DMD č. 24 pro 24. 4. 2024. Téma: Vrána k vráně sedá

Ve Velké síni byli shromážděni všichni bradavičtí studenti, protože se oslavoval předvečer Všech svatých a zároveň výročí úmrtí sira Nicholase de Mimsy Porpingtona* alias Skoro bezhlavého Nicka. Ředitel Albus Brumbál měl zdlouhavý proslov, ve kterém, jako každý rok, popsal celý život Skoro bezhlavého Nicka. Po proslovu profesorka McGonagallová luskla prstem a na stolech se objevila hostina. Ron měl evidentně hlad, protože toho snědl hodně. Harry a Hermiona si dali jen pár muffinů s příchutí svíčkové na smetaně.
Draco pokřikoval: "Mudlovská šmejdka!" a ukazoval na Hermionu. Crabbe a Goyle to po něm samozřejmě zopakovali. Hermiona povzdychla: "Holt rovný rovného si hledá."

Myšlenky jak vrána k vráně temnou nesou tíseň,
kšá, vy vdovy ukrákané, zabroukám si píseň!

Byla jedna holčička už odrostlejší z plíny,
toužila být dokonalá, měla z toho splíny.

Zavděčit se učitelům, rodičům, všem lidem,
břímě nesla na svých bedrech, nic nebrala s klidem.

Neuměla flegmaticky házet věci za hlavu
a že něco pokazí se měla věčnou obavu.

Scénáře si vystavěla pokaždé už předem,
neschopna se vypořádat s běžným lidským jedem.

Pracovala do úmoru, chtěla slyšet pochvalu,
jenže té se nedočkala vůbec, nebo v obalu.

A pak jednou rozhodla se utřít věčné nudle
říci světu: "budu svoje" a udělat túdle.

Ondřej se za každou cenu snažil vzpomenout na všechny lekce, kterou mu jeho pán a učitel v jedné osobě dával. Když cvičil v ranní rose, bylo to vždy jiné než v podvečer. Tráva klouzala jako čerstvě umytá podlaha. Ondřej se snažil vzít si každou radu k srdci, což se mu teď vyplatilo. Předtím byl široce rozkročený, nyní mu však chodidla pevně seděla blízko u sebe, jako příslovečné vrány. Neznaje fyziku je totiž zatížil vlastním těžištěm. Díky tomu zůstaly na svém místě.
Tětiva takové zkušenosti však neměl, takže se nemohl pohybovat bez klouzání. Ondřej mu pak jediným sebejistým pohybem probodl krk.

„Přišli jsme o miminko během té tragédie,“ řekla Grace se sklopenou hlavou. „Vím, že tehdy jako kdyby ani nebylo naše. Mělo jen pár týdnů, přesto na něj pořád myslím. Jaké by bylo, jestli by to byla holčička nebo chlapeček, jaké by mělo oči. Je to hloupé,“ potřásla hlavou.
„Není,“ řekla zničehonic žena naproti ní. Měla smutné modré oči. „Také jsem přišla o miminko. Není dne, kdy bych na něj nemyslela, jaké mohlo být, kdybych ho donosila.“
„Já také.“
„I já.“
Ženy se společně semkly. Sdílely s Grace svou bolest. Nezmenšovaly tu její, i když své miminko nikdy nenosila pod srdcem.

Kaček jako by zestárl o dvacet let. Zdrceně se sveze na židli, nohy ho neunesou, těžká hlava spadne do dlaní.
„Tak oni byli spolu spřažení,“ šeptá nevěřícně. „Myslel jsem, že se sotva znají… Elvíra měla ráda peníze, ale že si začne s takovým vydřiduchem… Vybrali si k loupeži dnešek, abyste tu byl jako svědek. Určitě s ním chtěla později utéct. Nebýt té nehody…“
Evžen nervózně mávne rukou. Bořek je důležitější.
Vtom se ozve dupot. Chlapec seskočí z několika schodů najednou. Vítězně mává lahvičkou: „Mám ji!“
Do nosu ho udeří zápach krve a smrti.
Spatří urvanou hlavu a začne prudce zvracet.

Bořek odsune dřevěného medvěda, dvě vrány a psa, aby je neshodil.
Neodvažuje se rozsvítit. Názvy na lahvičkách pracně luští v odrazu paprsku z pouliční lampy.
Sladký spánek… Lehká svěžest… Touha a vášeň… tss… kdo tohle u Želmíra vymýšlí? Jak má poznat, co v tom je? Á, lepší: Jasmín… Levandule… Hořký pomeranč… Šalvěj! Sláva!
Popadne lahvičku, ale zarazí se. Nemůže ten olej přece jen tak sebrat.
Překotně prohrabává kapsy. Objeví desetikorunu zabalenou do umatlaného papírku od bonbónu. Nechá ji na pultě. Olejíček asi stojí víc, ale jde o život, dal za něj všechny svoje peníze, a to se jistě taky počítá.

Za časů císaře Diokleciána neměli jinověrci na růžích ustláno.
Ve Valencii byla celá křesťanská kongregace předvedena v řetězech. Biskup i jeho ovečky šli rovnou na porážku. Přesto jeden z nich, Vincenc, co byl u biskupa jáhnem, počal svoje lidi slovem bránit. Soudce byl tak dojat, že propustil věřící a nechal mučit jenom biskupa a jeho jáhna.
Vincenc byl přibit na kříž a ponechán dravcům napospas. Jenomže dvě vrány sedly si k němu a hlídaly jeho tělo. Nakonec nezbylo, než jej hodit do vody.
O pár dní později připlula loďka s jeho tělem do Lisabonu. Věrné vrány doprovodily ho až tam.

Ve chvíli, kdy čelo stvoření zasáhla těžká bota, udeřila ho zezadu do týlu i Róza. Kamenem, o který předtím neustále zakopávala.
Žena upadla, oči obrácené v sloup. Škubnula sebou a strnula.
Koukly po sobě.
„Díky,“ obula se Filippa.
„Myslíme stejně,“ přikývla Róza. „Spoutat a ven s ní?“
„Ano.“ Filippa už odtrhávala kanýr sukně. „Tady ji nezvládneme. Naši magii saje Sál, zatímco její funguje. Je se Sálem nějak propojená. Čím dál od něj, tím lépe!“
Popadly svázanou postavu a vlekly ji chodbou.
„Kruci,“ zaklela Róza. „Je těžká. A cesta je dlouhá. Jestli se vzbudí…“
Nedopověděla.
V dálce se ozvaly chvatné kroky.

1892, Whitechapel

"A k tomu ses dostal jak?" divil se Alfred, když po stěhování vybaloval jednu z mála Henryho krabic, která neobsahovala fototechniku.
"To je z Trinidadu, dal mi ji jeden hodně vděčný námořník," konstatoval Henry a opatrně rozkládal různé dusičnany na police.
"Trinidad?"
"Vyslal mě tam jeden vděčný šéfredaktor, abych vyfotil rituál kalypso."
Alfred se zadumaně zahleděl na Henryho.
"Tím 'vděčný' myslíš...?"
Henry to zvednuté obočí miloval.
"Sex, Alfrede. Většina mých přátel byla v mojí posteli. Kdysi dávno, hodně dávno před tebou. My víly držíme při sobě, víš?"
"Víly? Nerozu..."
"I ty jsi teď víla z East Endu, drahý."

"Podívej, jak tam sedí, všichni v černým, jak tři vrány," dívala se Donna z okna kuchyně na zahradní houpačku. Doktor přestal u linky krájet mrkev a připojil se k ní.
"Jo, no. Hotový bratrstvo kočičí pracky."
"Ani jeden z nich není dost vysoký na Dlouhý Bidlo. Ale rozhodně vím, který z nich je Štětináč."
"Prý když sedí vrána u domu, čekají toho, kdo si jí všiml, potíže."
"Čekají? Chceš mi snad říct, že si umíš představit ještě horší pohromu, než jsou tihle tři?"
"Nevím, mohl by třeba...přijet na návštěvu kapitán Jack...nebo moje žena."
"Počkej...kdo je tvoje žena?!"