Sladkému sladké (originální)

Daniel je opřený za pultem a připadá si tam jako na pozorovatelně: pestře ošacené ženy (každá tíhne k jiné barvě!) cvrlikají a trylkují v taktu exotického ptactva. Chodí jich sem hodně, většinou v páru; otevřel cukrárnu teprve nedávno, ale nohy zákaznic už si prošlapaly cestičku. Snaží se memorizovat si jejich chutě a přání.
Jen jedna je pořád sama. Parkuje kočárek vedle stolku a ztichlá popíjí kávu. Pralinky pojídá jako když ptáček zobe osamocená zrnka slunečnice. Je mu jí trochu líto.
Skleničku sladkého, kaštanově hnědého vermutu ze soudku posílá jako pozornost podniku. Líbí se mu, jak jí vlívá červeň do tváří.

Bylo dostavěno; zkolaudovali sektem a radostí.
Přišlo jaro, léto, přátelé s dětmi vtrhli jako velká voda a dům na svahu ožil smíchem a cinkáním skla.
Že po roce utichá, si Nina uvědomila, až když slyšela dopravní letadla vysoko na obloze.
Vojtěch postupně třídil a prosíval.
„Proč už k nám vlastně nechodí Vaculíkovi?“ zajímala se jednou. 
Pohlédl na ni s něhou v očích. „Vždycky, když tu byli, jsi trochu moc pila, nemyslíš, miláčku?“ Když to vysvětloval, choval malou Emmu v silných rukou jako rozený ochranitel. 
Nejspíš měl pravdu. Vždy o ně měl takovou starost. A ženy na mateřské snadno propadají alkoholismu.

Projde pod nápisem Sladkému sladké.
Za pultem tentokrát stojí muž jejího věku. Určitě majitel, ona mýtická bytost probíraná v kadeřnictví. Má ušlechtilé, hladké ruce, prsty nadlidsky dlouhé.
Nina pozdraví, objedná kávu, chválí interiér, chválí sladkosti, pak jeho zádům řekne: „Manželovi vaše pralinky moc chutnaly.“
Samozřejmě, že zmiňuje jeho! Pochlebování Vojtěchovi je do jejích úst vtisknuto jako zvyk. 
Cukrář jí podá espresso. Usmívá se jako Mona Lisa. „A vám?“
Úplně ji to dojme. Vždyť je pouhou manželkou, doplňkem. Šálek si vezme, hypnoticky mumlá „Děkuji, děkuji“ a najednou ví: tady ji znají, tady ji chápou, tady by mohla spustit kotvu, zapustit kořeny.

Poznají se na večírku, kam oba zabloudí spíš omylem. On vyčnívá v davu a přitahuje dívky jako světlo můry. I Nina je můra ve tmě; eklekticky tancující, ovíněná, povolná. A tak jejich vztah vykvete na nejúrodnější půdě lidských vztahů: prosté fyzické přitažlivosti.
Vmanévruje ji do nejbližšího opuštěného pokojíku.
Za tři roky oba nosí prsten, ale na flámy už chodí sám. Co tam asi dělá? sžírá ji.
Zanedlouho zavane parfémem od Muglera. Nina vůni zná a nepoužívá, připadá jí odporná. Našel si milenku?
Přetáčíme pásku do současnosti. Nemohl by si na svých flámech konečně najít milenku? mění se myšlenka v přání.

Okouzlená cukrárnou podlehla puzení udělat tam útratu. Trochu sladkého donesla domů.
I Vojtěch je doma, vydají ho stíny. Mezi zuby jí zhořkne pistáciová drť. Manžel ji chytí za boky, ale cit chybí. Poměřuje ji rukama jako mulu.
„Už zase jíš sladké?“
Mužské nároky na ženská těla. Vyšší než kdy dřív.
Sám sáhne do krabice a bonbón si strčí do úst jako prostou chlebovou střídku.
„Hm, moc dobrý."
Mužská poživačnost. Stará jako lidstvo.
„Radši ti to zabavím,“ promluví jako učitel nebo tatínek, každopádně figura, která ví líp. Vypáčí jí krabičku z prstů a ona ho nechá.
Ráno vážila padesát čtyři kilo.

Je jaro, čas zkracování, a Nina sedí v kadeřnictví.
Napovídá se tam toho hodně, prostor bzučí slovy: Už jste byly v tý nový cukrárně? – Je to tam pěkně drahý. – Dělají ručně luxusní pralinky, i pro zahraničí! – Vlastní to chlap, není to divný? – Slyšela jsem, že je to teplouš. – Jó? Já zase slyšela, že chodí s tou mladičkou holkou, co mu tam obsluhuje.
Nina zaplatí. Mikádo má chic.
Kočárek kormidluje přímo k proprané cukrárně. Sladkému sladké, stojí tam.
Koupí si pár nejdražších pralinek, usmyslí si. Sní je ke kávě a bude si představovat, že za výlohou leží pařížský boulevard, slepicím navzdory.

Má krásný dům; honosný, obří a nový. Má zdravé dítě; holčičku, tu si vždy přála. Po zahradě běhá pes; i když ten si oblíbil spíš manžela. Zvíře holt pozná vůdce smečky.
Ach ano, manžel. Tady je to místo, kde dobrý holistický lékař nahmatá problém a vystopuje všechna propojení: proto máte tak neklidné spaní, mladá paní, proto tak často trpíte nechutenstvím, zhubla jste, padají vám vlasy. 
Tohle musí skončit.
Narodila se jako svobodná dívka. Vyrůstala jako ukoptěná divoženka, žádný dloubanec si v klučičí partě nenechala líbit. Musí se vůdci smečky taky jednou postavit.
Pak už žádný bolavý žaludek a vypadávání vlasů.