DMD Bonus č. 4 pro 15. 4. 2012

Dodatečné drabble pro DMD č. 10. pro 10. 4. 2012. Téma: Rodinná podoba
Je to skvělá hra, s převlekem a parukou. Zvedne ruku a sestřička napodobí jeho gesto. Roztáhnou prsty, ukročí, on doprava, ona doleva. Vypláznou na sebe jazyk, zakoulí očima a dají se do smíchu.
Dvě stejné holčičky v pečlivě vyžehlených šatičkách a s mašlí ve zlatých vlasech nadšeně výskají a ani jedna na okamžik nevypadne z role.
Nevypadnou z role, ani když pro ně přijdou šedí muži a maminka křičí. Dvě identické holčičky vyděšeně vykukují zpoza jejích zad, ale šedivcům prý stačí jen jedna.
Johana by zajímalo, proč jim matka vydala sestru.
Copak ji neměla ráda?
Nebo si je tehdy spletla?

Toto je náhradní drabble za 10. 4. 2012 s tématem Rodinná podoba
Řekli byste, že si musí být podobní jak vejce vejci. Synové stejných rodičů, navíc dvojčata. Ale jsou tak rozdílní! Liší se svým vzezřením i povahami. Jeden divoký, druhý mírný. Jeden děsně chlupatý se zrzavou kšticí, druhý s jemnou pokožkou a uhlazeným chováním. První je perfektní lovec. Otcův oblíbenec. Od života nic neočekává - jen dobře se najíst a napít. Pohrdá hodnotami, neváží si práva prvorozeného. Druhý je rolník. Mámin mazlíček. O životě hodně přemýšlí, váží si duchovních hodnot.
Podoba mizivá.
Proto se Jákob musí snažit být bratrovi co nejvíce podobný, aby ho jeho slepý otec nepoznal a dal mu své požehnání.

Doplňuji téma Rodinná podoba. BJB
Když jsem ji uviděl stát nahoře na schodišti, srdce mi vynechalo několik úderů. Vážně jsem si v prvním strašlivém okamžiku pomyslel, že to Rebeca všechno přece jen nějak přežila a teď se mi přišla vysmát do obličeje. Ta podoba byla neuvěřitelná! Hodiny najednou tikaly strašně hlasitě. Tyty, ty, ty. Pak mi zapomenutá cigareta popálila prsty a v tu chvíli jsem ji poznal. Kouzlo se zlomilo, ale kýžená úleva se nedostavila. Udělala to úmyslně, nebo to je jen hloupá náhoda? Jak by to ksakru vůbec mohla být náhoda? S náhlou jistotou jsem věděl, že od teď už nic nebude jako dřív.

Doháním téma z 13.04. - Gloria.
Gloria Patri, et Filio, et Spiritui Sancto. Sicut erat in principio, et nunc, et semper, et in saecula saeculorum. Amen.
Glory be to the Father, and to the Son, and to the Holy Ghost. As it was in the beginning is now, and will be forever. Amen.
***
"Gloria Patri, et Filio, et Spiritui Sancto. Sicut erat in principio..."
The floor is hard under his knees as he repeats the prayer, the beads of his rosary flying between his fingers.
As it was in the beginning is now, and will be forever...
Except nothing is the same now that Brother Jeremiah is gone. You're the one the priest calls into his chambers after dark. No one soothes you, or shields you from those hands, that mouth, the other parts ought not be seen. Now there are only tears, pain, hatred… Now you know why Jeremiah didn't want 'forever'.

Sedím na kufříku od nářadí, jako mají holky kabelku a venku je jaro. Sedím u její postele. Mokrá dlažba po ránu tak zvláštně voní. Asi jsem divnej, když smog nazývám vůní? To je to dětství, tam u nás, kde to smrdí uhlím. Sedím a držím ji za ruku. Ruka sebou občas trochu zacuká, jako by říkala: Ještě jsem tady! Stejná ruka držela mě, když jsem měl bolení a zlobily mě těžký sny. A teď já stejnou ruku, ale starší, držím, když má taky bolení a klidním její zlý sny a připravuji ji na její cestu až na konec světa, poslední...

Téma: Zadek v mlze
Poznámka: Minerva. Protestně drastické. Navazuje na Oblohu nad Yorkem.
Mlha tak hustá, že nebylo vidět na věž kostela.
Banda dětí se vydala na zakázanou výpravu. Minerva přesně věděla kam. Šla s nimi.
„Co kdyby potřeboval pomoc,“ omlouvala svoji zvědavost. Hůlku měla pod sukní.
Rýha v zemi. Polámaná kukuřice. Zlověstná silueta. Krákorání vran.
Glorie se křečovitě chytla Thomasovy ruky. Setřásl ji. Minerva zvedla obočí.
Letadlo zlomené v půlce, ocas čněl do výše.
„Jeden z našich.“
Na skle kokpitu červená skvrna. Minerva nakoukla dovnitř a vyjekla.
Vytřeštěné oči, hlava v podivném úhlu, celý od krve. Couvala od letadla.
Tedd, kluk od sousedů, ji zatahal za rukáv.
„Minervo, proč už se nehýbe?“

Na téma 'Zadek v mlze' pokus o něco slušnějšího :D
Běžel.
Čvach, čtvacht.
Nepříjemně se bořil do bláta.
Čvacht, čvacht.
Snažil se, ale jemu se stále nepřibližoval.
Čvacht, čvacht.
Sledoval, jak se provokativně vrtí, jakoby se jeho marné snaze smál.
Čvacht, čvacht.
Zavrčel netrpělivostí, když mu nohy nestačily k dosažení cíle, hmátl po něm zuby.
Čvacht, čvacht.
Viděl jen jeho uprostřed mlhy rozmazaného okolního světa.
Znaveně se svalil do kaluže. Nedokázal ho dohonit. A ten škodolibec zastavil taky. Zatřepotal sebou, načež ulehl kus od něj.
„Tohle dělá často?“ zeptala se mladá dáma pána s vodítkem.
„Často.“ zněla odpověď.
Oba smířeně sledovali psův nový elán při další honbě za vlastním ocasem.

Téma: Gloria
Byl to jejich první případ od Sherlockova návratu. John slíbil doma, že i poslední. Nikdo mu nevěřil.
Lestrade je zavedl na místo činu. Jednalo se o opuštěný dům ve vilové čtvrti, v jehož největší místnosti nalezli bezdomovci mrtvého muže, celého v černém. Vedle mrtvoly bylo do podlahy nehty vyryté slovo GLORIA.
„Že by kněz?“ dumal John, zatímco Sherlock čmuchal kolem vyhaslého těla.
„Další série sebevražd?“ rýpl si Anderson.
„Je snad Gloria jméno vražedkyně nebo heslo?“ naléhal Lestrade.
Sherlock mlčel. Hned poznal, čí je to podpis, ale doufal, že ho klamou smysly.
Rty mu zacukaly ve vlčím úsměvu.
„Moriarty je zpátky.“

Téma č. 11 Danajský dar
„Veselé Vánoce, Hermiono,“ popřál jí Ron.
Hermiona se na něj usmála a zvědavě se natáhla po dárku.
Byl měkký.
Aha, takže druhé vydání Dějin Bradavic, které okukovala u Krucánků a kaňourů, to není.Tak to třeba bude ten kašmírový svetr.
Nedočkavě dárek rozbalila. A vytáhla krajku. Zářivě rudou.
Zírala na průhledný korzet a miniaturní tanga. I punčochy byly červené.
Ústa se jí zkroutila zklamáním. „To je,“ Nevkusné. Laciné. Prvoplánové.
„Doufám, že si ho večer vezmeš na sebe,“ usmál se Ron.
„Dneska ne, promiň. Bolí mě hlava.“
Hermiona odešla do ložnice a prádlo, které bylo dárkem pro Rona, zahrabala hluboko do skříně.

Pozn: Drabble patří, jak už název napovídá, k tématu Gloria.
Už dva dny sdílela Étoile svůj nevelký palouk s nedorostlou samicí plemene defendeur-brave, která se měla příští týden přesunout na základnu v La Rochelle.
„Víš, co znamená Gloria?“ vykládala pyšně dračice onoho jména. „To je sláva – jakože sláva Bohu, tomu, co ho lidi oslavují. Určitě budu mít štěstí v boji, když se takhle jmenuju.“
Étoile to přešla zafuněním; v otázce náboženství měla jasno. Ne že by v Boha nevěřila, spíš nevěřila jemu. Netušila, proč by jí měl pomáhat někdo, komu ona a další draci kradou oblohu.
Její tušení se potvrdilo o měsíc později, kdy byla dračice Gloria zabita v boji.