DMD č. 28. pro 28. 4. 2020. Téma: Ohleduplný sobec

Vrátili se za necelé dvě hodiny.
„Ten sobecký parchant! Choval se, jako kdyby obranu proti černé magii vymyslel sám,“ prskal Fred.
„Dělal trošku drahoty. Jiný už nebude,“ uklidňovala ho Hermiona. „Ale poradil nám, ne?“
„Jasně, pro blbečka Weasleyho a šprtku Grangerovou by to Snape neudělal, ale s ohledem na kouzelnické veškerenstvo se k nám snížil. Jak velkomyslné… Tak teď už můžeš poslat sovu Georgeovi.“
Než stihla Hermiona odpovědět, modře se zablesklo a v kanceláři se objevila skupinka tří lidí. George držel za ruku Lenku, a ta svírala paži staršího muže, který se i přes jistou zanedbanost velmi podobal ministru Scamanderovi.

Městem se roznesla překvapivá zpráva. Paní A. byla zatčena. Nikdo nechápal, co se stalo. Ta majetná a vážená žena založila a vedla s velkým úsilím sirotčinec, za což se jí dostávalo všeobecné úcty. Jak je možné, že někdo takový, vlídný a obětavý, věnující se tak náročné činnosti, byl zatčen?
Začaly se šířit fámy, co se vlastně dělo. Pochybnost, odkud vlastně paní A. brala peníze na provoz sirotčince. Byla to skutečně bohatá vdova?
Pravda nakonec vyšla najevo a všechny zdrtila. Pod rouškou sirotčince řídila prosperující podnik, kdy bezbranné děti prodávala pro potěšení bohatým zájemcům a díky tomu financovala svůj luxusní život.

"Pepinko, Kiki, běžte nakrmit malinké andulky."
"Jasně, Tome."
"Kiki, běž osvěžit vodičkou Coco, je jí horko."
...
"Pepinko, teď si vyber, jestli chceš koupel s Honzíkem nebo s Kiki."
"S Kiki."
...
"Pepinko, to je skvělá koupel," říká Kiki.
"Koupel?! Holky, pusťte mě tam s Honzíkem taky, prosím."
"Pepíčku, Honzíku, ještě chvíli."
"Ale Izzy tam taky chce."
"Vy jste ale sobci, Pepinko a Kiki, styďte se," říká babička.
"Pepíku, Honzíku, běžte zatím ocákat Coco, je jí horko."
...
"Kiki, mě už to nudí. Pustím tam Coco."
"Ale já zůstanu, Pepinko!" říká Kiki.
"Jsem ohleduplná sobkyně," říká Pepinka."Coco, máš už volnou koupel."
"Supéér!"

„Mycrofte?“
„Sherlocku, co tu děláš? Stala se snad nějaká katastrofa mezinárodního významu, o které nevím?“
„Něco takového. John je na mě naštvaný a já nevím proč…“
„Tak začni od začátku!“
„Včera ráno mě John požádal, jestli bych nemohl strávit večer jinde, že bude mít dámskou návštěvu.“
„A tys neodešel a udělal ostudu…“
„Vůbec ne, samozřejmě jsem dopřál Johnovi soukromí na jeho romantickou večeři!“
„A co jsi tedy večer dělal?“
„No, tak dlouho vydržím jen v laborce v nemocnici, když se pustím do výzkumu. Tak jsem vzal z lednice to kilo svíčkové, co tam leželo, a očkoval jsem na něj plíseň.“

Chovám se předpisově.
Do práce chodím výjimečně, zalezu si do školní knihovny a jsem tam sama.
Jezdím pomalu autem tichým městem nebo chodím pěšky, přes opuštěnou Kampu a liduprázdný Karlův most.
Vozím seniorům nákupy a léky, ale podávám jim je oknem nebo je nechávám za zavřenými dveřmi.
Od lidí, které potkávám, si zachovávám odstup, spíš dvacet metrů než dva.
S přáteli se potkávám jen venku, vždycky jen s jedním.
Jezdím za město na dlouhé výlety kvetoucím krajem. Ptáci zpívají pod ztichlou oblohou, po které nelétají letadla.
Je mi líto izolovaných, nemocných, umírajících, zchudlých…
… ale zároveň si tenhle čas nesmírně užívám.

Z vysílačky zaškrčelo: "Dube, uhněte nám. Tady Javor. Jsme také velitelský tank a v hlášení nás dali před vás."
"Sobci to jsou!" ulevil si Greš. I přesto zajel ke kraji a v nadávání procítěně pokračoval: "Kdyby takhle jezdili všichni, tak se svezou na jednu hromadu a byl by od nich pokoj. A rovnou by z tahkle vyřazených vozidel mohli postavit pomník sobectví."
Javor profičel okolo a ohodil Dub bahnem. Vytočil zatáčku a pořádně nabral rychlost.
"A tohle je ten největší sobec!"
Zepředu se ozvalo šílené čvachtání, drnčení a nadávání.
"Ale ohleduplný. Kdyby do tamté díry nesjel, určitě bychom ji přehlídli."

"Jste laskavý, pane notáři," Agáta natáhla ruku a Matěj jí podal svazek listin.
"Vůbec ne, vzácná slečno. Mám povinnosti v okolí, stavit se zde nebylo vůbec složité."
"Chystali jsme se do města. Všichni. Teď tam nemusíme. Ušetřil jste nám dlouhou a namáhavou cestu."
Matěj se uklonil.
"Pokud jinak nedáte... pak mi bylo potěšením."
Agáta se jemně zarděla.
"Opravdu nechcete zůstat přes noc? Připravit komnatu by nebylo složité."
"Ó nikoliv, slečno. Nechci vám přidělávat práci."

Matěj odjížděl z hradu. Byl spokojen. Jen ne do města, myslel si, ještě by si mojí Agáty mohl všimnout nějaký bohatý mladík a přebrat mi jí!

Gormlaith se nerozloučila s dcerou. Namlouvala si, že je to proto, že nechce Cerys působit bolest, ale její pravé důvody byly daleko sebestřednější. Cerys by ji přemlouvala, aby zůstala, a Gormlaith nechtěla čelit pochybám, které by to v ní vyvolalo.
„Brenno, Eoghane,“ zavolala svoje vnoučata.
Sledovala, jak se k ní blíží. Ona už měla věk na vdávání a Corannův kamarád Fian se kolem ní začínal točit. Eoghanovi táhlo na osmnáct a svět mu ležel u nohou. O ně se nebála.
„Uděláte pro mě něco?“ požádala. „Běžte ke studánce do lesa.“
„Proč?“ zeptala se Brenna.
„Najdete tam klíč k poražení Běsů.“

Hetan vycítila smrt svého muže dříve, než běžec přinesl do tábora zprávu. Nepochybovala, že zemřel pro vyšší ideály. Chtěl zachránit Barghasty Bílé tváře před nevyhnutelnou zkázou. Zabránit jim v sebedestruktivním boji proti mnohonásobné přesile. Jak ohleduplné, jak prozíravé… jak hloupé! Cožpak se o lidu, jehož vůdcem se stal, nic nenaučil? Válčení bylo jejich životem, odmítali ho pouze zbabělci.

Hluboce Onose milovala. Když ji však ženy jejího kmene zmrzačily… a když ji vzápětí začali muži hromadně znásilňovat… nemohla se ubránit myšlenkám, které vůči němu nebyly zrovna lichotivé. Zvolil cestu, která byla nejjednodušší pro něj. Co ale ona? A co jejich děti?

"Poletíš se mnou," oznámil Gwen Obi-Wan.
"Kam?"
Mistr Kenobi mlčel a nahnal ji do lodi.
Tajemnej jak hrad v Karpatech pomyslela si a koukla na astromapu.
Zakopaná díra ve Středním Okraji.
"Co tam?"
Obi-Wan se uráčil odpovědět.
"Očekávám od tebe jemné chování a soucit. Letíme pro budoucího Jediho."
Gwen po počátečním šoku vztekle zaprskala. Kenobi moc dobře věděl, že s odebíráním dětí nesouhlasí!
Zbytek cesty proběhl v tichu. Stejné ticho bylo i domě, kde se rodiče snažili nezhroutit.
Obi-Wan byl důstojný, velejemný, plný ohledů. Leč nekompromisní.
Gwen držela děcko a nejraději by Kenobiho skopla do řeky.
Jediové! Povznesení a sobečtí!