DMD č. 12. pro 12. 4. 2025. Téma: Cibule

„Když nemáte pórek, hoďte tam cibuli.“

„Obojí nakrájíte dokonale pomocí nože Henckellbach vyráběného z ušlechtilé švýcarské oceli.“

„Ale Horste,“ vložil se do toho Láďa. „Ne všichni diváci jsou tak zruční.“

„Potom vyzkoušejte Ultimate Chopper!“

„Když nemáte Ultimate Chopper, použijte zahradní sekačku.“

„Kuřecí kůžičky chutnají lahodně,“ rozplýval se Láďa.

„A to ještě není všechno!“ přisadil Horst.

„Když nemáte kuřecí, použijte kůžičky z vaší obřízky.“

„Nůž Henckellbach dá obřízce nový pocit z krájení!“

„Ty ses nechal obřezat? Můžu mrknout?“ Láďa se dobýval do Jirkových kalhot. „Lepší než lilek.“

„Když nemáte lilek, tak použijte-“

Láďa i Horst mlsně vydechli: „Maso.“

Show teprve začínala.

"Přísahám, že na mě ta cibule mrkla."
"Věřím ti, já při první vloupačce myslel, že mě sleduje židle. Uvidíš, časem to přejde."
"Hele, já si nevymýšlím, ona opravdu mrkla."
"No jo, já ti tak rozumím. A teď strč prachy do pytle."
"Nepřijde ti divné, že ta cibule se nachází uprostřed trezoru?"
"Ani ne, už jsem viděl divnější... třeba takovou ponožku."
"Cibule je pryč!"
"Haha, určitě jsi ji přihodil do pytle."
"Ne, tam není."
"Dobře, tak kde je?"
"Tady jsem!"
Oba zloději se otočili. "Dík za otevření dveří, půjdu. Mějte se břídilové. A nebojte, za chvíli přestanete slzet, den nebo dva."

"Pane oddávající, dovolte, abych vám představila snoubence. Ženichem je pan Záviš Zlámaljelito, nevěstou je slečna Kunhuta Weitlingerová..."
Vše proběhlo dle obvyklého scénáře, až k prohlášení manželství za uzavřené.
Na svatební hostině přítelkyně Závišových bratrů netrpělivě čekají na rituál házení kytice. Záviš je však překvapí:
"Vážení hosté, kytici házet nebudeme, čeká ji jiný osud. Půlku zítra dáme na hrob Kunhutiny praprapratety. A jedouce na svatební cestu do Benátek, zastavíme se na Piavě, kde odpočívá můj prapraprastrýc. Tam dáme druhou půlku kytice."
Jediné dámské oko v sále nezůstalo suché. I někteří tvrdí chlapi uronili slzu dojetím.
Jakoby tam někdo rozkrojil obří cibuli.

Pokud se zrovna nesoustředil na zákrok, byla jeho hlava plná rozličných, spolu nesouvisejících a křižujících se myšlenek, které samovolně přicházely a odcházely, aniž by zanechávaly hlubší stopy. Život přijímal přesně v té podobě, v jaké se na něj valil.

Když zrovna nemeditoval, byla jeho hlava přecpaná úvahami, analýzami a domněnkami, které jako klubko zamotaných špagátů hnízdilo uprostřed mozku tak dlouho, dokud ho nerozpletl. Život řešil jako rovnici se spoustou proměnných a všemu přikládal hlubší význam.

„Zlato? Jsi v pohodě?“
„Jasně. Zatracená cibule!“
Sirius s pobaveným úsměvem zmizel v koupelně.
Edward zaklel a rukávem setřel i slzy, za které cibule nemohla.

Kroky klapaly po udusané hlíně ulice. Tři postavy běžely, co jim síly stačily. Neohlížely se a kličkovaly přes křivolaké uličky a průchody. Domy byly ve svahu, a tak byl útěk o to jednodušší.

Prosvištěly liduprázdným tržištěm. Jedna noha odkopla zatoulanou cibuli fotbalovou přihrávkou kamsi ke stánku páchnoucímu po rybách.

Hezká obydlí vystřídaly chatrče, světlo na kopci se vyměnilo za temná zákoutí. Skromná obydlí plynule přešla k ještě nuznějším příbytkům.

Klučina zahnul doprava a potom doleva a zmizel za vraty jedné z přikrčených barabizen. Bedwyr s Fergusem dopachtili krátce nato.

Zašustil pohyb. Obě hlavy ucítily tupou bolest a rázem ztratily vědomí.

"Je zle," pravil kolega. "Už se skoro nedá koupit pravý celofán. Všechno je jen fatrafán a ten není propustný pro vodu. Z něho by doktoři umělou ledvinu neudělali."
"Na, vem si je," vytáhla fyzička z tašky loupací párky. "Měla to být večeře, ale když nemáš s čím experimentovat... Střívko je celulóza, chová se tak, jak potřebuješ."
"Jo, já je povařím a sežeru dřív, než dojdu do třídy," zamručel kolega.
"Takže gumové medvídky taky nechceš?"
"Ne. Ale počkej... já chemicky oloupu vajíčka! Syrová vydrží! A fungují!"
"Mám ještě jeden zaručený tip od biologů," usmála se. "Buňky červené cibule. Osmóza pod mikroskopem!"

Procházeli krajinou, kterou válka zle pošramotila. Teď tu ale byl klid. Ptáci zpívali, větřík teple vanul a slunce je laskalo zlatými paprsky. Januš vedl koně za uzdy, na jednom z nich seděla Anina. Pozorovali dceru, pobíhající kolem nich. Hrála si s Majou. Šťastné dítě. Šťastný pes.
„Co všechno dokáže?“ zeptal se tiše Januš.
Anina pokrčila rameny. „Netuším. Byla jsem dítě, když matka zemřela. Nevím, co uměla ona, jak mám vědět, co dokáže Meda?“
Januš stiskl rty.
„Mami!“ zaslechli volání. „Sem!“
S obavou v srdci obešli polozřícenou zídku.
Meda se šťastně usmívala uprostřed záhonu se zbytky cibule a řípy.
„Zásoby, mami!“

„Mám rád cibulačku, ale v syrovém stavu mi nevoní. Můj názor na cibuli je neutrální,“ pronesl mladý hrabě.
„Nesnáším její loupání a krájení. Oči mě pálí, mám je pak napuchlé půl dne,“ zabručela Turmilla.
Melfis se potutelně usmál: „Když jsem byl poprvé na muzice v Turgradu, dal jsem si do kahot cibuli, víte kam. O zájemkyně jsem pak neměl nouzi. Cibule je dobrá.“
Enalla odfoukla neposlušné kadeře z tváře: „Byla jsem s mládencem, který se mi líbil, v tom nejlepším, když mi spadla na hlavu cibule. Hrozně jsem se lekla, vyjekla a nadskočila. Jemu změknul, bylo po všem. Blbá cibule.“

Byla to hra, kterou hrála dokonale.

Našla si ho - kluka s perfektním vzhledem ale i osobností. Kluka, který mohl být její ozdobou, jejím klíčem k úspěchu. Vyšší pozice, respekt i úcta. Nikdy necítila víc než náklonost k příteli, ale ONI byli spokojení.

Způsob jakým ji pozoroval, jak čekal na její slovo... Miloval jí a ona to nevěděla.

Jak její úspěch rostl, začala si všímat změn. Byla nucena zůstat skrytá ve vrstvách lží, které nikdo nemohl odhalit. Jinak by o všechno přišla.

On tam ale pořád byl. Byl její oporou a přítelem. Přítelem, který by snad jednoho dne mohl získat víc.

Zrovna jsme to probírali, tiše seděli žáčci, ani hlásku nevydali.
Snad jen občas kapesníčkem otřeli svá očka.
Kdo nechce šminky rozmazati, s krájením cibule počká... na jiného.

"Takže, děti. Cibulová zelenina je dvouletá nebo víceletá rostlina s cibulí jednoduchou nebo složenou.
Kromě póru, který je náročný na hnojení, všechny řadíme do třetí tratě, tedy pěstujeme na nevyhnojených pozemcích.
Zálivku provádíme častou po výsadbě, posléze jen v případě nutnosti.
Cibulovou zeleninu konzumujeme cibuli i nať, přímý konzum nebo kuchyňská úprava, lze ji i sušit či mrazit - pórek."
ššš...
"Cože? Že pažitka cibuli nemá? Kde, ona jí jen před tebou dobře schová."