DMD č. 7. pro 7. 4. 2020. Téma: Kopr

Cukal mu koutek, když z remízku sledoval tu babu, jak opět krade na poli kopr.
Byla taková tlustá, ducatá, bába škaredá jak pondělní ráno. Pila mu krev už delší dobu, pořád někde něco trhala a sbírala. Chvílemi si myslel, že má pletky s ďáblem a oddává se čarodějnickým rituálům.

Inu, vyřítil se z lesa a ten velký kolos povalil na zem. Leželi oba v kopru a bába začala hrůzou řvát.
A tak jí umlčel silným stiskem jejího podbradku, dokud nevydechla naposledy.

Chvíli litoval toho činu. Magdaléna byla kuchařka a ráda vymýšlela chutné recepty.

A teď?
Leží v poli plném kopru.

Po modlitbě a přípitku Georgieva, jeho budoucího tchána, se nenápadně naklonil k Jekatěrině.
„Žádný kopr, Keke?“
„Osobně jsem na to dohlédla!“
S chutí se pustil do šašliku, po ranních stakanech vodky uklidňovačky potřeboval něco sníst jako sůl. Nikoli samozřejmě svanetskou.
Se sedmým soustem zjistil, že v jídle je adžika.
„Jak vám chutná, Vissarione?“ zeptala se vlídně nastávající tchyně, když tu zděšeně vyskočil ze židle. Ven ani k oknu to nestihl a mocnou šavlí skropil celý jídelní stůl.
„Trpí dávivým komplexem koprofóbie,“ vysvětlovala posléze v pláči Jekatěrina otci, ale ten se nedal obměkčit.
„Toho muže si nikdy nevezmeš! Ponížil naši matku!“

Dobrý den, vážení studenti. Jsem rád, že jste v tento krásný den zavítali do šerých sálů školního depozitáře. Je tak krásně, že jsem si dovolil otevřít okna. Prosím vás, abyste se k nim nepřibližovali blíže než na deset metrů. Letos z nich ještě nikdo nevypadl a rád bych, aby tomu tak zůstalo.
Připravil jsem si pro vás malou exkurzi do oddělení léčivých rostlin. První rostlinu ovšem znáte spíše z kuchyně. Jedná se o kopr vonný, Anethum graveolens, čeleď miříkovité. Tuto květinu znali pod názvem ammisi již starověcí Egypťané a v Novém zákoně se doporučovala na bolest hlavy a rozšiřování cév.

Nenesitelné horko, hlasité bušení kladiva, a v mysli Thetis víří myšlenky...

Chtěla jsem pro něj to nejlepší.

Ostatní říkají, že jeho nit byla vetkána v Osud dřív, než byl zrozen.

Ale není to jejich syn!

Roztřesenou rukou si od boha výhně bere zbroj. Vše se leskne, až oči přecházejí. Héfaistos chtěl něco říct, ale nakonec jen mozolnatými prsty otře Thetis slzu.

***

"Vybral sis sám, synu," podává mu matka zbroj. "Ale poslyš alespoň mé rady. Bojuj s chladnou hlavou, natírej se koprem, a v bitvě nevyhledávej Hektora, neboť v Osudu je psáno, že pokud zemře jeden z vás, zemře i druhý."

V jednom se spolu shodneme
Je až podivné co nás spojuje
Vybíraví v jídle zdáme se být
V tom se spolu shodneme

Kopr v naší domácnosti
Nesmí ani do láku k okurkám
Kopr skvělý zrovna není
Nesmí ani do láku k okurkám

S údivem pozoruji fakt
Že omáčky nemáš rád
Já je vlastně ani neumím
Bez údivu pozoruješ tento fakt

Na indexu ocitla se květina
Více méně nevinně
Že do omáčky se dává
Více méně nevinně

Zvláštní shodou náhod na stole
Těžko budou čočka nebo fazole
Zvláštní shodou náhod na stole
Těžko hudou čočka nebo fazole

A koprovka taky ne

Všechno jde do kopru, pomyslel si Felix Jonáš otráveně, zívl nudou a zaklapl notebook. Zakručelo mu v břiše. Usoudil, že když melancholicky meditovat, tak radši s plným žaludkem, a doloudal se do bufetu přes ulici.
Sotva se usadil, zabzučel mobil.
„Dej si bacha, jdou po tobě.“
Než se stačil nad anonymním varováním zamyslet, démonické embryo v jeho útrobách se zuřivě zazmítalo.
Felix se hbitě otočil, v pravé ruce pistoli, v levé talíř s koprovkou.
Muž v černém koženém kabátě ani nestačil namířit samopal. Schytal přesný zásah špláchem omáčky.
„Vždycky jsem si myslel, že koprovka je těžké jídlo,“ pokýval Felix hlavou.

O hlavu vyšší ramenatý černoch João úslužně podával klíč od bytu v podkroví. Dunivým hlasem sděloval cosi dobrotivého v místním jazyce. Stále opakoval jedno slovo – endro.
„No comprende… no parlare…, blekotal K.
„O que?“ zaduněl baryton správce domu. Vrtěl hlavou, až mu dredy lítaly kolem uší.
„Agua?“
K. poslušně přikývl, že rozumí.
„...para endro?“
K. se jen bezmocně usmál.
Náhle João sáhl kamsi pod stůl. Vytáhl středoškolskou učebnici biologie. Zamračeně listoval. Pak se rozzářil, jak kdyby našel zlaté rouno a významně bodl mocným ukazovákem do bichle.
„Anethum graveolens.“
Naštěstí tam byl i obrázek.
"Aha. Jasně... Neboj kamaráde. Kopr jim zaleju."

Plešatý tlouštík, kterého jsme potkali v hostinci U křivého kotlíku, byl sice poměrně odpudivé individuum, ale ukázal se být velmi silným kouzelníkem. Bohužel. Mudly nenáviděl víc než všichni čistokrevní britští kouzelníci dohromady.

Kouzlit dokázal i v silné opilosti, jen sebeovládání měl v těch okamžicích menší.
„Zabiju je, všechny je vyhladím…“ blábolil.
„Jak?“ zeptala jsem se opatrně.
„Pošlu na ně děsnou chorobu. Kouzelníci jsou odolný, ale voni vychcípaj. Sem ji sám vynalez.“
Máchl hůlkou.
„KOrona PRopukne!“

Na poslední chvíli se mi povedlo seslat zpomalující kouzlo. Odhaduji, že opozdí účinek o nějakých dvaapadesát let. To už si s tím mudlové určitě poradí.

Ocelově šedé nebe svíralo obzor a v dálce byly vidět vzdalující se střechy přikrčené v údolí. Na hrbolaté cestě drnčela kola povozu. Seděla vzadu a jemný déšť jí skrápěl tváře.

Bylo to tak dávno, co opustila domov. Vybavila se jí vůně čerstvého kopru, když pomáhala babičce s vařením. V uších jí zazněl i hlas brášky Míši. Vzpomněla si i na Šibala, se kterým jako malá dělávala různé psí vylomeniny.

Toto všechno bylo pryč. Byl to jen obraz vrytý kdesi ve vlastním nitru. Těžký život na venkově ji přiměl utéct a dát se ke kočovnému životu.

Jaká města ji ještě čekají?

...že v Minnesotě se muž nesmí milovat s vlastní ženou, pokud je jeho dech cítit po česneku, cibuli nebo sardinkách. Zákon mu nařizuje vyčistit si zuby, pokud si to jeho manželka přeje.

...že v Kalifornii osoba, která loupe pomeranč v hotelovém pokoji, porušuje zákon.

...že v Indianě (kromě toho, že otvírat konzervy střelbou není v souladu se zákonem) občané po konzumaci česneku nesmí po dobu čtyř hodin jít do kina, divadla či jezdit tramvají.

...že v Trentonu není dovoleno konzumovat kyselé okurky a je zakázáno vyhazovat na ulici zkaženou čalamádu.

Ale o kopru, o kopru v nich není ani slovo!