DMD č. 20 pro 20. 4. 2024. Téma: Kapitola sama pro sebe

Jožo byl prostě svůj. Od ostatních se výrazně lišil především svou mluvou. Pocházel z východního Slovenska a rozhodně to bolo počuť.

„Jáj, čo robíš? Kokot jeden zasratý! … Anciáša tvojho, padaj odtiaľto, lebo už ma trafí! … Ty sviniar!!! … Čo ti jebe? Covid ti zožral mozog? … Ále, choj do riti! … Tak hybaj, hybaj, lebo ja sa nedožijem konca! … Boha, tebe v hlave serú muchy! … Saško, miláčik,“ usměje se úlevně, když na Pražského povstání otevře kabinu, abych ho mohl vystřídat. „Všetko v poriadku, všade kľud. Prajem peknú šichtu.“
„Ľuďom jebe, že?“
„Hej, ale ako! Všetci majú v piči a namiesto mozgu bramborovú kašu.“

„Že neuhodneš, co jsem dnes vyhrál ve vrhcábech!“ hlaholil Bedwyr.

„To netuším,“ nedůvěřivě odvětil Fergus.

Z torby Bedwyr vítězoslavně vytáhnul dřevěnou leštěnou krabičku a položil ji okázale na stůl.

„Co to je?“ nestačil se divit jeho kamarád.

„Říkal mi, že uvnitř najdu poklad, ale že od toho nemá klíč. Dlužil mi horentní částku, tak doufám, že to nebude nějaký podfuk…“

„To bude stoprocentně nějaká bouda. Kdo by právě tobě jen tak svěřil jakýkoli poklad!“

„Jak to otevřeme?“ koumal Bedwyr.

„Vypáčíme a bude to.“

„To ne, když tam nic nebude, tak budu mít alespoň krabičku…“

Nějaký kus drátu by se hodil…

Magdalena vydatně mávala vějířem, jednak bylo v místnosti dusno, jednak na sebe chtěla přilákat pozornost.
"A povězte, Františku, o čem bude třetí díl vašeho Geschichte? Již se ho nemohu dočkat."
"Tentokrát to budou Dějiny, slečno," odpověděl jí Palacký hlubokým hlasem, "rozhodl jsem se psáti je nejprve česky a až pak překládat.
"To je úžasné! A o jakých dobách se v nich dočteme?"
"Budu psáti o husitství, neb v tomto údobí nejjasněji se ukazuje moje přední myšlénka, věčné potýkání se německého a českého živlu v těchto zemích. Dlouhodobé spory a souběžný vývoj se tehdy nejostřeji srazily..."
A mluvil dál a dál.

Cestovanie na Zem:
- Je prísne zakázané cestovať počas Splnu, dva dni pred a po Splne. Sami viete, že máme vtedy krídelká plné práce. Nik sa nebude ulievať.
- Pri prvej ceste na Zem NIKDY nesmiete ísť sami.
- Odporúčame použiť polárnu žiaru. Naskočíte na najbližší paprsok slnečného lúča a zveziete sa ako na šmykľavke. Až sa dotkne paprsok atmosféry zletíte k oblakom a pomocou nich sa priblížite k cieľovej destinácií.
- Pomocou kvapiek, vločiek, najlepšie v noci.
- Pozor na cestovanie počas búrky.

Lunko sa sústredil a dopísal:
"Pre pokročilých:
Až tam budete mať priateľov, stačí sa sústrediť, predstaviť si ich a srdcom vyhľadať."

Ferda procházel zápisy výpovědí sousedů a zaměstnanců dílny. Byl tam údaj, že se Aleš odpoledne v dílně s otcem hádal. To určitě stálo za podrobné prověření.
„Vypovídal jste o té hádce Aleše s otcem. Hádali se často?“
„S Alešem skoro vůbec. Byl pracovitej, co se vrátil, tak měl konečně Tonda trochu času na sebe.“
„A Lukáš?“
„Jo tak Lukáš je kapitola sama pro sebe. Jeden průšvih za druhým, od malička.“
„Ale naposled se hádal s Alešem?“
„Jo a fakt zle, křičeli na celý kolo.“
„Zachytil jste o co šlo?“
„Něco, že na milenku prachy má a na podstatný věci ne.“

Anička nebyla nejkrásnější děvčátko. Levé oko jí utíkalo k nebi, ofinu si zastřihávala nůžkami na ovce a mazala ji kolomazí.
Všichni kluci za ní táhli. Kousala je do krků, na jaře se první svlíkla a skákala do bažiny. Pak se smála jejich malým pindíkům. Do časů, než ji začaly rašit nejoblejší prsa.
Na všechny muže místo pozdravu křičela: „Ľúbim ťa!“
Vysmátí jí odzdravili stejně, i když toto slovo neměli pro vlastní děti ani ženu.
Komu dala Anča první polibek, si nechala sama pro sebe.

Za křížem její jméno zaznělo pouze třikrát.
Pak shořela stodola, zplesnivěly brambory a liška zabila kury.

Otevírám paměť a listuji starými vzpomínkami. Černobílé, rozmazané, s roztřepenými okraji. Otočím stránku a do očí mě udeří barvy. Tahle kapitola se načítá v režimu 5S.

Zrak. Vysoké modré nebe krásných dnů. Zvlněný obzor. Vyrudlá hlína rozervaných cest.
Hmat. Zpocené dlaně nejmenších dětí. Lepkavá rýže, kterou do sebe hladově cpu holou rukou.
Sluch. Školáci zpívají státní hymnu. Zvedá se vítr. Kapky deště buší do plechových střech.
Chuť. Sladce kořeněný čaj. Tisíc podob dal bathu. Syrové chilli papričky.
Čich. Vzduch prosycený štiplavým kouřem. Dým z vonných tyčinek a zápach hořících odpadků promíchaný s prachem.

Pečlivě vkládám záložku. Zítra se zase vrátím.

„Pane Azirafale, jak vlastně víme, kam… ?“
„Pane Azirafale? Je to dostačující označení...? Neměli jsme nakonec letět první třídou? Víš, Muriel, vhodnou tady pro jeho královskou… archandělskost?“
„... ve skutečnosti, Muriel, je to docela jednoduchý jinotaj. ‚Budiž jsem vzat na paškál‘ - tak to tam stálo, že? Paškál je velikonoční svíce. A ‚pod svícnem je největší tma‘ – odvěké lidské přísloví. Znám jediné místo na světě, kde může být.“
Přikývla.
Zabořila se do sedadla. Z batůžku, kontrolám navzdory, vytáhla kovový háček s klubíčkem příze a počala dokončovati zpola hotový míček modrozelené barvy.
Zachránit svět? Ovšem.
Zachránit tyhle dva?
To byla kapitola sama pro sebe…

“A teď už stačí jenom připojit palivový ventil a…”
Lee se odmlčel, podíval se do příručky, pak na balón, a znovu do příručky. Přelistoval pár stránek. “Nebo možná…
“Možná by si měl sehnat zbytek té knihy,” poznamenala Hester. Lee mávnul rukou.
“To důležité tu máme. To ostatní…” Vrazil ventil na místo. Mohla jen doufat, že to skřípění bylo normální. “To ostatní se odvodí.”
“Chybí nám kapitola o vzletu. A o řízení. A o přistávání,” povzdechla si Hester. Začínalo to vypadat, že to nebude poslední kapitola jen příručky, ale i jich dvou.
Škoda, že se usadila jako zajíc, a ne pták.

"Pane nutrie, jak se vám povedlo zorganizovat takový super kemp?"
"To je asi kapitola sama pro sebe, celkově to bylo náročné, vy jste neviděl ten rozhovor s ředitelem nemocnice?"
"Neviděl, měl bych se podívat?"
"Jestli si myslíte že byl super tak ne. Celkově se to nepovedlo. Klienti byli spokojení s novou postavou, ale zaměstnance jsem našel špatné."
"Jak to?"
"Několik jsem jich vyhodil, trenér kradl, kuchařka snědla lidem jejich sladkosti, lektorce bylo špatně z našeho jídla, a jedl se jenom zvadlý salát."
"Já si radši pustím ten rozhovor, ale názor vám říkat nebudu. To je kapitola sama pro sebe, nutrie."