Bears of Brooks Falls

Bez světla se neobejdete. Když jste fotograf, tak vůbec. Vyhlížíte pozdní odpoledne, kdy slunce zapadá v měkčích, nazlátlých barvách. V poledne je totiž světlo moc tvrdé, studené. A když je zataženo, chybí stíny, detaily i výraz.
Aljašské slunce to dobře ví. Medvědi že jsou hlavními hvězdami? Pfff. Slunce je zaprvé hvězda doopravdy, a za druhé bez něj by řeka byla mdlá, nic by se netřpytilo, mraky by večer nudně zešedly.
Taky je pěkně prchlivé. Někdo si stěžuje, že ho na platformě oslňuje? No a? Co má jakožto oslnivá hvězda asi jiného dělat?!
Když se urazí, nevykoukne celé dny. Smůla, fotografové.

Otis for FBOTUS! A nebo je králem? Pro oddanou fanbase je vším.
Otis má kancelář. Je to jeho zátočinka vzadu pod skalou. Tam stojí, tiše hledí do vody a dělá, co umí nejlíp. Ostatní medvědi ho s úctou obcházejí. Někteří touží lovit vedle něj, i když na ně nemá náladu. Má nejúžasnější charakter.
Fanoušci na něj pořád myslí. Všechno jim ho připomíná. Chundelatý pes? Otis. Jakýkoli medvěd v logu restaurace? Otis. Malují ho. Vyrábějí jeho plyšové podobizny. Firma OTIS, prodávající výtahy, nechápe, jakou reklamu v něm má.
I kdyby se už nevrátil, navždy bude zosobněním Brooks Falls v kolektivní paměti.

Kamerka BFL (Brooks Falls Low) si hnízdila v dřevěné budce. Otáčela své černé oko doprava, po stezce vysokou travou, odkud ji ráno oslňovalo slunce, a doleva, kde byla přesně v úrovni vodopádu a mohla přenášet nejlepší lovecké faily, medvíděcí hry a lososí masakry. Nejraději zabírala huňaté hřbety, když si přímo před ni někdo sedl.
Otáčet se doprava a doleva ji totiž frustrovalo, protože každá napínavá honička příliš rychle zmizela za rohem. A BFL se neuměla dívat za roh. Ani kdyby se zlomila.
V zorném poli se jí objevil vlhký čenich, pak tlapka. Něco křuplo. Vzápětí už BFL viděla jen prkna.

Mámy medvědice nejsou pověstné jen tím, že zuřivě ochraňují. Jsou taky známé workoholičky. Musí nakrmit sebe, děti, udělat si zásobičku na další zimu.
Medvíďata jsou zase pověstná tím, že se hrozně pletou pod nohy. Jasně, každá maminka miluje pohled na svého broučka, an se učí nápodobou, ale motorovou pilu mu nesvěří. Aspoň doufám.
Znáte to: zaměstnaná máma prostě někdy musí děti odložit na strom. Proto je příroda vybavila pěkně ostrými drápky a instinktem vylézt co nejvýš.
Instinkt zápasí s netrpělivostí. Dva malí medvídci se už pár hodin nudí na vršku borovice, ohryzávají kůru, kulí oči a touží být s maminkou.

Když skončila informační půlhodinka, Clint a Karen se rozloučili s unavenou rangerkou, nanesli poslední vrstvu repelentu, pečlivě ho zamkli do bezpečnostní skříňky a vycházkovým krokem se vydali k vodopádům. Vysněný výlet byl zatím bez chyby.
Prvního medvěda potkali na křižovatce. Seděl přímo uprostřed a tvářil se ztraceně. Zastavili se.
"Podívej na ta ouška," špitla Karen.
"Hej, medvěde," houkl Clint podle návodu.
Medvěd nic. Zaklonil rozkošně hlavu, svalil se a ukázal chundelaté břicho.
"Úplně jako pejsek..."
"HEJ, MEDVĚDE!"
Medvěd udělal smutné oči.
747, sledující vše z hustých křovin, musel uznat, že 164 se role bezpečnostní prověrky návštěvníků parku zhostil naprosto výtečně.

Tak je přece vezl domů. Měli jenom pár hodin zpoždění. Domluvili se na poledne, ale Will Fulton musel počkat do šesti, než mu je do letadla naložili i s narychlo sklizeným tábořištěm.
Teď se vraceli na Kodiak. Ještě nikdy neletěl s Timem na palubě v takovém děsném tichu. Ten byl schopný celou cestu zapáleně hulákat do mikrofonu svoje medvědí báchorky. Jak rozumí všem zvířatům. Jak jsou jedna duše. Naivka.
Fultonovi se roztřásly ruce, adrenalin pomalu opadal. Zvládl to celé jako profesionál. Vezl Tima a Amie domů.
Pořád musel myslet na jejich zmrzačené hlavy v igelitovém pytli, uložené v nákladovém prostoru.

Ve vysoké trávě ležela medvědice 901. Kdyby měli medvědi mimické svaly, dojatě by se usmívala. Užívala si, že tu může jen tak odpočívat, tlapami trochu přidržovat, sem tam přistrčit, ale jinak nic nemuset.
Její dvě nová jarní medvíďátka zvládla všechno sama. Tiše vrněla, bublala, jak už to medvíďátka dělávají, a jejich malinké tlapičky instinktivně mačkaly mámin hrudník. Pravá, levá. Pravá levá.
901 poslouchala, jak její děti zhluboka polykají mléko, a byla ráda. Tlapičky masírovaly, slunce hřálo.
Vládl až poněkud podezřelý klid. 901 dobře věděla, že si musí dávat pozor na samce, ale ti všichni někam záhadně zmizeli.
Spokojeně zavřela oči.

Dva fotografové, znalci, ji sledovali z platformy. Bylo časné ráno, nad řekou se vznášely zlaté mlhové obláčky. Medvědice 910 stála nad vodopádem, kde kameny tvořily špičatý jazyk. Stejně jako její pozorovatelé si přivstala, aby si užila ráno bez davů.
"Teď zvedla tlapu, vidíš, a teď si ji určitě dá na čumák," zašeptal první fotograf.
Druhý přikývl. "A hodí hlavou."
910 pohodila hlavou.
"Není nervózní?"
"Já mám teorii, že ona kam natáhne tlapu, tam padne stín, a lososy to donutí nasměrovat skok jinam."
"Hm! Možná!"
910 zvedla druhou tlapu. Poslouchala píseň vody a tančila, jako by se na ni nikdo nedíval.

"Vyfoť mě s ním!"
Takovým lidem se říká "tourons". Česky třeba "tupisti", tupí turisti. Jde jim jen o selfíčka, navštěvují fotogenické prázdninové destinace a otravují domorodou faunu.
Medvědi v Katmai neměli s lidmi problém, vyrůstali pod hledáčky fotoaparátů. Věděli, jak fotoaparát vypadá, i jak chutná sluneční clona, co spadla z platformy (spoiler: hnusně).
S vzestupem sociálních médií ale medvědy začalo cosi znepokojovat.
"Kouká se?! TEĎ mě vyfoť!" nakrucovala se tupistka ve vzdálenosti menší než padesát stop od medvěda 747. Druhá na ni mířila černou plackou, která neměla žádný objektiv.
747 toleroval lecos, ale amatérské mobilovky ho urážely. Tak se rozběhl.

Dnešní svět je prý menší, protože se zprávy dokážou dostat na jeho druhý konec během okamžiku. Šíří se vzduchem i vodou, jsou vlnkami na hladině. Tvorové je vdechují a vydechují, o překot si je předávají ryby, uhánějící proti proudu aljašské ledovcové řeky. Nezadržitelné informace. A informace jsou inteligence.
"Prezident snížil financování správy národních parků, věřila byste tomu?"
"Cože?!" Lososí samice měly tlamy pootevřené údivem.
Netušily, co je správa národních parků, ale informaci předaly, což bylo hlavní.
Když medvěd 747 posnídal jednu z nich, v jeho chytré hlavě se ihned rozsvítilo.
Takže, letos bude muset být správa národního parku on sám.