DMD č. 12. pro 12. 4. 2025. Téma: Cibule

Bizon sice zpíval vo naději, ale moje instinkty zaútočily. Nakop jsem chlápka do holeně, praštil ho a zdrhal. Neuběh jsem ani pět metrů a padnul rovnou na hubu. Kdybych nevěděl, že to není možný, řek bych, že mi nohy podrazil vítr. Zvednul mě jak pírko. V měsíčním světle byla jeho tvář plná vostrejch ploch a temnejch stínů. Podíval se mi do vočí a bylo to, jakoby viděl až na dno mý duše. Všechny ty přetvářky, lži, sebeklamy, kterejma jsem se vobalil, se loupaly jako cibule. Pak – nevim jak – uviděl i bizona.
„No, do prdele,“ řek vohromeně, „on má totemový zvíře!“

„Esme, povídám ti, že si to nemůžem pěšky štrádovat přes celý město.“
„A já ti říkám, že si žádnou předraženou drožku najímat nebudeme. Vím, jak to ve městě chodí.“
„Musíme udělat dojem, aby si nemysleli, že jsme nějaký vidlačky.“
Bábi upřela významný pohled na Stařenčin klobouk.
„Jsme osoby velkoměsta znalý. Proto se na nás sousedka Podvrtáková obrátila, abysme její mladou přivedly domů. Prý se zapletla s nějakým vlkodlakem.“
„Tohle městské fantazírování*,“ odsekla posupně Bábi.
„Můžem si vyčarovat kočár,“ navrhla Stařenka.
„Ne.“
„Já vím, jak se koukáš na dýně, ale…“
„Ne.“
Stařenka zahrabala pod sukní. „Ještě tady mám cibuli od svačiny.“

Nejhorší na mém novém povolání jsou návraty. Vpodstatě je nutné přijít tak, aby Helenka už spala. Pak nejsou žádné otázky.
Jenže dneska to nevyšlo. Na Mariánce zavírali kvůli havárce, a já byl vpodvečer na Žižkově.
Helenka byla v kuchyni. Bytem voněl guláš. Vepřové, žádný buřtguláš. Teď už na to máme.
“Tys doma tak brzy?” zeptala se.
“Dneska se nehrálo. Sanitární den.” Proč je poslední dobou tak napružená?
“Aha.” Rukou si otře čelo.
“Heleno, ty… brečíš?”
Chvilku se na sebe beze slova díváme. Pak si Helena odfoukne vlasy, usměje se, a řekne:
“Proč bych měla brečet, mám snad důvod? Krájím cibuli.”

„A tak postupně, vrstvu po vrstvě, jako když se odkrývají slupky cibule, budete pronikat k jádru poznání. A sami budete tříbit svou mysl i charakter, to nepodstatné oddělovat a pěstit ryzí moudrost…“
Nečetní přítomní vzrušeně naslouchali, vždyť byli v ilegální lóži Zlatého mravence, o níž se mluvilo jen šeptem, a přednášel sám velmistr Fernand Fourmi. Napohled běžně vypadající pán vyšší postavy oděný v černém podle staré francouzské módy, ale síla osobnosti z něj vyzařovala.
„Těm, kteří dojdou nejvyššího zasvěcení, budou zjeveny tři principy magistra Antonia Ameisera...“
Tu zacinkal varovně zvonek.
„Sakrblé, jdou po nás!“ zvolal velmistr. „Honem, všichni do sklepa!“

Bylo to tři dny, co se Aneta s Wilhelmem vrátila do Vídně a ještě se neobtěžovala návštěvou. Po ujištění, že se paní Sternbachová skutečně nachází ve své kanceláři nad dámským klubem, se Nora vydala do výšin. Tohle jí nedaruje!
Po bryskním zaklepání a brysknějším otevření dveří její odhodlání přítelkyni vynadat zmizelo jako mávnutím kouzelným proutkem.
„Aneto!“ vydechla. „Co se stalo?“
„Můžeme předstírat,“ nejistou rukou za sebe skládala zborcené slabiky, „že tady krájím cibuli?“
Pochopila a spolkla zvědavost. „Jednou mi to řekneš.“
Přikývla. Slibuju.
„Čaj? Nebo něco ostřejšího?“
Ve vzduchu pluly otázky jako vzducholodě. Voněly jasmínem a chutnaly po kouřové whiskey.

"Prečo si myslíš, že to neskončilo?"
Pokrčila plecami, úporne premýšľala. Videla, ako sa rozsypal. Prečo ju neopúšťal pocit, že niečo nie je v poriadku?
"Edi..." zazrela naňho, "Seléne, je to skoro mesiac! Nepribudla žiadna obeť. Zrejme ho ten vták naozaj zničil. Tá kôpka popola bol možno on."
"Vyčkáva?"
"Na čo?! Však to vyzerá akoby bol upír a volavkin zobák zafungoval ako drevený kôl do srdca."
"Varun! Nemyslím, že je upír. A už vôbec si nemyslím, že kohokoľvek pred ním ochráni kríž, cibuľa, či drevený kôl..." vyskočila zo stoličky.
"Cesnak."
"Čo s cesnakom?!"
"Proti upírovi účinkuje cesnak, nie cibuľa," usmial sa.

Jasmine Haneyová měla nabitý program. Jako asistentka správce rezidence prezidenta Spojených států ani jiný program mít nemohla, přesto se v něm našlo místo pro položku Ohrožování nožem.
Hlavní kuchařka Marvella jím mávala zpoza pracovní desky. Zdála se mít pifku na celý svět.
„Jasně jsem řekla i napsala, že potřebuju bílou cibuli VI-DA-LI-A! Co je tohle?“
„Bílá cibule?“ zkusila to Jasmine.
„Ale úplně špatná, jestli chcete udělat rizotem dojem na italského prezidenta! Někdo podělal objednávku!“
Jasmine napadlo, jestli Marvella umí házet nožem.
Jestli je to ten druh vysněné práce, která se stala noční můrou.
A nakolik to platí pro ni samu.

"Zajíček ušáček pro Kuřátko v obilí. Potvrď příjem, přepínám."
"Kuřátko v obilí pro Zajíčka ušáčka. Potvrzuji spojení. Skotačivý hroch porazil slona do porcelánu. Opakuji, skotačivý hroch-"
"Pánofé! Konečně!"
"Hansi? Co se děje?"
"Nemáte náchodou prsty v té sásobovací katastrofě?"
"Zásobování přece neděláme, Hansi."
"Na ja, máte recht. A so my teď s těma dvasetima vagonen mit zweibel..."
"S čím?"
"Ah... zwe... s sibulí."
"Dvacet vagonů???"
"Ja. Zwanzig... ééé... dvaset."
"Hansi, ty musíš být hodně mimo, takhle německy jsem tě ještě mluvit neslyšel."
"Jsem poněkut..."
"Uklidni se. Cibule je trvanlivá, dvacet vagónu vám vydrží... no... dlouho."
"Ale co s ní?"
"Cibulačku?"

Spiknutí mívají mnoho vrstev, a když je zkusíte odhalit, nejspíš skončíte v slzách. Podobnost s cibulí je čistě náhodná. Kde ale začít s vyšetřováním?
"Potřebuji vidět listinu, která obviňuje mého otce!" prohlásil Vratislav.
"A pročpak? Nevěříš snad králi?" ušklíbl se Karel.
"Věřím, že váš důkaz není vymyšlený. Pokud je to pravdou, nemáte důvod mi listinu neukázat," vytasil Vratislav dlouho připravovaný argument, který ho mohl dovést jak k cíli, tak i do hladomorny.
"Na svůj věk a postavení jsi dost drzý," zvedl se král z trůnu. "Dotáhneš to daleko. Ale nemůžu tě nechat bez dozoru. Salvátore, pojď sem! Uděláš pánovi doprovod!"

Dobrý den vážení studenti. Vítám vás ve svých sbírkách. Dnes budeme mít poněkud náročnější práci. Poltergeist dopoledne strouhal cibuli, což je zde stále znát, ačkoli jsem větral. Doufám, že máte dostatek kapesníků.
Je zajímavé, že látky, které působí pláč nad rozkrájenou cibulí, ta nedotčená neobsahuje.
Celý proces začíná porušením buněk cibule při krájení. Z buněk se uvolní enzymy allinázy, které následně rozloží sulfoxidy aminokoselin, které jsou v cibuli obsaženy, a přemění je na sulfenové kyseliny.
Kyselina 1-propensulfonová je rozložena takzvanou syntázou „slzného faktoru“ a nad syn-propanthial S-oxidem zapláčeme dříve než stačíme vyslovit jeho název. Celé to trvá asi třicet vteřin.