."

Sotva se ráno seřadili a za zvuků hymny vztyčili vlajku, britští kadeti udělali to samé. Zaznělo "Bůh chraň královnu," vlajka se vznesla do výše, pak to zaskřípalo, cosi prasklo a celý stožár se v otočné patce sklopil k zemi. Kadet Hartmann pohlédl na vtipálka ze včerejška, a věděl, na co myslí. Bylo vyrovnáno.

Kadet Hartmann hodil kufr na postel. Cesta z Berlína do Madridu byla vyčerpávající, ještě že výcvik začínal až druhý den.
"Nástup! Všichni ven!" ozvalo se náhle z amplionu. Erich vyskočil, kvapně si zapnul límeček a narazil čepici.
"Nástup!" zaznělo znovu, když spolu s ostatními probíhal chodbami ubytovny.
"Nástup!" ozvalo se, když jeho kolegové vybíhali ven a řadili se do formace, on se ale zarazil. Opatrně nahlédl do vrátnice, která byla donedávna prázdná. Na parapetu otevřeného okna se hlasitě chechtal kadet s britskou vlajkou na stejnokroji. Když zaslechl odkašlání, otočil se.
"Nástup, kolego. Zachovejte paniku," ušklíbl se, skočil ven a utekl.