DMD č. 12. pro 12. 4. 2025. Téma: Cibule

Netopýr je tak trochu jako cibule. Má mnoho vrstev. A taky smrdí.
Jako se spokojenost projevuje předením, tak se nespokojenost až stres projevují zápachem.
Co způsobuje stres? Leccos. Nepříjemné ultrazvuky. Nečekaná zrychlení (netopýraři, kteří někdy se zadní částí auta plnou boxů s netopýry museli prudce přibrzdit, by mohli vyprávět). Nepříjemné zápachy. Nepříjemné cokoliv.

A ty vrstvy?
Kupříkladu, moje nejvyšší vrstva je žravá. Kdykoli. Kdekoli.
Další vrstva má lidi na salámu.
Tu občas svléknu a odhalím vrstvu pohodovou a přítulnou. Občas.
Když odhodím všechny vrstvy, narazíte na jádro netopýra velkého: mnohovrstevnaté, bohaté a fascinující.
Zlí jazykové říkají, že jsme pěkně náladoví.

Ne na všechno byla potřeba bacta.
Někdo při stavbě rozkopnul vosí hnízdo? Plátky cibule na štípance.
Horečka, kašel, chrapot a tekoucí nos? Cibulový sirup po lžičkách a pár dní lehčí služby.
Namožené svaly? Pasta z cibule a jawského koření.
Kocovina? Cibulačka a šichta v kuchyni, aby si to příště rozmysleli.

Hush by se nejspíš zhrozil, že Backup léčí podle povídaček a ne podle vědy. Sám měl ale vedle každého domu, kde za ty roky bydleli, záhon, a hledal na něm léky častěji, než byl ochotný přiznat. Dokud to fungovalo, tak si nikdo moc nestěžoval.

Jen pacientům občas trochu slzely oči.

Chtěla jsem si pořádně uvařit. Chodit furt do menzy stojí prachy, které nemám, a už dlouho mám koupenou rýži. Udělám si ve středu smaženou rýži, řekla jsem si. Tak jsem nakoupila ingredience. Mezi nimi byla cibule.

Kéž by šla koupit půlka cibule. Co s celou budu dělat?

Koupila jsem tortily. Udělám ještě nějakou rádoby quesadillu, a dám tam i cibuli. Nevypočítala jsem to. Obojí hotovo, a pořád mám půlku cibule.

Co má jeden student, co půl týdne jí v menze, dělat s celou cibulí?!

Další týden jsem vařila jednou. Palačinky. Ta cibule tam furt je. … Musím ji v pondělí vyhodit.

Zvedl se vítr. Všichni na sebe jako na povel nabalili několik dalších vrstev oblečení. Dvojice Twi‘leků zabrblala něco o zatracené planetě a písku, který vleze všude, a zalezla do velitelského stanu.
Něco je špatně.
Padmé položila ruku na blaster. „Jak silné jsou tady bouře?“ zeptala se velitele.
„Za dvě hodiny to přejde. Lítat se v nich dá, ale viditelnost mizerná a rozhází radar.“
„Musíme vyrazit hned,“ řekla Erma. Hlas se jí zachvěl.
Z velitelského stanu vyšel nějaký muž.
„To je Talen, moje pravá ruka,“ řekl velitel. „Co ti král odpo–“
Rána z blasteru ho složí na zem.
Druhá zasáhne Padmé.

„...napřed si připravíš těsto.“

Poslouchala babičku, která jí diktovala recept na její oblíbené jídlo a přitom si zapisovala do deníčku. Ten jí sloužil jako kuchařka.

„Smícháš mouku, sůl, vajíčko, vodu a máslo do hladkýho těsta. Vyválíš, přendáš do formy a propícháš vidličkou...to víš, já už tu moc dlouho nebudu, děvenko!“

Protočila oči vzhůru, tak jako vždycky. Nechtěla si to připustit.

„Očistíš cibuli a nakrájíš na plátky. Na pánvičce rozpustíš máslo a na něj hodíš tu cibulku. Mícháš, dusíš, přidáš šunku…“

Zase zapomněla! Nespokojeně si vzdychla, ale nepřerušila ji.

„...smetanu, vajíčko a smícháš dohromady. Pečeš půl hodiny a máš hotovo.“

Padaly už celou věčnost a stále nebyly u konce.
„Byla jsem v pohodě. Mrtvá. Potom co jsi mě zavraždila a spálila. Ty zrůdo….“
„Ale teď? Musela jsi se spřáhnout s tím blbcem. A on je ten největší blbec, jaký kdy existoval. Navrhli ho speciálně tak, aby byl blbec…“
„Teď nemám nic. Ani testovací středisko, ani subjekty, ani neurotoxin…“
„A jsem brambora. Co můžu dělat, když jsem brambora?“
„Než dopadneme, dej si mě do boty. A dej si pozor, ať nedopadneš moc zprudka. Dlužíš mi to…“
„Jestli nezmlkne, tak jí místo do brambory strčím do cibule,“ pomyslela si Chell, „pak uvidí!“

Některého prázdna je všude moc. V noci bocman nakračuje opatrně, aby nešlápla na pana Berta zamotaného do pohozené mikiny. Někdy má pocit, že se při zemi mihne černý stín. Když chystá maso na řízky, schovává odřezky do mrazáku. Pro strýčka příhodu. Oči štípou, i když nekrájí cibuli.

Midshipan se motá pod nohama. Panáčkuje u linky. Nasává štiplavou vůni, když sype lesklé půlměsíčky do pekáče.
Rozdělí se?
"Jdi dolů!" hartusí zvědavému čenichu.
Na zadních už dosáhne na linku. To jsou chvíle, kdy bocmanovi dochází, jak rychle roste. Odkrojí kus z kuřecího.
Hodí ho do misky.
Rozdělí se. Zase má s kým.

Luke znovu přepočítal studenty, a zamračil se.
Grogu už měl být zpátky z prázdnin, ale pořád ho nikde neviděl.
Zavřel oči a ponořil se do Síly. Mrňous byl blízko, dokonce uvnitř chrámu. Docela se mu ulevilo - naposledy, když byl Grogu venku bez dozoru, zdecimoval místní žabí populaci - ale znepokojovalo ho, že Síla ukazuje do rohu místnosti, kde nikdo nestál.
Nikdo, kromě koule oblečení.
Šťouchnul do ní, a koule něco zažvatlala.
Rychle ji začal loupat, vrstvu po vrstvě, než se na světlo konečně vyvalil Grogu, na tunice připnutý lístek papíru.
Grogu je nachlazený, stálo na něm, měl by zůstat v teple.

Být to o sto let později, připadal by si jako čaroděj. Ve vysokém klobouku postával před vchodovými dveřmi Klubu. Není členem Klubu, dovnitř by ho nepustili. Je jen neobyčejný čtenář. Navíc nebylo o sto let později. Nejspíš. Ruku ponořil do náprsní kapsy kabátu. Nahmatal čas. Ještě není pozdě. Ale pomalu začíná mít strach, že by mohlo být... Z náprsní kapsy vytáhne čas a nervózně ho loupe. Slupka za slupkou padají na zem. Malá ručička ukazuje osmou, velká se blíží k devítce. Naposledy se zarazí: Nezapomněl je natáhnout? Neví. Neví, postává a čeká. Čtenář netrpělivě vyhlíží příchod své oblíbené literární postavy.

Do skel se opřelo slunce. Hluboko dole korzovaly dívky. Připomínaly cibulky skleníkových květů, ze kterých vyrašila první poupata. Chichotaly se, špitaly si do oušek růžová holčičí tajemství. K obloze stoupala barevná aura bezstarostnosti, míchala se s vyhřátým vzduchem a vytvářela miniaturní duhy.
„Chtěl bych se zamilovat!“ Colin přibouchnul okno.
Svezl se za piano. Zavřel oči. Nechal se vést.
Prsty se lehce roztančily po klávesách. Ke stropu vylétaly zářivé noty a klapaly zobáčky v rytmu jarního blues. Místnost odhodila smutek. Ponořila se do melodie. Z pianocktailu vypadla sklenička na vysoké nožce. Růžově lesklá hladina se rozvlnila, když do ní žbluňkla cibulka.